poslal Nepřihlášený Právě začínáme...
Myslím naše předsednictví v Evropské unii ... Je advent, blíží se
Vánoce, na politické scéně klání v koalici, v parlamentě „přesuny“
poslanců na různých rovinách, diskuse o Lisabonské smlouvě,
prezidentovo vyrovnání se s různými problémy ve světě, ekonomická krize
... To vše způsobuje, že se o tomto našem důležitém „začátku“ diskutuje
a píše méně. Přesto se vynořují otázky, jak budeme schopni s naší
politickou nestabilitou předsedat Evropské unii, když máme potíže s
vyřešením otázek na „malém písečku“ našeho národa. A co přineseme do
Evropy?
Naše vládní reprezentace zdvihne prapor EU. Co je to za symbol? Když
se podíváme na internetové stránky EU, zjistíme, že se o tom diskutuje
a tento symbol se vysvětluje odlišným způsobem; jinak ti, kteří symbol
kdysi vytvářeli, jinak ti, kteří přišli potom, nebo kteří jsou tu dnes.
Kolem roku 1950 a v létech následujících jeden z otců-zakladatelů,
velký křesťanský politik Robert Schumann dal impuls k hledání a
vytvoření symbolu pro vznikající společenství. Při vzniku společenství
byli i další velcí vedoucí křesťanští politici té doby,
otcové-zakladatelé Konrád Adenauer a De Gasperi. Oni neměli na mysli
založit především nějaké hospodářské společenství, ale chtěli bránit
Evropu před něčím tak zrůdným, jako byla druhá světová válka. K
válečnému průmyslu bylo třeba uhlí a oceli. Proto založili společnost
na kontrolu těchto průmyslových artiklů.
Pro vytvoření symbolu připravil Schumann určité zadání. Symbol měl
vyjadřovat „duchovní a morální hodnoty, které jsou společným dědictvím
národů, které Radu tvoří“. Sešlo se postupně přes sto návrhů. Na
některých byl např. symbol kříže. Tento a jiné podobné příliš konkrétní
křesťanské výrazy byly po diskusi odmítnuty. Návrhů zůstalo pár.
Nakonec Paul Michel Gabriel Lévy, vedoucí kulturního odboru Rady
Evropy, konvertita ze židovství, který byl za celou záležitost se svou
komisí odpovědný, pověřil svého podřízeného štrasburského umělce Arzéna
Heitze, vedoucího poštovního oddělení Rady Evropy, aby podle zadání sám
vytvořil návrh.
Ten navrhl kruh z 12 zlatých hvězd na modrém poli. Jak k návrhu
došel? Heitz přiznal, že se inspiroval 12. kapitolou knihy Zjevení sv.
Jana, kde se říká: „Ukázalo se veliké znamení na (modrém) nebi: žena
oděná sluncem s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem
hlavy…“ (Zj 12,1). Není nikterak pochyb, že tou ženou je vítězná,
neposkvrněná Panna Maria. V apokalyptické řeči „oděná sluncem“ znamená
oděná mocí Boží, silou Boží, a „měsíc pod nohama“ tu znamená –
vítězící, šlapající po symbolu zla, jehož je měsíc v apokalypse
znamením. Jeho světlo je totiž chápáno jako falešné, zdánlivé, není
vlastní, jen odražené. Ani Lévy ani Heitz se netajili křesťanskými
východisky. Sám Lévy také znal medailky Neposkvrněného početí Panny
Marie z pařížské ulice du Bac, na kterých je vyobrazená právě žena z
Apokalypsy.A číslo 12? To bylo číslo společenství – dvanáct kmenů
Izraele, 12 apoštolů. Tento symbol provází dějiny společenství spásy ve
Starém i Novém zákoně.
Volba takovýchto symbolů byla pochopitelná, když evropské
společenství vznikalo v srdcích tehdejších velkých vedoucích
křesťanských politiků v Evropě. Malou zajímavostí je, že tento symbol
byl komisí vybrán dne 8. prosince 1955, na svátek Neposkvrněného početí
Panny Marie.
Kdo by chtěl zakrýt tyto skutečnosti, vymýšlí si jiná vysvětlení:
pro počet hvězd – 12 měsíců v roce, 12 hodin na ciferníku, kruh jako
tvar dokonalosti, modrá barva jako barva nebe nad Evropou atd.
Skutečnost je však taková, jak jsem ji vylíčil.
Šťastnou cestu pod tímto křesťanským mariánským praporem.
Kardinál Miloslav Vlk
www.kardinal.cz
