Jirka se narodil do křesťanské rodiny, kde mu víru od malička vštěpovali, vedli ho do církve, atd. Nechci tím nic zkreslovat, jenom konstatuji fakta tak, jak je popisoval.

Já se narodil do ateistické rodiny, kde byla víra v Boha považována za zcela nesmyslnou (ale nemluvilo se o tom, asi jako se v rodinách nemluví o reálnosti Jirkou zmiňované Sněhurky - není důvod) - a byl jsem o správnosti a pravdivosti ateismu přesvědčený neskonale více než co vidím, že tu a tam předvádí Jirka. Toto mi věřit nemusíš, ale prostě to z toho jeho psaní poznám, a na rozdíl od Tebe mohu opravdu porovnávat.

Jirku do víry nutili, nebylo mu to přirozené. Vyplývá to z jeho popisu. Jeho víra nebyla přirozená jako můj ateismus, měl potřebu ji zkoumat, prověřovat. Mě do ateismu nikdo nikdy nenutil. Ve škole nás naučili, že jsme vznikli přirozeným vývojem z nižších organismů, že je vše vědecky doložené, a neměl jsem sebemenší důvod o něčem pochybovat. Asi jako nepochybuješ, že tu píšeš pod nickem zeryk, nebo že Země obíhá kolem Slunce a v noci je na obloze měsíc.

On byl v pro něj nepřirozené poloze, já se v pozici ateisty citil zcela komfortně. Nebyl naprosto žádný důvod nic měnit.

Dochází ti tyto základní startovací rozdíly?

Každý z nás dvou se následně překlopil, dekonvertoval z jedné víry na druhou. Já ten ateismus za víru tehdy pochopitelně nepovažoval, ale retrospektivně musím v zájmu objektivity uznat, že to víra byla. Jirka nyní přiznává, že neví. Možná stvořitel je, možná není - občas píše. 'Ví' ale, že bůh bible být nemůže.

Sám jsem k víře v křesťanského Boha dospěl opět víceméně bez nějakého vnějšího tlaku - akorát přemýšlet nad správností toho, o čem jsem byl neochvějně přesvědčen, mě přiměl bratr, kterému o Bohu a o Ježíši svědčil spolužák. Zaujalo mne mj. i to, že se jednalo o lidi z výběrového matematického gymplu, kde se scházela intelektuální špička z celého kraje, což bylo pro mne dost šokující, neboť jsem víru v Boží 'věci' považoval za záležitost hloupých lidí. Můj primární motiv tedy nebyl morální, ani emotivní (nedostatek čehokoliv), ale ryze intelektuální.

To, že se mne záhy Bůh dotknul, a následně jsem prožil, že není možné nezajít dále, než jen rozumově existenci Boha přijmout, že zde je konkrétní problému hříchu člověka, který se týká i mne, to jsem na počátku vůbec netušil a pochopitelně ani neplánoval. Byl jsem podle měřítek světa velice slušný ateista.

Když jsem prožil obrácení, začal jsem v průběhu let zpětně přemýšlet i nad tím vším, co bylo před tím. A nějak si to postupně v hlavě urovnával. To, co tady popisoval Jirka o své někdejší víře, nemá téměř nic společného s tím, co jsem prožíval jako křesťan sám - popravdě vnímám z toho především zvláštní typ sektářství. Nejevil se mi přesvědčený o své víře ani před tím, a není přesvědčený o svém ateismu ani dnes. Pro mne je nemastný, neslaný, ale má potřebu chodit mezi lidi opačného názoru. Proč, to jsem Ti psal dříve, ačkoliv je to pouze má celkem logická dedukce, nic více. On sám možná ani neví, proč to dělá - někdy je těžké si to přiznat.

Pro mne osobně není prakticky žádný problém se vžít do role dekonvertila a představit si žít zase to, co před tím. Neměl bych s tím teoreticky žádný problém, než zase ten problém intelektuální. Nechápu o jakém obraze mluvíš. Ve skutečnosti mluvíš za sebe, a následně tvoříš povrchní, z mého pohledu laciné závěry. Nedělám si moc iluze, že ti tyto skutečné souvislosti dochází, nevím, zda by jsi mi dokázal sdělit konkrétně, v čem podle tebe nevím o co jde a v jakém obraze bych potřeboval být. Je to vyloženě tvá projekce do něčeho abstraktního, něčeho, co jsi dost možná prožil sám. Zda jsi byl někdy skutečný ateista, bez zrnka pochybnosti, nevím. Mně však toto vysvětlovat nemusíš. A na rozdíl od mnohých, mne nikdo ani do jedné víry, ani do druhé víry nijak netlačil, nemám důvod si nezachovávat maximální možnou nezaujatost a odstup, nebo se libovolně přepínat z jednoho typu myšlení na druhý. Pokud máš pocit jiný, vysvětli proč, v čem a ukaž mi, že ty základní rozdíly, o kterých jsem psal, neexistují, a že se do jeho situace nedokáži vžít a vcítit, případně ji přenést sám na sebe. Opravdu mne zajímá, co vymyslíš, Doufám, že něco hodnotného, a ne jen nějaký laciný povrchní štěk na dva na tři řádky, jako obvykle.