poslal Nepřihlášený DUCH ANTIKRISTA V CÍRKVI (I. část)
Dopis kardinálům a biskupům katolické církve
Apoštol Jan píše: „Nyní se vyskytlo mnoho antikristů… Vyšli z nás, ale nebyli z nás!“ Je to výstraha: „Aby vyšlo najevo, že nepatří všichni k nám“ (do Kristova tajemného těla), „kdo jsou s námi“ (v zevnější církevní struktuře) (1J 2,18-19).
Burcující a prorocká slova svatého Bernarda plně platí pro dnešní dny: „Dnes se šíří shnilá nákaza (duch antikrista - DAK) celým tělem církve a čím šířeji, tím zoufaleji, čím hlouběji, tím nebezpečněji. Neboť kdyby povstal zjevný heretik, byl by vyhnán a zašel by. Ale koho nyní vyžene, před kým se nyní ukryje? Všichni jsou totiž přátelé a přece všichni nepřátelé. Služebníci Kristovi jsou a slouží antikristu.“
Kdo ukřižoval Krista? Byli to lidé, kteří zastupovali Boha na zemi, tedy církevní hierarchie a teologové. Duch antikristův je ten, který se skrývá za Boží autoritu a zneužívá ji proti Bohu a církvi (i v New Age se mluví o bohu a o kristu).
Kdo se v minulosti a kdo v současnosti otvírá duchu antikrista?
1) Velekněží (Mt 26,63-65) a starší (Mt 26,59) – dnes to jsou někteří kardinálové, někteří biskupové a někteří kněží.
2) Saduceové (Mt 22,23) – dnes to jsou mnozí doktoři a profesoři teologie, kteří přijali kromě historicko-kritické teologie i ducha světa a ducha New Age.
3) Zákoníci (Mt 23,1-36) – dnes jsou to ti, kteří svůj už mrtvý vztah k Ježíši suplují zevnějškovým obřadnictvím; anebo jsou to legalisté, kteří církevním kodexem, zákonem, duchovně zabíjejí Boží život a jeho nositele.
4) Farizeové (Mt 5,20) – dnes to jsou mnozí řeholníci a řeholnice, kteří se zpočátku rozhodli radikálně následovat Krista, ale pak už o nich jen platí, že jsou obílené hroby (Mt 23,27-28).
Zvláště v těchto čtyřech skupinách silně působí duch antikristův. Pokud se tito jedinci, kteří zastávají církevní úřad, neoddělili od světa, pravdivě se neobrátili a nejdou cestou, kterou je Kristus (J 14,6), pak mají ducha antikristova! Jak se to dále pozná? Tak, že se staví proti pravdivému učení evangelia i tradice a vadí jim hlásání živého Krista a duch pokání. K rozlišování duchů jsou nutné tyto podmínky:
1) Ty sám musíš mít Kristova Ducha (Ř 8,9).
2) Skrze pravdivou modlitbu a život musíš být zakořeněn v Kristu (Kol 2,6-8).
Jestliže tyto podmínky jsou splněny, můžeš používat při rozlišování duchů tyto základní otázky:
1) Jaký duch je za tím? (slovem, skutkem, situací…)
2) Jaký cíl sleduje?
3) Jaké metody používá? (lež, polopravdy, psychologické manipulace…)
Všimněme si pěti oblastí, ve kterých zvláště působí duch antikrista (DAK): 1) DAK v pastýřské službě, 2) akademický DAK, 3) DAK ve vztahu k feminismu, 4) DAK ve východní spiritualitě, 5) řeholní DAK.
1) Duch antikristovský v pastýřské službě.
V roce 2002 byly v ČR velké povodně, které si vyžádaly miliardové ztráty. Před hlavním městem byly billboardy propagující homosexualitu. Protestantští kazatelé se vyjadřovali, že povodně jsou prstem Božím, vybídkou, aby národ konal pokání! Ve vystoupení kardinála M. Vlka na toto téma, však nebylo ani slovo o pokání, ale naopak tvrdil, že povodně s nějakým prstem Božím, či dokonce s Božím trestem, nemají nic společného.
Ještě před schválením zákona o sňatku homosexuálů parlamentem, prezident ČR tento zákon vetoval. Zastal se rodiny jako zdravé instituce a jako základu společnosti a národa. Přesto nastala propagace homosexuality v masmédiích. Na závěr jedné diskuse známý kněz vyjádřil postoj kardinála M. Vlka. Nezastal se prezidenta, který hájil instituci rodiny, ale demagogicky nabádal k prosazení homosexuálního zákona tím, že prohlásil: „Celosvětový trend liberalizace není možno zastavit. Nemá smysl, aby křesťané proti němu bojovali.“ Tímto prohlášením svázal ruce katolíkům a dezorientoval lid. Tak byl prosazen zákon, který je postaven proti přirozenosti i proti desateru.
Jak by měl reagovat kardinál Vlk z pozicesvé zodpovědnosti nejvyššího pastýře katolické církve v ČR v situaci, když se Boží zákony veřejně tupí a odstraňují? Měl by vyjádřit pravý křesťanský postoj k oblasti homosexuality například takto: „Šesté a deváté přikázání desatera zabraňuje zneužívání lidské sexuality a dává hranice, které chrání lidskou důstojnost a také lidskou společnost před morálním rozkladem.
Bůh i celá křesťanská tradice homosexualitu jednoznačně nazývají mimořádně vážným a těžkým hříchem, který je i proti lidské přirozenosti. Za tento hřích, když se rozrostl jako morová nákaza, Bůh trestal Sodomu a Gomoru ohněm z nebe na výstrahu pro budoucí pokolení (Gen 18-19). Kořen tohoto hříchu je v tom, že člověk odpadl od Boha k nevěře a k modlářství a začal vzdávat božskou úctu démonům skrze zbožňování zvířat (por. Ř 1,24n).
Apoštol Petr píše: ‚Bůh odsoudil města Sodomu a Gomoru k záhubě a obrátil je v popel, tím dal výstrahu budoucím bezbožníkům. Vysvobodil však spravedlivého Lota sužovaného nezřízeným chováním těch zvrhlíků‘ (řec. aselgeia) (2Pt 2,6-7). Tedy Boží slovo nazývá lidi oddávající se homosexualitě ‚zvrhlíky‘. Za tímto hříchem a otrocvím je nečistý démon. Ježíš vyháněl nečisté démony a přinesl osvobození a spásu. ‚Nemocné uzdravujte, démony vyhánějte‘ (Mt 10,8). Církev je povinna jej v tom uposlechnout, a proto má hlásat v plnosti evangelium a skrze Boží moc osvobozovat duše svázané homosexualitou. Místo toho však my, církevní představitelé, pokrytecky tento hřích pomáháme legalizovat. Protože nemáme Boží moc k vysvobozování, nechceme, aby ji měl někdo druhý, když my ji nemáme, a proto nedovolujeme hlásat evangelium v plnosti. Hlavní vina tedy nepadá na samotné homosexuály, ale na nás, církevní představitele, kteří držíme v temnotě nejen je, ale i církev a národ! Proto se tímto distancuji od vyjádření kněze T. H. v masmédiích a závazně prohlašuji, že toto není oficiální postoj katolické církve. I když se zdá, že celosvětový trend liberalizace není možno zastavit, zdůrazňuji – tím víc jsme povinni se proti tomuto trendu postavit!
I když hřích ve světě vítězí, my jsme povinni proti němu bojovat až do smrti, na prvním místě ve své vlastní duši. Statisíce mučedníků obětovalo své životy pro Krista a Boží zákony. I my jsme dnes povinni postavit se proti tomuto hříchu. Za ním je duch smrti, který si pak brzy i v jiné formě bude žádat vládu nad vaším životem skrze uzákonění eutanazie, tzv. ‚sladké smrti‘! Ale ani zde se duch smrti nezastaví, protože sleduje jako svůj hlavní cíl vaši věčnou smrt, vaše věčné zavržení.
Svatý Pavel píše: ‚Nemylte se, ani smilníci ani okultisté ani cizoložníci ani změkčilci, ani homosexuálové (řec. arsenkolitai) ani zloději… nevejdou do Božího království‘ (1Kor 6,9n).
A také se nemylte, my nebudeme souzeni podle zákonů, které si sami odhlasujeme, ale podle nezměnitelných Božích zákonů. Každého z nás čeká smrt, soud a pak buď věčný život anebo věčné zavržení! A toto je pro nás ta nejzávažnější a nejaktuálnější věc!“
Tak jasně by měl na základě Božího slova veřejně promluvit nejvyšší pastýř katolické církve v ČR. Bohužel, tento čelní představitel fokoláre a liberalismu pomohl prosadit zvrhlý zákon a to ke škodě církve a národa!
V čem spočívá duch farizeismu, duch antikristův, projevující se v jednání kardinála M. Vlka?
Bůh dá situaci (povodně 2002), která lidi přímo disponuje k pokání a k pravdivému přijetí Božího slova, které je pak vede ke spáse. Tuto jedinečnou možnost k obrácení však udusí náboženskou frází a svou autoritou odhodí nabízené Boží milosti pro jedince i celý národ. Propagaci homosexuality na billboardech schvaluje svým mlčením, přestože jako pastýř má povinnost úměrně reagovat (rok 2002).
V roce 2004 vyhazuje z centra mládeže v Praze (Kunratice) kněze za jeho veřejné vyjádření se proti homosexualitě.
V roce 2006, když se rozhoduje o legalizaci sňatku homosexuálů, v rozhodujícím momentu nepřímo toto rozhodnutí ovlivňuje tím, že mlčením potvrzuje veřejné vyjádření liberálního kněze své diecéze! Toto je jedna z účinných forem, jak skrytě působí duch antikristův. On nevěří v evangelium a je přesvědčen, že Bůh a Jeho zákony se mají chápat úplně jinak, než je chápe tzv. zastralá tradice. Svůj názor na spásu člověka má prakticky totožný s učením New Age. Tuto svou bludnou ideologii, kterou bohužel nezastává jen on sám, se snaží skrytě pomocí své cíkrevní autority vnést do církve.
2) Akademický antikristovský duch. Jako příklad, jak působí DAK na akademické půdě, slouží „Odborná recenze“ knihy „Čtyři slova z Ukrajiny“ (www.community.org.ua) od profesora dogmatické teologie na KTF UK v Praze C.V. Pospíšila OSF (T.T. 5/2005 str. 213-214 a KT).
Kniha „Čtyři slova z Ukrajiny“ je odpovědí na aktuální problémy v současné době v církvi a ve světě. V případě liberálního prof. V. Pospíšila, dosazeného kardinálem M. Vlkem, však nelze mluvit o odborné recenzi této knihy, ale o psychologické manipulaci a demagogických závěrech. Při tzv. recenzi použil asi 20 hanlivých titulů na autory, jako například: fundamentalisté, fideisté, paladiové ortodoxie… V celém článku není ani jedna solidní argumentace, naopak, je vzorem podlého boje proti pravověrnosti a zdravým zásadám křesťanství a je ukázkou neschopnosti solidního dialogu. Odpověď na jeho „odbornou recenzi“ bohužel redakce KT už nezveřejnila, pokrytecky odpověděla, že nemají odborníka k posouzení textu.
V čem spočívá akademický DAK? Prof. V. Pospíšil sám nehledá biblická řešení nejaktuálnějších problémů církve a světa. Když však v uvedené knize tato řešení podána jsou, zesměšní je a psychologicky likviduje, aniž by použil jediný solidní argument a aspoň trochu se snažil o věcný pohled na podstatu problému.
Cílem této manipulace je čtenáře zastrašit, aby takovou literaturu nečetli. Pokud by však tuto knihu přece jen někdo četl, pak pod vlivem těchto farizejských komentářů už nebude vnímat podstatu.
Na akademické půdě se duch antikrista projevuje tak, že ten profesor, který se mu otevřel, se dovolává totální poslušnosti studentů: „Mě určil biskup, biskupa papež a papež zastupuje Krista. Tedy poslušností mně, posloucháte Boha.“ Ale přitom se tento profesor odvolává na akademickou svobodu myšlení a pod záminkou řešení problémů narušuje všechny základní pravdy víry, a tak u studentů ubíjí zbytky spasitelné víry.
3) Antikristovský duch ve vztahu k feminismu.
Dne 19.4. 2006 liberální profesoři v Olomouci, kteří zde veřejně mluví o svěcení žen na kněžky, zvolili jako přípravu k tomuto cíli za děkana teologické fakulty ženu.
V případě, že by se prosadilo svěcení žen, padá celibát všeobecně.
V knize („O víře dnes“) Svatý otec Benedikt XVI. píše: „V antickém světě měla všechna náboženství také své kněžky (ale to byly sakrální prostitutky). Jediné náboženství, které nikdy nemělo kněžky, bylo náboženství židovské a křesťanství převzalo tuto biblickou tradici.“
Pokud kněžky budou vdané, pak se ztrácí biblický pojem panenství (celibát) a tedy sloužení Bohu nerozděleným srdcem! Pokud by vdané nebyly, tak v praxi to v dnešní době dopadne ještě hůř než s pohanskými prostitutkami!
Podstata celého problému spočívá v tom, že probíhá mimořádně silná krize víry a tím i krize kněžského povolání. Tento problém je třeba řešit podle Božích norem skrze obrácení a pokání. Farizejský přístup je v tom, že se utíká od solidního řešení problému a k jeho řešení se vybírají takové prostředky, konkrétně zde feminismus a svěcení žen, které ho neřeší, ale naopak prohlubují a zároveň nastolují ještě daleko hlubší rozklad.
Co se týká feminismu, současný Svatý otec říká: „Jsem skutečně přesvědčen, že to, k čemu feminismus ve své radikální formě směřuje, není již křesťanství jak známe my, ale nějaké jiné náboženství.“ (New Age?)
Za tuto feminizaci a jiné rozkladné proudy na teologické fakultě, a tím i za ztrátu katolického ducha a tradice, plně zodpovídá fokolarínský arcibiskup J. Graubner.
4) Antikristovský duch maskující se za východní spiritualitu.
Kardinál L. Huzar je deset let hlavou naší ukrajinské řeckokatolické církve (UHKC). Pokrytectví spočívá v tom, že využívá dobré jméno naší mučednické církve, ale zároveň systematicky a skrytě vnáší ducha New Age skrze západní liberalismus, což maskuje vnější formou obřadovosti pravoslavné církve. Mnozí upřímní věřící s bolestí konstatují: „Takovou vnitřní likvidaci naší katolické církve za 10 let jeho vlády se nepodařilo dosáhnout ani komunistům za 40 let.“ Proč se tak stalo? Protože státní sekretář Vatikánu kardinál A. Sodano dobře věděl, jakou obrodu může celé katolické církvi zprostředkovat duchovní probuzení mučednické církve, vycházející z katakomb. Proto se snažil už od počátku uhasit oheň tohoto probuzení. Také dobře věděl, jakého ducha vnese 17 let suspendovaný biskup L. Huzar, když ho vnutí proti církevnímu právu i proti protestu tří metropolitů za hlavu naší církve. Veděl, že jemu se s dětskou důvěrou katoličtí veřící otevřou. A vůbec je ani nenapadne, že by jejich pastýř mohl být jejich duchovním vrahem. Pod jeho vedením totiž ztrácejí spasitelnou víru a mladá generace, místo otevření se živému Kristu, kterého on nedovoluje hlásat, se otevírá duchu New Age a schizmě, a tím praktické apostazi a ztrátě věčného života. Pokud Svatý otec radikálně nezasáhne, proti nastolenému likvidačnímu systému, pak duch antikristův připraví naší církvi brzký pohřeb!
5) Řeholní antikristovský duch.
Řehole, ač mají různé zakladatele, tím, že se otevřely duchu světa, se zároveň otevřely jednotnému globalizujícímu duchu antikrista. Tito „mají sice způsob pobožnosti, ale její moc nepřijali“ (2 Tim 3,5)
Kdo vstoupí do takového kláštera, se mylně domnívá, že zde najde podmínky a vedení k následování Krista. Místo toho je vtažen do systému, který ho zbaví duchovního života, přinutí přijmout antikristovského ducha, a tak se stává vnitřním nepřítelem tajemného těla Kristova. Takový řeholní život je podvodem vůči Bohu, vůči sobě samému i ostatním lidem.
V řeholích, které se plně otevřely duchu světa, jsou sliby chudoby, čistoty a poslušnosti vzorem farizeismu a do nebe volajícím výsměchem řeholnímu životu.
Pokud se v klášteře hledí na současné televizní programy, pak je to výsměch slibu čistoty. Jeden světský člověk řekl: „Buď budu přistupovat ke svatému přijímání, anebo se budu dívat na televizi, jedno vylučuje druhé.“ Co teprve řeholník?
Jak se zneužívá poslušnost?
Poslušnost je čistá láska k Ježíši. V poslušnosti jde o to, aby v nás Duch Boží vtělil Ježíše. Ježíš v nás chce žít. Sebezápor, k němuž je prostředkem poslušnost, je vysvlékáním egoismu starého člověka, abychom mohli přijmout Krista.
Bůh mi dává na této cestě normu, tou je desatero. Nemohu ho však plnit jen zevnějškově, zde je nebezpečí zákonictví a farizeismu. Ježíš mi dává nové přikázání, které objasňuje ducha desatera (viz horské kázání Mt 5-7, např. 5., 6. přikázání). Já musím nejprve poslouchat desatero, mít Ducha Kristova. Poslouchat pak člověka, který je i slabý a nedokonalý, ale pokud je na cestě, kterou je Kristus, není těžké.
Představený by ale měl být vzorem k následování Ježíše. V klášterech s duchem světa je to s představeným úplně opačně; zde byl opuštěn základ, živý Kristus, kterého do nás vtěluje Duch Svatý. V takových klášterech je duch světa, duch antikristův, kterého představený reprezentuje. Poslušností vede řeholníka k tomu, aby se dostal do úplného otroctví starého člověka (Ř 6,6). On nedovolí, aby někdo šel za Ježíšem. Příkazy takového představeného jsou proti duchu desatera, proti Duchu Kristovu a ničí vztah k Ježíši.
Představený s Duchem Kristovým se nedožaduje poslušnosti, ale sám je, jak říká Svatý Bazil, pravidlem duchovního života a může říci jako sv. Pavel – dělej to jako já – „Následujte mě jako já Krista.“ (1Kor 11,1).
Svatý otec, dřívější kardinál J. Ratzinger, uvádí příklad řeholnic z Qubecku, kde v následku otevření se duchu světa, nastal masový odpad. Mezi rokem 1961 a 1981 klesl počet řeholnic z 46 933 na 26 294. Nová povolání se ve stejnou dobu snížila o 98,5%, zbývající 1,5% byly už starší osoby tzv. pozdní povolání.
Na Ukrajině dva roky po pádu komunismu a vyjití církve z katakomb, generální představená z Ameriky vyžadovala, aby se řeholnice otevřely duchu světa a zřekly se své živé řeholní tradice a zdravých náboženských praktik (úcta k Božskému Srdci Páně, křížová cesta, růženec), souvisela s tím i změna hábitu. Když to řeholnice odmítly, generální představená s apoštolským nunciem A. Frankem i kancléřem o. I. Dackem proti nim rozpoutali kampaň v tisku, že sestry jsou suspendované, je zákázáno je zpovídat, atd.
Důsledkem tohoto rozkladného amerikanismu na Ukrajině, který se maskujel za tzv. východní spiritualitu, je ničení pravdivého řeholního ducha a života a tento rozklad velmi rychle dokonává své zhoubné dílo.
Jsou dvě protiležnosti: duch prorocký a duch farizejský. Jeden Ducha Božího vnáší a druhý ho ubíjí! Protože v církvi nefunguje prorocký úřad, neměl kdo tehdy sestry bránit a ani nebylo, kam se odvolat. Tam, kde se ubohé sestry odvolávaly (Kongregace východních církví, státní sekretariát Vatikánu), byl stejný antikristovský duch smrti jako ten, který je likvidoval! Bývalou generální představenou, která byla nástrojem likvidace, kardinál L. Huzar ustanovil jako nejvyšší autoritu nad všemi řeholníky a řeholnicemi. Dva její duchovní žáky kardinál Huzar už vysvětil na biskupy. Duch antikristův skrze „svatou poslušnost“ láme charakter, otupuje svědomí a činí si z řeholníků nástroj likvidace naší církve.
Závěr:
Varování apoštola: „Nyní se vyskytlo mnoho antikristů“ (1 J 2,18) a volání sv. Bernarda:
„Služebníci Kristovi jsou a slouží antikristu“ jsou dnes mimořádně alarmující.
Položme otázky: Kdo za tento kolaps církve nese zodpovědnost?
Jaká nejnutnější opatření je nutno učinit k zastavení katastrofy?
(následuje II. část)
Sestavili:
o. ThDr. Eliáš Dohnal OSBM, o. ThDr. Metoděj Špiřík OSBM, o. ThLic. Markian Hitiuk OSBM
Pidhirki 8.5. 2006, Adresa: Monastýr Pidhirci 80660, Brodivský r-n, Lvivská obl., Ukrajina
(viz Čtyři slova z Ukrajiny, www.community.org.ua)
Kopie: Svatému otci Benediktu XVI.
DUCH ANTIKRISTA (DAK) V CÍRKVI (II. část)
Dopis kardinálům a biskupům katolické církve
Obsah: 1) Duchovní diagnóza fokoláre
2) Státní sekretariát Vatikánu
3) Antikristovský systém a dalajláma
4) Falešný duch po II. vatikánském koncilu
5) Skrze pokání ke vzkříšení
1) Duchovní diagnóza fokoláre
V listu „Pravá tvář fokoláre“ (ze 7.4. 2006) se ukazuje na zakladatelku Ch. Lubich. Podle jejího synkretismu (prem jóga), otevření se duhcu New Age a vyhýbání se duchu pokání a pravdivosti, Ježíš Kristus už není jediným a výhradním Spasitelem. A toto je bludný základ fokoláre. „Vzor“ církevní vlády fokoláre představuje ČR.
A) Kardinál M. Vlk:
a) Zlikvidoval pravověrné profesory na teologické fakultě v Praze a dosadil liberální.
b) Zasadil se za dosazení - k likvidaci řeckokatolické církve - za biskupa fokolarína L. Hučka.
c) Na klíčová místa v církvi dal lidi, kteří cílevědomě církev ničí a on to mlčením schvaluje.
d) Naopak okamžitě reaguje, aby likvidoval cokoliv pravověrného a živého (odvolává kněze, který řekl jasné slovo proti homosexualitě, svým vyjádřením likviduje pravověrný časopis „Report“, útočí proti začínajícímu časopisu „Te Deum“ atd.)
e) Nastane-li atmosféra příhodná k pokání (záplavy 2002), ubije ji frázemi.
f) Za prosazení zákona o homosexuálních sňatcích dopadá hlavní vina na kard. M. Vlka!
B) Olomoucký arcibiskup J. Graubner (fokolarín) nese zodpovědnost:
a) Za teologickou fakultu, na které chrání liberální učitele, kteří mimo jiné prosazují svěcení žen a falešnou feminizaci.
b) Řeholnicím, které zde odděleně studují teologii, kromě předávání liberálního ducha fakulty, byly dány i exercicie pod vedením budhisty, aby se tak řeholnice otevřely démonům, kteří jsou za pohanským náboženstvím budhismu! Toto je cesta k apostazi!
C) Biskup L. Hučko (fokolarín):
a) Za pomoci státních orgánů ukradl majetek řeholi OSBM.
b) Spolu s kardinálem M. Vlkem zabránili vzniku exarchátu pro ukrajinskou emigraci.
c) Rovněž oba skrze své podřízené iniciovali morální nátlak a podvod na starou vdovu kvůli jejímu majetku. Soudní proces s biskupem Hučkem u tribunálu Rota Romana v Římě už započal.
Jistě mezi fokolaríny jsou i dobří biskupové, ale protože jsou v systému, který ničí vše pravověrné a živé, tak i na ně dopadá plně zodpovědnost. Tito biskupové nedali za mnoho let vlády v ČR jasné slovo k žádným aktuálním problémům. Tento duch totiž nedovolí duchovní probuzení ani duchovní život, ale dříve či později ho ničí. Na druhé straně však podporuje a kryje liberalismus, synkretismus a tvoří jednotu s duchem světa a New Age a toto všechno nazývá láskou.
Hnutí fokoláre vybudovalo v Castel Gandolfo ohromné centrum a tím vytváří dojem pravověrnosti a sounáležitosti se Svatým otcem. Fokoláre, New Age a svobodným zednářům nevadí náboženskost a zbožné fráze, ale vadí jim živý Ježíš, který je Pravda a Život (J 14,6). Dvě papežská schválení byla získána podvodem, protože fokoláre má jiného ducha, jiné evangelium a jiného Krista (2Kor 11,4).
Ch. Lubich sebevědomě prohlásila: „Jednoho dne se probudíme a celá církev bude fokoláre!“
1) Jaký duch je za fokoláre? Bohužel musíme konstatovat, že zde vládne duch antikristův.
2) Jaký má cíl fokoláre? Ch. Lubich, kardinál M. Vlk, arc. J. Graubner, b. L. Hučko by mohli dát odpověď: Kontrolovat celou církev - pravdivý Boží život se zde nebuduje, ale likviduje!
3) Jaká je metoda? Když je třeba se vyslovit, nazvat pravdu pravdou a hřích hříchem, tak mlčí a tím hřích schvalují. Pokud někdo hájí pravdu a pravověrnost, umlčí ho frází, že nemá lásku. Jako metody používají lži, polopravdy a psychologické manipulace. Podobně jako svobodní zednáři skrývají skutečnou podstatu a skrze osobní kontakty, pomocí polopravd, likvidují v zákulisí své odpůrce.
2) Státní sekretariát Vatikánu
Položme otázku: Kdo nese zodpovědnost za katastrofální stav v církvi? Někteří řeknou: papež Jan Pavel II.
Odpovídáme: On ne, ale mašinerie, která už tu existovala před ním a kterou on prakticky nemohl zrušit, protože by ho odstranila, jako zřejmě odstranila Jana Pavla I. a je dodnes otázkou, kdo ve skutečnosti inicioval atentátníka v roce 1981. Možná už tehdy Jan Pavel II. poznal, že nemůže bojovat proti skrytému duchu, který ovládl státní sekretariát a který vystupuje jako nejvyšší duchovní moc v církvi. Skrytí antipapežové kard. Casarolli a kard. Sodano dělali mnohdy pravý opak toho, co papež přikazoval. Tedy Svatý otec byl prakticky vězněm této vatikánské – antikristovské mašinerie. Na otázku, zda se mohl v tehdejších podmínkách proti této mašinerii postavit, lze odpovědět: Prakticky ne!
Tedy kdo má vinu za katastrofální stav v církvi?
Když byl v Norimberku proces s válečnými zločinci, celý systém, který měl na svědomí smrt miliónů, byl odsouzen. Nejen před Božím soudem, ale už nyní, musí být odsouzen antikristovský systém, který je završen antipapežským státním sekretariátem a má na svědomí milióny duší, které jdou do zavržení. Proto musí být kardinál Sodano odvolán a adekvátně potrestán. Antikristovský systém ve Vatikánu musí být zbaven duchovní vlády a duchovní moc musí být zabezpečena proti zneužití.
Váleční zločinci v Norimberku se cítili nevinnými, protože oni jen poslouchali rozkazy svých nadřízených. Dokument svobodných zednářů Alta Vendita uvádí: „Největší rána Církvi bude zasazena skrze tzv. svatou poslušnost. Biskupové, kněží, většina řeholníků, si budou myslet, že kráčejí za zástavou Petrových klíčů, když ve skutečnosti už budou následovat naši zástavu… Reformy se budou muset udělat ve jménu poslušnosti.“
Preventivní obrana proti antikristovskému duchu v církvi musí být v tom, aby bylo jasně formulováno, kdy věřící nesmí poslouchat církevní autoritu, která zneužívá svůj úřad, obchází Boží zákony a likviduje život v církvi! Navrhovali jsme zrušení všech dikasterií (a nahrazení jich jiným, bezpečnějším systémem) a ponechání jen jediné a to pro nauku víry. Pokud bude jiný, efektivnější projekt, ať je realizován!
3) Antikristovský systém a dalajláma
Dalajláma je nejen hlavou národa, který byl pronásledován komunismem, ale zároveň je i hlavou tibetskému lamaismu,. Pokládá se, a lamaisté ho rovněž pokládají, za převtěleného boha, vzdávají mu božskou úctu, a to je modlářství. Je kladen na stejnou rovinu s Ježíšem Kristem. Titul „Jeho Svatost“ u dalajlámy je brán ontologicky, kdežto u papeže symbolicky!
Když dalajláma navštívil Svatého otce, tato návštěva byla zneužita. V katolických časopisech a kalendářích byl pod touto dokumentární fotografií zavádějící komentář, který vnucoval čtenáři přesvědčení, že jde o gesto a snahu o jednotu se všemi náboženstvími. Jaký byl cíl takových komentářů? Otupit katolickou identitu, vnucovat myšlenky New Age a ducha relativismu, že v podstatě všechna náboženství jsou stejná. Toto je ale podvod! Je to likvidace jakékoli apologie a misie!
Návštěva dalajlámy v postkomunistických křesťanských zemích Evropy.
Ještě dva měsíce před návštěvou papeže v ČR, teologičtí poradci s duchem antikristovským, poradili prezidentovi, aby ještě před návštěvou papeže, který zastupuje samotného Krista, byl nejprve pozván dalajláma, který viditelně zastupuje antikrista.
Tito teologové dali návod, jak se má chovat 90-ti letý kardinál Tomášek a také jak má návštěvu komentovat, tehdy už svobodný, katolický tisk. V katolických časopisech byly články, které kalily vody, s titulními nadpisy: „Jeho Svatost dalajláma…“ Nikde v těchto časopisech nebyl ani jediný komentář, který by v rámci pravdivosti a lásky k vlastním katolickým věřícím pravdivě vysvětlil, kdo vlastně je dalajláma a jaký pravdivý a biblický postoj máme mít vůči duchu, který je za ním. Nic objektivního napsáno nebylo. Jen nekritická a nebezpečná euforie! Dalajláma dal na krk kardinálu Tomáškovi velký věnec, který neměl jen symbolický, ale i magický záměr. Dalajláma brzy navštívil i sousední Polsko a po vzoru z Česka rovněž vyznamenal stejným způsobem i polského primase kardinála Glemba. Prezident L. Walensa tím byl dezorientován; on nemeditoval s dalajlámou jako český prezident V. Havel. Zpočátku se návštěvě bránil, ale později ji přijal. Dalajláma do masmédií prohlásil, že na nebi viděl pro něho pozitivní magicko-věštecký znak. Zanedlouho na to se politická atmosféra v Polsku změnila, pan prezident L. Walensa začal ztrácet autoritu a v prezidentských volbách zvítězila protikatolická opozice.
Nad tím by se měli Češi i Poláci zamyslet a konat v oblasti prvního přikázání pravdivé pokání! Jinak bude náboženský synkretismus pokračovat v díle zhouby jejich církve i národa. Bohužel KUL v Lublině a některé jiné teologické fakulty si nic nezavdají s liberalismem a antikristovským duchem západu. Zde je třeba dělat radikální pokání!
4) Falešný duch po II. vatikánském koncilu
Asi 40 let se v církvi s úctou mluví o józe a zenu, ale je to velký podvod. Žádná katolická jóga či křesťanský zen či orientální meditace neřeší krizi víry, ale naopak, vedou k úplné apostazi (k odpadlictví)! Kněží jsou tak popleteni, že mnozí nejen tyto praktiky schvalují, ale přímo pro ně agitují. Je třeba vědět, že jóga, zen, bojové orientální umění je spojeno s duchovnem, za kterým je duch smrti, a s filosofií protiřečící evangeliu a křesťanské tradici… Jenže o tom se záměrně mlčí, a proto sami oklamaní křesťané pomáhají k budování protikřesťanských center v celé Evropě. Zde nejde o nevinnou meditaci ani o neutrální sport. Jde o cestu, duchovní systém! (viz Čtyři slova z Ukrajiny, www.community.org.ua)
Je třeba povědět otřesnou pravdu, že tzv. pokoncilní duch, který dával falešný výklad dokumentům II. vatikánského koncilu, především Nostra aetate, je duch antikristův. To vidíme dnes podle ovoce - totální rozklad církve. Tento duch nechtěl reformovat, ale deformovat! Rovněž jsme se po koncilu otevřeli historicko-kritické teologii (HKT). Ta staví jako základ tzv. historického Krista a Krista víry. Hinduismus hovoří rovněž o Kristu - jako o avatáru. Toto však jsou falešní kristové, kteří nemají nic společného s pravým Ježíšem Kristem, který je jediným a výlučným Spasitelem (Sk 4,12) a jedinou cestou ke spáse (J 14,6). HKT a falešná úcta k religiím vede do jednoho antikristovského náboženství majícího ducha New Age.
Tento nový duch je už brán jako nová forma myšlení v teologii a jako nový základ místo pravého základu, kterým je živý Ježíš Kristus! Tento byl už z nové teologie vyhozen, a to je největší zločin teologie 20. stol.! Z tohoto zločinu musí především každý biskup, učitel víry a kněz konat upřímné pokání.
5) SKRZE POKÁNÍ KE VZKŘÍŠENÍ
