..."A tvoje situace je tedy ta, že máš ten dům prázdný, nebo už ta, že se tam vrátilo těch sedm horších?"...

Moje situace je ta, že můj dům není vůbec prázdný.

(J 14,23)

Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

...""...

Pokouším se rozumět věcem tak, jak jsi je napsal. Ale ty je vzápětí hned popíráš:

Podle tebe vyznávat lásku, potvrzovat ji znovu a znovu skutky, dokazovat ji - netřeba.

..."Nepotřebuji ani nemusím nic potvrzovat ani dokazovat Bohu - ten to nepotřebuje. "...

Ale sám člověk to potřebuje. Potřebuje to k tomu, aby jeho láska rostla, zdokonalovala se. Aby ji vědomě prožíval  a tím se v ní i upevňoval.

Milost disponuje člověka přijmout charisma - dejme tomu. Milostí Boží jsme to, co jsme.

Položíme-li si otázku, proč člověk nepřijme milost od Boha, tak je to pro hřích. Člověk, jehož srdce je plné hříchů nepotřebuje komunikovat s Bohem a o milost Boží nestojí.

myslím, že pravda je na obou stranách. Neexistuje pravidlo, ale určité tendence jsou. Na barvě pleti opravdu nezáleží.

Znám lidi na dávkách, kteří velmi nemoudře utrácejí znám lidi pracující, kteří velmi nemoudře utrácejí. 

A teď nevím, zda vlastně nějaké pravidlo je vidět...jestli to není tak, že se někdo chová nemoudře, proto se dostane až na dávky, někdo se chová moudře a tak se třeba vymaní...¨

..že je možné, že příčinou nejsou peníze zdarma, ale "moudrost" života. Moudrý i peníze zdarma použije moudře a nemoudrý peníze vydělané i získané zdarma využije nemoudře.

Ale mezi přijímači dávek je hodně nemoudrých, je to vidět třeba ve velkých obchodech na struktuře nákupu. Ale je možné, že by se chovali stejně, kdyby peníze v potu tváře vydělali. 

Na druhou stranu má pravdu i Oko. Dlouhodobý pobyt na dávkách je degradující a vzniká závislost Na začátku je vděk, že se o mne druhý stará, a ten často mizí a vzniká nárokovost bez vděku. A to je zlo.

U jednoho bratra se toto zlo snažíme několik let vymýtit a jde to velmi pomalu, ale jde Jedna sestra je tak "závislá", ale u ní je vděk stále přítomný. Ta sestra je staršího věku a je vděčná, Bratr je mladší a má právo, nárok a vděk trochu chybí. 

Dřív. když žebrák u chrámu obdržel almužnu, tak byl vděčný, velebil Boha. Dnes mnozí volají vy musíte... a v tom já vidím rozdíl a ta nárokovost bez vděku je podle mne zlá. Vede až k takovým absurdním situacím, že někteří pracující lidé, kteří dokonce se chovají moudře, jsou na tom hůře, než nepracující člověk, kterého živí jeho "handicap" a má právo. 

Dnes je výhodnější mít diagnózu, samozřejmě správnou, než být prostší človíček, který nemá možnost podnikat, mít lepší zaměstnání. Třeba u nás v práci uklízečky, to jsou pro mne hrdinky. Pokud nejsou cizinky, tak jsou to  většinou jednodušší pracovnice, které na "lepší" práci nemají. To jsou pro mne hrdinky. 

Je nemorální, když člověk velmi obdobný, ale s diagnózou se má líp než tato paní. Je absurdní, že v léčebnách, kde jsou fyzicky i mentálně zdatní na jednoduché práce, mají kroužky malování, ..... ale skleníky, záhonky se zrušily a vše se kupuje a o zámecký park se stará externí fy. Oni jezdí na výlety, mají umělecké, hudební, PC kroužky, ale na hrábě, motyčku ... nesmí sáhnout. U toho se necítí dobře, oni mohou dělat jen co se jim líbí a na co mají chuť.... a světe div se, že to není na starost o obživu. Ano, je to jednodušší i pro personál...

Za mne je spíš problém v tom, že zmizela vděčnost, bázeň před Hospodinem a vznikla nárokovost... (ať to není nesprávně pochopeno, nárokovost neomezuji na dávky, ... i ti nejbohatší žijí stejnou nárokovost...)

j.

..." ale pro některé ano - a nejen romských ..."...

Já nerozlišuji podle barvy kůže - ale faktem je, že žít na dávkách je typické pro velkou většinu z romské menšiny - opak je spíš výjimkou.

Sám mám v příbuzenstvu Róma, který je slušným a věřícím křesťanem, pracuje jako "ajťák" a stará se o rodinu. Mám ho rád a je u nás vždycky vítaným.

Byl ovšem vychován neromskými pěstouny. Kdysi ho navštívil jeho bratr a on mu půjčil svoje celkem drahé kolo. No, nepůjč ho bráchovi!  Od té doby však neviděl ani bráchu, ani kolo!

Skutečností je, že pracovníci, přiznávající nárok na dávku, jsou už Rómy patřičně vychováni: Když jim totiž dávky odmítnou, začnou Rómové vyřvávat cosi o rasismu, jak je jim ubližováno - a ti lidé, ze strachu o vlastní práci, raději rychle povolí.

..."když jsme byli v ŘKC, učili nás vážit si věcí, které má člověk "zadarmo", na které se nenadřel - vážit si vztahu, rodičů, míru, toho, že prší a roste úroda, vážit si života, nového dne .... Zkrátka i drobných věcí, které člověk normálně nevnímá, protože je nenabyl těžce, ale staly se "samy"....."...

V tom máš samozřejmě pravdu, to je záležitostí výchovy a životních postojů - ale já hovořil právě o té padlé lidské přirozenosti, kterou máme zatím každý (a proto nedokážeme zcela nehřešit). Lehce nabyl - lehce pozbyl - je skutečně uvažování světa. Ale náklonnost k tomu máme úplně všichni lidé.

Nikoli však všichni lidé se chovají podle této své náklonnosti - umí ji totiž zvládnout rozumem, výchovou, životními postoji, které nejsou vlastní tomuto světu..