https://www.vanguardngr.com/2021/08/jesus-christ-vs-paul-the-apostle/#mce_temp_url#

úvod vynechán, google překlad...

Vysvětlené podobenství o rozsévači
Mt 13:18 Slyšte tedy podobenství o rozsévači.
Mt 13:19 Když někdo slyší slovo o království a nerozumí mu, přichází ten ničemný a chytá, co bylo zaseto do jeho srdce. To je on, kdo přijal semeno mimochodem.
Mt 13:20 Ale ten, kdo přijal semeno do kamenitých míst, je ten, kdo slyší slovo a s radostí je přijímá;
Mt 13:21 Ale nezakořenil v sobě, ale chvíli vydrží, neboť když přijde soužení nebo pronásledování pro slovo, pohoršuje se.
Mt 13:22 Ten, kdo přijal semeno mezi trní, je ten, kdo slyší slovo; a péče tohoto světa a klam bohatství udusí slovo, a stane se neplodným.
Mt 13:23 Ale ten, kdo přijal semeno do dobré země, je ten, kdo slyší slovo a rozumí mu; která také nese ovoce a rodí, některé stonásobné, jiné šedesátinásobné, některé třicetinásobné.

Výše uvedená pasáž byla původně zamýšlena upozornit na skutečnost, že zatímco většina práce kazatele je promarněna, stále existuje (jako vždy u Boha) zbytek těch dobrých půd, kteří by přijali dobrou zprávu a přinesli očekávané ovoce, dokonce až 100 %. ale je to také ideální nauka, kterou Kristus použil k ilustraci dokonalosti v Bohu a možnosti jí dosáhnout.

To zcela ruší prázdnou Pavlovu doktrínu, která říká, že nikdo není spravedlivý nebo dokonalý nebo není schopen splnit „spravedlivé požadavky zákona“, jak to rád říká. Tito lidé, kteří přijímají evangelium a přinášejí ovoce podle svých sil, s určitým výnosem až 100 %, jsou všichni dokonalí lidé podle Kristovy ekonomie.

Někteří lidé by mohli namítnout, že ti, kteří se dají pod 100 %, nejsou dokonalí, ale to není pravda, protože procentuální výnos je o síle nebo ochotě uvést Boží slovo do praxe, nepopisuje svatost nebo hříšnost. Člověk by mohl být dítětem Božím a stále podléhat Satanovi, pokud je nevědomý jako v Ozeášovi 4:6, nemusí žít v hříchu, protože nevědomost stačí ke zničení kohokoli. Je to sám Kristus, kdo zde říká, že těchto 100 procent skutečně existuje, ne já ani nikdo jiný.

Právě jste četli slova samotného Krista. Záleží na nás, zda chceme být jedním ze 100 procent nebo jedním z lidí s nižším výnosem nebo jedním z lidí, kteří vůbec nevydělávají. Rozhodujeme o tom, jakou půdou se staneme, a také o tom, kolik ze semene dobré zprávy vytěžíme. Pozorně si prosím všimněte, že v tomto konstruktu není žádná zmínka o milosti, ani není milost vůbec naznačena. Samozřejmě je samozřejmé, že Bůh bude vždy pomáhat těm, kteří jsou nakloněni plnit jeho vůli, jak je uvedeno níže v Mt 5:6.

Mat 5:6 Blahoslavení, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Mat 5:6, jak je citováno výše, zjevně říká, že pokud někdo touží po spravedlnosti nebo dokonalosti, Bůh mu umožní, aby toho dosáhl. Je to tak jednoduché.
Pokud by to nebylo tak, že lidské bytosti jsou nedoslýchavé a mají tvrdou šíji, není možné, aby toto jedinečné učení a znázornění samotného Krista neuložilo do háje argument o dokonalosti, spasení ze skutků nebo spasení z milosti. Sám Pán Ježíš Kristus, Mesiáš a Spasitel člověka, předává poselství na určité téma a zjišťujeme, že lidé, kteří se prohlašují za jeho následovníky, místo aby s poselstvím běželi, raději hledají protichůdná učení, která je izolují. ze všeho, co od nich Kristus požaduje.

