Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 267, komentářů celkem: 429602, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 446 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

ivanp
rosmano
Mikim

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116506520
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Utajené evangelium
Vloženo Čtvrtek, 30. červen 2011 @ 19:54:59 CEST Vložil: Olda

O Bibli poslal xb

Mezi Matoušovo a Lukášovo evangelium je schováno tajemství.

Někdo začne číst evangelia sám od Matouše, někdo je zase třeba zvyklý slýchat z evangelií různé úseky. Tak jako tak unikne pozornosti něco, co nás udeří do očí, když začneme číst od Marka a bude nás zajímat obsah Ježíšova učení:

Objevil se Jan, který křtil v pustině a hlásal křest pokání na odpuštění hříchů. (Mk 1,4) Po Janově uvěznění přišel Ježíš do Galileje a hlásal evangelium Boží. A říkal: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království; čiňte pokání a věřte evangeliu." (Mk 1,14n) Byli ohromeni jeho vyučováním, neboť je učil jako ten, kdo má pravomoc, a ne jako učitelé Zákona. (Mk 1,22) Čekali bychom, že se o tom, co Ježíš učil, dovíme něco víc. Místo toho čteme pouze o Ježíšových činech.


Chybí byť i jen stručný nástin Ježíšova učení. Ježíšovy výroky se objevují jen jako reakce na různé situace. Snad prvním obecně znějícím výrokem, který by mohl mít charakter učení, je "Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ta výplň odtrhne, nové od starého, a trhlina se ještě zhorší. A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno ty měchy roztrhne a víno a měchy se zničí. Ale mladé víno do nových měchů!" (Mk 2,21n) Vypadá to jako nějaká obecně platná moudrost, součást učení, ve skutečnosti je to však konkrétní aktuální sdělení, ze kterého se dovídáme, že to učení je jako nesepraná látka a jako mladé víno. A možná je nám těmito verši konečně sdělen i důvod, proč text o obsahu toho učení mlčí.

Konečně něco: A řekl jim: "Sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu." (Mk 2,27)

Ustanovil dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal hlásat (Mk 3,14) nevíme co.

Konečně zřetelná a jasná nauka: Amen, pravím vám, že všechno bude lidským synům odpuštěno, prohřešení i rouhání, jakkoliv by se rouhali. Kdo by však vědomě mluvil zle proti Duchu Svatému, nemá odpuštění v tomto věku, ale je vinen věčným prohřešením. (Mk 3,28n) Z kontextu lze vytušit, že Ježíš tato slova pronesl v hněvu a v rozrušení. Nepřímo z nich můžeme vydedukovat, že součástí Ježíšova obvykle hlásaného učení bylo odpuštění všech jakkoli těžkých hříchů, a že choval v úctě Ducha Svatého.

A učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém vyučování jim říkal: "Poslouchejte! Hle, rozsévač vyšel zasít (Mk 4,2n) ..." Poprvé od Mk 1,15 se dovídáme, co Ježíš učil, když učil. A zrovna jako v nějakém vtipu čteme podobenství o různých reakcích na to učení a nic o jeho obsahu.

Když se ocitl o samotě, ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti, na ta podobenství. Říkal jim: "Vám je dáno tajemství Božího království, avšak těm, kteří jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích, aby hledíce hleděli a neuviděli, slyšíce slyšeli a nechápali, neobrátili se a nebylo jim odpuštěno." (Mk 4,10-12) "Tajemství"? Co je myšleno tím, že se jim "to všechno děje"?

A říkal jim: "Zdali přinášejí lampu, aby ji postavili pod nádobu nebo pod postel? Ne proto, aby ji postavili na stojan? Vždyť nic není skryté, než aby bylo zjeveno; ani nic nebylo ukryto, leč aby vyšlo najevo. Má-li kdo uši k slyšení, ať poslouchá."
A říkal jim: "Dávejte pozor, co slyšíte. Jakou měrou měříte, takovou bude naměřeno vám a bude vám přidáno. Neboť kdo má, tomu bude dáno, a tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má." (Mk 4,21-25)

Těmto slovům rozumím tak, že se vlastně o nic tajného nejedná a záleží na tom, jak je člověk už disponován to přijmout. "Jakou měrou měříte ..." přetlumočili Mt 7,2 a Lk 6,38 způsobem, který bylo disponováno pochopit víc lidí.

