Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Hynek.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 9, článků celkem: 16318, komentáře < 7 dní: 520, komentářů celkem: 408277, adminů: 60, uživatelů: 5135  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 116 návštěvník(ů)
a 5 uživatel(ů) online:

ivanp
brusle7
JirkaB
martino
Danny42

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
110946135
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Hříšné sklony trvale občasné posilněného nevytrvalce v dobrém.
Katolicismus

poslal Myslivec

Oko: Hříšné sklony má občas každý člověk bez výjimky.

Myslivec: Hříšný sklon není jenom občas Oko, hříšný sklon je otroctvím hříchu a buď je máš stále a musíš s ním marně bojovat a občasné selhání se projeví spácháním hříchu, anebo žádný hříšný sklon nemáš, nehřešíš není s čím bojovat. Kupříkladu hříšný sklon lhát a pomlouvat. Máš jej stále, ale hříchem se tento sklon projeví občas projeví ve formě spáchaného hříchu. Pokud tě ovšem Kristus od hříšného sklonu vysvobodí, tedy vysvobodí z otroctví hříchu lhát a sprostě pomlouvat, již lhát a sprostě pomlouvat nebudeš. A ani ti to nepřijde na mysl. Bude to navždy pryč. Dušička čistá a uklizená v hájemství božím a pod ochranou Krista, které se ten zlý ani nedotkne. To je ta svoboda nás božích dětí. Žádné hříšné sklony nás nezotročují. 



Vložil: Tomas v Středa, 01. únor 2023 @ 15:53:51 CET (6 čtenářů)
Více... | 5197 bytů | komentáře? | Skóre: 0



Život víry: Nevíra v Boha a lidi, to je správný název článku Oka + koment.
Katolicismus

poslal Myslivec


Je obtížné křesťanu poznávat a plnit Boží vůli, nebo je to pro něho úplná "brnkačka"?

Křesťan si nepotřebuje pokládat takové otázky, neb život v Bohu a pravdě je úplnou samozřejmostí. Takové otázky si pokládá někdo kdo pochybuje a Bohu a lidem nevěří.

Žít s Bohem, nenechat se vtáhnout do víru událostí tohoto světa, rozpoznávat co je skutečně Boží vůlí a co je zase jen v rovině lidských nereálných představ?

Divná otázka? Autor pokládá otázku zda žít s Bohem. Otázka je položená tak, že evokuje proti otázku zda s Bohem nežít a blá, blá..


Někteří z vás se tu odvolávali na Kristův výrok: "Mé jho netíží a mé břemeno netlačí." (Mt 11,30).

Velmi dobře užitý pojem "odvolávali". Někomu kdo božímu slovu NEVĚŘÍ, někomu kdo nevěří, že jho Krista netíží a Jeho břemeno netlačí připadá argumentace božím slovem jako odvolávání se. Křesťané žijící v Kristu se mezi sebou nikdy nemusí ODVOLÁVAT na zmiňovaný výrok Krista, a to proto, že je to jejich běžná životní zkušenost.

Že oni prý chodí v Kristu, mají jeho Ducha a kráčejí životem lehce, plníce jeho vůli. Protože oni dostali dar Ducha svatého.

Autor výroků Oko zde z křesťanů udělal "oně ondoně". A zase se hloupě vyjadřuje o "chodění", namísto o křesťanském životě v Kristu dle kterého vznikl prastarý dovětek při loučení se "a zůstávajte v Kristu našem Pánu". Věta dehonestuje křesťany podávající zde životní svědectví na pouhé "oně", a jejich životní svědectví zpochybňuje slovem "PRÝ".

Kde v tomto najít realitu, co z toho je opravdové? Podle čeho se orientovat a podle čeho rozlišit prázdné řeči?

Výborně položení otázka Oko? Otázka která odhaluje tvou vnitřní bezbožeckou prázdnotu.
Kde máš v tomto najít pravdivou realitu? Je to snadné Oko, citoval jsi zde tato slova Krista.

"Mé jho netíží a mé břemeno netlačí." (Mt 11,30).

Jsou to slova Boha, a v těch slovech máš tu pravdivou realitu kterou hledáš, v těch božích slovech máš tu pravdu která tě osvobodí. A stačí těm slovům Krista UVĚŘIT!
To že tvůj život s tím tvým bohem není snadný, a že jeho jho tíží a břemeno tlačí ukazuje na to, že je ve tvém životě něco moc a moc v nepořádku. A je to skutečně Bůh komu nasloucháš Oko? Jak je možné, že ten tvůj bůh dělá pravý opak toho co o jhu a břemeni říká Kristus? Kristus snad lže?

Zásadou je, že člověk by měl žít svůj život vědomě - tedy mít jistou představu jak žít a stanovit si řád a pravidla, podle kterých pak žije. ('to je můj názor.)

Cože?! Zásadou je... měl žít.....život vědomě??? U těchto výroků žasnu nad tím, že někdo něco tak neuvěřitelně hloupého dokáže vůbec dát dohromady. Nic takového není zásadou, a žít svůj život nevědomě je velká hloupost, a ještě větší hloupost je z přirozeně vědomého žití dělat zásadu. 
My křesťané nežijeme dle nějakých představ jak žít, ale žijeme svůj život v Bohu a pravdě. A žijeme svůj život ne podle samo pravidel a samo řádu, ale žijeme ho ve vůli Boží ze kterého teprve až pravidla a řád vychází. Pravidla a řády jsou nutné hlavně pro život společenský a u normálního jedince je dodržování pravidel naprostou samozřejmostí, jako například chovat se slušně a nevyjadřovat se jako hulvát Oko, který zde cosi o pravidlech píše, ale dle jeho vyjadřování etické pravidla do jeho života nepatří. Společensky běžné etické pravidla jsi zřejmě asi nestanovil, respektive nehodlá se jim podřídit.

Pokud člověk žije bez záměru ze dne na den a čeká, co mu každý nový den přinese - žije svůj život bezděčně. A známe dobře, že pokud člověk na něco trvale nemyslí, časem se mu to vykouří z hlavy a přestane žít podle toho, jak se kdysi v minulosti rozhodl. A to bychom asi nechtěli.

Dobrý popis toho jak do svého života bez záměru vnesl Oko záměr, který žel na jeho život s tím komu mylně říká bůh klade nemalé nároky v podobě samospásných  skutků a marného boje se hříchem. Života pod jhem těžkým a břemenem tlačícím.

Život s Bohem klade na člověka nemalé nároky.

Tak to není Bůh Oko! Život v Bohu je jistota, radost a nároky které jistě také jsou a jsou vysoké, nejsou vůbec ale vůbec břemen těžkým a jhem nesnesitelným.

Je sice krásný a bohatý, ale snadný není ani trochu. (Ono taky vybrat si cestu strmou a úzkou o tomto vypovídá).

Dobře popsaná zkušenost bezbožníka který následuje falešného boha, který mu neříká jako Bůh Mé jho netíží a břemeno netlačí, jeho bůh mu říká život se mnou není snadný a mé jho tě bude tlačit a břemeno tížit.

Hmmm. Když ti to tak vyhovuje Oko, měj si to tak.


Vložil: Tomas v Neděle, 22. leden 2023 @ 12:45:30 CET (81 čtenářů)
Více... | 5 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Je těžké následovat Boha?
Žhavá témata

poslal oko


Je obtížné křesťanu poznávat a plnit Boží vůli, nebo je to pro něho úplná "brnkačka"?

Žít s Bohem, nenechat se vtáhnout do víru událostí tohoto světa, rozpoznávat co je skutečně Boží vůlí a co je zase jen v rovině lidských nereálných představ?
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 19. leden 2023 @ 11:00:53 CET (1833 čtenářů)
Více... | 1502 bytů | 522 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Svoboda podle Boha
Zamyšlení

poslal Willy

2K 3:17-18

Ten Pán je Duch. Kde je Duch Pánův, tam je svoboda. A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.

O jaké svobodě tu Pavel mluví? 
Vložil: Tomas v Úterý, 17. leden 2023 @ 12:15:33 CET (374 čtenářů)
Více... | 2504 bytů | 55 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Druhému příchodu Pána Ježíše nic nezabrání!
Žhavá témata

poslal Frantisek100

36O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám. ·  

37Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noeho: ·  

38Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu,

 39a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude i příchod Syna člověka.   


 Proč je datum druhého příchodu Pána Ježíše takovým tajemstvím?      

Možná z toho důvodu, že Bůh zná dobře psychiku člověka. Když víme přesný čas a ještě k tomu je od nás moc daleko, nemusíme bdít a můžeme si užívat. Je to přece tak daleko a pak je tu i pochybnost, zda je to vůbec pravda. Pokud chybí bdění, pak následuje bezstarostnost a lidí si užívají vše, co je možné. Takový stav byl před potopou a dokonce i pak, když vešli do korábu a ještě potopa nezačala. Příchod Pána Ježíše bude také nečekaný a neuvěřitelný.   ·  

40Tehdy budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán. ·  
41Dvě budou mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána. ·  
42Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde.   

 Co tím asi chtěl Pán Ježíš sdělit? Bdít se dá i při naší běžné práci. Máme kolem plno lidí, ale do jejich vědomí nevidíme. Ti lidé si neužívali, pracovali někteří i při té práci bděli a uvědomovali si, že Pán Ježíš může kdykoliv přijít. Možná tím Pán Ježíš naznačuje, že bude určité množství věřících, kteří budou stále bdít a to bude dobře pro jejich záchranu.   ·  

43Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. ·  
44Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.  

 Kdo je tím hospodářem a   co je tím domem? Nejsme to každý sám a domem je naše tělo, kde je sídlo vědomí?  Kdo se může do nás vloupat?  Těch zlodějů, kteří nám chtějí ukrást víru v Pána Ježíše je mnoho a stále více. Není to jen světské působení, ale i působení falešných křestanských učení, které napadají naši víru. Toto bdění je tedy důležité právě před těmito zloději víry.  

 45Když pán ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas dával pokrm, který služebník je věrný a rozumný? ·  
46Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.   

 Když někdo spravuje nějaké panství, stanovuje určité lidi, aby se starali o ostatní žijící v tom panství a zajišťovali jim to, co potřebují k životu. Jaké podobenství chtěl Pán Ježíš vyjádřit?  Tím panstvím je celý svět, který patří Bohu  a On ustanovil různé lidi k tomu, aby dávali pokrm všem lidem. Co je tím pokrmem? Poznání Boha a Pána Ježíše, které zajišťuje věčný život. A těmito lidmi jsou lidé, kteří dokážou  s pomocí Boží lidem dát duchovní pokrm, víru v Pána Ježíše. A nejsou to jen kazatele, ale třeba rodiče a jiní lidé obdaření schopností sdělit evangelium, ale pozor na podvodníky.     ·  

47Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří. ·  

48Když si však špatný služebník řekne: ‚Můj pán nejde,‘ ·  
49a začne bít své spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci, ·  
50tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ·  
51vyžene ho a vykáže mu úděl mezi pokrytci; tam bude pláč a skřípění zubů.   

 Pán Ježíš bohužel ví, že budou i falešní služebníci, kteří budou zpochybňovat druhý Ježíšův příchod a celé evangelium. Použijí i násilí proti těm, co šíří pravdu. Pozor! Tito služebníci nejsou bezvěrci, ale služebníci. Bohužel falešní To nebezpečí věřícímu lidu přichází zevnitř věřících, z církve.  Hrozné dějiny křesťanství to již prokázaly. Nejsou to radostné informace, ale druhému příchod Pána Ježíše nezabrání. Co Bůh slíbil, se stane  a my máme bdít. Bdění vede k tomu, že se modlíme, studuje Boží Slovo a žijeme tak, jak si přeje Bůh i Pán a Ježíš.
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 29. prosinec 2022 @ 12:52:50 CET (248 čtenářů)
Více... | 19 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Narození Pána Ježíše podle Lukáše
Zamyšlení

poslal Frantisek100

1Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. ·  

2Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. ·  
3Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. ·  
4Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, ·  
5aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.      

Údaj o správci Sýrie je velice důležitý. Datuje dobu narození Ježíše. Publius Sulpicius Quirinius ( asi 51 př. n. l.21) byl římský aristokrat , úředník a místodržitel Sýrie. Augustinovo nařízení přivedlo Josefa a Marii do Betléma ve správný čas, aby se tam narodil Mesiáš podle proroctví.  

 Micheáš 5.2   ·  
1A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných. ·  
2 I když je Hospodin vydá v plen do chvíle, než rodička porodí, zbytek jeho bratří se vrátí zpět k synům Izraele.       

Jak dlouhá byla cesta z Nazareta do Betléma? Betlem se nachází 8 km jižně od Jeruzaléma a údajně se v něm narodil také král David, asi roku 1039 před naším letopočtem.  Josef pocházel z rodu Davida a proto měl být zapsán v Davidově městě, jak také Betlem nazývali. Z Nazareta je to vzdálenost značná. Dnes bychom to autem jeli skoro 2 hodiny, asi 150 km, tehdy vedla cesta možná jinudy, ale i tak to bylo  hodně  přes 100 km. I když se to nikde neuvádí, možná putovali minimálně  dva dny a Marie musela být velice vyčerpána, i když celou cestu seděla na oslíku.   ·  

6Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. ·  
7I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.       

Dorazili po úmorné cestě asi večer a Marie začala mít porodní bolesti. A protož už Betlemě bylo vše pro přenocování obsazeno, našli střechu nad hlavou  aspoň ve chlévě. V místnosti, která je z části vytesána do skály, kde je chladno a nepříjemné, kde je dobytek a možná i zápach. Kam může položit narozené miminko? Kam? A tak asi vyčistili žlab, kam se dává krmivo pro zvířata, tam do plénkách položili malého Ježíše., Velmi nedůstojné prostředí pro narození Spasitele. Málokteré dítě se kdy narodilo v takovém prostředí.   ·  

8A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. ·  
9Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. 10Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. ·  11Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. ·  
12Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ ·  
13A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: ·  
14„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ ·  
15Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ ·  
16Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. ·  
17Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. ·  
18Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. ·  
19Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. ·  
20Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.      

 Narození Ježíše mělo význam nejen pro Zemi, ale i pro nebesa. Proto nastal zvláštní jev, že se na chvíli rozzářila nebesa, V daleké Persii zaregistrovali novou  hvězdu na nebi novou. O tom nepíše Lukáš, ale ostatní evangelisté.  Venku v této noční době byli pastýři, kteří tam hlídali stáda. Lekli se, protože nic takového nikdy neviděli. A dokonce se před nimi objevil anděl a promluvil.  Vysvětlil, proč taková radost  u andělů andělů. Bůh miluje lidi, a proto se stal tento zázrak, děťátko v jeslích je Spasitel a to díky tomu, že Bůh lid miluje. Jak to krásně ladí s tím, co vyjádřil evangelista Jan.         
 
Jan 3,16   ·  

16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.        

Tento zvláštní nebeský úkaz skončil a pastýři byli jak omámeni. A řekli si, tak se podíváme, zda se to pravdu stalo a půjdeme do Betlema.      Čteme, že spěchali. Hnala je zvědavost a touha zjistit, zda je pravda to, co zažili s anděly. Našli, co hledali. Možná se Josef s Marií podivili, kde a jak se pastýři o narození dozvěděli  a proč sem přišli. Zpráva od nich byla překvapením. Maria se uvědomila, že tady něco velkého začíná a že se plní, co jí anděl Gabriel oznámil. Nevěděla, co bude dál, ale uvědomila se začátek děje, k němuž i na ona položila základ tím, že porodila syna.   ·  

21Když uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala. ·  
22Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina – ·  
23jak je psáno v zákoně Páně: ‚vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu‘ – ·  
24a aby podle ustanovení Zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata.  

 Kdo prováděl obřízku nevíme. Dokonce ji mohl provádět i otec anebo někdo jiný, třeba i kněz a směli se používat je kamenné nože. Byl to rituál, u kterého nesměla být matka, protože byla v té době ještě nečistou. Obřízka se musela provést osmý den a to bez ohledu na to, zda byla sobota. Osmý den je v těle novorozeněte největší koncentrace látek, které mají vliv na srážlivost, takže dítě tolik nekrvácelo. Právě při obřízce, pokud se děla za přítomnosti kněze, se chlapci dalo jeho jméno. Stalo se tak podle pokynu Marie, jak si sdělil anděl, a dostal jméno Ježíš   Očisťování Marie jako rodičky trvalo 40 dní a pak měli rodiče přijít do chrámu  obětovat na zápalnou oběť. Bohatí přinášeli beránka a holoubě obětoval za hřích, chudí pak jen pár hrdliček či holoubat. Tak se stalo v případě rodičů Ježíše. To, že tímto způsobem obětovali, svědčí o tom, že byli chudí a pravděpodobně ještě neměli dary od poslů  z východu, o kterých se Lukáš nezmiňuje. Lukáš nepíše ani nic o exilu do Egypta a vraždění  dětí v Betlémě     ·  

25V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. ·  
26Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. 27A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předpisoval Zákon, ·  
28vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha: ·  
29„Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, ·  
30neboť mé oči viděly tvé spasení, ·  
31které jsi připravil přede všemi národy – ·  
32světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“ ·  
33Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. ·  
34A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat ·  
35– i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“       

 Rodiče Ježíše byli chrámu a plnili povinnosti, které jim náležely podle Zákona. V té době  přišel zrovna do chrámu Simeon. Byl to zbožný Žid a čekal na příchod Mesiáše. Duch Boží mu zjevil, že neumře, dokud ho neuzří. Vstoupl do chrámu a rodiče zrovna představovali své dítě Bohu. Simeon dostal od Boha pokyn, že toto dítě je slíbený Mesiáš. Vzal ho do náruče. Jeho slova vyjadřují, že Mesiáš přinese spasení všem národům. A slávu Izraeli. V čem slávu? Žádný národ neměl takové dějiny, aby jejich obsah znal celý svět. S křesťanstvím se lidé seznamovali i  s dějinami Židů.  Předpověděl, že Izrael padne právě i vlivem Ježíše, kterého  oni ho budou stále odmítat. To vše se vyplnilo. Když se obrátil k matce, předpověděl i její trápení, až uvidí svého syna na kříži. A právě tady na tom, jak se lidé budou dívat na toto ukřižování, se zjeví myšlení lidí a jejich emoce.   ·  

36Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let ·  
37a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami. ·  
38A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.      

I tato žena jako Simeon očekávala Mesiáše, byla velice zbožná, po ovdovění žila desítky let v chrámu, kde neustále modlila a postila. I ona poznala v malém miminku Vykupitele. Oba Simeon i Anna  chválí Boha.   ·  

39Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. ·  
40Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním. 

   Zdá se, že Lukáš asi nemá informace o pobytu v Egyptě. V Nazarete Ježíši nic nehrozilo a   události v chrámu byly známy jen rodičům.  

 
 
Vložil: Tomas v Sobota, 24. prosinec 2022 @ 12:21:46 CET (2233 čtenářů)
Více... | 17630 bytů | 395 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Ke štěstí nemusí být velké dary, ale vždy je třeba láska.
Svědectví

poslal Frantisek100

       Vánoce 1967. Budou to první vánoce, kdy budu úplně sám. Není to ani měsíc, co zemřel tatínek. Vloni jsem byl aspoň s tatínkem a byly to  moc smutné vánoce. Tatínek, také vážně nemocný jako bývala maminka, plakal. Ale vždycky se najdou hodní lidé. Paní K. byla již starší paní, chodívala pravidelně do kostela a mne půjčovala velice zajímavé knihy. Měla skříň a v ní docela vzácné knihy. Jedna z nich se jmenovala “Dětství obecného P e p í č k a“. Její autor v ní popsal svůj život. Miloval jsem tuhle knihu a obdivoval Pepíka, který neměl lehký život. Nakonec se stal spisovatelem a profesorem.  Nevím ani, jak jsem se starou paní seznámil.  Nějak sama projevila o nás zájem.

 A právě paní K. nám vloni na vánoce dala smažený řízek a bramborový salát. A nějací jiní dobří lidé nám zase na práh bytu položili krabičku s cukrovím. Ani nevím, kdo to byl. Lidé dokážou být tak hodní. Cítili s námi a já byl rád, že nejsme úplně sami.

  Letos však budu sám.    Něco si koupím a hlavně to chci zaspat a probudit se až druhý den. Jenže můj příbuzný bratranec, politický funkcionář a vysoce postavený člověk, mi nabídl, abych strávil vánoce u nich doma.  Co mám dělat? Moc se mi tam nechce, protože jsme se s nimi nikdy
nestýkaly a kdoví, čím je pozvání motivováno. Ale tak jsem nakonec šel. Možná měl můj příbuzný dobrý úmysl, ale měl jsem raději zůstat doma. Všechno mne tam připadalo takové studené. Ani ten řízek se salátem mi nechutnal. Vždyť jsme ani neseděli u jednoho stolu a já jedl někde stranou... Stromeček bez dárků, i když ne že bych po nějakém toužil. Chvíli jsem si něco povídali a pak jsem poděkoval, rozloučil se a vrátil se do své studené místnosti. Měl jsem tam pocit, že nějak překážím....         

    Naštěstí jsem si doma před tím ozdobil svůj stromeček. Zapálil jsem svíčky, zatopil v kamnech a vzpomínal.  Jaké bývali naše vánoce. Chudé ale krásné.  A maminka vždy před štědrovečerní večeří vyslovila malou modlitbičku.  Tehdy jsem ji ani nechápal.  Voněl mi pod nosem smažený vepřový řízek, který jsme měli jen jednou do roka. Ale nesmím být smutný. Honem jsem si pustil rozhlas po drátě a zaposlouchal se do veselejších melodií. Teplo z kamínek mne nakonec přemohlo ke spánku. Další dny jsem se učil na maturitu a zpracovával si otázky. Večer kino, na které jsem se vždycky moc těšil, a žádné představení nevynechal. Jo, tak rád bych točil filmy. Po každém filmu jsem doma dlouho o něm přemýšlel a představoval si, jak bych to natočil já sám. Snění je krásná věc. Ano, možná právě to snění často vyplňovalo můj volný čas. Konečně přišel silvestrovský den.
    
        Koupím si salám,  kofolu a něco sladkého. Zalezu do postele a budu poslouchat rádio. Tam je vždycky pěkný pořad. Dobře jsem se najedl, pochutnal si na čokoládě.   Asi kolem desáté hodiny někdo zaklepal na dveře.

      Kdo to asi je ? Ve dveřích stála paní sousedka Štaidlová. Milá usměvavá paní. Měli dveře zrovna naproti přes chodbu.   

 „ Františku, pojď mezi nás“  a řekla to tak hezky a dojemně, že jsem prostě neodolal. Rychle jsem se oblékl a vešel do jejich bytu.   A tam bylo moc veselo. Povídalo se , zpívalo, hrály karty... Sešli se tam jejich tři synové s manželkami, asi deset lidí. Přijali mne , jako bych k nim odjakživa patřil. Čas plynul a najednou byla půlnoc. Zazněly zvony v rádiu, všichni povstali a všichni jsme si připili červeným vínem a vzájemně si popřáli. Cítil jsem se jak v jiném světě. Zapomněl jsem na to, že jsem sám. A do toho všeho mne mámovsky objala paní Štaidlová a dala krásnou pusu. Nepamatuji si, že by mi někdo někdy dal pusu. A ještě k tomu, tak upřímnou a lásky plnou. Moje maminka vzhledem k své nemoci toho už dlouho nebyla schopná.

 Byl jsem příjemně překvapen a cítil se šťasten. Asi ve dvě po půlnoci jsem šel spát a stále cítil ten mámovský polibek na své tváři. Ke štěstí nemusí být velké dary, ale vždy je třeba láska.
Krásná to náplast za nevydařený štědrý večer. Začal nový rok 1968. Co přinese ??
Vložil: Tomas v Pátek, 23. prosinec 2022 @ 00:45:50 CET (1186 čtenářů)
Více... | 223 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Řeholní sestřička jako anděl.
Zkušenosti

poslal Frantisek100

   Když jsem nastoupil do svého druhého zaměstnání po ročním působení v pohraničí, netušil jsem, co všechno prožiji. Jde o speciální zařízení, snad proto nám krajský zřizovatel zařídil poznávací zájezd po různých speciálních zařízeních. Psal se rok 1973.             


    Právě přijíždíme do sociálního ústavu, který je určen pro slabomyslné chlapce, vlastně muže, protože mnozí už překročili věk dospělosti. Pan ředitel nám vysvětlil, že tady jsme na Moravě a  každý si rád vypije nějakou tu skleničku vína nebo i něco silnějšího. A pokud žena otěhotní právě v době, kdy jsou oba v alkoholickém opojení,  může se stát, že se narodí postižené dítě.  V zahradě starý pán sekal zrovna kosou trávu.    
"To je náš nejstarší chovanec" vysvětlil pan ředitel.   

 Procházíme  oddělením, kde chlapci jsou sice postižení, ale dá se s nimi pracovat i komunikovat. Vykonávají drobné ruční práce a smějí se na nás.  
 "Tak tenhle hoch je náš ministr zahraničí, protože zná jménem všechny  politiky", usmívá se ředitel  a ještě blaženěji se tváří chlapec, na kterém však podle vzezření je poznat určitý defekt.  

  "A nyní vás zavedeme na oddělení těžce postižených jedinců. Pokud je  některá z vás těhotná, doporučuji  s námi nechodit."  

  Naše vychovatelka má však kuráž  a neodmítne příležitost  vidět to, co třeba už neuvidí. Přicházíme na oddělení takzvaných ležáků. Na pokoji stojí jen šest postelí a na nich bezvládná těla, která občas sebou mrskají. Proto jsou doslova přifačovaná k posteli bílými obvazy. Cítíme  i určitý zápach, protože potřebu vykonávají na místě, kde leží. Strašný pohled. Pečuje o ně jedna civilní zdravotní sestra. Do dalších pokojů už ani nenahlédneme.   

 " A ještě vám ukážu jedno oddělení, které má na starosti řádová sestřička. Jsme rádi, že ji tady  máme, protože zde je práce nejobtížnější".  

  Na ředitelovi vidím, že hovoří vážně.     Vcházíme do místnosti, kde mne zaujme čisťounká podlaha. Dveřmi pak nahlížíme do ložnice asi s dvaceti postýlkami. Připadají mně nějak malé a jako v pohádce o Sněhurce  a sedmi trpaslicích, jenže je jich aspoň třikrát víc. Všude ustláno a čisto. Žádný zápach jako na minulém oddělení. Mladá sestřička  oblečená do  řadového obleku má krásný  a milý obličej a zve nás  dál. A tady už poznáváme osazenstvo. U dlouhého stolu na malých židličkách s otvorem pro nočník sedí  dvacítka malých bytostí. Nepřipomínají vzhledem děti, protože jejich tváře jsou nepěkně zdeformované. Jsou jak zvláštní trpaslíčci. Někteří vydávají divné skřeky. Houpají se na židličkách a  když se k ním přiblížíme, otírají se o nás  a možná chtějí jak malé děti pochovat. Na stole před nimi leží krajíc s paštikou. Žasnu nad tím, jak tohle může jedna drobná sestřička sama obstarat. A ke všemu v další místnosti spatřuji asi čtyři klecová lůžka. Ptám se sestřičky, k čemu slouží.  

 "No, když některý dostane záchvat a  mohl by sebe i ostatní poranit, tak ho tam musím dát." 
  "Vy sama?   
  Sestřička pokrčí rameny a  s klidným úsměvem ještě doplní.  
 " Oni mně někdy někteří z nich i pomohou" a dívá se milé na tato lidská stvoření.   

   Co je to za duchovní sílu, která umožňuje takové obětování?  Sněhurka s dvaceti postiženými trpaslíčky? Kdepak. Anděl s trpícími lidmi, kteří možná díky péči tohoto anděla si svoje utrpení ani neuvědomují.    Když odcházíme z oddělení, tak pan ředitel opět si pochvaluje práci řeholních sestřiček.   

 "Nevím, kdo by tohle dělal, nebýt jich" dodává.             

 Poslední překvapení nás čeká v místnosti, která připomíná bývalou kapli. Před nás v  ústavních uniformách se znakem ústavu na rukávu nastupuje asi šest chlapců či mužů. Věk totiž nepoznáme. Mají bicí nástroje, vozembouch a jiné a podle pana ředitele nám zahraji a zazpívají několik lidových písniček. Všichni se usmívají a je na nich vidět, že hrají a zpívají  s nadšením. Podle přízvuku je sice znát, že barva hlasu není stejná jako u zdravých lidí, výslovnost jak u cizinců, ale ta jejich  obrovská radost vše zamaskuje. Vždyť je to od srdce. Jeden z chovanců, který má asi větší volnost, drží v ruce fotoaparát a fotí a fotí. Ptám se  na něho  pana ředitele a divím se tomu.   

  "Ale on tam stejně  nemá film a  dělá mu to radost" prohodí s úsměvem pan ředitel.     

Když se loučíme, přitulí se k němu jeden z chovanců a do jeho pláště si snad utírá nos. Pan ředitel ho neodhání a směje se.  

 " To víte, jsem jejich táta, táta sto tří dětí. Mně to nevadí, od toho mám přece plášť"    

Vstupujeme do autobusu a venku před ústavem stojí pan ředitel a s ním hlouček chovanců. Mávají na nás a usmívají se. Ten chovanec, který nemá ve fotoaparátu film, vše s radostí fotí. Rozjíždíme se, také máváme  a jsme dojati až k slzám.   A já mám také radost. Asi jsem uviděl anděla. Ta sestřička byla anděl.            
Vložil: Tomas v Pátek, 16. prosinec 2022 @ 22:22:14 CET (141 čtenářů)
Více... | 4 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Důsledky nepochopeného přístupu k výrokům z Bible
Žhavá témata

poslal Frantisek100

33Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Jako ve všech obcích Božího lidu, ·  

34ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon. ·  
35Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění.     

   Proč chtěl Pavel, aby ženy v korintském  shromáždění mlčely,  mělo to své konkrétní důvody.  Sbor byl velmi mladý  a mnohé ženy byly původně pohanského původu. V Korintu se mezi pohanskými ženami šířilo  učeni a kult bohyně Afrodity, což byl i kult prostitutek. Dále se zde šířil kult zasvěcený Backovi, což byl bůh tance a vína. Od toho se v řecké mytologii odvozovaly bakchantky. Byly to třeštící ženy, které v tanci upadaly až do stavu blížícímu se šílenství, v němž byly schopné všeho. Při Bakchantkových slavnostech tropily výtržnosti a i ve starém Římě proti nim musela zasahovat státní moc. Teď si představme, že některé z žen dříve toto poznaly a zažily i na sobě. Proto pro ně nebylo lehké být najednou v křesťanském shromáždění  klidné  a potichu. A Pavel o tomto nešvaru věděl. A věděl, jak to může uškodit klidu  a pořádku ve shromáždění. A právě o tento klid , řád a pořádek  Pavlovi hlavně šlo. Aby tam nebyl žádný rušivý prvek, kterým možná bývaly právě tyhle první křesťanky pohanského původu. Pavel tedy uvažuje o ženách a  dané konkrétní situaci  a nevyslovuje obecné pravidlo vůči všem ženám. Vždyť jinde hovoří o ženách, které prorokují,  a jiné ženy byly i správkyněmi sboru . Myslím, že si žen vážil. Bohužel na základě těchto veršů církev ovládli muži ve všem a šli tak daleko, že žena přisoudili jen podřadné role ( opravuji nižší role a někdy ponižující role ) a to nejen ve církvi, ale i ve společnosti a v rodině. Kristova láska zůstala jen frází. A tento vztah nadřazenosti mužů přešel ze světa náboženského i do společenského a politického. Až konec 19.  a 20.  století toto měnilo a ženy mohly konečně i studovat na vysoké škole a  dostaly i volební právo. U nás směly ženy volit od roku1919, ale jinde  v evropských státech až v sedmdesátých  20. století. Bible se dá strašně zneužívat a toto je toho příkladem. A nejhorší jsou lidé, kteří fanaticky lpí na každé větě Bible a pak z toho se stalo to, co se stalo ženám a ovlivnilo jejich postavení tisíce let. 

   Poznámka:   Zažili jsme to i praxi. Ženám nedovoleno kázat, první se vždy měli modlit muži, muž prokazatelně v rodině diktátorem, kterého se všichni bojí,  ženy často v roli služky a úcta k nim minimální atd. Manželství spíše peklo pro ženy.  
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 15. prosinec 2022 @ 13:26:36 CET (574 čtenářů)
Více... | 54 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Jak vypadal skutečně dar jazyků ?
Žhavá témata

poslal Frantisek100

  1Když nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. ·   

  2Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. ·   
  3A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; ·    4všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. ·  
  5V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, ·   
  6a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.   

 Co to byl za svátek letnice? Původně slavnost žně. Byl to jeden ze tří hlavních svátků, o němž je psáno v knize ze Lev 23.16 ·   

  16Ke dni po sedmém dni odpočinku napočítáte padesát dní a pak přinesete Hospodinu novou přídavnou oběť. ·   
  17Přinesete ze svých sídlišť chléb k oběti podávání; budou to dva chleby ze dvou desetin éfy bílé mouky, budou upečeny kvašené, jakožto prvotiny Hospodinu. ¨ ·   
  18S chlebem přivedete sedm ročních beránků bez vady, jednoho mladého býčka a dva berany. To bude zápalná oběť Hospodinu s příslušnými přídavnými oběťmi a úlitbami, ohnivá oběť, libá vůně pro Hospodin ·  
  21V týž den svoláte lid . Budete mít bohoslužebné shromáždění; nebudete konat žádnou všední práci. To je provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení ve všech vašich sídlištích.        

Židé také odůvodňovali letnice jako den  vydání Zákona. Na tyto svátky přijíždělo do Jeruzaléma mnoho židů ze zahraničí, kde dlouhá léta  a po celá pokolení žili. Jejich rodným jazykem tak často byl jazyk národa, v němž se narodili a žili. Doma se  jistě učili i jazyk, v němž čítali svatá Písma. Do ciziny se jejich předci dostali v době různých válek, kdy židé museli utíkat před nepřáteli. Usídlili se tam, ale na svoji vlast a víru nezapomínali. Na svoji víru získali i některé pohany, z nich se staly proselyté. Proselyta byl ten, kdo konvertoval k judaismu. Musel přijmout obřízku a zachovávat Zákon jako rodilí Židé a ti s ním také jednali jako s bratrem. V Jeruzalémě v této době letnic tak byla přítomna pestrá směs  židovských národností.   V tento den se učedníci, a nebyli to jen apoštolové, shromáždili na jednou místě. Šlo o dům. Takže zatím ještě neměli odvahu vyjít ven mezi lidi. Pravděpodobně se i modlili a zpívali, jednali  jednomyslně  a vnímali své společenství. A náhle se něco stalo. Lukáš u toho asi nebyl, ale popisuje to, co mu přímí  účastníci sdělili. Napřed nastal zvukový jev. Hučení. Já si vzpomenu na dětství, jak třeba hučely dráty vysokého napětí, když jsme si pod nimi někdy hráli. Nebylo nic vidět, ale přesto bylo slyšet. Zde je slyšet hluk podobný větru a naplnil celý dům. Nešel z venku, ale asi prostě najednou tu byl.  Zdroj nebyl vidět. A do toho  najednou světelné jevy. Plamínky, které nepálí, ale připomínají oheň.  Nebyli na jednom místě. Šířily se nad jejich hlavami jako přeskakovali z jedné hlavy na druhou. Na každém z přítomných byl tento světelný jev.  Dnes bychom to nazvali jevem, který souvisí s nějakou energií, třeba elektrostatickou silou. Tehdy nepochopitelný jev, který nezpůsoboval žádnou škodu. Nic nezačalo hořet ani pálit. A přece to mělo určitý účinek.   Něco se  však stalo  s jejich psychikou. Ten světelný jev působil na jejich hlavách, nikoliv na dalších částech těla. Pociťují něco, co dosud nepoznali.  Zvláštní duchovní sílu  a ta je nutí nebýt zticha, ale nahlas mluvit a možní  i hlasitě volat. Už nezůstávají v domě, ale  vyhrnou se ven a jejich hlasy tak přilákají lidi z  okolí. A oni aniž si to uvědomují, mluví a hovoří k Kristu a to tak, že jim lidé z těch mnoha končin , co sem k nim přišli, rozumí. Nastalo něco zvláštního. Nastalo simultánní zvěstování evangelia lidem různých jazyků. Bůh dal evangelium jednomu národu v jednom jazyku a nyní ve všech jazycích všem národům. Učedníci dostali moc mluvit skutečnými cizími jazyky, A není to nějaká hatmatilka či nesrozumitelný hlasový projev, ale skutečná řeč, které se nikdy neučili. Tento dar umožnil v této chvíli šířit evangelium do světa. Je to ale jednorázová událost, která se neopakuje vždy, když je seslán  Duch svatý. Pak se mohou projevovat i jiné hlasové projevy či schopnosti. Takovou situaci popsal Lukáš podle vyprávění Petra takto:

Sk. 10,46 ·   

44Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. ·   
45Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. 46Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil: ·   
47„Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?“ ·   
48A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní.   

   Toto se stalo v domě setníka Kornelia a bylo znamením, že na tyto pohany byl vylit Duch svatý ještě před jejich křtem ponořením do vody, čili fyzickým křtem. Přitom šlo o pohany  a nikoliv třeba o židovské proselyty. Pro Petra to mělo tehdy velký význam  a velká zkušenost. protože vycítil, že Bůh nedělá rozdílu mezi židem  a pohanem. Pak navrhuje, aby Korneliovi byli pokřtěni fyzicky. K tomu daru Ducha stačila pouhá víra a žádná obřízka, dodržování Zákona či nějaký židovský rituál. Oni uvěřili ve Spasitele. A jak se vylití Ducha projevilo? Mluvili ve vytržení mysli a velebili Boha. Další podobná  událost je popsána ve Sk. 19 : ·     

  4Tu jim Pavel prohlásil: „Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm – v Ježíše.“ ·   
  5Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. ·   
  6Jakmile na ně Pavel vložil ruce, sestoupil na ně Duch svatý a oni mluvili v prorockém vytržení.    

Tentokrát bylo pořadí v jiném sledu. Napřed slyšení  a uvěření, pak křest a pak sestoupení Ducha svatého. A opět hlasové projevy. Proč? Obrácení křesťané prožívají velkou radost, které se nedá přejít mlčky. Je to obrovský citový prožitek. Je nejen slyšet, ale jistě i vidět na tvářích. A to se vedle daru jazyků dělo i zde o letnicích. ·     

7Byli ohromeni a divili se: „Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? ·  
8Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: ·   
9Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, ·  10Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, ·   
11židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“ ·   
  
12Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: „Co to má znamenat?“ ·   
13Ale jiní říkali s posměškem: „Jsou opilí!“ Ti, kteří přiběhli k učedníkům , nemohli pochopit, jak mohou tito lidé ovládat jazyk jejich kraje, odkud přišli.     
Vložil: Tomas v Pondělí, 12. prosinec 2022 @ 23:51:08 CET (82 čtenářů)
Více... | 25237 bytů | komentáře? | Skóre: 0



Život víry: Střípky katolické III.
Katolicismus

poslal oko

..."Kdybys třeba napsal, jaký konkrétní užitek v životě máš ze mše."...

Vložil: Tomas v Čtvrtek, 08. prosinec 2022 @ 14:08:52 CET (536 čtenářů)
Více... | 7765 bytů | 56 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Mluvení v jazycích a nejen o něm
Žhavá témata

poslal Frantisek100

   Pavel navazuje na předchozí kapitolu o lásce. Přál by si, aby korintští křesťané usilovali o lásku, protože pak bude méně konfliktů a nedorozumění a  tak to  prospěje  sboru. Rovněž si přeje, aby dychtili po duchovních projevech a prosili o dary Ducha. Za jeden z duchovních darů mimo lásky považuje i dar proroctví, který vyvyšuje nad dar mluvení v jazycích. Církev v Korintu potřebovala ujasnit otázku daru mluvení jazyky, protože kvůli němu docházelo k nepořádku při bohoslužbách. Mluvení v jazycích je legitimní dar, ale věřící v Korintu jej používali jako znak nadřazenosti místo, aby jím budovali duchovní jednotu.   ·  


1Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči.   ·  
2Vždyť kdo ve vytržení mluví jazyky, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, a nikdo mu nerozumí. Je puzen Duchem, ale to, co říká, zůstává tajemstvím.       

 Pavlovi se nelíbilo mluvení jazykem, aniž by někdo vyložil, co se hovoří.  K čemu to je, když lidé tomu nerozumí.  Mohl třeba vyjadřovat i něco úžasného, ale komu to prospěje, když ostatní nerozuměli.   · 

  3Ten však, kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i povzbuzení.     

Prorokování považoval Pavel za jev, který povzbuzuje, utěšuje a buduje církev. Navíc lidé tomu rozumějí, protože to slyší ve svém jazyce. Proroctví může obsahovat také předpověď budoucích událostí a jeho hlavním posláním je předávat lidem Boží slovo a tak je varovat, korigovat jejich chyby a povzbuzovat je.   ·  

4Kdo ve vytržení mluví jazyky, mluví k svému užitku, ale kdo mluví prorocky, mluví k užitku církve.   

 Tady se Pavel domníval, že mluvení v jazycích má význam jen pro jednoho jedince, ale ne pro ostatní. Můžeš se tak klidně modlit doma, ale ve shromáždění to nemá užitek. Pavel tak přímo odsuzuje používání daru jazyků ve shromážděních, protože druhým to nepomáhá. Proroctví je dar, který buduje církev  a přináší na rozdíl od darů jazyků užitek všem.   ·  

5Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky, ale ještě více, abyste měli prorocký dar. Neboť ten, kdo mluví prorocky, znamená víc než ten, kdo mluví ve vytržení – ledaže by jeho řeč byla vykládána, aby z toho církev měla užitek.      

Pak Pavel nějak ustupuje od kritiky darů jazyku, protože si uvědomuje, že je to také dar Ducha,  ale nelze, aby stejný dar měli všichni křesťané. Nemohou všichni mluvit v jazycích ani všichni porokovat. Když mluvit jazyky ve shromáždění, pak vždy musí být výklad, aby posluchači tomu rozuměli.   Para  překlad      

Ať je tedy láska na prvním místě. O duchovní dary také usilujte, ale především o schopnost tlumočit Boží slovo.Když někdo mluví neznámým jazykem, mluví sice o Bohu, ale lidé z toho nic nemají, protože mu nerozumějí. jestliže však někdo promluví prorocky,posluchači to pochopí a taková slova jim pomáhají, povzbuzují a podněcují. Neznámý jazyk má význam jen pro toho, kdo jím mluví, kdežto srozumitelné poselství buduje křestanské společenství. Ne že bych vám nepřál, abyste třeba všichni mluvili cizímu jazyky, ale přednost dávám tomu. abyste Boží slovo přinášeli srozumitelně, Vždyť církev má užitek jenom z toho, čemu každý může rozumět.     ·  

6Vždyť kdybych k vám, bratří, přišel a mluvil jazyky, a nepřinesl vám žádné zjevení od Boha ani poznání ani prorocké slovo ani naučení – jaký prospěch byste z toho měli?       

Pak následuje Pavlův příklad hudebních nástrojů. Každý nástroj vydává různé tony a podle nich poznáme, co je to za nástroj. A příjemná pro nás je právě ta rozmanitost tonů. Stejně tak polnice, zní jinak když chce vyjádřit přichystání se k boji, tak to zní jasně a nejde o monotónní dlouhý zvuk.   ·  

7Je to jako s hudebními nástroji, třeba s flétnou nebo kytarou: kdyby nevydávaly odlišné tóny, jak by bylo možno rozeznat nápěv, který se na nich hraje? ·  
8A kdyby polnice vydala neurčitý zvuk, kdo by se připravoval k bitvě?    

A pokračuje dál, aby příklady aplikoval na nás jazyk     ·  

9Tak i vy: Jestliže ve vytržení nepromluvíte jasné slovo, jak se má poznat, co bylo řečeno? Budete mluvit jen do vzduchu!      

 Pokud je naše řeč nesrozumitelná, nikdo jí nerozumí a její užitek je srovnatelný  s mluvením do větru. Možná, že přináší jistý pocit uspokojení mluvčímu, ale nic nepomůže Božímu lidu   ·  

10Na světě je mnoho různých řečí a každá má svá slova. ·  
11Jestliže však neznám význam těch slov, budu pro mluvícího cizincem a on zase bude cizincem pro mne.       

Existují různé způsoby komunikace mezi lidmi pomoci slov , ale nějak komunikují mezi sebou  i ostatní živočichové. Vždy je však důležité znát význam těchto slov či signálů. těžko se domluvíme s cizinci, když neznáme význam jejich slov   ·  

12Tak i vy: Když tak horlivě usilujete o duchovní dary, snažte se, abyste měli hojnost těch, které slouží růstu celé církve.     

Pavel se obrací na korintské věřící, aby usilovali o duchovní dary, které budují církev. Pavel je nechce odradit o duchovních darů, ale aby horlivě usilovali o duchovní projevy, které povedou k růstu církve.   · 

13A proto ten, kdo mluví jazyky, nechť prosí, aby je dovedl také vykládat.      Pokud někdo mluví jazykem, má se modlit, aby také mohl vykládat. Nebo aby mohl někdo pro něj to vykládat.   14Kdybych se modlil ve vytržení, modlil by se můj duch, ale má mysl by toho nebyla účastna.     Jestliže se někdo modlí jazykem během shromáždění tak, že jeho city se vyjadřují slovy, které nikdo nepoužívá, pak je to bez užitku. Shromáždění neví, co mluví. Má to smysl?   ·  
15Co tedy? Budu se modlit ve vytržení ducha, ale budu se také modlit s vědomou myslí. Budu zpívat chvalozpěvy ve vytržení ducha, ale budu zpívat také s vědomou myslí.     
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 08. prosinec 2022 @ 14:07:10 CET (1494 čtenářů)
Více... | 23869 bytů | 269 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Pavel si uvědomoval nebezpečí sekt a různých církví!!
Žhavá témata

poslal Frantisek100

1Já jsem k vám, bratří, nemohl mluvit jako k těm, kteří mají Ducha, nýbrž jako k těm, kteří myslí jen po lidsku, jako k nedospělým v Kristu. ·  

2Mlékem jsem vás živil, pokrm jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést – ani teď ještě nemůžete,     

Pavel vzpomíná, že, když přišel do Korintu, tak jim nemohl sdělit všechno, ale jen ty základní pravdy o Kristu, tedy o ukřižovaném Kristu, který zemřel za ně, aby je zachránil, aby jim zajistil život věčný. Ostatní pojmy by hned nepochopili. I ten duchovní pokrm se novým věřícím dává podobně jako mléko kojencům, kterým se také hned nemůže dát hutný pokrm. A tak Pavel vysvětluje, proč postupoval takovým způsobem. A mrzí ho, že věřící v Korintu většinou bohužel  zůstávají stále na úrovni těch malých dětí. Ještě nedospěli. Pavlův postup byl zcela logický.  Ostatně něco podobného řekl i Pán Ježíš:  

 Jan 16,12   ·  12Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli.   Prostě korintští nebyli ještě duchovně zdraví a vyzrálí.

 Proč?   · 

  3neboť dosud patříte světu. Odkud je mezi vámi závist a svár, ne-li z toho, že patříte světu a žijete jako ostatní lidé?     

 Čili oni slyšeli o ukřižovaném Kristu a změnili se?  Liší se od ostatních kolem.? Hádají se mezi sebou jako děti. Zmítají je vlastní touhy, ale tak se život zralého křesťana přece neprojevuje. Zralí křesťané se řídí Božími touhami. Koritané však měli chování, které není typické pro lidi, které řídí Duch Boží.   A pak tu vznikal ještě jeden problém, který ovládl církev a  v dějinách měl  a má hrozné následky.    Co se stalo?   ·  

4Když se jeden z vás hlásí k Pavlovi a druhý k Apollovi, neznamená to, že jste lidé světa? ·  

5Kdo je vlastně Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, kteří vás přivedli k víře, každý tak, jak mu dal Pán. ·  

6Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst; ·  

7a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst. ·  

8Kdo sází a kdo zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu. ·  

9Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba.     

 Společenství věřících v Korintu se rozdělilo na skupiny, které se soustředili kolem určitých lidí. Vlastně vznikly frakce. A tohle se Pavlovi vůbec  nelíbilo. Tušil , k jakým jevům a chování takové rozděleni čili frakce může vést. Dochází pak k vyvyšování lidských vůdců a kolem nich vznikají skupiny. To je dnešní problém vzniku sekt. Každá má nějakého zakladete a tím vůdce. A ten bývá někdy vyvýšen tak, že pomalu i Kristus ustupuje do pozadí.    Pavel proto vysvětluje? Kdo jsem já Pavel či Apolos?  Byli jsme pouze zvěstovateli, a  ne konkurenti mezi sebou. Vy korintští nás stavíte do pozice mistra, vyvyšujete nás. Ale to není správné. A tak Pavel přechází k výkladu pomocí příkladu  z přírody.     · 

  

Vložil: Tomas v Neděle, 04. prosinec 2022 @ 09:54:39 CET (1046 čtenářů)
Více... | 9292 bytů | 124 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Mrtvý duch neexistuje-zatím
Zkušenosti

poslal Myslivec

Jeden ze zdejších katolíků napsal a zvýraznil.

Vztah k Bohu může mít i člověk zatím duchovně mrtvý..

Vložil: Tomas v Čtvrtek, 01. prosinec 2022 @ 10:35:35 CET (119 čtenářů)
Více... | 6901 bytů | komentáře? | Skóre: 0



Život víry: Petr nabídnul křest pohanům, kteří ještě dříve dostali dar Ducha.
Zamyšlení

poslal Frantisek100

 ·  1V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, důstojník pluku, zvaného Italský. · 

2Byl to člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha, byl velmi štědrý vůči židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu. ·  
3Ten měl kolem třetí hodiny odpoledne vidění, v němž jasně spatřil Božího anděla, jak k němu vchází a volá na něj: „Kornélie!“ ·  
4Pohlédl na něj a pln bázně řekl: „Co si přeješ, Pane?“ Anděl odpověděl: „Bůh přijal tvé modlitby a almužny a pamatuje na tebe. ·  
5Vyprav hned posly do Joppe, ať sem přivedou Šimona, zvaného Petr. ·  
6Bydlí u Šimona koželuha, který má dům u moře.“         

 Tato kapitola začíná v Cesareji asi padesát kilometrů od Joppe. Kornelius byl Říman a  z hlediska židů tedy okupant, pohan a nepřítel. I když vojenský velitel  velel stovce vojáků a byl Říman, měl víru v Boha. Nevíme přesně jakou, ale věřil v jediného Boha on i celá jeho rodina.  Jeho zbožnost lze posoudit i podle toho, že to byl člověk, který se pěkně choval i k židovskému lidu. Nevíme, zda znal jejich náboženství, ale byl k nim štědrý. Asi dával zchudlému lidu almužny. Možná, že třeba částečně i uvěřil Bohu v judaismu, ale nepodnikl nic, aby se stal proselytou. Ostatně  by to pak ohrozilo i jeho vojenskou funkci. Má zvláštní vidění. Je ujištěn andělem, že ho Bůh má rád a dává mu příkaz, aby si nechal poslat pro Petra. Určitě to nebyla náhoda, ale Boží vedení,  které mělo význam i pro apoštola Petra. Bůh si své lidi najde všude a v tomto případě si našel římského velitele.   ·  

7Když odešel ten anděl, zavolal si Kornélius ze svých lidí dva sluhy a jednoho zbožného vojáka ze své stráže, ·  
8všechno jim vypravoval a pak je vyslal do Joppe.  

 Vidíme, že Kornelius působí svým životem i na některé svoje vojáky, kteří jsou zbožní jako jejich velitel. Právě jednoho  z nich a dva sluhy pošle do Joppe, aby vyhledali Petra.   · 

  9Druhého dne, právě když se blížili k městu, vyšel Petr za poledne na rovnou střechu domu, aby se modlil. ·  
10Pak dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, upadl do vytržení mysli: ·  11Vidí, jak se z otevřeného nebe cosi snáší; podobalo se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy k zemi. ·  
12Byly v ní všechny druhy živočichů: čtvernožci, plazi i ptáci. ·  
13Tu k němu zazněl hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“ ·  
14Petr odpověděl: „To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a znečišťuje.“ ·  
15Ale hlas se ozval znovu: „Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.“ ·  
16To se opakovalo třikrát a zase to všechno bylo vyneseno vzhůru do nebe. ·  
17Zatímco Petr úporně přemýšlel, co to jeho vidění může znamenat, podařilo se Kornéliovým poslům nalézt Šimonův dům. Zastavili se před vraty.     

 Petr okolo poledne vystoupil na rovnou střechu Šimonova domu v Joppe, aby se modlil. Měl právě hlad a chtěl se najíst. Dole  pod střechou možná připravovali jídlo  a jeho vůně doléhala až k němu.  On  však najednou upadl do vytržení, měl vidění. Viděl jak sestupuje z nebe jakési prostěradlo svázané za čtyři rohy a plné mnoha druhý zvířat včetně čistých i nečistých. A hlas z nebe ho pobouzí, aby zabil zvíře a jedl. Petr věděl, že podle Mojžíšova zákona se Židům zakazuje jídlo z nečistých stvoření. Petr se najednou přirozeně brání, že nikdy nejedl nic, co není košer. Jenže Bůh na jeho bránění odpoví větou, kterou třikrát opakuje. „Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.“  Jaký význam mělo toto vidění? Týkalo se jen pokrmů? Nemělo hlubší význam? Bůh chtěl víru v Krista dát i pohanům. Petr se jako Žid díval na pohany jako na nečisté, nepřátele  a cizince a tedy tím jako na bezbožné. Bůh však chtěl toto myšlení Petra změnit. I pohané měli obdržet Ducha  Svatého jako Židé. Měli padnout všechny rozdíly mezi lidmi podle původu a náboženství. Všichni v křesťanském společenství si jsou rovni. Petr přemýšlí o vidění a najednou k bráně domu dorazí Kornelovi služebníci  a hledají právě Petra.   ·  

18zavolali a ptali se, zda tu bydlí Šimon, kterému říkají Petr. ·  
19A Petr stále ještě přemýšlel o svém vidění, když mu Duch řekl: „Jsou tu tři muži a hledají tě; ·  20sejdi hned dolů a bez rozpaků s nimi jdi, neboť já jsem je poslal.“ ·  
21Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Já jsem ten, kterého hledáte. Proč jste za mnou přišli?“ ·  
22Oni odpověděli: „Posílá nás setník Kornélius, muž spravedlivý, který věří v jediného Boha a má dobrou pověst u všeho židovského lidu. Zjevil se mu anděl a rozkázal mu, aby tě pozval do svého domu a vyslechl, co mu máš říci.“   

 Ještě než je Petr přivítal, působení Ducha pokračovalo slovy, že ti tři lidé přišli na popud Ducha Božího a že se jich nemusí obávat. Petr  sešel dolů je přivítat a  dozvěděl se, že je posílá římsky velitel, proto také jeden z mužů měl asi na sobě vojenskou uniformu. Vyptával se jich  víc a víc a dozvěděl se mnoho i o jejich veliteli, kterého mu tihle tři muži vychválili. Dozvěděl se i o andělu, který se Korneliovi zjevil a vedl ho právě k tomuto vyslání mužů k němu.  Petr se také dozvěděl, že Kornelius  chce něco od Petra slyšet. To  něco nemohlo být nic jiného než Evangelium. Petr možná nikdy neslyšel tak pěkně hovořit o římských okupantech, o tom, že jak je tento římský velitel spravedlivý  a věří v jediného Boha.       ·  

23Petr je zavedl dovnitř a nechal je u sebe přes noc. Hned druhého dne se s nimi Petr vydal na cestu a ještě několik bratří z Joppe ho doprovázelo. ·  
24Nazítří přišli do Cesareje. Kornélius je očekával a spolu s ním jeho příbuzní a nejbližší přátelé. ·  25Když chtěl Petr vejít, vyšel mu Kornélius vstříc, padl na kolena a poklonil se mu. ·  
26Ale Petr jej přinutil vstát a řekl: „Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk.“ ·  
27Za rozhovoru vešli dovnitř a Petr shledal, že je tam shromážděno mnoho lidí.  

 Do Casareje je to z Joppe den cesty, proto je nechal Petr u sebe přenocovat a druhý den vyrazili na cestu. Vzal si sebou jako doprovod i několik bratrů v Kristu. Když přijeli k velitelovu domu, musel být Petr nesmírně překvapen. Kornelius padl před ním na kolena a poklonil se mu. Stalo se tak veřejně bez ohledu na to, jaké to pro Kornélia bude mít následky. Petrovi to až bylo nepříjemné. Cítil, že si nezaslouží takovou poctu. Když vešli dovnitř domu, čekalo na Petra mnoho lidí. Musíme se uvědomit, že to byli lidé římského původu, a tedy pohané. V takové společnosti Pavel asi dosud nebyl.   ·  

28Promluvil k nim: „Dobře víte, že židům není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je. Mně však Bůh ukázal, abych si o žádném člověku nemyslel, že styk s ním poskvrňuje nebo znečišťuje. ·  29Proto jsem také bez váhání přišel, když jste pro mne poslali, a nyní se ptám, jaký jste k tomu měli důvod.“   

V úvodu svého proslovu Petr přítomné upozornil, že není dovoleno, aby se židé  a pohané takto vzájemně stýkali, ale hned na to sdělil to, co mu Bůh ukázal. Petr   totiž nyní  sdílí něco jiného, než se dříve učili. Tu změnu v něm způsobil Bůh, který mu ukázal, že stykem člověkem se nikdo neznečistí a neposkvrní. Proto jsme přišel a ptám se na důvod, proč jste pro mne poslali.   

 ·  30Kornélius odpověděl: „Jsou to právě tři dny, co jsem se v tuto chvíli modlil ve svém domě odpolední modlitbu, a náhle stál přede mnou muž v zářícím rouchu ·  
31a řekl: ‚Kornélie, Bůh vyslyšel tvou modlitbu a ví o tvých dobrých skutcích. ·  
32Vyprav posly do Joppe a povolej odtud Šimona, kterému říkají Petr. Bydlí v domě koželuha Šimona u moře. ‘ ·  
33Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi ochotně přišel. Nyní jsme tu všichni shromážděni před Bohem a chceme slyšet vše, co ti Pán uložil.“    

 Kornélius popsal svoje vidění. Vlastně se také přiznal, že se modlil k Bohu, takže to vidění nebylo náhodou, ale Boží odpovědí na Kornéliovu modlitbu. Za tím vším stojí tedy Bůh, ve kterého Kornélius věří a Bůh také se prostřednictvím Petra bude  k němu, k nim mluvit.   ·  

34A Petr se ujal slova: „Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ·  
35ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé. ·  
36To je ta zvěst, kterou Bůh poslal synům izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu. On je Pánem všech. ·  
37Dobře víte, co se dálo po celém Judsku: Začalo to v Galileji po křtu, který kázal Jan. ·  
38Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním. ·  
39A my jsme svědky všeho, co činil v zemi judské i v Jeruzalémě. Ale oni ho pověsili na kříž a zabili. ·  
40Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu zjevit se – ·  
41nikoli všemu lidu, nýbrž jen svědkům, které k tomu napřed vyvolil, totiž nám; my jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. ·  
42A uložil nám, abychom kázali lidu a dosvědčovali, že je to on, koho Bůh ustanovil za soudce živých i mrtvých. ·  
43Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří.“                       ·  
44Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. ·  
45Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. ·  
46Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil: ·  
47„Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?“   ·  
48A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní.  

 Petr uvedl své slovo poctivým doznáním, že dosud uvažoval jinak, ale nyní poznává, že Bůh nepřijímá člověka za základě  jeho národnosti, ale jde mu o upřímné a kající srdce. Nezáleží na tom, zda je to Žid či pohan.  Petr dále připomíná, že poselství evangelia bylo nejprve adresováno Židům, ale Kristus je Pánem všech, Židů i pohanů. Vše začalo v Galileji Janem Křtitelem  a pak přišel Ježíš pomazaný Duchem Božím, vedl život nesobecké služby, činil dobře, uzdravoval všechny, kteří trpěli i pod rukou ďábla.  Apoštolové s tímto Ježíšem byli svědky toho, co konal. Putovali  s nim po celém Judsku. I když žil Ježíš dokonalý život, byl pověšen na dřevo a zabit. Ale Bůh ho třetího dne vzkřísil z mrtvých a toho Ježíše pak vidělo mnoho svědků z řad věřících. A byli to i apoštolové, kteří s Ježíšem jedli  a pili, mohli se ho dotknout  a viděli, že má fyzické,  tedy materiální tělo. Pán Ježíš pak apoštoly pověřil , aby o Pánu Ježíši rozhlašovali, že je Soudce živých i mrtvých. Syn člověka bude soudit židy i pohany. A nejdůležitější nebyla poznámka o soudu, ale  o nejdůležitější pravdě evangelia, že soudu se lze vyhnout  vírou v Mesiáše. Ti, kteří uvěří v Mesiáše, přijmou odpuštění hříchů, se soudu vyhnou. A tato nabídka  platí i pro pohany.   Ještě během Petrova projevu se stalo něco, co Petr nečekal. Na přítomné sestoupila Boží moc , Duch svatý. Nastal zvláštní stav. Posluchači se začali se chovat jako ve vytržení. Jde o stav, v němž činnost smyslů je zastavena. Duchovní stav hluboké slasti, úžasu a obdivu. Výraz extáze pochází z řeckého ekstasis, které znamená „bytí vně individuality“ nebo „vytržení“. Extáze je mentálně vytříbený, nádherně intenzivní citový stav oceánské blaženosti a nepopsatelné nebeské radosti, v nichž se jedinec vnitřně rozpíná v závratném štěstí. Extáze provází spojení duše člověka s Bohem, nekonečnou existencí a božskou dokonalostí.   V tomto stavu je egoistická, podmíněná a omezená individualita vystřídána božským kosmickým vědomím. Každá autentická duchovní cesta umožňuje vytrvalému a zapálenému aspirantovi v náležitou chvíli (když je na to připravený) možnost vstoupit do stavu božské, blažené extáze. Všechna svědectví křesťanských světců a mystiků o vytržení Duchem svatým jsou popisy různých forem extáze. K fyzickým pocitům obecně spojeným s extází patří mimořádný pocit stoupání, dojem ztráty tělesné váhy (někdy v těchto případech dochází dokonce k levitaci) nebo vize výjimečně intenzivního světla. Stav osvícení je na úrovni mysli prožíván jako pocit bezčasovosti a intenzivní, hluboký a nepopsatelný prožitek klidu a blaženého míru.  Bytost v extázi se setkává s tajemnou božskou silou, která ji přesahuje a transpersonálně s ní splývá. Pro křesťanské mystiky byla extáze totéž jako přímé prožívání Boží přítomnosti, charakterizované „tajemnou duchovní jednotou“ s Bohem. A tomu odpovídají určité vnější hlasové  projevy. To se stalo zde.   Když to Petr spatřil, bylo mu jasné, že tohle, co následovalo po jeho projevu, nemohlo být způsobeno jinou silou než Duchem Božím. On i jeho bratři žasli na novým poznáním, že Duch svatý může být vylít i na pohany. Jak je to možné aniž by se napřed stali židovskými proselyty.  Petr okamžitě vycítil, že je to důkaz, že Bůh nedělá rozdílu mezi Židy a pohany,  a proto nabídnul křest. Všichni domácí a Kornelius byli pokřtěni. A nebylo k tomu třeba žádné dodržování Zákona a ani obřízka, žádný židovský rituál či obřad. My se již o tomto Římanovi dál nic více nedočteme. Určitě se jako jiní vojáci časem musel vrátit do Říma  a třeba působil v tamější křestanské komunitě. Jak dál žil se už nedozvíme. Petr zde  v Cesareji na  pozvání svých nových bratří v Kristu zůstal ještě několik dní a pak ho čekalo svědectví o této cenné zkušenosti mezi bratřími a apoštoly  v Jerusalemě.
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 01. prosinec 2022 @ 10:34:52 CET (342 čtenářů)
Více... | 22 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Je odupštění jedostranný jednorázový akt?
Etika

poslal demagog

 Co je a co není odpuštění? Je odpuštění jednorázová jednostraná akce toho, kdo odpouští? Anebo aby odpuštění proběhlo, musí ten, komu se odpouští, uznávat, že způsobil bolest? A je legitimní v rámci odpuštění předkládat pravidla pro nový vztah mezi tím, co odpouští a tím, co ublížil? Nebylo by to v protikladu s bezpodmínečnou láskou a bezpodmínečným přijetím, jak jej očekáváme od Pána Boha? Nedegradujeme tím křesťanství na byznys, jarmark marnosti, ve kterém prodáváme spásu za pokání, pak ještě za víru, a ještě za lásku, a ještě za dobré skutky plynoucí z té lásky, a za věrnost, a za ... ???
Zdroj: http://bohu-a.svetu.cz/1476-je-odpusteni-jednostrannym-aktem.html

Vložil: Tomas v Čtvrtek, 01. prosinec 2022 @ 10:34:30 CET (145 čtenářů)
Více... | 19610 bytů | 6 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Z učení kalvinismu
Kázání

poslal gregorios777


Arminianismus je antropocentrický humanismus, panteismus NEW Age
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 24. listopad 2022 @ 17:57:05 CET (472 čtenářů)
Více... | 4269 bytů | 41 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Co stačí, aby byl člověk zachráněn na věčnost
Zamyšlení

poslal Frantisek100

Většina křesťanů zná dobře tento popis události:   ·  


32Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. ·  
33Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. ·  
34Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ O jeho šaty se rozdělili losem. ·  
35Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.“ ·  
36Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu, podávali mu ocet ·  
37a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe.“ ·  
38Nad ním byl nápis: „Toto je král Židů.“ ·  
39Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ ·  

40Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. ·  

41A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ ·  
42A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ ·  

43Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“     

     Snažím si představit, že jsem tam jako neviditelný pozorovatel, který dopředu nezná děj.  Přišel jsem zrovna, když už poprava začala. Pozoruji lidi kolem. Římské vojáky spíše zajímá Ježíšův oděv, z něhož byl vysvlečen. Ostatní  vojáci se posmívají a ještě ubožákům na kříži zvětšují utrpení tím, že místo vody podávají houbu napuštěnou octem.     

 Jak to, že Bůh nezasáhne, aby zachránil svého Syna a zabránil jeho strašnému ponižování. Visí nahý, vyčerpaný i krvácející po ranách. 

    Je asi  ticho. Všichni  pozorují, jak se budou ti tři na kříži chovat. Možná, že mezi těmi, co to pozorují , jsou prostí čumilové, kteří ani neví nic o Pánu Ježíši, ale jsou všude, kde se něco děje. Kde jsou však ti, kterým Pán Ježíš zachránil život a zdraví? Popravu přišli zkontrolovat i členové velerady, která vydala Ježíše na popravu. Mají libý pocit a důkaz, že tento slabý nahý muž nemůže být Synem Božím, za kterého se vydával. Vysmívají se.     

   V hloučku plačících žen je s matkou Marií mladičký učedník Jan. Kde vzal tu odvahu přijít  a kde  jsou ostatní učedníci? Jistě netuší, že on jediný přežije všechny své učedníky a  Bůh mu jeho statečnost ocení jeho dlouhým životem, kdy vydrží i všechna protivenství a dá mu nahlédnout do budoucnosti.  

    O čem si ti tři povídají ?    

    Je to zvláštní, protože oba dobře ví, kdo je Ježíš. Slyšeli, že je Mesiáš a Boží Syn.  Jak by se jim teď hodilo, kdyby to byla pravda. To by je určitě zachránil, ale každý věří jinak. Jeden  z nich však chce důkaz, kterým je jejich záchrana. Dokonce začne Ježíši vyčítat, co je to za Mesiáše, když neumí pomoc sobě a jim. Vůbec nemá svědomí, aby litoval toho, co napáchal a za co je odsouzen.    
   Ten druhý také věří v Mesiáše, ale jinak. Především ho trápí  vlastní svědomí a má úctu k Bohu. Napomene druhého a veřejně vyzná svoji vinu  a Ježíšovi nevinu.  A věří, že Bůh je spravedlivý a že tento Ježíš se dostane do nebe, bude vzkříšen, oni na to nárok nemají, oni si zaslouží smrt i peklo. Naposled , než mu dojdou síly mluvit, promluví k Ježíši. V jeho slovech je aspoň prosba, aby si na něj Pán Ježíš v nebi vzpomněl.   

    Co asi prožíval Pán Ježíš?   Zdá se, že všichni snad ztratili víru. Kdo z lidí pod křížem věří v Ježíšovo Božství?  Jan s ženami kolem sebe spíše prožívají žal a smutek a ani si neuvědomují, co Pán Ježíš řekl o své smrti i vzkříšení. Je to napjatá emoční chvíle.

    Jeden  z mužů na kříži učinil veřejné pokání uvěřil v Ježíše jako Mesiáše a Syna Božího.   Tady na kříži je základ křesťanství. Pokání, uvědomění si svého hříšného stavu a uvěřit v Krista. A to Bohu stačí, aby člověk byl pro věčnost zachráněn.          
Vložil: Tomas v Čtvrtek, 24. listopad 2022 @ 10:35:23 CET (2063 čtenářů)
Více... | 430 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Ježíš a politika
Zamyšlení

poslal Willy

Z internetu:

Ježíš se o politiku nestaral?
Evangelia ve svém popisu Ježíše Krista stačí k tomu, abychom uvěřili, ale zdaleka nepopisují všechny jeho skutky. Na to by nestačily ani všechny knihy světa. A nestačí ani k tomu, abychom postihli veškerou délku a šířku, výšku i hloubku Jeho plnosti, z níž všichni přijímáme. Tu můžeme postihnout pouze spolu se všemi svatými napříč věky.
Vložil: Tomas v Neděle, 20. listopad 2022 @ 17:21:23 CET (218 čtenářů)
Více... | 2238 bytů | 6 komentáře | Skóre: 0



Život víry: Může náboženství nabídnout i něco užitečného?
Zamyšlení

poslal Syntezator

Křesťanství obsahuje z mého pohledu dva přínosné body:


1. Výzva k odpouštění, smazání provinění
2. Výzva k neoplácení zlem, nestupňování agrese

A začnu zase u politiky. Nebudu volit v prezidentské volbě ani Petra Pavla, ani Andreje Babiše. Mimo jiné kvůli jejich komunistické minulosti. Ale na druhé straně jsem si uvědomil, že kdybych se narodil do komunistické rodiny, jako se to přihodilo jim, tak bych zákonitě byl tím také poznamenán. Vliv rodiny je zásadní. Proto křesťanství správně říká, že lidi nemají vynášet unáhlené soudy. Nesuďte, abyste nebyli souzeni. I když tam je to už myšleno jako výhrůžka ve smyslu, jakou měrou soudíš, takovou ti bude naměřeno. Ale když odmyslím tu esoterickou nadstavbu, tak  v podstatě to je pravda. Když zvyšuješ kritiku jiných, sám na sebe si chystáš bič. 

A neoplácení stejné stejným má také kus logiky. Někdy pomůže oplatit, jsou ale situace, kdy to nemá smysl a nevede to k sebereflexi agresora. Někdy je lepší ustoupit nebo odejít. Nebo se úplně vyhnout, aby žádný konflikt ani nemohl nastat. 

Je zajímavé, že samotní křesťané z tohoto webu málo nacházejí ve své knize dobrých veršů, užitečných pro život, ale hledají tam hodně vyšponovaných ideových pasáží, pomocí kterých se vzájemně mlátí po hlavě. Přitom kdyby měli dobrou vůli, tak najdou nespočet textů, kde se shodnou navzájem (třebas katolíci s protestanty) a kde se shodnou i s nevěřícími. Tak mě napadlo udělat téma, kde budou příklady toho, co může lidi spojit. Páč jinak se tu většina článků věnuje spíše rozdělování. :-)
Vložil: Tomas v Neděle, 20. listopad 2022 @ 17:20:47 CET (807 čtenářů)
Více... | 88 komentáře | Skóre: 0




Stránka vygenerována za: 0.57 sekundy