Grano Salis - Kristus staví svou církev na Skále

Následující text se stal kamenem úrazu pro římskokatolickou středověkou pozemskou instituci. Jeho první část totiž brali jako bianko šek podepsaný Bohem. Více než na Boží MIlost a věrnost a bázeň před Bohem sázeli na kontinuitu předávání svěcení od apoštola Petra, čímž považovali ono tajuplné biblické místo za naplněné. Stejně nezdravě se však v reakci na tento fakt k němu postavili protestanté, kteří pravděpodobně naopak zcela popřeli jeho smysl.

Jak tedy tento text chápat správně? Podívejme se na Něj společně.

Když Ježíš přišel do oblasti Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?" Oni řekli: "Ti za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za Jeremjáše nebo za jednoho z proroků." Řekl jim: "A za koho mě pokládáte vy?" Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha." Ježíš mu na to řekl: "Blahoslavený jsi, Šimone Bar–Jona, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích.8A já ti pravím, že ty jsi Petr (*ř. Petros — muž. rod), a na té skále (*ř. petra — ž. rod) vybuduji svou církev a brány podsvětí ji nepřemohou. A tobě dám klíče království Nebes, a cokoli svážeš na zemi, bude již svázáno v nebesích, a cokoli rozvážeš na zemi, bude již rozvázáno v nebesích." Tehdy přikázal svým učedníkům, aby nikomu neřekli, že on je Mesiáš.
Od té doby Ježíš začal svým učedníkům ukazovat, že musí odejít do Jeruzaléma a mnoho vytrpět od starších, velekněží a učitelů sZákona, být zabit a třetího dne být vzkříšen. Petr si ho svzal sstranou a začal ho kárat: "Bůh tě chraň, Pane, to se ti určitě nestane!" Ale on se otočil a řekl Petrovi: "Jdi ode mne (nebo za mne), (S)satane (h.: protivníku)! Jsi mi kamenem súrazu, protože nemáš na mysli věci Boží, ale věci lidské." Matouš 16,13nn
Osobně jsem přesvědčen, že tyto dva příběhy patří k sobě. Protože oba evangelia, která zachycují toto Petrovo selhání, je dávají do toho samého kontextu - přímo po Petrovém vyznání. To znamená, že již první církev od nejstarších dob (t.j. ještě za života apoštola Petra) vnímali tyto dva příběhy jako jeden celek. Proto bychom my neměli vykládat první část bez ohledu na část druhou. Jestliže první část je poselstvím pro uspořádání církve, pak stejně tak i druhá část je výslovným varováním - a to právě pro tu stejnou církev. Jestliže se má církev poučit z prvního Petrova příkladu, má si vzít i varování z příkladu druhého.
Protestanté zde většinou zdůrazňují, že v řečtině je Petr nazván "Petros", coý spíše znamená kámen - v řečtině mužský rod, na rozdíl do řeckého slova "Petra," což znamená Skála- v řečtině ženský rod. Ježíš tu údajně tedy řekl něco ve smyslu: Ty jsi kamínek, zatímco na Skále (t.j. Bohu), které je ten kámen součástí, postavím svou církev. Avšak tento výklad zapomíná na dvě zcela důležité věci: Za prvé - Ježíš tento výrok nevyřkl řecky, ale aramejsky. V aramejštině oba tyto pojmy tvoří jedno slovo. Na víc - jedno slovo mužského rodu. A za druhé - větu napsanou v kurzívě Ježíš nevyslovil. A bez té věty onen citát zcela ztrácí význam. Ježíš ani neřekl: Na tom kamínku postavím církev. Nic takového. Evangelisté naopak touto zvláštní formulací použili právě proto, aby zdůraznili, že v aramejštině měl Ježíš na mysli právě skálu. Leč v řečtině je skála rodu ženského a nehodilo se, aby přední apoštol Kristův měl jméno ženského rodu - jeho kázání by pak ztratilo na vážnosti a tato maličkost by se pro mnohé mohla stát kamenem úrazu.
My, "protestanté", bychom se ani neměli bát "zbožtění" Petra na základě rovnice:
Hospodin = skala
Petr = taky skála
Petr = Hospodin
Tu nejde o to, že by Petr měl být skála, na kterou postavíme náš život. Vůbec né. My bychom měli stavět svůj život jenom na jedné, jedinné skále, kterou je Hospodin, Kristus, ale Hospodin, Kristus staví svou církev na své skále, na Petrovi. Je to akt, který činí Bůh, né člověk. Tu nejde Bohu o to, abychom uctívali, zbožňovali Petra jako náměstka Kristova, ale abychom dovedli odlišit sbor, který staví Hospodin, od sboru či církve, kterou Bůh nestaví.Sbor, církvi, které Kristus svěřil ony klíče, od sboru, církve, kterým Kristus nesvěřil naprosto nic, natožpak nějaké klíče.
Položme si důležitou, až klíčovou otázku: Kdo je z biblického hlediska nástupce Petrův? Následník - dědic Petrův?
Židé doby Krista měli velký problém: Začali věřit více zaslíbení než Tomu, kdo to zaslíbení dal.Toto zaslíbení začali brát jako jakýsi Boží "bianco šek." Židé si stavěli na své tělesné kontinuitě, dědictví, na Abrahamovi, kterému Bůh ona zaslíbení svěřil. Římskokatolické středověké pozemské instituci se stalo to samé. Postavili svou legitimitu na kontinuitu předávání zasvěcení předávané od samotného Petra. Dokonce ji začali důvěřovat až tak vehementně, že opustili věrnost Kristu, bázeň přeed Hospodinem. Co však říká Písmo?
Odpověděli mu: "Náš otec je Abraham." Ježíš jim řekl: "Kdybyste byli děti Abrahamovy, jednali byste jako on. Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. Jan 8,31.
Toto řekl Ježíš Kristus do očí tělesným synům Abrahámovým: Vy nejste jeho děti. Vážený čtenáři, toto je závažné a silné slovo, nepodceňujme jej. Syn, dědic Abrahámových zaslíbení tedy není ten, kdo se může chlubit tělesnou kontinuitou s Abrahamem. Ale ten, kdo jedná jako Abraham. Stejně tak ani dědicem Petrova zaslíbení není ten, kdo se může pochlubit kontinuitou zasvěcení až k Petrovi, ale jen a pouze ten, kdo jedná jako jednal Petr.
Protože Jan Křtitel řekl židům téžde doby i toto tvrdé slovo: Nemyslete si, že můžete říkat: ‚Náš otec je Abraham!‘ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. (Jan 3,9)
Opět, ta samá myšlenka. Tělesná kontinuita, předávání zaslíbení z jedné generace na druhou, nic neznamená, není-li podepřena Věrností Kristu a Bázní před Hospodinem. A naopak, Bůh může stvořit Abrahamovi i Petrovi dědice z "tohoto kamení," tedy z "materiálu," který s posloupnosti po Abrahamovi či Petrovi nemá nic společného. Jestliže se tedy jedna církev vyvyšuje nad církve ostatní stavíc na posloupnosti generací až k Petrovi, je její sebechvála nic jiného než pouhá chiméra, iluze, sen, sebeuspokojení.
Ježíš nám totiž tady představuje dva Šimony. Tedy lépe řečeno jednoho, a toho samého Šimona a přesto dva Šimony: Jednoho nazývá Petrem, druhého Satanem. A pouze na Petrovi staví svoji církev. Ne na satanovi, ale na Petrovi. Co z toho pochopit.
Církev postavená na Pettrovi je církev postavená na vyznání mesiáše, syna Boha živého, příšlého v těla. Srovnejme s prvním listem Janovým, 4. kapitolou! A sbor, který je postaven na Satanu, ma na mysli věci lidské a ne Boží. Jiný překlad říká, že jeho smyšlení je z těla a ne z Boha. Pavel v listu římanům, osmá kapitola, píše: Dát se vést tělem (=smýšlení z těla) znamená smrt, dát se vést Duchem je Život a Pokoj (Řím 8,6).
Jak poznáme smýšlení z těla? Podle ovoce. Bible ovoce vedení tělem dobře zná: Jedná se o necudnost, nečistotu, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost, jedná se o smilníky tohoto světa, chamtivce, lupiče a modláře, utrhače, opilce, o ty lidi, kteří se soudí s bratry před světskými soudy, cizoložníci, rozkošníci, lidé praktikující homosexuální pohlaví styk, žádostivci, reptající, jsou to ti, kdo opovrhují svými bratry a sebe pokládají za něco lepšího, urozenějšího, netrpěliví, nedobrotiví, nelaskaví, vychloubaví a domýšliví, nečestníci, hledající svůj vlastní prospěch, rozčilující se, počítající křivdy a zlo, lidé bez lásky, neslušní a nespořádaní, ti, co druhé zotročují, vyjídají, obírají, vyvyšují se nad druhé, když někdo bije druhého do tváře, i ten, kdo to snáší, a i ti, kdo se stávají dobrovolně vlastnictvím lidí (mimo případu, kdy se tak stane za účelem zvěstování Krista) - ať už žijících lidí, nebo mrtvých.
Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se neobrácí žádný zákon.
Kdo se cítí být dědicem Petra a jeho zaslíbení, musí se chovat tak, jak se choval on. Musí v pláči poznat vlastni tělesnost, hříšnost, nevěrnost a vzpouru proti Bohu (Mt 26, 75), pochopit, že není nejsilnější, nejodvážnější ze všech lidí, ten, kdo miluje Boha více než kdo jiný (Jan 21,15nn - viz podrobněji článek věnující se přímo Petrovi]) ustoupit, když se objeví povolanější vůdce, než je on sám (Sk 15,7), přijmout káznění, když jedná nedobře (Gal 2,11), odmítnout si osobovat a přijímat slávu patřící Bohu (Sk 10, 26), mít rád Pána Ježíše Krista a vyznávat ho jako mesiáše, Syna Božího, který přišel v těle. Sám pak vyzívá své nástupce a dědice, aby všichni byli jedné mysli, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, neodplácející zlým za zlé ani urážkou za urážku, naopak žehnající; nejsouci oddáni lidským vášním, ale vůli Boží, mající vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů, jsoucí jedni k druhým pohostinní a nestěžujte si na to, vždyť jsou povoláni k tomu, abyste se stali dědici požehnání, aby již nežili v tom, v čem si libují pohané: žili jste v nevázanosti, vášních, v opilství, v hodech, pitkách a v hanebném modlářství. Starší pak napomíná, sám také starší, aby se starali jako pastýři o Boží stádce, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, ne jako páni nad těmi, kdo jsou jim svěřeni, aby byli jim příkladem, mladé nabádá, aby se odřizovali starším, a všechny pak, aby si každý oblékl v pokoru jeden vůči druhému, vždyť všichni byli povoláni k tomu, ale aby se stali dědici požehnání.
Kdo takto nejedná, není dědicem Petrovým, ale Kristus jej nazván satanem. Kristus však staví svou církev na Skále - na Petrovi, ne na satanovi... Zdroj:http://bohu-a.svetu.cz/23760-kristus-stavi-svou-cirkev-na-skale-na-petrovi.html

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace