1Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči.   ·  

2Vždyť kdo ve vytržení mluví jazyky, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, a nikdo mu nerozumí. Je puzen Duchem, ale to, co říká, zůstává tajemstvím.       

 Pavlovi se nelíbilo mluvení jazykem, aniž by někdo vyložil, co se hovoří.  K čemu to je, když lidé tomu nerozumí.  Mohl třeba vyjadřovat i něco úžasného, ale komu to prospěje, když ostatní nerozuměli.   · 

  3Ten však, kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i povzbuzení.     

Prorokování považoval Pavel za jev, který povzbuzuje, utěšuje a buduje církev. Navíc lidé tomu rozumějí, protože to slyší ve svém jazyce. Proroctví může obsahovat také předpověď budoucích událostí a jeho hlavním posláním je předávat lidem Boží slovo a tak je varovat, korigovat jejich chyby a povzbuzovat je.   ·  

4Kdo ve vytržení mluví jazyky, mluví k svému užitku, ale kdo mluví prorocky, mluví k užitku církve.   

 Tady se Pavel domníval, že mluvení v jazycích má význam jen pro jednoho jedince, ale ne pro ostatní. Můžeš se tak klidně modlit doma, ale ve shromáždění to nemá užitek. Pavel tak přímo odsuzuje používání daru jazyků ve shromážděních, protože druhým to nepomáhá. Proroctví je dar, který buduje církev  a přináší na rozdíl od darů jazyků užitek všem.   ·  

5Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky, ale ještě více, abyste měli prorocký dar. Neboť ten, kdo mluví prorocky, znamená víc než ten, kdo mluví ve vytržení – ledaže by jeho řeč byla vykládána, aby z toho církev měla užitek.      

Pak Pavel nějak ustupuje od kritiky darů jazyku, protože si uvědomuje, že je to také dar Ducha,  ale nelze, aby stejný dar měli všichni křesťané. Nemohou všichni mluvit v jazycích ani všichni porokovat. Když mluvit jazyky ve shromáždění, pak vždy musí být výklad, aby posluchači tomu rozuměli.   Para  překlad      

Ať je tedy láska na prvním místě. O duchovní dary také usilujte, ale především o schopnost tlumočit Boží slovo.Když někdo mluví neznámým jazykem, mluví sice o Bohu, ale lidé z toho nic nemají, protože mu nerozumějí. jestliže však někdo promluví prorocky,posluchači to pochopí a taková slova jim pomáhají, povzbuzují a podněcují. Neznámý jazyk má význam jen pro toho, kdo jím mluví, kdežto srozumitelné poselství buduje křestanské společenství. Ne že bych vám nepřál, abyste třeba všichni mluvili cizímu jazyky, ale přednost dávám tomu. abyste Boží slovo přinášeli srozumitelně, Vždyť církev má užitek jenom z toho, čemu každý může rozumět.     ·  

6Vždyť kdybych k vám, bratří, přišel a mluvil jazyky, a nepřinesl vám žádné zjevení od Boha ani poznání ani prorocké slovo ani naučení – jaký prospěch byste z toho měli?       

Pak následuje Pavlův příklad hudebních nástrojů. Každý nástroj vydává různé tony a podle nich poznáme, co je to za nástroj. A příjemná pro nás je právě ta rozmanitost tonů. Stejně tak polnice, zní jinak když chce vyjádřit přichystání se k boji, tak to zní jasně a nejde o monotónní dlouhý zvuk.   ·  

7Je to jako s hudebními nástroji, třeba s flétnou nebo kytarou: kdyby nevydávaly odlišné tóny, jak by bylo možno rozeznat nápěv, který se na nich hraje? ·  

8A kdyby polnice vydala neurčitý zvuk, kdo by se připravoval k bitvě?    

A pokračuje dál, aby příklady aplikoval na nás jazyk     ·  

9Tak i vy: Jestliže ve vytržení nepromluvíte jasné slovo, jak se má poznat, co bylo řečeno? Budete mluvit jen do vzduchu!      