A říkal: "S Božím královstvím je to tak, jako když člověk hodí semeno na zem; v noci spí a ve dne vstává a semeno klíčí a roste, on neví jak. Země sama od sebe plodí, nejprve stéblo, potom klas, potom plné obilí v klasu. A když úroda dozraje, člověk hned posílá srp, neboť nastala sklizeň."
A říkal: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme? Je jako zrno hořčice. Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi. A když je zaseto, vzchází a stává se větším než všechny zahradní byliny a vytváří velké ratolesti, takže v jeho stínu mohou hnízdit nebeští ptáci." (Mk 4,26-32)


Markovo evangelium dál vypovídá o burcování a radikalismu, přičemž Ježíš jako by věci říkal tak, aby z nich ani nešlo udělat žádné učení. Nakreslil 3 čáry a tvrdil, že všechny 3 jsou na sebe kolmé.

Autor Matoušova evangelia měl pravděpodobně blízko k esejcům. Bylo mu vlastní dualistické myšlení - je dobro a zlo, za dobro je odměna a za zlo je trest. Při psaní svého evangelia se opíral o Marka. Ve chvíli, kdy nám u Marka začíná být divné, že Ježíš káže a my nevíme co, předkládá Matouš blahoslavenství následovaná směsí výroků. Blahoslavenství plní funkci slavnostního úvodu a souhrnu Ježíšova učení a dodnes jsou tak vnímána. Narozdíl od radikálních a burcujících výroků, které nacházíme u Marka, jsou blahoslavenství umírněná sdělení, ve kterých se zrcadlí starozákonní přísliby.

Na závěr porovnání zjevně jediné události, jak ji líčí jednotlivá evangelia:

A hned, když ještě mluvil, přichází Juda, jeden z Dvanácti, a s ním zástup od velekněží, učitelů Zákona a starších, s meči a holemi. Ten, který ho zrazoval, měl s nimi domluvené znamení: "Koho políbím, ten to je. Zmocněte se ho a bezpečně odveďte!" Když přišel, hned k němu přistoupil s řekl: "Rabbi!" A vroucně ho políbil. Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho. Jeden z okolostojících tasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho. Ježíš jim na to řekl: "Vyšli jste s meči a holemi jako na lupiče, abyste mne zatkli. Den co den jsem vyučoval u vás v chrámě, a nezmocnili jste se mne. Ale musí se naplnit Písma." A všichni ho opustili a utekli.
Šel s ním nějaký mladík, který měl přes nahé tělo přehozený lněný šat, i zmocnili se ho. On tam však zanechal lněný šat a utekl nahý.
Ježíše odvedli k veleknězi a shromáždili se všichni velekněží, starší a učitelé Zákona. Petr došel zpovzdálí za ním až dovnitř do veleknězova dvora, seděl pak se služebníky a ohříval se u ohně. (Mk 14,43-54)


Když ještě mluvil, hle, přišel Juda, jeden z Dvanácti, a s ním veliký zástup od velekněží a starších lidu s meči a holemi. Ten, který ho zrazoval, s nimi domluvil znamení: "Je to ten, kterého políbím; toho se zmocněte." A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: "Buď zdráv, Rabbi," a vroucně ho políbil. Ježíš mu řekl: "Příteli, proč jsi přišel?" Tu přistoupili, vztáhli na Ježíše ruce a zmocnili se ho. A hle, jeden z těch, kteří byli s Ježíšem, natáhl ruku, vytasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho. Tehdy mu Ježíš řekl: "Vrať svůj meč na místo. Neboť všichni, kdo se chápou meče, mečem zahynou. Či myslíš, že nemohu poprosit svého Otce, a on mi hned pošle víc než dvanáct legií andělů? Jak by se však naplnila Písma, že se tak musí stát?" V onu hodinu řekl Ježíš zástupům: "Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi, abyste mě zatkli. Den co den jsem sedával v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mne. Toto všechno se však stalo, aby se naplnila Písma proroků." A v té chvíli ho všichni učedníci opustili a utekli.
Ti, kdo se Ježíše zmocnili, ho odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili učitelé Zákona a starší. Petr šel zpovzdálí za ním až k veleknězovu dvoru; vešel dovnitř a seděl se služebníky, aby uviděl konec. (Mt 26,47-58)


Když ještě mluvil, hle, přicházel zástup, a ten, který se jmenoval Juda, jeden ze Dvanácti, šel před nimi a přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil. Ježíš mu řekl: "Judo, polibkem zrazuješ Syna člověka?" Když ti okolo něho uviděli, co se děje, řekli: "Pane, máme udeřit mečem?" A jeden z nich udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho. Ježíš však odpověděl: "Nechte toho!" A dotkl se jeho ucha a uzdravil jej. Ježíš řekl těm, kteří na něho přišli, velekněžím, velitelům chrámové stráže a starším: "Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi? Když jsem byl den co den s vámi v chrámě, nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina a vláda temnoty."
Zmocnili se ho a odvedli do veleknězova domu. Petr je zpovzdálí následoval. Když uprostřed nádvoří zapálili oheň a posadili se spolu, seděl Petr mezi nimi. (Lk 22,47-55)


Ztrátou ucha přišel veleknězův otrok i o práci pro velekněze, protože podle 3. knihy Mojžíšovy 21,17-23 se stal nezpůsobilým pracovat pro chrám. Useknutí ucha bylo gesto zpochybňující způsobilost dotyčných lidí a potažmo těch, kdo je poslali, starat se o chrám. Nežidovský autor Lukášova evangelia symbolice toho činu nerozuměl a tak nechal Ježíše ucho uzdravit.

Po těch slovech vyšel Ježíš se svými učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada, do níž vešel on i jeho učedníci. Také Juda, který ho zrazoval, to místo znal, protože Ježíš se tam častokrát setkal se svými učedníky. Juda vzal s sebou oddíl vojáků a od velekněží a farizeů strážce a přišli tam se svítilnami, pochodněmi a zbraněmi. Ježíš, který věděl o všem, co se mu má přihodit, vyšel a řekl jim: "Koho hledáte?" Odpověděli mu: "Ježíše Nazaretského." Ježíš jim řekl: "Já jsem." Stál s nimi i Juda, který ho zrazoval. Jakmile jim řekl: 'Já jsem', ustoupili dozadu a padli na zem. Opět se jich tedy zeptal: "Koho hledáte?" Oni řekli: "Ježíše Nazaretského." Ježíš odpověděl: "Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte-li mne, nechte tyto lidi odejít." To aby se naplnilo slovo, které řekl: 'Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem nikoho.' Šimon Petr, který měl meč, jej vytasil, udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho. Jméno toho otroka bylo Malchos. Ježíš řekl Petrovi: "Schovej meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?"
Oddíl, velitel a židovští strážci Ježíše zatkli a spoutali ho. Přivedli ho nejprve k Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem. Byl to právě Kaifáš, který poradil Židům, že je prospěšné, aby jeden člověk zemřel za národ.
Za Ježíšem šel Šimon Petr a jiný učedník. Ten učedník byl znám veleknězi a vešel spolu s Ježíšem do veleknězova nádvoří, Petr však zůstal stát před vraty. Ten druhý učedník, který byl znám veleknězi, vyšel, řekl něco vrátné a zavedl Petra dovnitř. (J 18,1-16)


Všechna tři předchozí evangelia nechávají toho, kdo useknul ucho, beze jména a dokonce jej ani nenazývají učedníkem. Pravděpodobně se už života prvotní církve neúčastnil. Z Markova evangelia je zřejmé, že ozbrojenci minimálně jednoho Ježíšova učedníka chytali. Kdyby se podařilo utéct tomu, kdo usekl ucho, byl by to zázrak hodný zaznamenání.

Autor Janova evangelia ztotožnil meč použivšího okolostojícího s postavou, o které je navazující text. Zároveň uvedl pochybnosti rozptylující detail - jméno zohaveného otroka. K Petrovi přidal dalšího učedníka, který ovšem ve veleknězově dvoře žádnému podezření, že je Ježíšovým učedníkem, nečelí. Máme zde svědectví z první ruky od učedníka, který raději není jmenován ze skromnosti? Když bychom na to přistoupili, vyvstal by jiný problém: Proč ostatní evangelisté psali pouze o Petrovi?

Citace jsou ze Studijního překladu Bible.


"Utajené evangelium" | Přihlásit/Vytvořit účet | 80 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Utajené evangelium - "Cha, cha!" (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 01. červenec 2011 @ 08:32:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
No, to je zase snůška domyšleností, bez reálného základu.

Chtělo by si to trochu víc nastudovat reálné historické podklady, než si pouštět fantazii (a ještě cosi jiného) na špacír.


..." Čekali bychom, že se o tom, co Ježíš učil, dovíme něco víc. Místo toho čteme pouze o Ježíšových činech."...

To je pochopitelné. Slova, nedoložená činy, jsou slova prázdná.


..."učil jako ten, kdo má pravomoc, a ne jako učitelé Zákona."...

Odpouštějí se ti hříchy ... Vstaň, vezmi své lůžko a choď!


..."Chybí byť i jen stručný nástin Ježíšova učení....Ustanovil dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal hlásat (Mk 3,14) nevíme co."...

To je naprostý nesmysl. Celé evangelia jsou plná Ježíšova učení, stačí číst. Všechna podobenství i jejich výklady - a to vše zpečetěné příkladem Kristova života.

(Mk 1,14-15)
A když byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal evangelium Božího království.
Říkal: "Čas se naplnil a Boží království se přiblížilo. Čiňte pokání a věřte evangeliu!"

(Mt 10,7-8)
Jděte a kažte: Nebeské království se přiblížilo!
Nemocné uzdravujte, malomocné očišťujte, mrtvé křiste, démony vymítejte. Zdarma jste dostali (moc), zdarma dejte.


V době Pána Ježíše bývalo zvykem, že učitelé si vybírali učedníky, v ustáleném počtu pěti. I Kristus si nejdřív vyvolil jen pět učedníků, až později počet učedníků rozšířil na počet izraelských kmenů, aby tím ukázal, že on není obyčejný učitel, že je víc, že je Mesiáš.


..."Zároveň uvedl pochybnosti rozptylující detail - jméno zohaveného otroka."...

Ohledně Malchusova useknutého ucha jsou to ubohé spekulace.

Petr, který byl povahou horkokrevný a snadno se zapálil, bránil Krista mečem (L 22,36-38; L 22,49-50; J 18,10). Kristus uzdravil Malchuse proto, aby nebyl Petr právně postižitelný. Useknuté ucho by totiž vyžadovalo zákrok spravedlnosti a Petr by nemohl bez rizika veřejně vystupovat. Byl by za ublížení zatčen a souzen. Evangelia se šířila už v době, kdy ještě žili pamětníci. Jména se nevymýšlela, naopak byla pravá a každý tak měl možnost si ověřit pravdivost tvrzení. Mohl vyhledat Malchuse a nechat si od něho potvrdit, jak to bylo doopravdy. Proto se jména uváděla, kvůli svědectví, že nic není vymyšleno.

(J 18,8-9)
Ježíš odpověděl: "Řekl jsem vám, že to jsem já. Jestliže tedy hledáte mě, nechte tyto, ať odejdou."
(Aby se naplnilo slovo, které řekl: "Z těch, které jsi mi dal, jsem neztratil nikoho.")






Re: Utajené evangelium (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pátek, 01. červenec 2011 @ 10:40:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Já vidím podstatu Evangelia jako radostné zvěsti v tom že se Bůh narodil na zemi jako jeden z nás aby nás vykoupil a zachránil, že se nechal místo nás přibít na kříž a vstal z mrtvých. Podstata to co říkal mezitím lidem  podle mne spočívá v tom že je učil milovat Boha a bližního, chtěl aby pochopili kdo je a přijali to co přijde.  Blahoslavená Kateřina Emmerichová popisuje zatčení našeho Pána podle svého vidění takto:

Tu se Ježíš přiblížil k hlučící tlupě a nahlas, zřetelně se zeptal: „Koho hledáte?" I odpověděli mu vůdcové vojáků: „Ježíše Nazaretského!" Ježíš odpověděl: „Já jsem to!" Sotva Pán řekl tato slova, vojáci byli jako křečí zchváceni, tlačili se zpět a jeden přes druhého padal k zemi. Jidáš, stoje nablízku a vida to, byl ještě více zmaten. Zdálo se, jako by se chtěl přiblížit k Ježíši. Pán však zdvihl ruku a pravil: „Příteli, nač jsi přišel?" Načež Jidáš blábolil cosi o záležitosti, kterou obstarával. Ježíš však mu řekl asi v tomto smyslu: „Lépe by ti bylo, kdyby ses byl nenarodil." Avšak nepamatuji se na ta slova docela určitá. Zatím se pacholci opět vzpamatovali, vstali a přikročili blíž k Ježíšovi. Jenom čekali, že jim Jidáš dá znamení polibkem. Petr a ostatní apoštolově obklopili Jidáše a nazvali ho zrádcem a zlodějem. On se jim chtěl nějakou lží vytočit, ale nepodařilo se mu to, protože jej pochopové začali bránit, a tím jej vyzradili jako původce všeho.

Ježíš však se jich tázal po druhé: „Koho hledáte?" Obrátili se k němu a opět odpověděli: „Ježíše Nazaretského!" I řekl jim: „Já jsem to! Řekl jsem vám již, že jsem to já! Jestliže hledáte mě, nechtě tyto odejeti!" Po těch slovech svalili se vojáci opět na zem, úplně zničení, jako lidé trpící padoucnicí. Apoštolově obklíčili opět Jidáše, nanejvýš na něho rozhořčeni. Ježíš však řekl vojákům: „Vstaňte!" I vstali, jsouce plni strachu. Když viděli, že Jidáš se hádá s apoštoly, zase k němu přiskočili, aby ho chránili. Tím byl Jidáš osvobozen. Nutili ho, aby jim konečně dal smluvené znamení. Měli totiž rozkaz, aby se nechápali nikoho jiného, než koho by políbil. Tu přistoupil Jidáš k Spasiteli, objal ho a políbil se slovy: „Zdráv buď, Mistře!" Ježíš odpověděl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?" Nyní vojáci Pána obstoupili kruhem a katané na něho vložili ruce. Jidáš chtěl utéci, ale byl zadržen od apoštolů, kteří doráželi na vojáky, křičíce: „Pane, máme bíti mečem?" Petr však byl tak horlivý, že hned tasil meč a hnal se na Malcha. Služebník nejvyššího kněze chtěl ho zatlačit zpět, a Petr tedy na něho udeřil a uťal mu kus pravého ucha, takže se chlap svalil na zem, čímž nastal ještě větší zmatek.

V ten okamžik, kdy to rozhorlený Petr učinil, vypadala situace takto: Ježíš byl právě zajat biřici, okolo něho stáli v kruhu vojáci a mezi nimi ležel Malchus s uťatým uchem. Ostatní vojáci měli práci s učedníky, kteří přibíhali a opět utíkali. Čtyři učedníci postávali a dívali se zdaleka. Vojáci byli nadobro ustrašeni pádem Malchovým, a proto si netroufali stíhal učedníky. Jidáš chtěl hned po zrádném polibku utéci, ale učedníci ho zadrželi a nadávkami takřka zasypali. Vtom sem přišlo šest úředníků a vysvobodilo Jidáše z nesnází. Biřicové horlivě připravovali pouta a provazy. Zajatého Pána chtěli už svazovat. To všechno se dalo v té chvíli, kdy Petr uťal Malchovi ucho.

Ježíš však ihned řekl: „Petře, schovej meč do pochvy! Kdo s mečem zachází, mečem i zahyne. Myslíš snad, že bych nemohl prosit svého Otce, aby mi poslal víc než dvanáct legií andělů? Což nemám píti kalich, který mi Otec můj dal? Kterak by se naplnila Písma, když by se to nestalo?" A také ještě řekl: „Nechtě mne, abych uzdravil toho člověka!" A přistoupil k Malchovi, dotkl se jeho ucha a modlil se. Tu se ucho ihned uzdravilo. Úředníci však se posmívali a říkali vojákům: „Je spolčen s ďáblem. Zdá se, že čarováním bylo ucho uťato a čarodějstvím je zase uzdraveno."

I pravil k nim Ježíš: „Přišli jste na mě s kopími a kyji jako na lotra. Každodenně jsem učil u vás v chrámě a neodvážili jste se na mě ruku vztáhnout; ale teď přišla vaše hodina, moc temnosti." Nyní zazněl rozkaz, aby ho kati svázali. Přitom se úředníci posmívali: „Nás jsi nemohl porazit svým čarodějstvím!" Biřicové křičeli: „Však ti tvé čáry zaženeme!" Tak a podobně tupili Krista. On jim na to něco odpověděl, ale nevím již, co. Učedníci se zatím rozprchli na všechny strany. Čtyři kati a šest farizeů nepadlo k zemi. Bylo mi zjevno, že byli v naprosté moci ďáblově, jako Jidáš, a proto se nesvalili. Ti, kteří padli a opět vstali, všichni se později obrátili ke křesťanské víře. Pád a povstání tedy bylo obrazem jejich obrácení. Tito vojáci se Pána ani nedotkli, jen ho obklíčili, protože tu byli jen na obranu. Malchus zázračným uzdravením ucha byl už skoro obrácen, ale pro vojenskou kázeň musil svou službu dokončit. Ale hned po hodině odběhl k Marii a jiným přátelům Ježíšovým, aby jim zvěstoval, co se všechno s Kristem děje.

