poslal Krestan
Některé důvody, proč odmítám státní dotaci na plat kazatele
A. Teologické důvody
Stal jsem se kazatelem evangelia na základě vědomí Božího povolání, které chci brát s plnou vážností. Pán Bůh mi dává své zabezpečení zejména prostřednictvím svého lidu, podobně jako se staral o kněží a lévity v době starozákonní prostřednictvím obětí a desátků, které patřily Hospodinu. Hospodin je pak určil kněžím a lévitům (čti 3M 27, 30-32; 4M 18, 8-32). Problémy v starozákonní době vznikaly tehdy, když lid byl nevěrný a musely na něj doléhat Boží tresty.
Tehdy Hospodin vyzýval lid: Zkuste mne... Čtěme Mal 3, 6-12. Obdobně to vidím i v dnešní době.
Hoden je dělník mzdy své - samozřejmě od toho, komu slouží (Lk 10, 7; 1Tm 5, 17-18, Mt 20, 1-16).
Pán Bůh má dostatek prostředků, aby se postaral o své služebníky. Naším problémem bývá, že se dostatečně na Pána Boha nespoléháme nebo to, že chceme získat mnohem více hmotného, než ke svému životu a službě potřebujeme.
Ti, kteří přijímají duchovní službu, se mají sdílet se svými hmotnými prostředky s tím, kdo jim duchovně slouží (viz Gal 6,6).
Argumenty, že platíme daně a tak z nich máme přijímat dotace, nejsou v souladu s Písmem, protože účel daní je jiný než placení kazatelů, evangelistů, pastýřů a učitelů v církvi. Daně slouží k zajištění výkonu státní správy a státní moci - viz Řím 13,1-7. Čti také Mt 22,21. Tam, kde se církev spojila se státní mocí nebo přímo vládla, opouštěla pozice evangelia a svědků Ježíše Krista. Nezáleželo na tom, zda to byla církev východní či západní nebo zda to byli reformovaní či luteráni. Ani husitství a to, co z něj vzešlo, není čisté. Církev má přinést evangelium zdarma těm, kteří ho dosud neznají nebo nepřijali (viz Mt 10, 8; Řím 3, 24; Zj 21,6).
Pán Ježíš říká svým učedníkům: „A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím...Váš Otec přece ví, že to potřebujete. Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno...(Lk 12, 29n).
B. Ostatní důvody
Dává-li se církev platit státem, aniž je k tomu přinucena, znevažuje Pána Boha, jako by se neuměl o své služebníky či dokonce o své děti postarat.
Ateistická společnost - i tzv. nábožensky neutrální stát vnímá to, že platí mzdy a některé další náklady církví jako něco neudržitelného a nesprávného. Veřejně to přiznává (viz např. Radiofórum na Radiožurnálu dne 2.4.2004 v 18. 20 hodin). Někteří věřící jsou zvýhodňování státními dotacemi proti nevěřícím a některým věřícím.
Příjem státních dotací snižuje obětavost, při čemž enormně roste počet duchovních, které stát platí. V posledních letech je to v řktl. církvi asi 5% ročně, což za posledních 5 let je asi z 3 na 4 tisíce. Při tom počet příslušníků církve se značně snižuje. I v BJB roste počet kazatelů a sborů, ale klesá počet členů.
S „profesionalizací“ duchovní činnosti se značně zvyšuje finanční zátěž členů, ale současně se snižuje duchovní aktivita ostatních členů, takže konečný efekt je ten, že při větších ekonomických nákladech se snižuje účinnost i celkový objem služby. Řadoví členové, laici, přestávají duchovně pracovat a snaží se co nejvíce si vydělat. Vznikají nové a nové misijní organizace, nadřízené organizace a ústředí atd. s novými placenými pracovníky. Z těchto, často dobrých organizací, které mohou být dobrými servisními organizacemi, se stávají organizace nahrazující sborovou činnost. Se sbory jsou tyto organizace spjaty minimálně a činnost sborů je tím oslabena. Statisticky vyjádřeno - produktivita práce na jednoho placeného pracovníka církví a křesťanských organizací klesá. Ve sborech pak převládá „systém jednoho muže“, protože bezplatně nemá kdo pracovat. To je v rozporu s biblickým modelem sboru jako těla, jehož hlavou je Kristus a věřící jsou údy tohoto těla, které plní rozmanité úkoly - každý podle svého obdarování.
Problém s prostředky na platy kazatelů se projevuje zejména v bohatých zemích. Je paradoxní, že v chudobných zemích tento problém není tak velký.
Znovuzrození křesťané by měli mít v průměru nižší životní náklady než jejich nevěřící spoluobčané, protože jsou od mnohého osvobozeni. Přesto stále nemají dost peněz na plat kazatele a další potřeby sborové práce včetně misie. Co kdybychom dávali na Boží dílo tolik jako naši nevěřící sousedé na to, co my nepotřebujeme (cigarety, drogy, vstupné na plesy, diskotéky, plesové šaty, alkohol ...)? Nebylo by to víc než desátky?
Za zváženou stojí i to, proč se dělí sbory. Nejednou to není jen zdravé osamostatnění se misijních stanic, které dorostly do samostatnosti a dále rozšiřují svou misijní činnost. Rozdělením sboru se zpravidla zvyšuje finanční zátěž na člena a přetrvává stagnace nebo k ní dochází, jak vyplývá ze statistik. Přenášet tuto finanční zátěž na stát není křesťanské a stát se z toho dříve či později vymaní. Proto bychom se měli držet také Základního řádu sboru BJB, podle nějž „Samostatný sbor může vzniknout tam, kde lze zajistit plný chod a rozvoj sborového života“ (§ 14).
Systém státních dotací je pokračováním komunistického modelu, kdy stát zejména římskokatolické církvi odebral majetek, z kterého vydržovala svou činnost a za to vzal na sebe závazek církve hmotně zabezpečit a tak současně posílit nekatolické církve proti katolíkům a pak je společně omezovat. Tento stav přetrvává, protože k majetkovému vypořádání dosud nedošlo. Záměrem bylo církev ovládnout a kontrolovat její veškerou činnost s cílem jejího omezování a likvidace. BJB se chtěla z tohoto područí vymanit a postupně se na to připravovala od roku 1989. Změna ekonomických podmínek celou záležitost pozdržela asi o rok. Vytvořil se fond, určený zejména k pomoci malým a začínajícím sborům.
Již nyní pobírá BJB státní dotaci ve výši ve výši 167 Kč na člena ročně, zatím co katolíci pobírají asi 270 Kč na člena. Pokud by státní dotaci přijímala asi polovina našich kazatelů při zachování dosavadní dotace kanceláře, pak by dotace činila asi 2,5 milionu Kč, to je asi 1070 Kč na člena ročně, tedy asi 4 násobek toho, co dostane římskokatolická církev, které dluží stát veliký majetek. Při pobírání dotací všemi kazateli by se to ještě více než zdvojnásobilo.
Řadu let si může každý občan snížit daňový základ o dary, poukázané na vybrané účely, a to až do výše 10% daňového základu. Obdobně si mohou snížit daňový základ podnikatelské subjekty. Tak stát všem občanům umožňuje, aby sami rozhodli, kam část prostředků nasměrují - zda přímo státu nebo na školství, charitativní činnost, církvím, případně na činnost dalších, zákonem vyjmenovaných organizací a institucí. Tato možnost členů BJB činí podle mého odhadu asi 1,5 milionu Kč ročně, lze ji plně využít pro církev a využívá se jen zčásti. Nic nebrání tomu, aby touto formou podpořili jednotlivé sbory nebo celou BJB i nečlenové nebo různé podnikatelské subjekty.
Dobroslav Stehlík, kazatel sboru BJB v Žatci
zdroj: notabene.granosalis.cz
