Grano Salis - Kᴅᴏ ᴊsᴍᴇ?

poslal oko

Zᴇᴍᴇ̌ ᴀᴛᴇɪsᴛᴜ̊, ᴠᴇ̌ʀ̌ɪ́ᴄɪ́ᴄʜ ᴄ̌ɪ sɴᴀᴅ ʟɪᴅᴏᴠᴇ́ʜᴏ ᴋᴀᴛᴏʟɪᴄɪsᴍᴜ?

(Jelikož nedávno zde právě proběhla diskuse i na toto téma, vkládám pohled odborníka.)

V minulém čísle KT 4 se z titulku dozvídáme, že ke katolické církvi se v ČR přihlásilo 741 000 obyvatel.

Máme-li seriózně reagovat na údaje, které mohou být divokou kachnou či fake news, musíme se vždy opřít o věrohodné dokumenty.

Cituji tedy z dokumentu „Sčítání 2021 - náboženská víra“. V tomto sběrném dokumentu, v uvedené svodce, se dočítám: „Z církví a náboženských společností byla nejvíce zastoupena církev římskokatolická, představovala desetinu všech odpovědí.“

Ze společných porad se zástupci Českého statistického úřadu, ČBK a ERC vyplynulo, že na otázky týkající se náboženské víry a národnosti značná část respondentů dobrovolně neodpovídá: před deseti lety 44,7 %; v roce 2021 to bylo 30,1 %.

Původně vypracovaný návrh zákona neobsahoval zmíněné nepovinné otázky – byl však o ně parlamentem krátce před sčítáním lidu znovu doplněn. Kladu si otázku „proč?!“

Žijeme v zemi, o které více než tři desítky let šíříme „vědecky doloženou skutečnost“, že se jedná o nejateističtější zemi světa. Zadívám-li se však na kolonku příslušnosti k církvím a náboženským společnostem, dočítám se, že za ateisty se prohlásilo 555 obyvatel České republiky…

Kᴏʟɪᴋ ᴊᴇ ᴠʟᴀsᴛɴᴇ̌ ᴋᴀᴛᴏʟɪ́ᴋᴜ̊?

I Českou biskupskou konferencí bylo připomenuto, že je třeba příslušnost k církvi označovat jejím názvem: církev římskokatolická. V příslušné kolonce je uvedeno číslo 741 019.

Následuje však další řádek, který sečetl výpověď - katolická víra (katolík). Můj lidový selský rozum mi říká, že tak se označuje člen římskokatolické církve.

Omlouvám se, ale znamená to snad, že sociologové, politologové a religionisté nepovažují vyznavače katolické víry a katolíky za členy římskokatolické církve? Těchto lidí je přitom 235 834.

Jestliže tedy sečtu tato dvě čísla,

docházím k závěru, že svou příslušnost ke katolické církvi dobrovolně proklamovalo 976 853 občanů České republiky oproti 1 082 463 občanů v roce 2011.

Sečtu-li pak tato čísla v pražské arcidiecézi, tak musím konstatovat, že občanů vyznávajících katolickou víru výrazně přibylo!

Čᴛʏʀ̌ɪ sᴋᴜᴘɪɴʏ ᴘᴏᴋʀ̌ᴛᴇ̌ɴʏ́ᴄʜ

Kde je tedy pravda? Jakou jsme zemí?

Lidová církev byla zničena komunistickou genocidou na konci padesátých let především násilnou kolektivizací venkova, vězněním a perzekucí věřících. Jistý odlesk lidové církve se snad mohl projevit v roce 1968, ale neprojevil se po roce 1989, kdy se církev zdecimovaná čtyřicetiletou perzekucí dávala dohromady.

Počty členů jednotlivých křesťanských církví jsou, tak jako v římskokatolické církvi, dány počtem pokřtěných.

Podle statistiky ČBK jsou v ČR pokřtěny čtyři miliony občanů.

Z nich první čtvrtinu tvoří ti, kteří jsou jakýmsi živým jádrem církve - o tom také svědčí výpověď v dobrovolném censu.

Druhou čtvrtinu představují ti, kteří se příležitostně účastní slavnostních bohoslužeb, především o Vánocích, Velikonocích či při příležitosti významných životních událostí.

Třetí čtvrtinu tvoří lidé, kteří se setkávají s církví několikrát za život: především při svátostech křtu, manželství, ale požadují též církevní pohřeb. Nelze říci, že by jim nezáleželo na životě církve, často se stávají i velkými sponzory a podporovateli církevních aktivit.

Poslední čtvrtina je pak zastoupena lidmi, kteří byli sice pokřtění (často pravděpodobně tajně, z iniciativy prarodičů), nedostalo se jim však jakékoli náboženské formace a mnohdy o svém křtu ani nevědí.

První tři čtvrtiny se také projevují v číslech návštěv bohoslužeb a kostelů při velkých svátcích a velkých církevních událostech. Uvedená čísla, jak doufám, budou zveřejněna po Plenárním zasedání České biskupské konference v lednu tohoto roku.

Nᴇᴊᴇɴ ᴇᴍᴏᴄᴇ, ᴀʟᴇ ɪ ʀᴏᴢᴜᴍ

Teprve po takovéto analýze mohu seriózně odpovědět sdělovacím prostředkům na otázku, co bylo příčinou úbytku deklarovaných katolíků v rámci jejich dobrovolných odpovědí.

Pokud jsem tedy zavinil určité snížení, které vyplývá ze statistiky, pak mě to mrzí a omlouvám se těm, ve kterých jsem vyvolal negativní reakci. Víc k tomu nemám co říci.

Pražskému radnímu pro bytové otázky nevyčítám neznalost církevních termínů a následnou neschopnost zařadit katolíky a vyznavače katolické víry do katolické církve.

Jakou věrohodnost však při takovéto práci se statistickými údaji mohou mít media, které chtějí být považována za seriózní? Jestliže s takovouto metodikou uvažují o církvi, její přítomnosti a budoucnosti ve společnosti a přidávají k tomu různá doporučení, pak opravdu nevím - odpověď ponechám na úvaze čtenářů. Rovněž tak ponechávám na jejich zvážení, zda takovýto výsledek statistického šetření je možné považovat za relevantní a má být uváděn ve statistické ročence, jež má usilovat o maximální relevantnost a věrohodnost.

Tato slova nejsou žádným napadáním či odsuzováním ČSÚ, který přistoupil k celé problematice velmi seriózně a také velmi seriózně uvedl součty odpovědí. Chci jen říci, že před sebou máme – v otázkách týkajících se víry občanů - spíše určitou formu ankety, jež pro skutečné odborníky může představovat jistou orientaci, jen když budou porovnávat zmíněná sběrná data z obou uvedených zdrojů.

Jistě, chápu, v současné době je člověk humanitními obory definován jako emocionální bytost a emoce jsou považovány za největší hnací sílu našeho života. To sice platí, ale nejsou-li pod kontrolou rozumu a vůle, pak nikdo nezamezí tomu, aby se znovu nevynořil Hitler, Mussolini, Lenin či Stalin.

Pro skutečný rozkvět demokracie potřebujeme nejen emoce, ale i racionalitu a pevnou vůli. Mohu ještě dodat odvahu, trpělivost, toleranci a úctu k druhému a druhým.

(Dᴏᴍɪɴɪᴋ ᴋᴀʀᴅɪɴᴀ́ʟ Dᴜᴋᴀ, ᴀʀᴄɪʙɪsᴋᴜᴘ ᴘʀᴀᴢ̌sᴋʏ́)

	Hledej
	Je a svátek má Marek. Vytvoření registrace