Grano Salis - Václav s Podivínem, i jinými

Ale zle se odplatila pobožnému synu bezbožná matka. Nebo chtějíc Boleslavovi, svých pověr a obyčejů následovníku, celou zemi českou v poddanost uvésti, všudy o Václavovi zle mluviti a v ošklivost ho uvoditi se snažila, jako by nebyl spůsobný k vykonávání knížecích povinností, kteréž prý ne náboženstvím a ceremoniemi, než vojskem a zbraněmi řízeny býti mají. Ale když ho s tím se vším i v knížetství i pověsti dobré utvrzeného viděla, teprv o tom, jak by zahlazen býti mohl, nejen přemyšlovati ale i bratru jeho bezbožné rady dodávati začala.
Naskytla se jí pak k tomu vinšovaná příhodnost, že se Boleslavovi syn narodil. Protož Václava, aby do Boleslavě přijel a jeho biřmování přítomen byl, velice žádala; a když přijel, i bratr i matka lahodným objímáním, líbáním, i vzácným pangétem, kterýž dlouho na noc trval, ctili. Václav všecko v podezření maje, obrátil se ne na odpočinutí ale do kostela, tam na modlitbách a v úpění k Bohu tu noc ztráviti míně.
V tom když on tak na modlitbách trval, hned od nespící matky k nešlechetnému skutku probuzený Boleslav bratr na něj s mečem napadl a první sic ranou, čeho chtěl, nedovedl, když mu mimo naději strnutému meč z rukou vypadl. Ale hned zase když se mu mysl a prchlivost vrátila a maje při sobě toho skutku pomocníky, ránu obnovil a tak snadně neozbrojeného a nebránícího se bratra zamordoval. Stalo se tak léta 929., dne 28. září, kteréhož dne posavad svátek jeho v Čechách se slavívá.
Tak smělou a nešlechetnou opovážlivostí v knížetství se uvázav Boleslav, ihned křesťanům všechněm, obzvláště kněžím, kteříž by sami dobrovolně z Čech neustoupili, vězením i smrtí hrozil. A máteř přidala, aby zbití nebyli pohřebováni, ale psům a ptactvu k sežrání necháváni. Kterýmž ortelem mnozí přestrašeni byvše, utíkali, mnozí pak zjímáni a rozličnými smrtmi zahlazeni byli. Mezi nimiž i Podivín, někdy Václavův nejmilejší a nejtajnější komorník, oběšen.
Avšak když déle na tak mnohá svých věrných soužení, smrti a vyhánění dívati se nemohlo spravedlivé Boží oko, ukázalo na Drahomíře strašný hněvu svého příklad. Nebo na tom místě, kdež nepohřbené ještě kněžské kosti ležely, země sama od sebe se otevřevši, Drahomíru za živa s vozem i s těmi, kteří s ní jeli, pozřela. Kteréž místo za pražským zámkem až posavad ukazováno bývá.
Trestal Pán Bůh i ty, kteří mordu toho pomocníci byli a meče své dobývali. Nebo někteří z nich s smyslem se pominuli a jako vzteklí s vysoka dolů skákali. Někteří na ty meče, kteréž proti nevinným obnažili, naléhali. K tomu zeď v kostele, kdež Václav byl zabit, jako ustavičný bezbožnosti té svědek, od té krve, kterouž pokropena byla, žádnou lidskou prací otřína neb obmyta býti nemohla. Kteřížto tak rozliční divové Boleslava tak přestrašili, že potom lépe s křesťany nakládal.
Nad to císař Otto pro pomstění bratrské vraždy a tyranství toho s vojskem přitáhl a Boleslava oblehna, k tomu přivedl, že musil slíbiti i vyhnané křesťany zase povolati a všeliké křivdy všelijak nahraditi i své vlastní syny křesťanům na cvičení odvésti. A když potom Boleslav, syn pobožný, na jeho místo nastoupil, tu křesťanské náboženství plněji rostlo, pohanstvo pak pomalu mizelo, ačkoli do konce ještě nezmizelo.

To je další svědectví Jana Amose Komenského které odpovídá ostatním pojednáním o svatém Václavu. Zajímavé je že dává za pravdu císaři Svaté říše římské a neupírá mu právo potrestat Boleslava Ukrutného. Jeho otec Jindřich Ptáčník jednou přikázal svému dveřníkovi aby na potupu ignoroval svatého Václava až se vrátí z kostela kde se zdržel na modlitbách a celý dvůr čekal s jídlem. Začali jíst a když vešel náš kníže tak dveřník rozkaz splnil ale sám císař vyletěl jak zajíc div že neupadnul, ohlásil ho a doprovodil až na místo. Později tvrdil že viděl svatého Václava jak jde mezi dvěma anděly. Jeho syn vtáhnul do Čech a Boleslav se mu poddal bez boje. Za trest za bratrovraždu ho nechal na potupu držet kotel nad ohništěm, sebral mu přemyslovskou orlici a dal do znaku ten kotel. Orlici vrátil jiný císař až Břetislavovi když se smířili po únosu Jitky a polepšil o plamínky.

Málokdo se dočkal takového požehnání na dětech jako Boleslav Ukrutný, člověk který chtěl vyhubit křesťany. Jeho syn Boleslav Pobožný o kterém se tu zmiňuje pan Komenský postavil desítky prvních románských kostelů, rozšířil víru po celé zemi a spolu se svou ženou kněžnou Emmou se věnoval charitě. Jeho dcera blahoslavená Milada zařídila zřízení pražského biskupství a založila první klášter v Čechách s benediktinskou řeholí. Druhá dcera Dobravka měla zásadní podíl na pokřtění Polska a syn Strachkvas se stal mnichem. Hostina děsu se jmenoval na památku zavraždění strýce na jeho křtinách.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace