poslal Gregorios777
Chtěl bych zde vypíchnout několik věcí z Písma
ohledně vedení Duchem svatým v kontrastu s tím, jak se věci dělají v organizovaném křesťanství.
Začnu od Abrahama, otce všech věřících.
Žd 11,8 : "Vírou povolán jsa Abraham, uposlechl Boha, aby odešel na to místo, kteréž měl vzíti za dědictví, i šel, NEVĚDA kam přijde."
Jan 3,8 :"Vítr kam chce věje a hlas jeho slyšíš,
ale nevíš odkud přichází a kam jde."
A to se shoduje i s naší zkušeností.
Chodíme-li vírou a činíme-li Boží vůli a jsme-li vedeni Duchem svatým, pak chodíme krůček po krůčku.
Bůh nám zjeví první krok a když uposlechneme,
pak nás vede dál a my nevíme, co nás čeká,
a Pánovo vedení je pro nás vždycky překvapením.
Viz. Filipova evangelizace se skládala z těchto kroků:
1) Vstaň a jdi ku polední straně na cestu, kteráž vede od Jeruzaléma do Gázy, kteréž jest pusté.
2) Přistup a přiviň se k tomu vozu.
3) Zeptej se, zda rozumí, co čte.
4) Zvěstuj mu Ježíše
5) Pokřti komorníka
Další příklad Ananiáš, který pokřtil Pavla v Duchu svatém:Sk9,10-19.
Ananiáš se dokonce s Pánem hádal.
Myslíte, že je běžné se v organizovaném křesťanství s Pánem hádat?
Třeba jako Abrahám u Sodomy?
Apoštol Pavel byl zván mnoha sbory k návštěve, a sám také toužil mnoho sborů navšívit a vidět se s nimi, protože je miloval.
Ale nedovolil si jít, kam by chtěl ani přijmout pozvání jen tak:
Sk 18,21 :"... ale navrátím se k vám zase, bude-li vůle Boží."
Ř1,10: "Vždycky na svých modlitbách žádaje, abych aspoň někdy mohl šťastně, byla-li by vůle Boží, k vám přijíti."
Pavel tedy musel na modlitbě žádat, aby mu Bůh někdy umožnil přijít ke svatým v Římě.
Nečinil nic BEZ DOVOLENÍ.
Jak 4,13-16: "Ale nuže vy, kteříž říkáte: Dnes neb zítra vypravíme se do onoho města, a pobudeme tam přes celý rok a budeme kupčiti a něco tam zištěme.
Ješto nevíte, co zítra bude....
Místo toho, co byste měli říci: BUDE-LI PÁN
CHTÍTI a budeme-li živi, učiníme toto neb onono.
Vy pak chlubíte se v PÝŠE své. Všeliká taková chlouba zlá jest."
Činíme tedy Boží vůli na úzké cestě, nebo děláme to, co si myslíme, že je POTŘEBA?
Kdybychom dělali všechno, co je potřeba, museli bychom se rozkrájet. A to Bůh nechce.
Chce abychom pokojně pracujíce svůj chléb ( Boží vůli ) jedli. To se netýká jen fyzického pokrmu, ale i duchovního.
Pro každého z nás je připravena úzce specifická Boží vůle, které máme za svého života posloužit, tak jak je o nás psáno v knihách, ve kterých jsou Boží skutky předem připraveny a Duch svatý nás do nich uvádí.
Avšak tuto cestu je třeba v MDLOBĚ a BOŽÍ BÁZNI a TŘESENÍ hledat.
Není to tak, že bychom si sami něco usmysleli,
to co se líbí naší duši a co si myslíme, že je POTŘEBA a my to pak jdeme bez dovolení Pána ( čili v troufalosti ) vykonat.
My nevíme, co máme činit a proto se ptáme Pána jako Pavel při svém obrácení:"KDO jsi Pane a CO CHCEŠ abych činil?"
Víme -li tedy, KDO je PÁN a že je Pán, netroufneme si udělat něco sami se sebe, ba co více třeseme se v bázni Boží něco takového udělat.
1Kor 2,3 :"A byl jsem já u vás v mdlobě a v bázni i v strachu mnohém."
Proč? Pavel byl v MDLOBĚ protože podle Ř 8,26
my nevíme co činit, za co se modlit ( to je naše mdloba ), ale Duch je pomocen MDLOBÁM našim a zjevuje nám svou vůli.
Aby tomu tak ale bylo, musíme mít tuto MDLOBU a bázeň a třesení.
Vidíme ji dnes v organizovaném křesťanství?
V Ř 15,18 :"Neboť bych NESMĚL mluviti toho, čehož by SKRZE MNE neučinil Kristus..."
Jsou lidé, kteří vždycky téměř okamžitě vědí, co budou dělat a zaco se mají modlit, kam mají jít.
Sk 13,4 : "A oni posláni byvše od Ducha svatého, přišli do Seleucie...."
Ř 10,13-15 :"... A kterak uslyší bez kazatele? A kterak kázati budou, jestliže nebudou POSLÁNI?"
Vezměme si naše modlitby.
Ty mají být v souladu s Boží vůlí a jejím odrazem.
Ptáme se však Pána za co se modlit?
Známe nejdříve Boží vůli, za kterou se máme modlit?
Je naše modlitba odrazem Boží vůle, tak jako se David modlil v souvislosti se stavbou chrámu, aby se NAPLNILO SLOVO BOŽÍ?
Jsme při modlitbě v MDLOBĚ před Bohem, aby nám mohl Duch svatý pomoci?
Nebo je to tak jako s Martou a Marií:
Zatímco Marie seděla u Pánových nohou a poslouchala Jeho Slovo, tak Marta vyvíjela mnohou zbytečnou AKTIVITU.
Co bychom udělali na místě Pána Ježíše v Jan 11,1-7, když Lazar na smrt onemocněl?
Beželi bychom tam hned, anebo bychom čekali na vedení Ducha svatého dva dni?
Pán vlastně nechal pod tímto vedením Lazara nejdříve zemřít, aby jej pak mohl vzkřísit.
Sk 16,6-7:" A prošedše Frygii i Galatskou krajinu, když jim ZABRÁNĚNO bylo od Ducha svatého, aby nemluvili slova v Azii. Přišedše do Myzie, pokoušeli se jíti do Bitynie, ale NEDAL jim Duch."
Kolikrát už se stalo, že nám v našich aktivitách Duch svatý ZABRÁNIL?
A co slova v J4,34// J5,19-20// J5,30//J6,38//J8,26//J8,55//J12,48-50//J14,10//
J14,31//J15,4//J16,13//J17,8//?
Takto chce skrze nás Pán Ježíš jednat, když se k tomu necháme opracovat křížem a zapřeme svou duši.
Kéž je nám k tomu Bůh milostiv
