poslal Gregorios777
Ř 8,13 říká, že budeme-li živi podle těla, zemřeme.
Žije-li naše JÁ a chodíme-li v těle, jsme pod zákonem a ve smrti.
Nemáme pomazání Ducha, nemáme lásku Ducha,
máme jen humanistickou lidskou lásku, kterou mnozí omylem považují za Boží lásku, nevědouce, že Boží láska je daleko daleko hlubší.
Aniž by to pak věděli, vztahuje se na ně 1Kor 13 kap. - jsou jako měď zvučící nebo zvonec znějící.
Takoví nejsou schopni vidět ani činit Boží vůli
a vystavují se nebezpečí, zůstanou-li v tomto stavu, neoddělí-li se od světa skrze kříž,
že přestože říkají Pane, Pane, tak uslyší od Pána: "Nikdy jsem vás neznal, odejděte ode mne činitelé nepravsoti." (Mt7)
Ještě k dvěma častým nepochopením věcí:
Mnozí si myslí, že mohou žít ve světě, hlavně když nehřeší. Ale to není pravda. Hřeší, protože jsou nevěrní, tak jako pohané hřeší tím, že nevěří v Krista.
Věřící, kteří nenesou kříž a žijí ve světě jsou
de facto nevěřící, protože pravá víra je praktická.
Lidské JÁ umírá světu, aby v nás mohl žít Kristus
skrze Ducha a vést nás do činění své vůle.
Další si myslí, že hřích a svět jsou totožné věci.
Svět je však mnohem širší než hřích. Hřích je pouze jeho částí.
Další věřící vůbec NEVÍ, co je to tělesnost.
Prý to v Bibli není nikde definované.
Pokud někdo toto neví, tak také neví, co je to duc*****st a nikdy se duchovním stát nemůže.
A už vůbec takový neví, že tělesnost neprodukuje jen ZLÉ skutky, ale že produkuje i
DOBRÉ skutky.
Jsou to všechny skutky, které nevykonal skrze nás Bůh a ke kterým nás nevedl. Jsou to naše vlastní skutky, byť by to byla tělesná modlitba, tělesný půst, nebo tělesné čtení Písma.
Vraťme se ke SVATOSTI(ODDĚLENÍ).
Žalmy mluví o "okrase" nebo "ozdobě" svatosti.
Oddělení od světa je proto naší okrasou a ozdobou.
Jeremiáš říká, že máme být svatostí Hospodinovou. Malachiáš hovoří o poskvrňování
Hospodinovy svatosti.
1Tes 3,13 říká, abychom měli SRDCE neposkvrněná v SVATOSTI. To znamená, že
nejen náš duch, ale i naše duše ( mysl, city vůle)
má být posvěcena.
Žd 12 hovoří o cíli Boží výchovy a jeho kárání:
"Abychom došli účastnosti svatosti (oddělnení)
Boha Otce."
Hovoří o následování pokoje a SVATOSTI, bez níž žádný NEUZŘÍ PÁNA. A to ani v časnosti ani ve věčnosti. To je velmi vážné varování!
A v kázání na hoře se říká podobná věc:
"Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha VIDĚTI budou."
Víme, že kdo činí ZLÉ, nevidí Boha.
Mt 7,6 - opakem svatosti je být PSEM ( nečistým)
Podle 1Pt 2,5 jsme ( a máme být) národem svatým ( odděleným).
2Pt 1,21: Písma napsali svatí Boží lidé a nikoli
zesvětštělí křesťané.
Zj 22,11:"Kdo je svatý( oddělený) posvěť se ještě."
Svatost (oddělení od světa) je tedy stále pokračující a hlubší a hlubší proces.
1Jan 1,20 říká, že "máme pomazání od Svatého".
To nám naznačuje, že pomazání mají pouze ti, kteří uskutečňují praktickou svatost ( oddělení od světa).
Položme si otázku: Lišíme se něčím v našem způsobu života od nevěřících?
Vezměme si náš denní život. Jsme od nich hodně odlišní? Nebo se lišíme pouze tím, že navštevujeme shromáždění?
Žijeme ve světe, jako kdybychom byli CIZINCI,
nebo jsme ve světě jako DOMA?
Představme si, že Německo je jako svět.
Máme v něm být jako cizinci. Témeř nic nemáme dělat jako to dělají Němci.
Nemáme MYSLET jako Němci, mluvit jako Němci
ani činit jako Němci. Nemáme rozumět jejich jazyku ( obrazně řečeno). Nemáme přebírat německé zvyky. Nemáme stát ani přemýšlet o jejich německých věcech a záležitostech. Naše občanství je v Čechách ( v nebesích).
Ale nechováme se někdy tak, jako bychom žádali o Německé občaství? Neživíme se tukem Německa a nepijeme Německé opojné nápoje?
Pokud jsme s Němci k nerozeznání, pokud jsme poněmčelí, pak přestože máme právně České občanství, de facto jsme Němci (pozemšťané).
Tím se stáváme nepřáteli českého státu.
Pak je faktem, že poněmčelý čech nemůže okusit
krásy českého národa ( království nebes ).
Písmo mluví na několika místech o pannách a panicích. Je to označení těch, kteří se zachovávají
neposkvrnění od světa a nemají s ním žádné společenství.
Církev ve všeobecnosti však opustila první lásku
( oddělení jen pro Pána) a tak zchudla, prodala své dědictví a bydlí "tam, kde je trůn satanův",
( Zj 2,13 ) tedy ve světě.
Bůh však vyzývá své děti:
"Netáhněte jah s nevěřícími. Nebo jaký je spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování světla s temnostmi? A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věrného s nevěrným?
A jaké spolčení chrámu Božího s modlami?
Nebo vy jste chrám Boha živého, jakž pověděl Bůh: Přebývati budu v nich a procházeti se
a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.
A protož vyjděte z prostředku jejich a ODDĚLTE
se, praví Pán a nečistého se nedotýkejte
a JÁ PŘIJMU VÁS, A budu vám za OTCE a vy mi
budete za SYNY a ZA DCERY praví Pán všemohoucí." ( 2Kor 6)
Toto zaslíbení ale platí pouze pro ty Boží děti,
které se ODDĚLÍ od tohoto světa, od jeho myšlení a způsobů.
V příštím (posledním )díle pojednám o způsobech světa konkrétně.
