Grano Salis - Dušičky, které skončily v očistci, mají v Římě muzeum

Teprve uplatnění některých dogmat v praxi ukazuje, jak jsou nesmyslné. Dýchl na mě hluboký středověk:

Dušičky, které skončily v očistci, mají v Římě muzeum

Opustíte-li tento svět a skončíte v očistci, nedělejte si starosti. Hlavně nezapomeňte dát zprávu svým blízkým, stará se kostel Svatého srdce na břehu řeky Tiber v Římě. Tam je totiž umístěno jedno z nejkurióznějších a nejmenších muzeí na světě - sbírka znamení, která poslaly ze záhrobí duše, jež zůstaly trčet v očistci. Zdá se, že ekvivalentem papíru a pera jsou v očistci ožehnuté otisky prstů na modlitebních knížkách, otisky dlaní vypálené do desky dřevěného stolu či připálený povlak na polštáři nebo rukáv košile. „Většinu našich návštěvníků sem přivádí zvědavost. Ale klíčem k pochopení těchto relikvií je víra,” vysvětluje Roberto Zambolin, tamní kněz, potažmo průvodce turistů. Duše zemřelých, které uvíznou mezi nebem a peklem v očistci, aby ze sebe smyly hříchy, mohou urychlit svůj vstup do ráje, pokud se za ně jejich rodina a přátelé na Zemi modlí. A někteří obyvatelé očistce zcela zjevně cítili, že jejich milovaní blízcí potřebují jemnou pobídku. Otisk levé dlaně na světlehnědé desce dřevěného stolu byl podle Roberta Zambolina způsobem, jímž chtěl jistý mnich přimět své kolegy, aby znásobili úsilí a větším počtem mší urychlili odchod jeho duše do nebe. V jediném dni léta páně 1731 zesnulý mnich Panzini nejen poznamenal stůl, ale vypálil také otisk dlaně na papír a dvakrát sevřel rukávy hávu jedné řádové sestry, na nichž nechal ožehnutá znamení. Panziniho duchovní kouřové signály jsou ukázkou toho, co je vystaveno v jinak holé místnosti nazývané Malé muzeum očistce, přilepené k boku kostela. Zatímco většina turistů v Římě houfně míří k nejnavštěvovanější italské památce Koloseu či do Vatikánu, někteří se z obvyklé prohlídkové trasy zatoulají do tichého a skromného muzea, aby obdivovali záhadné relikvie, shromážděné z celé Evropy. Každoročně sem zavítá asi čtyři tisíce zvědavců. Muzeum, založené asi před 100 lety, je duchovním dítětem Victora Joueta, zcestovalého francouzského kněze, jenž na pouti Belgií, Francií, Německem a Itálií shromažďoval relikvie, které pak hodlal vystavit ve svém gotickém kostele na břehu řeky Tiber. Jouet zemřel v jediné místnosti muzea v roce 1912 obklopen svými poklady, jeho sbírka ale žije dál vzdor diskusím, zda ji zrušit či ne, které se rozvířily koncem 90. let.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace