poslal denH
O černých duších pastýřů
V těchto časech není lehké být katolíkem. Římsko-katolická církev má za sebou špatný rok. Mnoho diecézí v několika zemích - například ve Spojených státech, Polsku či Irsku - zmítá skandál, v němž jsou kněží obviněni z pohlavního zneužívání dětí, většinou chlapců.
Jedna z obětí vylíčila deníku Los Angeles Times, kterak ji po (zlo)činu u oltáře kněz požehnal. Je v tom několikeré porušení důvěry mezi "autoritou" a "svěřeným". Dotýká se to se víry, zákona i morálky. Skandály mají dvě roviny. První je bolestná, ale je hlavně politická, a proto snáze řešitelná než druhá, v níž jde z pohledu křesťanů o zvěstovanou pravdu a o způsob pečování o ni zde na zemi.
Za prvé: V některých diecézích se církevní hierarchie postavila ke skandálům hanebně. Po žalobách docházelo k neveřejným mimosoudním vyrovnáním s rodinami obětí a k přesouvání podezřelých otců do jiných farností, což u některých trvalo i dvě desetiletí, aniž by opravdu museli nést odpovědnost za jednání, z něhož byli obviněni.
Církev, jejíž poslání je mravní, se sama k vlastní odpovědnosti hlásila velmi potichu a nepřímo, řekneme-li to mírně.
Dalo by se namítnout, že dobré jméno církve nemůže poškodit zanedbatelný počet pastýřů s černou duší. To však v této chvíli již neplatí. Například v bostonské arcidiecézi bylo více než sedmdesát kněží z celkového počtu 700 obviněno z pedofilie. To je jeden z deseti. A i kdyby jich bylo méně, nepřijatelný způsob, jakým se hodnostáři s touto bolestí vyrovnávají, církev poškodil na dlouhou dobu.
Druhá rovina skandálu se týká skutečnosti, že patrně nikdy dříve nezela větší propast mezi životem mnoha věřících a doktrínou katolické církve. Či aspoň, kvůli naší informační éře, nikdy předtím nebyla tato propast více vidět.
Katolická doktrína vidí lidskou sexualitu jako boží dar, v němž se ovšem skrývá morální nebezpečí. Proto má být ten dar přijímán přísně vymezeným způsobem - mezi manželi za účelem rozmnožování. Přičteme-li k tomu striktum celibátu a vyloučení žen z vyšších pater katolické pyramidy, vychází nám, že organizace katolické církve a její doktrína ji dnes staví mimo hlavní proud života věřících i nevěřících v západní civilizaci.
Je veřejným tajemstvím, že z výše načrtnutých důvodů je velká část sboru kněží v mnoha státech tvořena homosexuály. Tito muži musí zamlčovat svoji sexuální identitu a kázat proti vlastní přirozenosti, nebo musí mít aspoň velmi vyvinutou schopnost sebeobelhání. Zde se nikoliv víra, ale jedna z jejích pozemských institucí dopouští jednání, které by se politickým slovníkem dalo označit jako diskriminace.
Řadu let vedou katolíci debatu o podobě církve. Pokud na jejím konci nebude zreformovaná instituce umožňující ženám stát se knězi, vítající homosexuály do svého středu, činící celibát dobrovolný, a umožňující realističtější pohled na sexualitu, katolická církev, nehledě na formální nárůst věřících, oslabí svoje hlavní poselství světu: lásku k bližnímu. Zejména dnes by to byl téměř hřích.
Organizace katolické církve a její doktrína ji staví mimo hlavní proud života věřících i nevěřících v západní civilizaci.
Miriam Vránová
Tomáš Klvaňa
