Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Dostala se mi do ruky jedna docela zvláštní kniha od americké adventistické spisovatelky, kazatelky a především prorokyně E.G.Whiteové s názvem „Zkušenosti a vidění jakož i duchovní dary“. Během čtení jsem usoudil, že by nebylo dobré nechat si různé postřehy pro sebe, ale předat je dál ostatním věřícím lidem.   V knize autorka popisuje především svoje osobní vidění a zjevení pocházející - jak sama věří - od Boha, jimiž vysvětluje nebo doplňuje mnohá místa v Bibli. Její vidění a výklad Božího slova v podstatě určuje víru dnešním adventistům sedmého dne. Své zjevení považuje mnohdy za spásonosné, když několikrát píše (doslova vyhrožuje), že jestli je někdo nepřijme, nedojde spasení. Učení EGW je pro adventisty jakousi druhou biblí – autoritou vedle Božího psaného slova. Adventisté jsou většině věřících z jiných církvích známi díky (až farizejskému) zachovávání čtvrtého přikázání Desatera: svěcením soboty, a dále nevyplněným proroctvím o druhém příchodu Ježíše Krista v roce 1844.

Některá vidění EGW jsou si podobná s viděními dnešních charismatických vůdců: duchovním světem ji provází anděl, který jí mnohé vysvětluje, mnohdy je přítomna v jakési nebeské svatyni a svatyni svatých (která hraje v učení adventistů významnou roli), ve které vidí kamenné desky s Desaterem a s ověnčeným přikázáním o svěcení soboty, dále je přítomna v jiných světech, vidí Otce, Ježíše, satana, spoustu andělů (např. andělé při sestupu z nebe na zem a zpět musejí projít andělskou vrátnicí s píchačkami), vzkříšené věřící i nevěřící, je přítomna během posledních hodin Ježíšova života zde na zemi, vidí obležení svatého města, kde mezi nepřáteli spatřuje také Napoleona a nakonec je jí zjeven poslední soud. Jedním z mnoha zvláštnějších vidění je např. to, při kterém byla vzata k jednomu světu se sedmi měsíci, kde vidí starého Enocha, jenž byl vzat do nebe a ptá se ho, zda je tohle místo, na které se dostal ze země. On ji vysvětluje, že nikoliv, že se jedná o místo, které jen navštívil (str. 28). Zvláštní vidění EGW se týká satana. Dle tohoto vidění satan litoval svých skutků a přál si být opět v nebi. Spolu se svými následovníky plakal a prosil, aby mohli vejíti v přízeň Boží!! (str. 118) Dále byla přítomna i satanovu konci. Dle Bible bude satan trýzněn v jezeře ohně a síry dnem i nocí na věky věků (Zj 20:10), avšak EGW vidí satana trpět časově omezeně, pouze na dobu potřebnou k vytrpění svých vlastních hříchů a hříchů vykoupených svatých. Poté bude satan stráven, tj. prakticky přestane existovat!! (str. 254) EGW vidí Ježíše jako kněze vykonávat službu ve svatyni s kadidelnicí u truhly s Desaterem. (str. 240) Nejfantastičtější vidění je však spojeno se svatyní svatých: EGW vidí Boha Otce jak povstal ze svého trůnu (!) na kterém seděl se Synem a odebral se v ohnivém voze do svatyně svatých za oponu a tam se posadil. Poté i Syn povstal z trůnu a na voze byl nesen do svatyně svatých, kde již seděl Otec. (str. 40-42) Co vlastně učila EGW o druhém příchodu Ježíše Krista, co pro adventisty znamená rok 1844 a jak si vysvětlují fakt, že Ježíš nepřišel ve vypočtený termín? Pravdou je, že tato kniha mi nejen dala odpovědi na tyto otázky, ale také mě vyvedla z některých zkreslených představ o učení adventistů sedmého dne. Vše začalo v roce 1831 kdy jeden americký venkovan, farmář William Miller (později metodistický a poté baptistický kazatel, jehož kázání navštěvovala od svých třinácti let i EGW) začal hlásat, že v roce 1843 přijde na tuto zemi (a očistí ji) Ježíš Kristus. Tak jako Jan Křtitel zvěstoval první příchod Ježíše, zvěstoval Miller jeho druhý příchod. (str. 192) Také mladá EGW pevně věřila v tento příchod a připravovala se na něj. V roce 1843 se však žádný druhý příchod Ježíše Krista nekonal. Tehdy jí bylo šestnáct let. Po zklamání přichází Miller s tím, že se spletl ve výpočtu a Ježíš má přijít následující rok 22. října 1844. Miller si prostě neuvědomil, že rok 0 vlastně neexistuje a že mezi 1 př.n.l a 1 n.l. nejsou v absolutní hodnotě dva roky. V roce 1844 Ježíš také nepřišel, a tak bylo třeba neúspěch nějakým způsobem vysvětlit. Tímto prakticky končí vliv Millera – „první fáze adventismu“ a začíná „druhá fáze adventismu“ založená na mnoha zjeveních především EGW a jejich výkladech. To, co se mělo stát fyzicky zde na zemi, se ve skutečnosti stalo duchovně v nebeské svatyni. Vidění a zjevení EGW začínají krátce po roce 1844 a mají vlastně za úkol vysvětlit a uvést na pravou míru neúspěch Millerových výpočtů. Jakým způsobem vlastně došel Miller na rok 1843 popř. 1844? Miller vycházel z Bible, z Danielova proroctví, když účelově spojil dvě různá vidění z 8. a 9. kapitoly. Nejprve zaměnil 2300 večerů a jiter (Dan 8:9-14) za 2300 let a tyto roky připočítal k letopočtu, který určuje vyjití slova o navrácení a vybudování Jeruzaléma (Dan 9:25), tj. k roku 457 př. n.l. Rok 1843 pak získáme součtem hodnot –457+2300. Nechci podrobně rozebírat jednotlivá Danielova vidění, ale pokusím se krátce přiblížit, co tato dvě místa v Bibli znamenají. Nejprve verše 8:9-14: zde je popsáno vojenské běsnění syrského krále Antiocha IV. Epifana (175 – 164 př.n.l.), který je v Bibli symbolizován malým rohem, jenž pronásledoval a zabíjel Židy a který znesvětil židovský chrám – svatyni tím, že zakázal oběti. A celé tohle vidění končí po 2300 večerech a jitrech (tj. 6 letech, 4 měsících a 20 dnech), poté je svatyně očištěna a oběť obnovena (roku 164 př.n.l). Toto je vidění, které dostal Daniel v babylonském zajetí přibližně v roce 543 př.n.l. Druhým místem je verš 9:25, kde je Danielovi sděleno, kdy přesně začne sedmdesát týdnů let (tj. 490 roků), které dal Bůh z milosti svému nevěrnému lidu, dokud nenabídne spásu pohanům. Bible tento počátek popisuje jako „vyjití slova o navrácení a vybudování Jeruzaléma“. Z kontextu starozákonních knih, které popisují babylonské zajetí, zjistíme, že tím „slovem“ je vlastně list vydaný perským králem Artaxerxem v sedmém roce jeho kralování, tj. roku 457 př.n.l (Ezd 7). Král v listu dovoluje židovským obyvatelům opustit Babylon a vrátit se do své vlasti. Tohle vidění dostal Daniel přibližně v roce 538 př. n.l., tj. těsně před dobytím Babylonu Médo-Peršany. Zde je nutné upozornit, že ne všechny církve (především letniční a charismatické, na rozdíl od adventistů a třeba i kalvinistů) učí rok 457 př.n.l jako rok vyjití slova, ale na základě Neh 2:1 stanovují rok vyjití ve dvacátém roku kralování Artaxerxe, tj, na rok 443 př.n.l. Toto místo dle mého názoru neurčuje rok vyjití lidu do své země, ale spíše rok, kdy má být dodán materiál na opravu chrámu. Tento stručný popis dvou důležitých míst v Danielovi snad postačí k tomu, aby si každý uvědomil, že se jedná o dvě různá zjevení, že je Daniel dostal v časovém rozpětí asi pěti let a hlavně, že každé vypráví o jedné konkrétní události, která není nijak závislá na té druhé! Součet těchto dvou čísel je slušně řečeno absurdní… Jak vlastně pokračovala „druhá fáze adventismu“ pod vedením EGW? EGW samozřejmě navazuje na učení Millera, učení Bible, ale vše podřizuje svým viděním a zjevením. Jednoduše řečeno EGW považuje Millerovy proroctví/výpočty jako správné a Bohem inspirované, avšak lidmi špatně vyložené: ve skutečnosti se nejednalo o fyzický příchod Ježíše na zem 22. října 1844, ale o duchovní vejití Ježíše z nebeské svatyně do svatyně svatých, čímž bylo ukončeno 2300 let. Tímto Ježíš kromě jiného údajně dokončil očišťování svatyně od hříchů, teprve nyní přinesl oběť konečného smíření (!!) za svůj lid, přijal království od svého Otce… Ve svých viděních dostává EGW také vysvětlení na nevyplněný příchod Ježíše roku 1843: proroctví bylo řízeno rukou Páně (!), výpočty byly takové, jaké je Pán chtěl mít, ale jeho ruka skryla chybu v jednom výpočtu, takže ji nikdo nemohl vidět. (str. 59, 194) Byla to vlastně Boží zkouška svého lidu, Bůh chtěl, aby jeho lid zažil jakési zklamání. (str. 197-198) Nakonec přece jen Bůh odňal z výpočtu svoji ruku, aby byl omyl objasněn, tj. Bůh tímto ukázal na následující rok. (str. 198) Podobně vysvětluje EGW neúspěch roku 1844: Lid Boží byl opět zkoušen a přezkoušen. (str. 202) Výpočet byl správný, ale Ježíš nepřišel očistit zemi, ale svatyni svatých. (str. 205) Ježíš vysvětluje zklamaným skrze anděla, že tato země není svatyní, (str. 206) jak lidé mylně věřili. (str. 212) Všem lidem, kteří nepřijali tato dvě „vysvětlení“, nedává EGW žádnou šanci na spasení! Veškerou kritiku neúspěchu roku 1843 a roku 1844 dle EGW monitorují andělé a vše si zapisují! EGW je ukázáno, že kritika a výsměch lidí, je vlastně výsměchem Bohu, a tak tuto situaci připodobňuje biblickému příběhu o malých bezbožných chlapcích vysmívajících se proroku Elíšovi, za což je postihl Boží trest. (str. 209) Z knihy se také dovídám, že tato dvě vysvětlení přijímá nakonec i samotný Miller. Nutno poznamenat, že jsou nazvány jako „poselství prvního a druhého anděla“ a že existuje ještě „poselství třetího anděla“, které je v důležitosti na stejné úrovni jako předchozí dvě. Třetí poselství však Miller již (pod mocí satanovou) nepřijal. I přesto mu EGW dává spasení!! (str. 219) Byly výpočty o roku 1843/1844 opravdu inspirované Bohem? I přesto, že se Miller opíral o Bibli, s čistým svědomím říkám, že nikoli. Byla to v podstatě umná a záměrná kombinace historických dat. Copak Ježíš neříká, že žádný člověk nezná čas jeho druhého příchodu? A co vidění ve kterých EGW napravuje a vysvětluje neúspěch svého kazatele? Netvrdím za každou cenu, že byla od ďábla. Od Boha však nemohla být, neboť mnohá popisují nesmyslný výklad Danielova proroctví, jsou v rozporu se slovem Božím, mnohdy až zoufale obhajují dané letopočty apod. Copak Ježíš až v roce 1844 mohl přinést oběť konečného smíření, když již na kříži zvolal dokonáno jest? Jak mohla EGW vidět Ježíše ve svatyni kde byl také sedmiramenný svícen, stůl s chleby předložení, oltář a kadidelnice (str. 213), když Ježíš není knězem podle řádu Mojžíšova, ale podle Melchisedechova? A jak vůbec mohl Ježíš očistit svatyni svatých? Copak může být takové místo v nebesích něčím znečištěno? Takových otázek existuje daleko více. Všechna tahle vidění a počítání ve skutečnosti pocházejí nikoli od Boha, ale od lidí, kteří proroky Božími nikdy nebyli! Takovéto učení Bible nazývá falešným, neboli bludem! Na závěr chci ještě zmínit jedno povedené sčítání roků. Co se stane, když k roku 1844 připočítám 120 let? (Gn 6:3) Některým adventistům to zřejmě přijde logické, když se k roku Ježíšova vejití do svatyně svatých připočítají roky, které dal Bůh lidem, aby měli čas učinit pokání před sesláním potopy!! To se pak několik nadšených adventistů velmi divilo, když v roce 1964 nedošlo k očekávanému příchodu Krista… Radim Bohdálek, radimb@seznam.cz