Tento scénář je vytvořen nebo umožněn nesouladem ve vnitřním biblickém dialogu, ale ti, kteří činí Krista standardem pro přijímání nebo odmítání jakéhokoli učení jako zbožného či nikoli, nebudou ovlivněni biblickými rozpory. Ve výše uvedeném podobenství o rozsévači je poslušnost Bohu (dokonalost) možná. Ve skutečnosti jsou někteří lidé zcela (100%) poslušní Bohu podle zjevení Krista v tomto podobenství. Je tedy nyní na nás, zda přijmeme pravdu, jak ji předal Ježíš Kristus, a půjdeme k dokonalosti (poslušnosti Božích přikázání), nebo budeme nadále ztrácet čas Pavlovými falešnými epištolami, které tvrdí, že nikdo není spravedlivý nebo dokonalý nebo není schopen poslouchat. Bůh a Boží přikázání jsou zlo nebo služba smrti a hrozí zničení v pekle.

Kdyby spasení nebo spravedlnost nebo dokonalost nebo přijetí v Bohu byly nemožné poslušností Božích přikázání nebo skutky, Ježíš Kristus by nám to řekl, ale nikdy to neudělal. Místo toho nám dal podobenství nad podobenstvími, která zdůrazňují stejné téma: že spasení je možné POUZE ze skutků. Podobenství o marnotratném synovi mělo poslušného syna a neposlušného syna. Za prvé, nebyl to jen poslušný syn (všichni nejsou jen neposlušní nebo hříšní), byl to také poslušný syn. Za druhé, dokonce i v ediktu, že duše, která hřeší, umírá, je varování, že hříšníkovi nebo neposlušnému synovi, který činí pokání, bude odpuštěno (viz celý Ezechiel 18).

Aby Pavel vylíčil Boha jako zlého a neodpouštějícího, Boha hněvu místo milosrdenství, vyloučil pokání a odpuštění, jak je jasně zakotveno v evangeliu od Noema po Jana a Krista, a trval na tom, že krev, nevinná krev Kristova, musí být prolita, pokud Bůh by kohokoli zachránil nebo odpustil. Naštěstí nám sám Kristus v níže propracovaném podobenství říká, proč byl zabit Židy a důvod nemá nic společného s obětí nebo odpuštěním hříchů.

To je důvod, proč byl Kristus zabit, což bylo vysvětleno samotným Kristem.
Mt 21:33 Slyšte jiné podobenství: Byl jeden hospodář, který vysadil vinici, ohradil ji kolem dokola, vykopal v ní lis, postavil věž, pronajal ji vinařům a odešel do daleké země. :
Mt 21:34 Když se přiblížil čas ovoce, poslal své služebníky k vinařům, aby přijali jeho plody.
Mt 21:35 Vinaři vzali jeho služebníky, jednoho zbili, druhého zabili a jiného ukamenovali.
Mt 21:36 Znovu poslal jiné služebníky, více než ty první, a oni jim udělali totéž.
Mt 21:37 Ale nakonec k nim poslal svého syna se slovy: "Mého syna budou mít v úctě."
Mt 21:38 Když vinaři uviděli syna, řekli si: "To je dědic." pojďme, zabijme ho a chopme se jeho dědictví.
Mt 21:39 Chytili ho, vyhodili z vinice a zabili.
Mt 21:40 Když tedy přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?
Mt 21:41 Řekli mu: "Ty ničemy bídně zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou přinášet ovoce ve svých dobách."
Mt 21:42 Ježíš jim řekl: "Nikdy jste nečetli v písmech: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se hlavou úhlovou: Pán to činí a je to podivuhodné v našich očích?"
Mt 21:43 Proto vám pravím: Království Boží vám bude odňato a dáno národu, který nese jeho plody.
Mt 21:44 A kdo padne na tento kámen, bude rozbit; na koho však padne, toho rozdrtí.
Mt 21:45 Když přední kněží a farizeové slyšeli jeho podobenství, poznali, že o nich mluví.
Mt 21:46 Ale když na něj chtěli vztáhnout ruce, báli se zástupu, protože ho považovali za proroka.

Ve výše uvedeném podobenství je Bůh hospodářem (majitelem vinice), vinicí je dnešní církev (byl to Izrael dnů Kristových) nebo jakékoli shromáždění lidí k uctívání Boha, vinaři jsou dnes pastýři (oni byli Židé za dnů Kristových), posly nebo služebníky jsou proroci, zatímco synem, který zdědí vinici, je Kristus.

život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den.
Jan 6:41 Židé na něj reptali, protože řekl: Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.
Jan 6:42 Řekli: Není to Ježíš, syn Josefův, jehož otce a matku známe? Jak to tedy, že říká: Sestoupil jsem z nebe?
Jan 6:43 Ježíš jim odpověděl: "Nereptejte mezi sebou."
Jan 6:44 Nikdo nemůže přijít ke mně, ledaže by ho přitáhl Otec, který mě poslal, a já ho vzkřísím v poslední den.
Jan 6:45 U proroků je psáno: Všichni budou vyučováni od Boha. Každý tedy, kdo slyšel a učil se od Otce, přichází ke mně.
Jan 6:46 Ne že by někdo viděl Otce, kromě toho, který je z Boha, ten viděl Otce.
Jan 6:47 Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, má život věčný.
Jan 6:48 Já jsem ten chléb života.
Jan 6:49 Vaši otcové jedli mannu na poušti a zemřeli.
Jan 6:50 Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby z něj člověk jedl a nezemřel.
Jan 6:51 Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Jí-li kdo z tohoto chleba, bude živ navěky, a chléb, který já dám, je mé tělo, které dám za život světa.
Jan 6:52 Židé se mezi sebou hádali a říkali: "Jak nám tento může dát jíst své tělo?"
Jan 6:53 Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život."
Jan 6:54 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný; a vzkřísím ho v poslední den.
Jan 6:55 Mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.
Jan 6:56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, přebývá ve mně a já v něm.
Jan 6:57 Jako mne poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít skrze mne.
Jan 6:58 Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe: ne jako vaši otcové jedli manu a zemřeli; kdo jí z tohoto chleba, bude žít navěky.
Jan 6:59 To řekl v synagoze, když učil v Kafarnaum.
Jan 6:60 Mnozí z jeho učedníků, když to slyšeli, říkali: "To je tvrdá řeč." kdo to může slyšet?
Jan 6:61 Když Ježíš v sobě poznal, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, řekl jim: "To vás uráží?"
Jan 6:62 Co a jestli uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl předtím?
Jan 6:63 Je to duch, který obživuje; Tělo nic neprospívá, slova, která k vám mluvím, jsou duch a jsou život.
POUZE pokání je Boží požadavek na spasení nebo odpuštění hříchů. Proč? Protože je milosrdný. Je Bohem milosrdenství, ne Bohem hněvu. V Božím království jsou klíčovými principy Milosrdenství, Spravedlnost a Víra a milosrdenství je vždy na prvním místě, před ostatními dvěma – Mt 23:23, Jak 2:13.

Iz 1:20 Jestliže však odmítnete a vzbouříte se, budete pohlceni mečem, neboť to mluvila ústa Hospodinova.
Mat 3:1 V těch dnech přišel Jan Křtitel a kázal v judské poušti,
Mt 3:2 A řekl: Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.
Mt 4:17 Od té doby začal Ježíš kázat a říkat: Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.
Mar 1:15 A řekl: Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.
Mar 6:12 Vyšli a kázali, aby lidé činili pokání.
Luk 13:3 Říkám vám, ne, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.
Luk 13:5 Říkám vám, ne, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.
Luk 16:30 On řekl: Ne, otče Abrahame, ale kdyby k nim někdo šel z mrtvých, budou činit pokání.
Luk 17:3 Mějte se na pozoru: Jestliže se tvůj bratr proviní proti tobě, potrestej ho; a bude-li činit pokání, odpusť mu.
Luk 17:4 A jestliže se prohřeší proti tobě sedmkrát za den a sedmkrát za den se k tobě obrátí, řka: Činím pokání; odpustíš mu.
Skutky 2:38 Petr jim řekl: "Čiňte pokání a dejte se každý z vás pokřtít ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a obdržíte dar Ducha Svatého."
Skutky 3:19 Čiňte tedy pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány, až přijdou časy osvěžení od přítomnosti Páně;
Kromě SZ proroků hlásal Kristus evangelium pokání z hříchů, víru v Boha a Boží království jako přítomnou skutečnost. Spasení z hříchu je podle Krista založeno pouze na poslušnosti Božích přikázání, kterými jsou láska k Bohu a bližním. Podle Krista je spasení možné pouze ze skutků. Podívejme se na tyto pasáže níže.

ho, odešel a nechal ho polomrtvého."
Luk 10:31 Náhodou tudy sestoupil jakýsi kněz, a když ho uviděl, šel na druhé straně.
Luk 10:32 A podobně i Levita, když byl na tom místě, přišel, podíval se na něj a prošel kolem.
Luk 10:33 Nějaký Samaritán, když šel, přišel tam, kde byl, a když ho uviděl, bylo mu ho líto.
Luk 10:34 I šel k němu, obvázal mu rány olejem a vínem, posadil ho na své zvíře, přivedl ho do hostince a staral se o něj.
Luk 10:35 A nazítří, když odcházel, vzal dvě pence, dal je hostiteli a řekl mu: "Postarej se o něj!" a cokoli utratíš více, až zase přijdu, odplatím tobě.
Luk 10:36 Kdo z těchto tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi zloděje?
Luk 10:37 A on řekl: Ten, kterýž se smiloval nad ním. Tehdy mu Ježíš řekl: Jdi a čiň i ty podobně.

bylo prokázáno, že jej nenapsal Petr.

Pro Pavla bylo kázání o kříži spásou (1. Korintským 1.18, 23, 15.1-4) a toto bylo slavné poselství (1. Timoteovi 1.11). Ale Pavlovo evangelium vyvolalo takové zděšení, že apoštolové v Jeruzalémě kolem roku 51 n. l. svolali zvláštní koncil, aby to zvážili.
Čtenář by měl pochopit, že Pavel byl pravděpodobně „obrácen“ kolem roku 34–37 n. l. Takže před zasedáním koncilu v Jeruzalémě uplynulo období 14–17 let. To byla dlouhá doba. Na koncilu, po značné hádce, učinil Petr ohromující (z židovské perspektivy) prohlášení. Před Petrovým prohlášením bylo poselstvím Dvanácti, že pohané mohou být spaseni pouze tak, jak byli spaseni Židé. Ale po velké hádce měl Petr oficiálně uznat (ve světle Pavlových zjevení a služby), že Židé nyní museli být spaseni jako pohané (Skutky 15,6-11).

Tohle byl zlomový okamžik. Poté, co Petr učinil toto prohlášení, Pavel napsal Galatským, že každý, kdo hlásal evangelium odlišné od toho jeho, byl proklet (Galatským 1,8-9)…umisťování kleteb na lidi ve strachu, že by mohli chtít evangelium změnit, nebylo nikdy spojeno s Kristem. Kristus jednoduše vyjádřil důvěru, že jeho ovce vždy poznají jeho hlas, neudělal ani neřekl nic jiného, ​​aby „chránil“ Boží slovo, protože Boží slovo musí být automaticky věčné stejně jako Bůh sám.

Možná se jen zmíníme o tom, že Pavlovi nebylo možné důvěřovat ani ho držet v žádném konkrétním postavení vzhledem k jeho četným příležitostem, kdy v Novém zákoně promluvil dvakrát. Stačí se podívat níže.

Také řekl, že budeme soudit anděly!! Jak? Skončíme jako andělé v nebi, jak bychom mohli Pavel proklíná nebo soudí anděly, kteří jsou zjevně mimo něj, pokud jde o zbožnost, dokonce i jako dítě Boží? Odkud vzal všechna tato falešná učení?

6. Druhý Petr nikdy nenapsal Petr, byl to pokus vyprat Pavla, ale neměli byste mě brát za slovo. Možná to budete muset zkontrolovat nebo sami porovnat prvního a druhého Petra.

7. Pavel tvrdí, že Boží zákony jsou zlé a Bohem navržené tak, aby odsoudily každého (Gal 3:10, 2Kor 3:7-9), ale David v Ž 19:7-11 a Kristus ve všech svých kázáních několikrát prohlásili velkolepost Božích zákonů.

Kéž Pán žehná našemu srdci a dá nám potřebnou odvahu a dobré porozumění, abychom si vybrali Krista před Pavlem a všemi ostatními. Amen.

Ještě doplním další odkaz v angličtině kde se ap. Pavel liší svým učením od Ježíše ve 25 učeních:

http://www.voiceofjesus.org/paulvsjesus.html#mce_temp_url#