Nikdy nepociťovalo lidstvo tolik jako na začátku tohoto tisíciletí, jak nejistá je existence světa, který lidstvo vytvořilo. Osobně si silně uvědomuji pocit strachu v srdcích našich současníků. Terorismus je schopen zaútočit kdekoliv a kdykoliv; existuje nevyřešený problém Blízkého východu, se Svatou zemí a s Irákem; Jižní Amerika trpí chaosem; konflikty brání celé řadě afrických zemí, aby se soustředily na svůj rozvoj; nemoci šíří nákazu a smrt; existuje vážný problém hladomoru, zejména v Africe; lidé se chovají neodpovědně a ničí přírodní zdroje naší planety - to všechno jsou velké problémy,ohrožující přežití lidstva, klid jednotlivců a bezpečnost společností. Avšak všechno se dá změnit. Závisí to na jednom každém z nás. Všichni si mohou v sobě rozvinout potenciál pro víru, pro poctivost, pro respekt vůči druhým a pro službu bližním. Proto je nutno přijímat taková rozhodnutí, aby lidstvo pořád ještě mohlo mít budoucnost. Proto musejí mít lidé na Zemi a jejich vedoucí představitelé někdy odvahu říci "Ne". Říkám NE VÁLCE! Válka není vždycky nevyhnutelná. Vždycky je to porážkou pro lidstvo. Mezinárodní právo, poctivý dialog, solidarita mezi státy, vznešená praxe diplomacie; to jsem metody hodné jednotlivců i národů pro řešení vzájemných problémů. Vzhledem k tom, že čelíme neustálému zhoršování krize na Blízkém východě, říkám vám, že řešení nikdy nepřijde prostřednictvím terorismu či ozbrojeného konfliktu, jako by mohla být vojenská vítězství řešením. A co máme říci ohledně hrozby války, která má postihnout lidi v Iráku, v zemi Proroků, lidi, kteří už déle než dvanáct let trpí embargem? Válka není nikdy jen jiným prostředkem, který si člověk může zvolit pro řešení rozporů mezi národy. Jak nás upozorňuje Charta OSN a samo mezinárodní právo, nelze přikročit k válce, i když jde o věc zajištění společného dobra, pokud to není úplně poslední možnost a v souvislosti s velmi přísnými podmínkami. Není možno ignorovat důsledky pro civilní obyvatelstvo během vojenských operací a po nich. Všechny státy jsou navzájem provázány v dobrém i ve zlém. Z tohoto důvodu, a právem, musíme být schopni rozlišovat mezi dobrem a zlem a nazývat je pravými jmény. A historie nás poučuje znovu a znovu, že právě v době, kdy zavládnou pochybnosti a zmatek o tom, co je správné a co je nesprávné, je nutno obávat se největšího zla. Máme-li se vyhnout tomu, abychom se octli všichni uprostřed chaosu, je třeba, aby byly spojeny dvě podmínky. Zaprvé musíme ve státech i mezi státy znovu objevit nejvyšší hodnotu přirozeného práva, které bylo zdrojem inspirace pro práva národů a pro první formulace mezinárodního práva. Zadruhé potřebujeme neúnavnou práci státníků, kteří jsou poctiví a nesobečtí; nezbytná profesionální kompetence vedoucích politických představitelů nemá žádnou legitimitu, pokud není spojena se silným morálním přesvědčením. Bude vždycky možné pro vedoucího představitele, který bude jednat v souladu se svým přesvědčením, aby odmítl nespravedlivé situace či instituční korupci, anebo aby s nimi skoncoval. Přesně v tom, jsem přesvědčen, objevujeme znovu to, čemu se běžně říká dobrá vláda. Hmotný a duchovní prospěch lidstva, ochrana svobody a práv lidské bytosti, nezištná veřejná služba, blízkost konkrétním situacím, to všechno má přednost před každým politickým projektem a zosobňuje to morální nutnost, která je sama nejlepší zárukou míru v národech a míru mezi národy.