 Pokud je naše řeč nesrozumitelná, nikdo jí nerozumí a její užitek je srovnatelný  s mluvením do větru. Možná, že přináší jistý pocit uspokojení mluvčímu, ale nic nepomůže Božímu lidu   ·  

10Na světě je mnoho různých řečí a každá má svá slova. ·  

11Jestliže však neznám význam těch slov, budu pro mluvícího cizincem a on zase bude cizincem pro mne.       

Existují různé způsoby komunikace mezi lidmi pomoci slov , ale nějak komunikují mezi sebou  i ostatní živočichové. Vždy je však důležité znát význam těchto slov či signálů. těžko se domluvíme s cizinci, když neznáme význam jejich slov   ·  

12Tak i vy: Když tak horlivě usilujete o duchovní dary, snažte se, abyste měli hojnost těch, které slouží růstu celé církve.     

Pavel se obrací na korintské věřící, aby usilovali o duchovní dary, které budují církev. Pavel je nechce odradit o duchovních darů, ale aby horlivě usilovali o duchovní projevy, které povedou k růstu církve.   · 

13A proto ten, kdo mluví jazyky, nechť prosí, aby je dovedl také vykládat.      Pokud někdo mluví jazykem, má se modlit, aby také mohl vykládat. Nebo aby mohl někdo pro něj to vykládat.   14Kdybych se modlil ve vytržení, modlil by se můj duch, ale má mysl by toho nebyla účastna.     Jestliže se někdo modlí jazykem během shromáždění tak, že jeho city se vyjadřují slovy, které nikdo nepoužívá, pak je to bez užitku. Shromáždění neví, co mluví. Má to smysl?   ·  

15Co tedy? Budu se modlit ve vytržení ducha, ale budu se také modlit s vědomou myslí. Budu zpívat chvalozpěvy ve vytržení ducha, ale budu zpívat také s vědomou myslí.     

Pavel dochází k závěru, že je v pořádku modlit se duchem, ale zároveň se má modlit tak, aby mu bylo rozumět čili  s  vědomou myslí. Totéž platí i o zpěvu. ·  

16Kdybys děkoval Bohu ve vytržení, jak by ten, kdo do toho není zasvěcen, mohl říci Amen k tvému díkůvzdání, když nerozumí tomu, co říkáš?    

Když se někdo  modlí a my mu nerozumíme, jak potom můžeme vyslovit Amen. Čemu říkáme Amen? Přítomný člověk prostě tomu nerozumí. Používejme ve shromáždění  slov, kterým je rozumět. ·  

17Ty sice dobře vzdáváš díky, ale druhý z toho nemá žádný užitek.·  

18Děkuji Bohu, že mám dar mluvit jazyky více než vy všichni,·  

19ve shromáždění však – abych poučil i druhé – raději řeknu pět slov srozumitelně než tisíce slov ve vytržení.   

 Pavel uměl  a naučil se několika jazykům. Takové jazykové vzdělání neměl  z nich nikdo.  To byly jazyky, že když jimi mluvil věděl, co říká  a věděl to i ten, v jehož jazyku hovořil.  Ale mluvit ve vytržení, tak jak mluvili někteří, po tom netoužil. On se nechtěl takovým darem převádět, protože takový dar by lidem nic nepřinášel.  

Para překlad   

 Řekněte sami: k čemu by vám bylo, kdybych mluvil jazyky pro vás nesrozumitelnými a nevyložil současně, v čem je poučení, co má smysl vzdělávací a co prorocký? Podívejte se třeba na hudební nástroj- nebo třeba harfu nebo varhany. Kdyby se rozezvučely všemi tony najednou, kdo by v tom poznal nějakou melodii? Anebo polnice: když zatroubí nezřetelně, kdo rozezná signál k boji? Stejně tak vaše řeč: není-li srozumitelná, nikomu nic nedá. Mluvíte do větru. Na světě se mluví stovkami cizích jazyků a kdo je zná, krásně se jimi dorozumí. Když ale na mne někdo mluví slovy , jejichž význam neznám, zůstaneme si navzájem cizinci. Vím, že usilujete o duchovní obdarování. Snažte se právě vyniknout právě v tom, co pomáhá budovat církev. Proto radím tomu, kdo mluví neznaným jazykem: modli se, abys uměl vyložit, co říkáš. Když někdo totiž hovoří takovým jazykem: modlí se sice jeho duch, ale bez účasti rozumu. Co s tím ? I já se chci  modlit vroucně, ale tak, abych se zároveň modlil rozumem. A když zpívám k Boží oslavě, chci ho chválit i svým rozumem. Jak by mohl posluchač připojit svůj souhlas k modlitbě, kdyby nerozuměl jejím slovům? I kdyby byla sebeupřímnější, nic  zní nemá. Jsem vděčný Bohu, že mne tímto darem obdaroval víc, než kohokoliv z vás. Přesto ve shromáždění povím raději pět srozumitelných vět, než tisíce slov nesrozumitelných,  

V další časti Pavel Korintské varuje, aby nebyli ve svém smýšlení nezralí. ·  

20Bratří, ve svém myšlení nebuďte jako děti. Ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí.·  

21V Zákoně je psáno: ‚Jinými jazyky a ústy cizozemců budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat,‘ praví Hospodin.·  

22Mluvení jazyky není tedy znamením k víře, nýbrž k nevěře, prorocká řeč však nevede k nevěře, nýbrž k víře.·  

23Kdyby se celá církev sešla ve shromáždění a všichni by mluvili ve vytržení a přišli by tam lidé nezasvěcení a nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte?  

Vlastně jim říká? Neradujte se dětinsky z těchto okázalých darů, které využíváte k vlastnímu předvádění  se. V jistém smyslu máte být jako děti, ale v jiných oblastech byste měli přemýšlet jako dospělí.  21. verš se zdá nesrozumitelný, je citací z Izaiáše Co se tehdy stalo? Izaiáš hovořil ke svému lidi a ti ho neposlouchali, tedy neposlouchali hlas Hospodina. Řeči  Izaiáše nechtěli rozumět. A pak do země vtrhli ti, jejichž řeči pak už vůbec  nerozuměli.Hezky zní parafrázovaný překlad: Izaiáš 28.11.         

To byl hlas,  z něhož byl je zmatek, teď už ani rozumět nemohli,  bylo pozdě.  

A tak, chce říci, že kdyby křesťané mluvili cizími jazyky, jak je při vytržení ,všichni, tak lidé přicházející do shromáždění  by je považovali  za blázny a ze sboru by utekli. Zmátlo by je to, nestali by se z nich křesťané, když by sdělení nerozuměli. Takže jazyky nepřivedou k víře.  ·  

24Budou-li všichni mluvit prorocky a přijde tam člověk nevěřící nebo nezasvěcený, bude vším, co slyší, souzen a usvědčován,·  

25vyjdou najevo věci skryté v jeho srdci, takže padne na kolena, pokoří se před Bohem a vyzná: „Vskutku je mezi vámi Bůh!“  

 Když přijde nevěřící do křesťanského  shromáždění, kde  se  spíše prorokuje než mluví jazyky, uslyší  a porozumí všemu, co se říká. Jestliže se hovoří  jazyky, aniž by je někdo vyložil, pak to nevěřícími nikterak nepomůže. Když tomu, co se říká, porozumí, pochopí , v čem je hřích, tak si uvědomí si, že by měl být za něj odsouzen A to mu prospěje, aby pak toužil po odpuštění a pochopil Boží milost  Prostě řeč kazatele odhalí . co má kazatel na srdci. Nevěřící pocítí, že ho mluvčí oslovuje osobně a Duch svatý pak působí na nevěřícího dál. Tak, až padne na zem, pokloní se Bohu a vyzná  svůj hřích. Pocítí existenci Boží  a Boží milost Nic takového se bohužel nestane, když slyší mluvení jazycích bez výkladu. ·  

26Co z toho plyne, bratří? Když se shromažďujete, jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví ve vytržení a další to vyloží. Všecko ať slouží společnému růstu.·  

27Pokud jde o mluvení jazyky, ať promluví dva nebo tři, jeden po druhém, a někdo ať vykládá.·  

28Kdyby neměli vykladače, ať ve shromáždění mlčí, každý ať mluví ve vytržení jen pro sebe a před Bohem. 

  Aby dar mluvení v jazycích nebyl ve shromážděních  zneužíván, stanovil Pavel jistá pravidla, jak tento dar používat. Například jeden muž měl na starosti chvalozpěv, jiný přednesl nějaké učení a další hovořil třeba v jazycích, které další  hned vyložil.  Dále stanovil, že během jednoho shromáždění  mohou mluvit jazyky nanejvýš tři lidé a nesměli mluvit najednou, nýbrž jeden po druhé. Tím se vyhnou  vřavě a zmatku, které vnikají, když najednou hovoří více lidí. Pokud ovšem nebyl ve shromáždění vykladač, pak měl věřící obdarovaný darem jazyků ve shromáždění mlčet. Mohl také sedět  a mluvit  jazykem neslyšně k sobě a k Bohu   V dalších verších pak Pavel stanovil pravidla pro používání daru proroctví. ·  

29  Z proroků ať promluví dva neb tři a ostatní ať to posuzují.     

Nesměli vystupovat více než v počtu dvou či tří a křesťané, kteří jim naslouchali, měli rozhodnout, zda konkrétné jedinec opravdu sděluje Boží výroky nebo se jedná o falešného proroka. ·  

30Dostane-li se zjevení jinému ve shromáždění, nechť ten první umlkne.·  

31Jeden po druhém můžete všichni prorocky promluvit, aby všichni byli poučeni a všichni také povzbuzeni.·  

32Prorok přece ovládá svůj prorocký dar.·  

33Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Jako ve všech obcích Božího lidu,      

Pro pořádek ve shromáždění se mělo postupovat tak, že jestliže jeden prorok hovoří  a jiný člověk, který sedí, dostal zjevení, pak první prorok přestane mluvit  a vytvoří prostor k tomu, aby  mohl hovořit ten, který dostal nejnovější zjevení.  Bylo to opatření z toho důvodu, aby jeden muž nehovořil moc dlouho, protože se pak často odkloní od Božích slov ke slovům vlastním. Proroci tedy mají hovořit jeden po druhém, nikoliv aby si jeden nárokoval celý čas Toto pravidlo mělo pomoci shromáždění, aby všichni dostali příležitost mluvit.  U korintských bohužel se stávalo, že se domnívali, že čím více je člověk ovládán  Duchem Božím, tím méně má kontroly nad sebou Je unášen do stavu extáze a pak méně disponuje  rozumem a sebeuvědoměním. Chová se,  jak bychom řekli dnes, jako fanatik.  Křesťané  v Korintu si však mysleli, že tak chová pod vládou Ducha , že člověk neovládá svoji řeč  a neví co dělá. Pavel však dodává, že Duch se podřizuje prorokům. To znamená, že prorok není unášen bez svého souhlasu nebo proti své vůli.  Pak se nemůže vymlouvat na to, že si nemohl pomoci, ale může se sám rozhodnout o tom, kdy a jak dlouho bude mluvit. Na závěr Pavel zdůrazňuje, že shromáždění nejdou místem, , kde je neklid, ale naopak místem pokoje.  

