Grano Salis - Kdo mluví, Pán Bůh, nebo David?

Kdo mluví, Pán Bůh, nebo David?

Vážení čtenáři, naše Bible je plná hádanek a různých problémů, které jen čekají na své rozřešení. Znovu se v tomto článku dotknu problému, kdo hovořil. Byl ten, kdo hovořil Bůh, nebo to byl člověk?

Uvedená biblická pasáž je v listě Židům, konkrétně je v první kapitole 10. a 11. verš – „A dále: 'Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou. Ona pominou, ty však zůstáváš; nebesa zvetšejí jako oděv…“ List Židům bývá připisován apoštolu Pavlovi, nebo některému z jeho učedníků.

Citace samotná je z Žalmu 102, konkrétně 26. a 27. verš. Pro pochopení souvislosti budu tento Žalm citovat už od verše 25. Žalm 102:25-27 „Pravím: Bože můj, uprostřed mých dnů mě odtud neber! z pokolení do pokolení půjdou tvá léta. Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo tvých rukou. Ta zaniknou, a ty budeš trvat, všechno zvetší jako roucho…“

Když provedete srovnání, bratři a sestry, tu novozákonní citaci v listě Židům s její starozákonní předlohou, ze které čerpá, což je ten Žalm 102, vidíte nesrovnalost. Zatímco v biblickém listě Židům, to je výpověď Boha o Ježíši Kristu, v Žalmu 102 to je výpověď žalmisty – Davida o Bohu.

Jak se můžeme vyrovnat s touto nesrovnalostí? Řešení je spojené s originálním textem, ve kterém byla Bible napsána, což je hebrejština.

Nejdříve společně nahlédněme na ten Žalm 102 a konkrétně na verš 25., protože tam je řešení problému. Začátek 25. verše je – „Pravím: Bože můj…“ V originálním jazyku, v hebrejštině tady to slovo je – אמר אלי [omar Élí]. Úplně to stejné slovo akorát jinak punktováno – אמר אלי [emor élaj] má význam „Pravíš ke mně“ (dokonce jsem zjistil, že emor je imperativ!). Oč se tady jedná? Zatímco jedna možnost čtení tohoto textu je řečí žalmisty Davida k Hospodinu, druhá varianta čtení je řečí Hospodina k žalmistovi. A je jasné, že žalmista nemohl založit nebesa a zemi. Tak potom víme, že se týká Našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Jenom rozdíl v punktaci mění „aktéry děje“ Když si otevřete ekumenický překlad Bible a čtete Žalm 102. Čtete ho ve variantě, kdy je mluvčím žalmista David a oslovuje Boha Hospodina. Naši překladatelé byli totiž věrní hebrejskému originálu, kde je to takto podáno. Varianta, kdy hovoří Hospodin Bůh je uvedena v Hebraice (hebrejský originál Bible) pod čarou v poznámkách. A toto čtení, na rozdíl od hebrejského originálu, je hlavním čtením Septuaginty, což je řecký překlad Starého zákona.

Namísto toho v Novém zákoně, v biblickém listě Židům, znovu překladatelé věrně překládají text. Autor listu Židům uvádí starozákonní citace ze Septuaginty, což je řecký překlad Starého zákona.

Jak mohly tedy vzniknou tak rozdílné varianty čtení? Domnívám se, že tato část Božího slova byla pro židy nepochopitelná. A protože se první rukopisy psaly bez vokalizačních značek, dovolilo to i tu další variantu čtení. My ale na základě Nového zákona, biblického listu Židům víme, že jediné správné čtení Žalmu 102:25 je „Pravíš ke mně…“ Zatímco varianta, která bývá uvedena jako hlavní v hebrejském originále Žalmu 102:25 – „Pravím: Bože můj…“ je chybná.

Jak jsem hned na úvod tohoto článku uvedl, Bible je plná hádanek a různých problémů, které jen čekají na své rozřešení. Z větší části k jejímu pochopení potřebujete pouze Boží milost a modlitbu. Přesto, i když mnohem méně, potřebujeme také k jejímu pochopení znalost původních biblických jazyků – hebrejštiny a řečtiny. Jako tomu bylo i v tomto případě.

Karel Sýkora

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace