poslal Tomáš Pavelka
Jaký je rozdíl mezi křesťanstvím a pohanstvím
Když se dnes někoho zeptáme na víru v Boha, málokdy narazíme na přesvědčeného ateistu. Většina lidí věří ve všemocnou sílu, které někteří říkají Bůh, někteří příroda. Tato síla je nekonečně dobrá a neviditelná a stvořila tento svět. Všechna náboženství se tak či onak vztahují k této síle a každé má částečně pravdu. Tato síla nás nijak neomezuje, nešněruje nás žádnými příkazy.
Když se ale zeptáme na životní hodnoty, odpovědí většiny lidí bude partnerská láska, zdraví, přátelství, životní pohoda, příroda, kultura, práce, která baví, zlatí hoši z Nagana a podobně. Neviditelná dobrá síla je někde na pozadí, vše těmto dobrým věcem pomohla vzniknout, ale nijak aktivně se do nich neplete.
Srovnejme si to s životním pohledem klasického pohanství, jak je známe například z blízkovýchodního Kaananu. Na počátku stvořil bůh El svět. Pak se stáhl do ústraní a nadále vše jen pozoroval. Lidé o něm věděli, ale neuctívali ho. Předmětem uctívání se stal bůh Baal - manžel, hospodář, který zajišťoval plodnost polí i mužskou, dále jeho manželka, která zajišťovala úspěch v boji a ženskou plodnost. A dále desítky bohů - jeden na štěstí ve hře, jeden na léčení ran, jeden na domácí štěstí, bohové různých řemesel, bohové jednotlivých umění, bohové na pasení ovcí, zkrátka na každou oblast života jiný bůh.
A úplně stejný životním postoj můžeme vidět v naší současnosti. Všichni mají vědomí nějaké vzdálené dobré stvořitelské síly, ale v průběhu dne přecházejí od uctívání jednoho boha k druhému. Když člověk ráno jede do práce, modlí se k nevyzpytatelnému božstvu dopravy, aby se zácpa konečně hnula a on se dostal na své místo. To je to hlavní, co v té chvíli potřebuje. Dojde do práce a vše je nutné podřídit dobrým vztahům s kolegy nebo dobrému pracovnímu výsledku. V době oběda se provádí náročný rituál diety, aby se uspokojil bůh krásné postavy. Po práci zase dopravní bůh, doma bůh rodinného štěstíčka, v noci bůh dobrého sexuálního výkonu, dlouhého orgasmu. A vlastně to nejsou ani žádní moderní bohové, všechna tato božstva existovala již ve starověku, dodnes známe jména Afrodité - bohyně lásky, Hery - bohyně rodinného krbu, Herma - dopravního boha atd. První, o co pohan usiluje, je harmonie. Naklonit si rovnou měrou všechny bohy, žádného si nepohněvat. A to je i hlavní úsilí dnešního člověka, hlasitě to proklamují lékaři, psychologové, duchovní učitelé i časopisy životního stylu - najít rovnováhu mezi prací a odpočinkem, rodinou a kariérou, tuky a vitamíny, přírodou a rozvojem - prostě plynule přecházet od jednoho boha pod vládu druhého.
Židovská a z ní vzešlá křesťanská víra mají naproti tomu princip stále osobně přítomného Boha, který zná člověka jménem a který dal člověku poznat své Jméno. Bůh řekl Mojžíšovi z hořícího keře "JSEM, KTERÝ JSEM STÁLE PŘITOM" (často se překládá jako JSEM KTERÝ JSEM). Bůh má na člověka absolutní nárok.
Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? Zamířím-li k nebi, jsi tam a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš." Žalm 139,8
Bůh Všemohoucí "sedí člověku za krkem", každý člověkův krok je rozhovorem s Bohem. Bůh je člověku radujícím se nebo trestajícím Bohem Otcem, sdílí s ním stejný zoufale těžký boj se zlem jako Bůh Syn, odděluje ho (= posvěcuje, totiž svatý = oddělený) od tohoto světa pro Boží království, dává mu poznat úmysl Boží jako Duch svatý.
Tomáš Pavelka