Parafrázovaný překlad od 20. do 33. verše.     Bratři, nebuďte dětinští. Zlo ať je vám cizí jako nemluvňatům. ale jinak myslete jako dospělí lidé. Ve starozákonním proroctví říká Bůh:"Pošlu k nim cizince, aby k nim promluvili cizím jazykem, ale ani těm nebudou naslouchat" Ten nesrozumitelný jazyk sotva někoho přivede k víře, a kdo již křesťanem je, potřebuje také slyšet spíš jasné Boží pravdy. Představte si, že se sejdete, každý zvlášť bude mluvit jiným jazykem  a teď mezi vás přijde nezasvěcený nebo nevěřící člověk. Řekne si, že vím nejspíš přeskočilo. Když ale všichni budete tlumočit Boží pravdu jasnou řečí, pak to, co nahodilý host uslyší, zasáhne jeho svědomí. Bude usvědčován a jeho nejtajnější myšlenky odkrývány, takže padne na kolena a vyzná: Mezi vámi je určitě Bůh! Jaký závěr z toho udělat? Když se sejdete, jeden poslouží zpěvem, jiný poučením, další poselstvím od Boha a další za se jeho výkladem. Pro všechny  tu platí jediné pravidlo:aby to, co dělají, bylo ku prospěchu celé obci věřících. Pokud jde a mluvení cizím jazykem, ať tedy mluví nejvýše dva nebo tři, ale pěkně jeden po druhém, a zároveň ať někdo překládá. Když se nenajde nikdo, kdo by byl to učinit, ať toho mluvící raději nechá nebo mluví s Bohem potichu, sám pro sebe. Také ti, kterým se dostalo zvláštního Božího poselství, ať hovoří jen dva nebo tři, ostatní ať o něm uvažují. Jestliže Bůh odhalí něco dalšímu z přítomných, zatímco předchozí ještě mluví, má mu být postoupeno slovo. Tak se dostane na všechny, kdo mají co říci pro moc  a povzbuzení ostatním. Pamatujte, že kdo mluví z Božího pověření. umí se také odmlčet a čekat, až na něj přijde řada. Bůh si nelibuje ve zmatku, ale v řádu a pokoji.    

    Následující verše jsou příkladem zneužití veršů . Pavel je píše po té části výkladu, v němž klade důraz na řád a pořádek ve shromáždění. Napomenutí míří  jen do korintského sboru a nikoliv jako obecné pravidlo. Bohužel muži, kteří v dějinách křesťanství si mysleli, že mají měli patent na výkladu Nového zákona,  si text vyložili po svém a ve svůj prospěch. ·  

34ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon.·  

35Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění.·  

36Vyšlo snad slovo Boží od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?   

Proč chtěl Pavel, aby ženy v korintském  shromáždění mlčely,  mělo to své konkrétní důvody.  Sbor byl velmi mladý  a mnohé ženy byly původně pohanského původu. V Korintu se mezi pohanskými ženami šířilo  učeni a kult bohyně Afrodity, což byl i kult prostitutek. Dále se zde šířil kult zasvěcený Backovi, což byl bůh tance a vína. Od toho se v řecké mytologii odvozovaly bakchantky. Byly to třeštící ženy, které v tanci upadaly až do stavu blížícímu se šílenství, v němž byly schopné všeho. Při Bakchantkových slavnostech tropily výtržnosti a i ve starém Římě proti nim musela zasahovat státní moc. Teď si představme, že některé z žen dříve toto poznaly a zažily i na sobě. Proto pro ně nebylo lehké být najednou v křesťanském shromáždění  klidné  a potichu. A Pavel o tomto nešvaru věděl. A věděl, jak to může uškodit klidu  a pořádku ve shromáždění.A právě o tento klid , řád a pořádek  Pavlovi hlavně šlo. Aby tam nebyl žádný rušivý prvek, kterým možná bývaly právě tyhle první křesťanky pohanského původu. Pavel tedy uvažuje o ženách a  dané konkrétní situaci  a nevyslovuje obecné pravidlo vůči všem ženám. Vždyť jinde hovoří o ženách, které prorokují,  a jiné ženy byly i správkyněmi sboru . Myslí, že si žen vážil.Bohužel na základě těchto veršů církev ovládli muži ve všem a šli tak daleko, že žena přisoudili jen podřadné role a to nejen ve církvi, ale i ve společnosti a v rodině. Kristova láska zůstala je frází. A tento vztah nadřazenosti mužů přešel ze světa náboženského i do společenského a politického. Až konec 19.  a 20.  století toto měnilo a ženy mohly konečně i studovat na vysoké škole a  dostaly i volební právo. U nás směly ženy volit od roku1919, ale jinde  v evropských státech až v sedmdesátých  20. století. Bible se dá strašně zneužívat a toto je toho příkladem.A nejhorší jsou lidé, kteří fanaticky lpí na každé větě Bible a pak z toho se stalo to, co se stalo ženám a ovlivnilo jejich postavení tisíce let.