Jestliže to tak opravdu bylo ( Kateřina Emmerichová nosila na těle Kristova stigmata a byla prohlášena za blahoslavenou, nicméně její spisy nemají oficiální potvrzení církve a tudíž  patří do apokryfní literatury) tak na tom uťatém a znovu přirostlém uchu pravděpodobně nejvíc vydělal sám Malchus. Tohle svědectví také dokonale vysvětluje zdánlivé rozpory mezi svědectvím pisatelů Evangelií, které se někteří lidé pokoušejí zneužít k tomu aby popřeli jejich věrohodnost a svedli k tomu druhé.



Re: Utajené evangelium (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 04. červenec 2011 @ 08:01:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Abych už konečně uzavřel všechny dohady o tom, jak co myslím o pokání a o lítosti, shrnu to zde:


Činit skutečné pokání znamená toto všechno:

1.) Uvědomit si vlastní hřích, jeho ošklivost (zpytovat svědomí).

2.) takové poznání hříchu vzbuzuje lítost nad spáchaným zlem (jinak je v člověku na jeho vztahu k Bohu cosi špatně).

3.) rozhodnutí se obrátit ke hříchu zády a už se takto nechovat (předsevzetí žít svůj život spravedlivě).

4.) Vyznání svých hříchů Bohu i oprávněnému zástupci církve (Mt 18,18; J 20,21-23) - my tomu říkáme svátostná zpověď (nebo svátost pokání).

5.) Dodržet své předsevzetí a podle svých sil se snažit žít svůj další život s Bohem. Změna smýšlení se musí projevit v životě skutky. Tomu říkáme "dostiučinění."



Naprosto nejdůležitější a neodmyslitelnou součástí pokání je lítost nad hříchy. Bez lítosti nemůže být ani odpuštění hříchů
.

Absence lítosti nad hříchy ukazuje na absenci skutečného opravdového vztahu lásky k Bohu.



Re: Utajené evangelium (Skóre: 1)
Vložil: Doulos v Sobota, 09. červenec 2011 @ 22:43:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý xb:

Tvá polemika nad Biblí mi připomíná, když jsem kdysi byl na trojrozměrném filmu. Každý dostal u vchodu do kinosálu zvláštní brýle. Když film začal, tak jsem se ze zvědavosti chvíli díval na plátno bez těch brýlí. Film byl promítaný ze dvou projektorů a obraz byl dvojitý a rozmazaný. Nebyla to žádná dobrá podívaná. Tak jsem nasadil ty brýle a nestačil jsem se divit tomu rozdílu. Viděl jsem film ve 3 rozměrech, ostrý, akční, a úplně jsem byl vtažen dovnitř, jakoby se film odehrával rovnou kolem mě.

Jediný rozdíl v kvalitě zážitku pro mě představovalo použití těch zvláštních brýlí.

S chápáním Bible je to podobné. Pro obyčejného člověka Bible nedává moc smyslu, co se v ní píše je pro něho takové "rozmazané."  Ale pro ty, kdo se stali Božími dětmi (pokáním k Bohu a vírou v Ježíše Krista, Sk 20:21), tj. pro lidi, kteří byli NAROZENI DUCHOVNĚ, je Bible ostrá, relevantní, úžasná, protože jsou při čtení vedeni Svatým Duchem, který "dodává Bibli potřebný třetí rozměr."

Pokud bys měl zájem usmířit se s Bohem tím, že se od svých hříchů obrátíš k Bohu a zároveň uvěříš ve vzkříšeného Ježíše Krista, který na kříži za Tvé i mě hříchy zaplatil svou svatou krví, zde jsou verše k zamyšlení:
Skutky 4:12, 17:30-31, 20:21; Římanům 3:10, 3:23-25, 5:8, 6:23, 10:9-10, 1. Korintským 15:3-5; Zjevení 20:15, 21:8.... 

Souhrn:
Špatné zprávy: Všichni lidé porušili Boží zákon (zhřešili) a spočívá na nich Boží hněv. Pokud zemřou ve svých hříších, čeká je věčné odsouzení v pekle.
Dobré zprávy: Ježíš Kristus zaplatil za hříchy světa a "každý, kdo v Něho věří, nezahyne, ale má život věčný." (Jn 3:16).
Je ale rozdíl mezi živou vírou a mrtvou vírou. Mrtvá víra dává Bohu jen svá slova. Živá víra dává Bohu své srdce - v poslušnosti Jeho vůli, která je zaznamenaná v Bibli.

Bůh Tě opatruj,
Doulos



Stránka vygenerována za: 1.47 sekundy