Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 236, komentářů celkem: 429552, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
 mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 432 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116471017
přístupů od 17. 10. 2001

Život církví: Otázka pro kněze pravoslavné církve Halíka: Líbání ikon
Vloženo Pondělí, 28. srpen 2006 @ 22:14:14 CEST Vložil: Bolek

Dotazy čtenářů poslal Daněk

Otázka pro kněze pravoslavné církve Halíka: Líbání ikon Právě jsem dokoukal pořad na ČT1 o pravoslavných svátcích v širé Rusi a zaujal mě zejména Jablečný spás a Velký (ořechový) spás, které lze vzdáleně přirovnat našim dožínkám a díkůvzdání za úrodu. Zaujalo mě, jak poukázali autoři dokumentu, že se v těchto svátcích prolíná pravoslavné náboženství s pohanskou kulturou.  Věřící nejen přinášejí ovoce a zeleninu do chrámu, kde je plodům žehnáno, ale také zdobí stromy pentlemi nebo přivádějí svůj dobytek obecnímu bláznovi (pomatenci nebo retardovanému člověku), který dobytek svojí čistou myslí a zaříkáváním má ochránit ve zdraví až do jara. Chtěl by se ale zeptat na líbání ikon. V pravoslavném chrámě tam byla vystavena stará, zlatem vykládaná ikona, kterou po řadě líbalo něco mezi deseti a dvaceti popů.

Zajímalo by mě, proč je nutný fyzický kontakt ústy s ikonou, jestli to má nějaký praktický význam pro tento náboženský úkon. Po dokončení líbání sejmul starý pop ikonu z podstavce a zvedl ji nad hlavu. Když ji nesl k oltáři, bylo z jednoho úhlu na okamžik vidět, že ikona je chráněná sklem, které je součástí rámu. Na skle bylo množství mastných otisků rtů těch, kteří ji líbali. Chápu, že vzácná ikona musí být chráněná sklem. Na druhou stranu: ti popové nelíbali ikonu ale sklo, které bylo tak pět centimetrů od povrchu ikony. Fakticky vzato, tedy šlo o líbání skla, které bylo v určité vzdálenosti od ikony. Má líbání skla také nějaké náboženské účinky? Jestli vezmeme vzdálenost pěti centimetrů od ikony jako nekontaktní vzdálenost, pak může být tato nekontaktní vzdálenost proměnlivá. A to v řádu i decimetrů, metrů, nebo dokonce kilometrů. Jaký je potom rozdíl, když pravoslavný křesťan políbí doma okno, které je vzdáleno od chrámových ikon také nějakou tu relativní vzdálenost? A nakonec: Chápu, když žena cizoložnice líbala nohy živého Krista na znamení vděčnosti, že jí odpustil hříchy. Není ale líbání mrtvých předmětů (byť symbolizujících události náboženské dějepravy) modloslužbou v duchu Písma? Pro pohany byl obraz (plochý nebo plastický - socha) předmětem uctívání a modloslužby, která byla v Izraeli ohavností před Hospodinem. Nakonec to dostali Izraelci od Hospodina i písemně v desateru přikázání. Jak se s touto praktickou modloslužbou, praktikovanou v pravoslavné církvi, osobně vyrovnáváte jako pravoslavný kněz, který, jak sám zde píše, bere Boží Slovo velmi vážně a horlivě.


"Otázka pro kněze pravoslavné církve Halíka: Líbání ikon" | Přihlásit/Vytvořit účet | 49 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Otázka pro kněze pravoslavné církve Halíka: Líbání ikon (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Úterý, 29. srpen 2006 @ 02:57:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Ten pořad jsem neviděl, takže mohu okomentovat pouze to, co jste sem napsal.
Napsal jste, že:
"Věřící....také....přivádějí svůj dobytek obecnímu bláznovi (pomatenci nebo retardovanému člověku), který dobytek svojí čistou myslí a zaříkáváním má ochránit ve zdraví až do jara."
Odpovídám:
Bohu žel Ti věřící nejsou vzděláni ve své pravoslavné víře, a proto navdory pravdivé pravoslavné teologii, kterou neznají, bloudí. Asi je to i tím, že v Rusku panoval 70 let komunismus, který pravoslavným laikům neumožňoval vzdělávat se v pravoslavné víře, a tak si ji pomíchali s pohanstvím a dodnes nepokládají za důležité se ve své víře vzdělat. Je to jejich chyba a chyba konkrétních pastýřů, pokud o tom vědí, že je nenapomenou atd.


Píšete: Chápu, když žena cizoložnice líbala nohy živého Krista na znamení vděčnosti.
Odpovídám: Chápete, či tušíte správně, že líbání ikon je na znamení vděčnosti Kristu i vděčnosti těm statečným mužům a ženám, kteří zachovali věrnost Kristu až do své smrti a svým příkladem i slovy předali křesťanskou víru další generaci. Vděčnost je zde vyjadřována citem - políbením.

Vy jste Daňku nikdy nepolíbil fotografii své dívky a pak manželky, když jste byl od ní na dlouhou dobu odloučen (např. na dlouhé služební cestě apod.) ? Považoval byste takový polibek za hřích?

Ti svatí, kteří jsou dnes u Krista v nebeských příbytcích, tam nejsou mrtví, ale jsou tam živí. Proto lze bez hříchu na ně vzpomenout políbením jejich malovaného portrétu - ikony (dříve fotografie neexistovaly). Jsou od nás sice daleko (v Nebi, Ráji), to ale vůbec nemusí omezovat náš cit vděčnosti.

Když jsem především vděčný Bohu za nějaké dobrodiní, tak to nevylučuje, že bych nesměl být vděčný i tomu člověku, kterého si Bůh k tomu dobrodiní vůči mně použil. Např. jsem vděčný Bohu za to, že jsem se mohl narodit a současně jsem vděčný i své mámě a tátovi za to, že mě neusmrtili umělým potratem. Jsem vděčný Bohu za to, že existoval Boží služebník Serafím Sarovský, jehož slova a životopis jsem mohl číst. Současně jsem vděčný svatému (neboť je již v Nebi) Serafímovi Sarovskému za to, že se rozhodl poslouchat Ducha svatého a být Bohu věrným navzdory řadě falešných spolubratří a navzdory úpadku pravé víry v Rusku.
Kromě toho ten křesťan, který je vděčný Ježíšově mamince Marii za to, že ochotně počala, porodila a ochránila útěkem a okamžitou poslušností vůči manželu Josefovi malého Ježíška - Božího Syna před vrahem Herodem, tak naplňuje proroctví z Lukášova evangelia, 1.kapitoly, 48-49.verše: "Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný."

Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve





Re: Otázka pro kněze pravoslavné církve Halíka: Líbání ikon (Skóre: 1)
Vložil: Benjamin v Úterý, 29. srpen 2006 @ 08:58:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Na ten pořad se ještě můžete podívat: je to Světozor a jmenuje se Ruské spásy. 21:05 Světozor 128082105 Stopáž: 27 minut
Rok výroby: 2000 Všechna vysílání pořadu Ruské spásyO dochovaných pohanských svátcích na pravoslavné Rusi (2000). Připravil Z. N. Bričkovský Ruská povaha se s drsným kapitalismem vyrovnává velmi těžko. Peníze nemají skoro žádnou hodnotu a tak nezbývá než se vrátit ke starým, předrevolučním, tradicím. Dokument Zdeňka N. Bričkovského přináší unikátní záběry z pravoslavného kláštera i vesnic Poduralí a je svědkem tří významných rituálů - spásů, které mají vztah k půdě. V kostelích s velkou pompou, ale i na samotách s pokorou staré babičky nechávají přežít pravoslavným ritům. Z filmu vane Veliká Rus a jeho duše, film je zamyšlením nad návratem k cenným hodnotám. Všechna vysílání pořadu v aktuálním programu:      čtvrtek 31. 8. 2006 Světozor  
Ruské spásy
O dochovaných pohanských svátcích na pravoslavné Rusi (2000). Připravil Z. N. Bričkovský
131080925

pondělí 4. 9. 200600:05 Světozor  
Ruské spásy
O dochovaných pohanských svátcích na pravoslavné Rusi (2000). Připravil Z. N. Bričkovský
205090005



Otázka pro kněze pravoslavné církve Halíka: Líbání ikon (Skóre: 1)
Vložil: jirda v Úterý, 29. srpen 2006 @ 11:14:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
To vysvětlení od kněze Halíka, že je to podobné jako když člověk líbá fotku své milé tady ale fakt nesedí. Proč by se tedy měli z jeho pohledu křesťané kriticky vyjadřovat k jiným náboženstvím. Když Budhisté líbají nohy zlaté sošce Buddhy, je to vlastně podle Halíka v pořádku, také ho mají rádi, a také pro ně mnoho dobrého udělal. Já v tomto líbání ikon a svatých předmětů a mezi líbáním nohou Budhy však nevidím rozdíl, obojí je to modlářství, kdy úcta k Spasiteli je nahrazena úctou jen k předmětům. Je to celkem legrační, když kněz Halík někoho tepe, argumentuje dlouhýma pasážema z Bible, ale když je oprávněně napomínán za modlářství v celé (zdůrazňuji v celé) jeho církvi, tak používá jen jakési příklady ze života a z Písma to jaksi bratr už nedokáže obhájit.



Re: Otázka pro kněze pravoslavné církve Halíka: Líbání ikon (Skóre: 1)
Vložil: Gojim v Úterý, 29. srpen 2006 @ 11:37:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Bez titulku Zdravim Libor:

Prosim Ta kde sa da v Pisme podopriet toto:



alebo toto:



A odkedy maju krestania nosit na sebe znamenie mytickeho vtaka Fenixa? A co tí hadi na pravo? Vies coho je had v Pisme znamenie?




Re: Otázka pro kněze pravoslavné církve Halíka: Líbání ikon (Skóre: 1)
Vložil: amisrtep v Úterý, 29. srpen 2006 @ 13:17:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Seraphime, zastáváš neobhajitelné.

Psal jsi, že učedníci líbali Ježíšovy nohy. To ano.

Ale podívej se jinam do Písma.

Kde si židé vytvořili sochy či podobizny svých otců, Abraháma, Jákoba, Izáka, nebo i proroka Mojžíše, a klaněli se těmto výtvorům a líbali ty výtvora a klaněli se jim?

A kde je v Písmu, že si učedníci po smrti Ježíšově vytvořili podobiznu Ježíšovu či sochu a klaněli se tomu a líbali sochu Ježíšových nohou?

A Ježíš je přeci také dnes živý? A byl živý i za dob prvotní církve. Učinili si v prvotní církvi i podobizny jiných, biblí prokázaných svatých? Kde, prosím tebe?

Jestliže ani prvotní církev tak nečinila, a více Ježíš, či Jakub, či ostatní apoštolové by si to zasloužili, pak proč vy?

Ale zapomínám, že se dnes ustupuje od reformátorského, totiž, jak se i hájil Hus, že pokud jeho protivníci nemohou svá oponenství založit na Písmu, pak je to učení a zvyk špatný. Dnes se, tedy i protestantských církvích prosazuje to, co i dříve v římské církvi, že totiž stačí tradice. Jde až tak daleko, že co není v Písmu, to může být jednoduše povoleno. Kde jsou ty doby, kdy co nebylo Písmem dotvrzeno, nebylo přijímáno do učení církve.

Jaké má tedy základy líbání obrazů a soch a ostatků? Zcela mimobiblické. Nelze to podložit Písmem.

A obrázek milé? To je tradiční úlet.

Má milá není můj Bůh. Neklaněl jsem se nikdy fotce mé ženy, nikdy jsem se před její fotkou nekřižoval, a nikdy jsem její fotku nelíbal.

A pokud to chceš srovnávat tak, jak jsi srovnal, že vlastně polibkem ikony přeci líbáš svaté v Kristu, kteří nejsou mrtví, ale živí u Boha, pak věz, že má žena je živá, a je zde stále na zemi.

Projevem úcty k mé ženě, je můj život s ní. Docela by mě zajímalo, jak by se zatvářila, kdybych vytáhl její fotku, a líbal tu fotku pžřed ní. :o)

Nicméně, to je jen s úsměvem.

Vážnost spíše nabírá to, že v Písmu neexistuje žádná zmínka o tom, že by si věřící dělali sochy či obrazy krista a jiných předešlých ve víře a klaněli se tomu a líbali ty výtvory.

Petr Šíma



Re: Otázka pro kněze pravoslavné církve Halíka: Líbání ikon (Skóre: 1)
Vložil: jirda v Úterý, 29. srpen 2006 @ 13:46:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Slovo klér jsem tuším nepoužil. Jinak je mi to celkem šumák, ať si Halík líbá co chce, ale doufám, že stejně jako teď zaníceně bojuje proti homosexuálům a potratům, tak nezačne za pár dnů tepat ty, kdo nelíbají modly s ním. Jak už tu kdosi správně poznamenal modlářství je stejný (a možná ještě horší) hřích jako homosexualita a potraty.



TAK ZASE OD ZAČÁTKU, O TRADICI (Skóre: 1)
Vložil: Miloslav v Úterý, 29. srpen 2006 @ 14:06:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://miloslav.pletanek@prolife.cz
Jednou v hodině církevních dějin měl jeden můj student, bývalý katolík, referát o Tridentském koncilu. V rámci svého referátu položil takovou otázku, kterou jsem předtím nikdy neslyšel a která mne naprosto odzbrojila: „Pane profesore,“ říkal, „ukázal jste nám, že princip sola fide (pouze víra) není biblický a že bojový pokřik reformace ztrácí jakýkoliv podklad, jakmile správně interpretujeme Pavla. Jak víte, druhým bojovým pokřikem protestantské reformace byl princip sola scriptura (pouze Písmo): podle něj je naší jedinou autoritou samotná Bible, více než papež, koncily čito, co katolíci označují jako církevní Tradice či posvátné Podání.[1] Pane profesore, na kterém místě Bible učí, že princip „pouze Písmo“ je naší jedinou autoritou?“




Podíval jsem se na něj a kapky studeného potu mi začaly stékat po zádech.

S takto položenou otázkou jsem se dosud nesetkal. V semináři jsem měl tak trochu pověst „sokratovského šťourala“, který si vymýšlel nejtěžší otázky, ale tahle mě nikdy nenapadla.

Odpověděl jsem tedy tak, jak by odpověděl každý profesor, zaskočený otázkou, na kterou nemá odpověď: „To je ale hloupá otázka!“ Jakmile vyšla tato slova z mých úst, zatrnulo mi, protože jsem si vzpomněl na své rozhodnutí, že jako učitel takových slov nebudu nikdy používat.

Ale studenta to nijak neodradilo — věděl totiž, že to vůbec není hloupá otázka. Podíval se mi zpříma do očí a řekl: „Tak mi dejte alespoň hloupou odpověď.“

Já jsem řekl: „Nejprve bychom se museli podívat na Matouše 5, 17 a potom na Druhý list apoštola Pavla Timotheovi 3, 15—17: ‘Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.‘

A také bychom se měli podívat na to, co říká Ježíš o tradici v patnácté kapitole Matoušova evangelia,“ pokračoval jsem.

Student mi však odpověděl velmi bystře: „Ale pane profesore, v patnácté kapitole Matoušova evangelia Ježíš neodsuzuje tradici jako takovou, ale odsuzuje tradici zdeformovanou a zfalšovanou. A když se v třetí kapitole Druhého listu Timotheovi, ve verši 16 mluví o ‘veškerém Písmu‘, neznamená to přece, že jenom a pouze Písmo je prospěšné. Modlitba, evangelizace a mnoho dalších věcí je také podstatných. A co říkáte na pasáž z Druhého listu Soluňanům, druhá kapitola, verš 15?“

„Ano,“ tiše jsem odpověděl. „A co se tam konkrétně říká?“

„Pavel píše Soluňanům: ‘Nuže tedy, bratří, stůjte pevně a držte se toho učení, které jsme vám odevzdali, ať už slovem nebo dopisem.‘

Z tohoto, ale i z dalších míst Nového zákona jasně plyne, žene všechno bylo apoštoly řečeno v listech písemně jako Písmo svaté, ale mnoho i ústně jako ústní posvátné Podání neboli Tradice, a že obojí má mít podle apoštola pro křesťany stejnou platnost.“[2]

„Víš co, Johne,“ opáčil jsem. „Nechme toho. Uhýbáme od tématu. Pokračujme teď dál, příští týden se na to podíváme a řekneme si k tomu víc.“

To studenta neuspokojilo. Ani já jsem nebyl spokojený. Když jsem jel večer po dálnici domů, zíral jsem na hvězdnatou oblohu a bědoval: „Bože, co se to děje? Na kterém místě v Bibli je potvrzen princip sola scriptura — pouze Písmo?“

Protestanté vystavěli svou revoltu proti Římu na dvou pilířích: první se už zhroutil a druhý se otřásal. Nahánělo mi to strach.

Celý týden jsem strávil studiem tohoto problému. Nikam jsem se nedostal. Zavolal jsem několika přátelům. Ani to nepomohlo. Nakonec jsem zatelefonoval dvěma teologům, kteří patřili k těm nejlepším v Americe a ještě některým svým bývalým profesorům.

Ti, se kterými jsem tento problém konzultoval, byli šokováni tím, že jsem takovou otázku vůbec položil. A byli ještě více ohromeni tím, že jsem nebyl spokojen s jejich odpověďmi.

Jednomu z nich jsem řekl: „Možná trpím ztrátou paměti, ale nějak jsem zapomněl základní důvody, proč věříme, že Bible je naší jedinou autoritou.“

„Scotte, taková hloupá otázka!“ zněla reakce.

„Tak mi dej aspoň hloupou odpověď.“

„Scotte, skutečně není možné prokázat princip sola scriptura z Písma samotného. Bible záměrně nikde neprohlašuje, že je pro křesťana jedinou autoritou. Jinými slovy, Scotte: princip sola scriptura je svou podstatou historickým vyznáním protestantských reformátorů, namířeným proti katolickému nároku, tvrdícímu, že křesťan je vázán autoritou Písma včetně autority Církve a církevní Tradice. Pro nás je sola scriptura spíše teologický předpoklad, ze kterého vycházíme, než že by to byl dokázaný úsudek.“

Pak uvedl tytéž pasáže z Písma, které jsem zmiňoval i já svému studentovi. Já jsem zase použil tvrzení svého studenta.

„Jaké jsou další argumenty v neprospěch katolické církevní Tradice?“ chtěl jsem vědět.

„No Scotte, vždyť se podívej, co ta katolická Církev učí! Samozřejmě je katolická Tradice nesprávná.“

„Jistě, je nesprávná,“ souhlasil jsem. „Ale konkrétně kde, na základě jakého místa v Písmu je základní myšlenka této Tradice zavrženíhodná nebo odmítnutelná? Dále: co měl Pavel na mysli, když požadoval po Soluňanech, aby stáli pevně a drželi se toho ‘učení odevzdaného ať už slovem nebo dopisem‘?“

Pokračoval jsem v argumentaci: „Není to směšné? Trváme na tom, že křesťané mohou věřit jen tomu, co učí Bible. Ale Bible nás neučí, že ona sama je jedinou autoritou!“

Zeptal jsem dalšího teologa: „Co je pro tebe sloupem a oporou pravdy?“

„Samozřejmě Bible,“ odpověděl.

„Tak proč Bible říká v Prvním listu Timoteovi, kapitola třetí, verš 15, že sloupem a oporou pravdy je Církev?

„Dostals mě, Scotte!“ odpověděl.

„Ale já mám pocit, že někdo ‘dostal‘ mě,“ řekl jsem.

„No jo, Scotte,“ pokračoval, „ale která církev?“

„Kolik kandidátů na tuto funkci tu je? Myslím tím, kolik církví si dělá výlučný nárok na to, že je sloupem a oporou pravdy?“

„Znamená to, že se staneš katolíkem, Scotte?“

„Doufám, že ne.“

Cítil jsem, jak se mi chvěje půda pod nohama, jako kdyby mi někdo podtrhával koberec, na kterém stojím. Tato otázka byla závažnější než všechny ostatní a nikdo ji nedokázal zodpovědět.

Krátce poté se na mne obrátil předseda rady semináře a jménem členů mi nabídl místo děkana. Tato nabídka vycházela z toho, že se mi práce v jednotlivých kursech dobře dařila a studenti byli nadšení.

Ani se mi nesnilo o tom, že bych takové místo mohl dostat dřív, než mi bude padesát. A nyní mi bylo „plných“ šestadvacet a ono mi tak říkajíc padalo do klína. Ačkoliv jsem mu nemohl říci proč, musel jsem tuto nabídku odmítnout. Když jsem v ten večer přijel domů, musel jsem o tom říct své ženě.

„Kimberley, na světě není nic, co bych dělal raději, než učit v semináři. Ale já chci vědět, jestli učím pravdu. Protože jednou budu stát před Bohem a dávat počet z toho, co jsem učil jeho lid. A před Boží tváří mi nebude stačit, když se schovám za svou náboženskou denominaci a profesory. Je potřeba, abych mu mohl pohlédnout přímo do očí a říct: ‘Pane, učil jsem je všemu, čemu ty jsi učil mě ve svém Slově.‘ A víš, Kimberley, já už si nejsem jistý, co vlastně učím, a nemůžu dál učit do té doby, až si budu jist.“ Pak jsem se vnitřně připravil na její odpověď.

„To je právě to, čeho si na tobě vážím, Scotte. Ale znamená to, že budeme muset důvěřovat Bohu, že se ti postará o zaměstnání,“ vlídně mi odpověděla Kimberley.

Bohu díky za takovou manželku!

Tento rozhovor vedl k dalšímu bolestivému rozhodnutí. Oznámil jsem starším ve sboru, že odstupuji z místa pastora.

V tomto momentě jsem nevěděl, kudy dál. Věděl jsem však, že musím opět dosáhnout vnitřní vyrovnanosti. Dokud jsem neměl víc jasno, nemohl jsem dál působit jako pastor. Kimberley i já jsme se vrhli do Boží náruče a modlili se, abychom poznali, co mám dál dělat.

Jediné, co jsem věděl, bylo, že chci věřit, rozumět, učit a milovat

všechno, co Bůh zjevil ve svém Slově.


Ukázka z knihy "Naše cesta do katolické církve"

Scott a Kimberley Hahnovi:


ROME – SWEET HOME




Re: Biblická odpověď od kněze Pravoslavné církve Halíka (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Úterý, 29. srpen 2006 @ 16:00:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Exodus 20.kapitola, následující verše:
1 Bůh vyhlásil všechna tato přikázání:
2 "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já JSEM TĚ VYVEDL Z EGYPTSKÉ ZEMĚ, z domu otroctví.
3 Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
4 NEZOBRAZÍŠ SI BOHA zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
5 Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí,
6 ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
7 Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.
8 Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.
9 Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci.
10 Ale SEDMÝ DEN JE DEN ODPOČINUTÍ Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách.
11 V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.
12 CTI SVÉHO OTCE i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
13 Nezabiješ.
14 Nesesmilníš.
15 Nepokradeš.
16 Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
17 Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu."
(Podobně je Desatero v Deuteronomiu, 5.kapitole.)

Odpovídám souhrnně na více dotazů:

a) Bratři, je známo, že z Egypta byli vyvedeni Izraelité a nikoli Češi či Rusové.
Takže starozákonní Izraelité si neměli zpodobovat Boha, neboť druhá osoba Boží Trojice – Bůh Syn – Slovo - Logos v době odchodu Izraelců z Egypta se dosud nevtělil, dosud nenarodil z Marie Panny, dosud se nestal zároveň člověkem. Dosud nebyl současně Synem Božím i synem člověka. Byl tehdy neviditelným Synem Božím, a proto se nesměl zobrazovat, nesměl se kreslit, nesměl se modelovat do tvaru sochy.
Toto přikázání se v novozákonní době změnilo. ZOBRAZOVAT BOHA SYNA V LIDSKÉ PODOBĚ SMÍME a nehřešíme tím. Dokonce se z Boží vůle dochoval autentický fotografický otisk těla Ježíše Krista na Turinském plátně.

b) Z textu plyne, že sedmý den, čili sobota měla být pro starozákonní Izraelity dnem odpočinku. Dodnes je svátkem klidu ve státě Izrael. V Deuteronomiu, 5.kapitole je doplnění Dt5,15: „Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.“
V sobotu zcela dokonale odpočinul v hrobě Kristus, který vstal následující ráno z mrtvých. To ráno byl první den po sobotě, naše neděle, rusky voskresenie – den vzkříšení, připomínka prvního dne stvořitelského týdne. Stal se dnem nové (křesťanské) éry, podle slova: Hle činím vše nové. Od té doby se křesťané scházejí na bohoslužby hlavně v neděli a ten den odpočívají od světských prací. Tím KŘESŤANÉ PORUŠUJÍ STAROZÁKONNÍ SOBOTU A PŘESTO NEHŘEŠÍ. Adventisté, kteří spolu se Židy dodržují sobotu, avšak na rozdíl od Židů a křesťanů nevěří ve věčně trvající Peklo, to křesťanům vytýkají. Klasičtí adventisté věří, že křesťané neodpočívající v sobotu, nepřijdou do nebe. Nehrozí křesťanům Peklem, neboť v něj nevěří, ale hrozí, že nesobotářští křesťané spolu s pohany budou anihilováni – změněni v nic – budou spáleni a přestanou existovat. Zde se věrouka adventistů z poloviny podobá věrouce ateistů.

c) Ostatní body Desatera zůstávají neměnné. Jsou povinné pro všechny národy (i pro novozákonní křesťany), nejen pro Izraelity.

d) Cti svého otce a matku, abys byl abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
V minulých staletích děti chudých pravoslavných, katolických i protestantských a židovských rodičů líbávaly svým rodičům na znamení úcty ruce. Vyjadřovaly tím svůj vděk za to, že tyto ruce se za ně na poli nadřely, když „dobývaly chléb“. Od dob zednářského osvícenství a komunistického ateismu to děti už nedělají. Je však faktem, že se ztrátou viditelného znamení úcty zmizela i ta duchovní neviditelná úcta. Děti, nyní podle statistik většinou jedináčkové, rostou bez úcty jako to dříví v lese a rodiče se stávají otroky dětských přelétavých žádostí. Jediné dítě se obvykle stává poroučivým bohem svých rodičů.
V soudobé Pravoslavné církvi zůstal z minulých staletí už jen zvyk, když už ne fyzickým rodičům, tak líbat ruku aspoň duchovnímu otci. Že apoštol Pavel sám sebe pokládal za duchovního otce křesťanů v Korintu i za duchovního otce kazatele Timotea, to jasně vyplývá z I.Korintským, 4.kapitoly, následujících veršů:
14 Nepíši to proto, abych vás zahanbil, ale abych VÁS JAKO SVÉ MILOVANÉ DĚTI napomenul.
15 I kdybyste měli tisíce vychovatelů v Kristu, otců mnoho nemáte, neboť v Kristu Ježíši jsem vás já přivedl k životu skrze evangelium.
16 Prosím vás: Jednejte podle mého příkladu!
17 Právě proto jsem k vám poslal TIMOTEA, SVÉHO V PÁNU MILOVANÉHO A VĚRNÉHO SYNA. On vám připomene můj způsob jednání v Kristu, jak učím v každé církvi.
18 Někteří se začali povyšovat, protože prý už k vám nepřijdu;
19 ale přijdu k vám brzy, bude-li Pán chtít, a učiním si úsudek o těch domýšlivcích ne podle toho, co mluví, ale podle toho, co dokážou.
20 Království Boží nezáleží v slovech, nýbrž v moci.
21 Vyberte si: Mám na vás přijít s holí, nebo s láskou a mírností?
Doplňuji: Pokud je správce farnosti dobrým pastýřem, tak pase ovce, krmí je, živí, pečuje o jejich duchovní zdraví a růst. Když dává stádu duchovní pokrm, proč by mu farníci nesměli políbit ruku? Měli by pastýřem raději pohrdat?

Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve



Hlavne pro Miloslava: STRUČNÁ OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SCRIPTURA I. a II. (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Úterý, 29. srpen 2006 @ 17:08:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
STRUČNÁ OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SCRIPTURA



„Pokud chceme někoho svést ze správné cesty, tak mu nejprve seberme kompas.“



Co v článku najdete

Co princip Sola Scriptura neznamená.
Co princip Sola Scriptura naopak znamená
Důsledky opuštění principu Sola Scriptura.
Proč se na pricip Sola Scriptura útočí?



1. Co princip Sola Scriptura neznamená

Sola Sriptura, tedy pouze Písmo (Bible), neznamená, že bychom snad nemohli číst s užitkem jiné knihy než Bibli. Neznamená ani odmítnutí jakékoliv tradice v našich církvích, která není v Bibli zmíněna. Neznamená ani to, že co není zmíněno v Bibli by se snad nesmělo činit. Asi žádný soudný člověk nepochybuje, že apoštolové, kteří používali při misijních cestách lodě, by jistě neměli nic proti používání letadel.

2. Co princip Sola Scriptura naopak znamená

Znamená, že věříme, že Bible je Slovo Boží a že si Pán Bůh dovedl zařídit, abychom tuto úžasnou Knihu mohli držet v rukou. Samozřejmě se tak stalo skrze mnoho „druhotných příčin“ a Pán Bůh si použil řadu lidí k sepsání jednotlivých knih Bible a k sestavení Kánonu. Věříme, že ve světle Bible je třeba posuzovat a poměřovat vše ostatní. Například církevní tradice vůbec nevadí a naopak může být často užitečná. Jsou-li v ní však prvky, které odporují Bibli, nesmíme zaváhat ani na okamžik a musíme je odstranit. Princip Sola Scriptura uplatňujeme i pro posuzování koncilních dokumentů nebo výroků papežů. Cokoliv v nich odporuje Bibli, je třeba odmítnout a už vůbec se to nemůže prohlašovat za inspirovamé Duchem Svatým. Bůh si přece nemůže odporovat.


Princip Sola Scriptura by tedy mohl být definován takto:
Bible je jediným měřítkem, podle kterého poznáváme pravost nebo nepravost všeho ostatního. Podobně jako falešné bankovky poznáme pečlivým porovnáním s bankovkou pravou.

3. Důsledky opuštění principu Sola Scriptura.
Předně je třeba zdůraznit, že platnost principu Sola Scriptura se těžko dokazuje. Je to naopak výchozí předpoklad, tedy axiom, z kterého se vychází a na kterém se staví. Je tedy otázkou víry, zda tento princip přijímáme či nikoliv. Ale tak je to i s existencí Boha a se vzkříšením Ježíše Krista. Buďto věříme v Boží existenci, nebo věříme v Boží neexistenci.

Když zmíněný princip opustíme, najednou ztratíme pevnou půdu nohama. Ztratíme Skálu Božího Slova a ta je nahrazena bahnem lidských výmyslů, v kterých se pak topíme. Vše se najednou zrelativizuje. Jeden se třeba prohlasí za proroka a řekne: „Mě Duch Svaty zjevil to a to“. Další řekne: „Ke mě do pokoje přišel Ježíš a ukázal mi že máme dělat tamhleto.“ Jiný křičí: „Panna Maria ve Fatimě říká, abychom se víc modlili růženec – to světu pomůže.“ A ještě jiný povída: „Medjugorská panenka Maria vzkazuje, že máme činit za prvé to, za druhé ono a nazapomínat na tamto.“ Někdo jiný řekne: „Papež povídal, že máme více číst katechismus a ....“ Znamý TV evangelista nám vypráví, že ho Duch Svatý tahal za rukáv atd. atd.

Zkrátka opuštění principu Sola Scriptura vede k tomu, že se ocitneme v chaosu polopravd lží a pověr. Nikdo si už nemůže být jistý, čemu se dá vlastně věřit. Do křesťanství se začíná vlévat pohanství a blíží se náběh na synkretismus. Nepřipomíná Vám to, přátelé, současnou situaci?

Když se však podíváme do dějin křesťanství, vidíme jak moudré je pevně se držet Bible. Kdykoliv se od ní Církev vzdalovala, propadala se do temnot a vzdalovala se tím samozřejmě i Bohu. Jedině Bible pak ukazovala, jak moc se Cíkev Bohu vzdálila, a proto bylo vlastnictví Bible ve srozumitelném jazyze stíháno a považováno za velmi nebezpečné. Naopak oživení Církve bylo spojeno s návratem k Božímu Slovu.

4. Proč se na pricip Sola Scriptura útočí?

Tento princip vždy byl, je a až do příchodu Pána Ježíše Krista bude terčem útoků. Je to logické a není to překvapivé. Pokud chceme někoho svést ze správné cesty, tak mu nejprve seberme kompas. Od nepřátel Božího Slova je chytré, že postupují plíživě, krůček po krůčku. Nejprve položí lidskou tradici na roveň Bibli, a pak ji pozvolna Bibli nadřazují. Jak se protibiblická tradice rozrůstá, tak kráčí dále a dále od Boha a postupně si vytváří svoje učení a svůj systém. Pak se vytvoří „učitelský úřad,“ který umožní interpretaci Bible ve „světle,“ tedy vlastně ve tmě lidských výmyslů. Když se lidské mozky naprogramují nejprve poučkami vhodného katechizmu odvozenými z „učitelského úřadu,“ tak už pak často ani četba Bible nepředstavuje pro systém příliš velké ohrožení. Systém se časem může tvářit navenek i docela vlídně, nicméně jakýkoliv pokus o návrat na skálu Božího Slova je nemilosrdně likvidován všemi prostředky, které má systém za dané situace k dispozici.


Závěr

Pokud se budeme držet principu Sola Scriptura, setkáme se s opozicí. V Kristu Ježíši je však naše vítězství. Nenechme si vyrazit z ruky meč Božího Slova. Naopak meč je k tomu, aby se pevně držel a používal k boji.


KDO JE Z BOHA, SLYŠÍ JEHO SLOVA. OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SRIPTURA II.



Jan 10:27 (NBK)

„Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě.“



Obsah článku:

Úvod



I. Vnitřní svědectví o pravosti Bible

1. Naplněná proroctví

2. Ježíšův respekt k Písmu

3. Aplikace principu Sola Sriptura v Beroji

4. Věrohodnost Nového Zákona

5. Další vnitřní svědectví o pravosti Bible



II. Kdo je z Boha, ten slyší Jeho Slova



Závěr







Úvod

K článku nazvanému „STRUČNÁ OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SCRIPTURA,“ (link: http://www.granosalis.cz/article.php?sid=4436 ) přišla jedna zajímavá otázka typická pro naše římsko-katolické přátele (pravděpodobně z nějaké instruktážní apologetické příručky). Ta otázka zněla ve smyslu: „Kde je v Bibli psáno Sola Scriptura?“ Nutno připustit, že je to docela elegantní chyták. Ocitáme se totiž v podobné situaci, jako bychom měli dokázat že, 1+1=2, což je docela nesnadné. Autor té otázky zřejmě nečetl článek příliš pozorně, protože v článku jsem uváděl, že princip Sola Sriptura, je výchozím předpokladem, tedy axiomem, na kterém se dále staví. Tomuto předpokladu buďto věříme nebo ne. Podobně jako věříme nebo nevěříme v existenci Boha. Přesto je dobré nezapomínat na fakt, že ačkoliv v Bibli nikde přímo napsáno Sola Scriptura nenajdeme, svědčí sama Bible jasně o své pravosti. Navíc o její pravosti svědčí sám její Autor, totiž Bůh.

Nejprve se tedy podívejme, jak svědčí Bible sama o sobě.


I. Vnitřní svědectví o pravosti Bible


1. Naplněná proroctví

V Bibli existuje celá řada proroctví, která se už naplnila. Mnoho z nich se vztahuje přímo k Ježíši Kristu. O těch snad ani netřeba na GS hovořit. Zmiňme tedy jen jako příklad proroctví z Izajáše o perském králi Kýrovi. Je to úžasně podrobné proroctví, které obsahuje i jméno krále Kýra a vzniklo mnohem dříve, než se tento král narodil. Taková jednoznačná a detailní naplněná proroctví jsou trnem v oku liberálům. V minulém století byly v liberálních kruzích v módě hypotézy, že proroctví byla napsána později (když už se události v nich popsané staly). Po nálezu kumránských svitků s velmi starými opisy Izajáše se však od těchto hypotéz začalo ustupovat. Současně už nejsou tak populární ani názory, že Izajášů bylo několik. Výše zmíněný příklad krásně ilustruje nejen pravdivost Bible, ale i fakt, že Bůh je vševědoucí i v tom smyslu, že zná do detailů celý průběh historie. Jak se krásně říká v angličtině: „History is His story.“


2. Ježíšův respekt k Písmu

Když Ježíš Kristus chodil skoro už před dvěma tisíci let po této Zemi byl Písmem vlastně dnešní Starý Zákon. Ježíš o Písmu mluvil s velkým respektem. Citáty s Písma bojoval se satanem v době pokušení a citáty z Písma používal jako argumenty při teologických diskusích. Citoval z Tóry, Proroků i z Žalmů. Dobře si byl vědom, že Písmo svědčí o Něm. Když Jan Křtitel z vězení posílal vzkaz k Ježíšovi, s dotazem, zda je ten Mesiáš, Ježíš mu odpověděl citací poroctví z Izajáše, které se na Něj vztahovalo.


3. Aplikace principu Sola Sriptura v Beroji

Bible pozitivně hodnotí horlivost Židů v Beroji. Když jim bylo zvěstováno Evangelium, pečlivě je zkoumali ve světle Písma (tehdy SZ). Nepatřili mezi naivky, které spolknou kdejaké atraktivně se tvářící učení i s navijákem. Když tedy zjistili, že Evangelium je v souladu s Písmem, mohla stát jejich víra na opravdu pevném základě.


4. Věrohodnost Nového Zákona

Ve své druhé NZ epištole řadí apoštol Petr Pavlovy listy mezi Písma. Další ve vztahu i k NZ viz část II.


5. Další vnitřní svědectví o pravosti Bible

V Bibli najdeme dokonce místa, kde se o Bohu hovoří jako o Slovu a naopak o Slovu jako o Bohu. To má své důsledky. Slovo Boží není mrtvá litera – je živé. A neúcta a neláska Bpžímu slovu znamená neúctu a nelásku k samotnému Bohu. Napdení autority Božího Slova pak znamená napadení autority samotného Boha. V Bibli také najdeme svědectví o tom, k čemu je Písmo dobré – jakýsi návod k použití. Je také konstatováno, že Písmo je Bohem vydechnuté. Zde uvedená svědectví samozřejmě nejsou vyčerpávající a čtenáře tohoto článku jistě napadne celá řada dalších míst v Bibli potvrzující autenticitu Bible samotné.



II. Kdo je z Boha, ten slyší Jeho Slova

Podobně jako pes zná hlas svého pána, znají Boží děti hlas Boží. Jednoduše poznají, když čtou Bibli, že to nejsou obyčejná lidská slova, jako nacházíme v jiných knihách. Poznají řeč pravého Boha – Boha Bible.

Pán Ježíš říká:

Jan 10:27 (NBK)

„Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě.“


Tento poslední argument je velmi pádný, ale má omezenou platnost. Není to argument úplně pro všechny. Je to totiž argument pro všechny ovce, nikoliv však pro kozly. Ovce totiž slyší Ježíšův hlas a věří Jeho Slovům. Jenže ne všichni slyší s vírou Jeho Slova. Proč? Protože nejsou všichni z jeho ovcí. Ježíš říká:

Jan 10:26 (NBK)

„Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí, jak jsem Vám řekl.“



Závěr

Važme si Bible. Co bychom bez ní věděli o Bohu? Vždyť Bůh je schopen existence mimo čas prostor a hmotu. Tomu jistě věří všichni, kdo nejsou pantheisté. My však jsme naopak uzavřeni v čase, prostoru a hmotě. Jsme tedy naprosto odkázání na Boží sebezjevení. A Bůh se nám dal poznat v Bibli. Samozřejmě, že máme volbu Bibli ignorovat. Můžeme si pak vytvořit, namísto pravého Boha Bible, jen příjemného bůžka vlastních představ a nakonec být i s ním uvrženi do ohnivého jezera. Pokud však hledáme spásu, pamatujme, že ji nalezneme pouze u pravého Boha – Boha Bible.





Re: Otázka pro kněze pravoslavné církve Halíka: Líbání ikon (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Středa, 30. srpen 2006 @ 21:13:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Petr Šíma (amisrtep) psal:
Děkuji ti Seraphime za odpovědi,
jen bych podotkl, že se nezobrazuje jen Kristus, ale i Otec Bůh. Jestli říkáš, že Syna můžeme zpodobňovat, pak i Otce? A jestli tedy Bůh Otec se zpodobnil v Synu, pak jak to, že jsou zpodobňováni zvlášť? A proč se jejich podobizny tak liší? To jen namátkou.

Odpovídám:
Pokud vím, tak Otec Bůh se zobrazuje na základě popisu vidění proroka Daniela z doby babylonského zajetí Izraele. Viz:
Daniel, 7. kapitola, následující verše (ekumenický překlad):
9 Viděl jsem, že byly postaveny stolce a že usedl Věkovitý. Jeho oblek byl bílý jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho stolec - plameny ohně, jeho kola - hořící oheň.
10 Řeka ohnivá proudila a vycházela od něho, tisíce tisíců sloužily jemu a desetitíce desetitisíců stály před ním. Zasedl soud a byly otevřeny knihy.
11 Tu jsem viděl, že pro ta troufalá slova, která roh mluvil, viděl jsem, že to zvíře bylo zabito, jeho tělo zničeno a dáno k spálení ohněm.
12 Zbylým zvířatům odňali jejich vladařskou moc a byl jim ponechán život do určité doby a času.
13 Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu.
14 A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno."
15 Můj duch, můj, Danielův, byl uvnitř své schránky zmatený a vidění, která mi prošla hlavou, mě naplnila hrůzou.
16 Přistoupil jsem k jednomu z těch, kteří tam stáli, a prosil jsem ho o hodnověrný výklad toho všeho. Řekl mi to a oznámil mi výklad té věci:
17 "Ta čtyři veliká zvířata, to čtyři králové povstanou v zemi.
18 Ale království se ujmou svatí Nejvyššího a budou mít království v držení až na věky, totiž až na věky věků."
19 Chtěl jsem mít jistotu o tom čtvrtém zvířeti, které bylo odlišné ode všech ostatních a bylo mimořádně strašné: mělo železné zuby, bronzové drápy, žralo a drtilo a zbytek rozšlapávalo svýma nohama,
20 i o deseti rozích, které mělo na hlavě, a o dalším, který vyrostl a před nímž tři spadly, totiž o tom rohu, který měl oči a ústa mluvící troufale a jevil se větší než ostatní.
21 Viděl jsem, že ten roh vedl válku proti svatým a přemáhal je,
22 až přišel Věkovitý a soud byl předán svatým Nejvyššího; nadešla doba a království dostali do držení svatí.

(kralický překlad)
7,9 Hleděl jsem, až trůnové ti svrženi byli, a Starý dnů posadil se, jehož roucho jako sníh bílé, a vlasové hlavy jeho jako vlna čistá, trůn jako jiskry ohně, kola jeho jako oheň hořící.
7,10 Potok ohnivý tekl a vycházel od něho, tisícové tisíců sloužili jemu, a desetkrát tisíckrát sto tisíců stálo před ním; soud zasedl, a knihy otevříny byly.
7,11 Patřil jsem tehdáž, hned jakž se začal zvuk té řeči pyšné, kterouž roh mluvil; patřil jsem, dokudž ta šelma nebyla zabita, a vyhlazeno tělo její, a dáno k spálení ohni.
7,12 A i ostatkům šelm odjali panství; nebo dlouhost života jim odměřena byla až do času, a to uloženého času.
7,13 Viděl jsem u vidění nočním, a aj, s oblaky nebeskými podobný Synu člověka přicházel; potom až k Starému dnů přišel, a před něj postaven byl.
7,14 I dáno jest jemu panství a sláva i království, aby všickni lidé, národové a jazykové sloužili jemu; jehož panství jest panství věčné, kteréž nepomíjí, a království jeho, kteréž se neruší.
7,15 [I] zhrozil se duch můj ve mně Danielovi u prostřed těla, a vidění má předěsila mne.
7,16 Tedy přistoupil jsem k jednomu z přístojících, a ptal jsem se ho na jistotu vší té věci. I pověděl mi, a výklad řečí mi oznámil:
7,17 Ty šelmy veliké, kteréž jsou čtyry, jsou čtyři králové, kteříž povstanou z země,
7,18 A ujmou království svatých výsostí, kteříž obdržeti mají království až na věky, a až na věky věků.
7,19 Tedy žádostiv jsem byl zprávy o šelmě čtvrté, kteráž rozdílná byla ode všech jiných, hrozná velmi; zubové její železní, a pazoury její ocelivé, kteráž zžírala, potírala, ostatek pak nohama svýma pošlapávala.
7,20 Tolikéž o rozích desíti, kteříž byli na hlavě její, a o posledním, kterýž vyrostl, a před ním spadli tři; o tom rohu, pravím, kterýž měl oči a ústa mluvící pyšně, a byl na pohledění větší než jiní.
7,21 Viděl jsem, an roh ten válku vedl s svatými, a přemáhal je,
7,22 Až přišel Starý dnů, a oddán jest soud svatým výsostí, a čas přišel, aby to království svatí obdrželi.

Pozdravuje Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve



Re: Prorok Daniel, ikony - pro Petra Šímu (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Čtvrtek, 31. srpen 2006 @ 13:29:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416
Milý Petře, jak se díváš na rozlišování duchů?
Podle mého názoru, kdyby se Daniel řídil bezvýhradně Desaterem (Exodus 20,4-5: NEZOBRAZÍŠ SI BOHA ZPODOBENÍM NIČEHO, CO JE NAHOŘE NA NEBI, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit) jako definitivním posledním zjevením Božím (Boží zjevení - jak se shodují pravoslavní, katolíci a všichni protestanté bylo zakončeno až knihou apoštola Jana Zjevení. Od té doby sice existují občas soukromá zjevení Boží, ta však nesmí být v rozporu s už zakončeným zjevením kánonu Starého a Nového zákona.), tak by vidění Boha Otce - Věkovitého - Starého dnů (Daniel, 7. kapitola, verše 9-22) musel odmítnout jako démonický přelud. On to vidění však přijal a zapsal do knihy Bible jako Boží.

V Pravoslavné církvi nejsou používány sochy, malují se pouze ikony a to podle přesně stanovených pravidel proto, aby nedocházelo k modloslužbě.
Podle mého názoru je škoda, že v dobách, kdy králové a šlechtici věřili v Boha, tak tito boháči ikony v chrámech zahalili zlatým a stříbrným "bedněním", takže z nich jsou od té doby dodnes často vidět sotva obličeje. Bohu žel tehdejší biskupové a pečovatelé o chrám ustupovali rozmarům bohatých vládců a tím prakticky zbavili ikony jejich pedagogického významu, který zde existoval zvláště pro negramotné, kterých byla až do začátku 20. století naprostá většina. Asi proto se rozmohl v Rusku, Bulharsku, Srbsku, Řecku, Rumunsku ateismus a pověry - ty jsou propojeny s modloslužbou. Nyní všichni východoevropané číst umí, takže symboliku ikon vidět nepotřebují. Potřebují však číst Bibli a vzdělávat se v pravoslavné teologii. Na to jsou však příliš pohodlní. Proto zůstávají raději pověrčiví. Pak však jsou pravoslavnými křesťany jen podle jména a ne ve skutečnosti.

Odpovídal: Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve



Re: Otázka pro kněze pravoslavné církve Halíka: Líbání ikon (Skóre: 1)
Vložil: danek v Neděle, 13. květen 2007 @ 00:45:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj, ten článek se nějakým způsobem dostal na můj profil, tak jenom říkám, že já jsem Danek - ne Daněk.
.
.
.
No já bych ji nelíbal. Sice záleží na tom, čemu lidi věří. Proto tu máme písmo a můj výklad je, že se to dělat nemá. Ale říkám: záleží čemu věříme. Když nosím na krku křížek, tak se 1 nebo 2x stalo, že jsem ho políbil (tak normálně - nic si o mě nemyslete). A udělal jsem to proto, že jsem cítil v srdci radost, vděčnost a lásku k Ježíši. Copak je tohle modloslužba? Věřím, že ne. Já nevím, jak je to u pravoslavných, jestli jim to přinese spásu nebo co, ale nezdá se mi to moc od Boha. Jak jsi říkal o tech otisků rtů na skle..fuj, tohle by Bůh nepřikazoval. Tohle přikazují bůžkové: Líbejte a uctívejte němé modly. Pokud tam ale příjde člověk před tu ikonu a v srdci si řekne, že se absolutně rozplívá nad Božím jménem a touží kvůli tomu i políbit ikonu, tak budiž - ať si dělá, čemu věří. Ať dělá, co myslí, že je dobré.

Stránka vygenerována za: 0.71 sekundy