O světle napsal JAK moc krásnou knihu Cesta světla - Via lucis. Jednou na vysoké škole mi pan profesor Spěváček dal za úkol připravit v rámci semináře o ní referát.  Dodnes toho nelituji. Komenský často užíval příklady  a podobenství.  Ani zde se nejedná o světlo ve fyzikálním čili  materiálním smyslu.  Ale ta naše zkušenost s materiálním světlem nám může pomoci pochopit to, co měl JAK na mysli. Představme si tmu. Něco strašného. Nejen, že nám uniká plno krásy, ale hlavně  neznáme  cíl, směr, padáme, je tu nejistota, nevidíme nebezpečí..   Pán Ježíš vztahuje světlo na duchovní svět. Na tento svět nemáme smyslové orgány.  Duchovní svět je jiný než ten náš. A my v něm bloudíme, protože nemáme světlo. A to světlo nabízí Pán Ježíš. Já jsem světlo světa. Já svitím na cestu  a kdo mne následuje, jde za mnou, nebude ve tmě. Jak se chováme, když je najednou tma? Jak se snažíme něco rozsvítit a pak jít za tím světlem. Pán Ježíš tu hovoří o něčem podobném, o duchovním světle.  

 ·  13Farizeové mu řekli: „Ty vydáváš svědectví sám sobě, proto tvé svědectví není pravé.“

14Ježíš jim odpověděl: „I když vydávám svědectví sám sobě, moje svědectví je pravé, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy nevíte, odkud přicházím a kam jdu. ·  

15Vy soudíte podle zdání. Já nesoudím nikoho. ·  

16Jestliže já přece soudím, je můj soud pravdivý, neboť nesoudím sám, ale se mnou i ten, který mě poslal. ·  

17I ve vašem zákoně je přece psáno, že svědectví dvou osob je pravé. ·  

18Jsem to já, kdo svědčí sám o sobě; a svědčí o mně také Otec, který mě poslal.“   Ježíš se brání. My jsme přece dvě osoby. Já  a Otec. Já svědčím o Otci  a On o mně.   ·  

19Zeptali se ho: „Kde je tvůj otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mě ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.“ ·  

20Ta slova řekl v síni pokladnic, když učil v chrámě. Ale nezatkli ho, protože dosud nepřišla jeho hodina.    

Posluchačům se to, co říká Pán Ježíš jeví divné. Žádného jeho otce neznají. Možná považují Ježíše za pomatence. Proto není důvod ho zatknout.   Ježíš jejich neznalost chápe.   ·  

21Opět jim řekl: „Já odcházím; budete mě hledat, ale umřete ve svém hříchu. Kam já jdu, tam vy přijít nemůžete.“   Kam asi může odcházet? A proč?   

22Židé řekli: „Chce si snad vzít život, že říká: Kam já jdu, tam vy nemůžete přijít?“   Jistě židé jeho slova stále nechápou   ·  

23I řekl jim: „Vy jste zdola, já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa. 

24Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete ve svých hříších.“  

 Ted už Ježíš jde na to tvrdě. Zemřete v hříších. Hrozná představa. A této situaci se můžete vyhnout jedině, když mne uvěříte. Taková řeč člověka naštve. To je strašení. To není příjemné poslouchat. Zkuste to říci dnes někomu. Ale Pán Ježíš už tuto metodu strašení zvolil jako krajnost. Protože na tohle někteří přece jen uslyší. Sice jen někteří.     ·  

25Řekli mu: „Kdo jsi ty?“ Ježíš jim odpověděl: „Co vám od začátku říkám. ·  

26Mám o vás mnoho co říci, a to slova soudu; ten, který mě poslal, je pravdivý, a já oznamuji světu to, co jsem slyšel od něho.“     

Kdo vlastně vůbec jsi? Že tak si dovolíš mluvit? A dokonce mluvíš o soudu. Soud mnohým také naháněl strach. Jako dostali strach ti, co si uvědomili, že nejsou bez hříchu, aby mohli začít kamenovat.   

 

27Nepoznali, že k nim mluví o Otci. ·  

28Ježíš jim řekl: „Teprve až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec. ·  

29Ten, který mě poslal, je se mnou; nenechal mě samotného, neboť stále dělám, co se líbí jemu.“       

 Co znamená vyvýšit Syna člověka? Vzpomeňme si na příběh ze SZ od Mojžíše.   Co se to tehdy stalo?     ·  

6I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo. ·  

7Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: „Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil.“ Mojžíš se tedy za lid modlil. ·  

8Hospodin Mojžíšovi řekl: „Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.“ · 

 9Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.    

Dávalo tohle jednání nějakou logiku? Asi těžko. Byla to totiž otázka  touhy a víry.  Co lidé však neudělají, když se bude jednat o záchranu života?? Budou mít čas na nějaké rozumové vysvětlení?  Čeho jsou dnes lidé schopni, když jim někdo slibuje zdraví? Taková situace se musí prožít na vlastní kůži.   Toužíš žít, pak s vírou pohledni na vyvýšeného hada. Zachránila je víra. Kdyby dopředu si řekli, že je to hloupost, zahynuli by. A tady je to podobné. Tady je vyvýšen ne bronzový had, ale Syn člověka. Tady jde o záchranu člověka uštknutého obrazně řečeno hříchem svých rodičů, který se dědí. To je to vyvýšení Syna člověka.         ·  

30Když takto mluvil, mnozí v něho uvěřili. ·  

31Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. ·  32Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.   

Takže přece jen to zabralo. Mnoho jich uvěřilo. Někdy je třeba říci věci na rovinu. Když si moje slova vezmete k srdci, stanou se součástí vašeho já, pak jste mými učedníky, stali jste se jimi. Ale co znamená , že se staneme svobodnými?   ·  

14Víme, že zákon je svatý – já však jsem hříšný, hříchu zaprodán. ·  

15Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. ·  16Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý. ·  17Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně. ·  

18Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. ·  

19Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. ·  

20Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.  

 Co nás tedy ovládá? Peníze, kariéra, touha po moci, pudy a chutě…. je toho moc.     Ale oni ještě nejsou tak daleko, aby toto chápali.    

33Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: stanete se svobodnými?“      

A tak Pán Ježíš dodává:

   ·  

34Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. 

35Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn. ·  

36Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.    

Tady se musíme vžít do tehdejšího života v otrokářské společnosti. Otroci v domě žili v nejistotě. To nebyl jejich domov. Mohli být prodáni kdykoliv někomu jinému. Takže nezůstávali v domě. Dům patřil synům. Jestliže Syn vás osvobodil, tak už nejste otroky, už nikomu nesloužíte., nikdo vás neprodá a nevyžene, máte opravdový domov, jistotu a klid.  Pán Ježíš židům připomněl, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. Tito lidé však předstírali, že jsou velice zbožní, pravdou však byl opak.