Toníku, nezlob se, ale
s takto manipulativně položenými otázkami se zabývat nebudu, připadají mi jako
výplod choré hlavy.
Chápu, Stando, že se asi za to, co
žiješ a co jsi žil stydíš a nechceš odpovídat, a ani není divu z těch náznaků
co jsi o vás psal. Proto si asi tolik vymýšlíš nesmysly o druhých, abys odvedl
řeč a o tobě a o vás nemusel psát.
Nevadí.
I tak jsem vděčný, že občas něco
málo o vás napíšeš a malinko se sdílíš: Jsi tu jeden z mála ŘK, co to dělá, jsi
v tomto vyjímka.
V tomto světě skutečném ale děti slovo
rodičů někdy stejně neposlechnou a i přes všechna slova udělají pravý opak
- jak to pak v takovém případě děláš ty se tvými dětmi? Jak je
vychováváš?
To je pravda. A není to jen
"někdy", jak si to asi představuješ, je to velmi často. Dokonce
bych řekl že děti v některých věcech „zpravidla“ neposlechnou. Na jedno
„poslechnutí“ v nějaké problematické věci kterou je třeba řešit výchovou
zpravidla bývá i desítky nebo stovky neuposlechnutí, které tomu poslechnutí
předchází. Pokud si vezmu život, po
který rodiče žijí s dětmi, je to neposlechnutí u jednoho dítěte každý den i několikrát x třeba dvacet let, to je jen u jednoho dítěte i 50 000
neuposlechnutí, u pěti dětí je to asi 250 000 jednotlivých případů
neuposlechnutí za život rodičů.
A to je optimistický
odhad.
V našem (pro nás) normálním světě
dal náš Bůh lidem trpělivost.
Trpělivost je pak opak
násilí.
Pro výchovu dětí je trpělivost
naprosto nezbytně nutná podmínka. Trpělivost je součást Božího daru (daru
našeho Boha), kterému se říká "Láska".
V našem učení se o lásce píše:
Láska je trpělivá,
dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Nejedná
nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo. Neraduje se z
nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou. Všechno snáší, všemu věří, ve vše
doufá, všechno vydrží.
Láska nikdy nezanikne.
To "trpělivá" je tam na
prvním místě. V normálním životě je totiž trpělivost nutně potřeba.
Trpělivost také nikdy nezaninde. (stejně jako naše Boží víra, o tom jsme se
bavili nedávno).
Trpělivost je také součást nápravy
Božích věcí, když člověk žije jako otrok hříchu a přijde naše evangelium, ta
Boží moc, která ho z otroctví hříchu vysvobodí, zbaví ho hříchu (a promění
život už první generace). Když takovému člověku schází trpělivost (to se stává
v naší instantní společnosti velmi často), Bůh ho vychovává a ovocem té Boží
výchovy je právě trpělivost. Opět je o tom v našem učení zmíňka:
Ovocem Ducha je však láska, radost,
pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost,
sebeovládání. Proti takovým není žádný zákon.
"Duch" to je pak ten, co nás vychovává. Vychovává nás tak, jak je to normální v našem světě: Slovem. Mluví k nám. Trpělivě.
"Ovoce" totiž není jako granko, aby se nasypalo do mlíka a zamíchalo, ale nějakou dobu trvá, než vyroste. Proto nás taky Bůh vychovává
vytrvale. Zachází s námi jako (pro nás) normální rodiče.
Tolik úvod, abys měl trochu
představu jak to v našem životě chodí.
Teď ke tvé otázce.
"...jak to pak v takovém případě
děláš ty se tvými dětmi? Jak je vychováváš?"
Dělám stále a stále to stejné, jako
to dělá Bůh s námi: Komunikuju se svými dětmi. Slovem.
Trpělivě a jednoznačně jim znovu a znovu hřích neschvaluji a zakazuji, znovu a
znovu jim slovem jasně říkám co mají udělat, znovu a znovu je
vedu ke změně v tom, co není v pořádku a co je potřeba změnit, znovu a znovu jim pomáhám pochopit, kde je chyba a co a jak mají změnit, co dělat.
Bůh neschvaluje žádný hřích. Tolik by ti mělo být jasné.
Teď mluvíš o našem Bohu, který
žádný hřích neschvaluje? To je mi samozřejmě jasné celou dobu a mnohokrát jsem ti to psal, že náš Bůh hříchy neschvaluje, nedovoluje, nesouhlasí s nimi, zakazuje je a to naprosto jasně, otevřeně, přímočaře.
Já tu nejsem
ten, kdo by psal: "Nic se na světě, žádná událost, se nemůže
udát bez toho, aby to Bůh schválil (dovolil, dopustil)."
Pokud už rozumíš tomu, že Bůh, ten
skutečný Bůh, neschvaluje žádný hřích, tak je to jen dobře. To je pokrok.
Teď ještě abys pochopil, že to není
Bůh, ten skutečný Bůh, který lidem dovoluje
hřešit.
Ten, kdo lidem "dovoluje
hřešit" a dává "svobodu" hřešit, to je odpůrce našeho Boha. Jeho
nepřítel. Říkáme mu Satan. On překrucuje Boží slovo a mluví hodně podobně, jako ty a jako další bezbožníci ve světě, co mu slouží, samou lež ve stylu: "Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů? Ale to není žádná svoboda! Svoboda je jen když si vybíráte dobro a zlo! Jistě nezemřete!"
|
