Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

ORIGENES - základní fakta o jeho učení Vzhledem k tomu, že se zde vyskytují jak v mé, tak i v práci Mgr. Halíka kritické narážky na Origenovo učení, dovoluji si zveřejnit několik faktů o jeho učení. Očekávám zajímavou diskuzi ze všech koutů církve, neboť jeho učení negativně ovlivnilo celou církev v průběhu 2000 let. V podstatě jde o indoktrinaci církevního (výrazně pavlovského = židokřesťanského) myšlení platónskou filosofiií. Kdy Platón říká, že mravní principy Božích zákonů jsou nad Boha. Což mohl vyvozovat v řeckém mmyšlenkovém okruhu, avšak židokřesťanské myšlení praví jinak: Sola Scriptura, Sola Gratia, Sola Fidei. To je sice Lutherovo heslo, ale shrnuje ve zkratce to, o co šlo ap. Pavlovi a ostatním apoštolům v 1. století - že inkarnace Ježíše, jeho život, smrt a vzkříšení je naplněním nejen Mojžíšova Zákona a Proroků, ale i naplněním tužeb všech židů, očekávajících příchod Mesiáše. Takto chápeme i čekání na Ježíšův 2. příchod ve slávě a moci jeho a našeho nebeského Otce, očekáváme také vzkříšení mrtvých a poslední soud. A takto také víme, že toto vše je již velmi blízko.

Naproti tomu církve, které mají ve své teologii vědomě či nevědomě učení o APOKATASTAZI = VŠESPASENÍ, toto očekávání relativizují. Místo na službu potřebným a na rozumné zvěstování skutečného evangelia skrze pokání a víru a očekávání 2. příchodu Ježíše, se soustředí na růst církví, tzv. sjednocení, vylití ducha, jakési probuzení atd. Poznámka na závěr: Je zvláštní, že se v současné době domluvímve službě chudým lépe s katolíkem než s evangelikály. Slovo milosti je dnes lépe kázáno evangelíky než charismatiky. O teologii si mohu lépe popovídat s pravoslavným duchovním než s vedoucími skupinek. A svoboda projevu je více ctěna v sekulárním světě než ve vyznavačských církvích. PROČ? Jsou snad charismaticko-evangelikální církve natolik snobské a elitářské, že nedokáží sebereflektovat změnu? Nebo se jejich vedoucí něčeho bojí? Obrodná křesťanská hnutí nejsou chaotická (vedou-li je klasičtí, avšak probuzení reformační teologové), nýbrž dynamická. Problémem pro stávající církevní establishment byly vždy výrazné individuality v těchto hnutích. Bortily totiž zažitou ideu o poslušnosti vedoucím a "matce církvi". Což je jen dobře, protože tak se církev Kristova během 2000 let posouvá o několik kroků dále. Skrze poslušnost slova evangelia. Kdo má uši k slyšení, slyš. :-) A následuje slíbený Origenes :
Zvláštní aspekty Órigenovy telogie
Órigenova teologie je velmi komplexní a Órigenés zasahoval do všech jejích odvětví. Zde zmíníme jen její nejdůležitější aspekty.

Trinitární teologie
V otázce Nejsvětější Trojice bojoval Órigenés proti modalismu, avšak sám byl obviňován ze subordinacionismu. Syn vychází z Otce podobně jako vůle z rozumu, nikoli tedy dělením, ale duchovně. Jeho zrození je od věčnosti, tj. nebyla nikdy doba, kdy by Syn nebyl (proti tomu srv. Areios a arianismus). Syn není synem per adoptionem, sed natura („nikoli přijetím, ale přirozeností“). Syn i Otec tedy mají jedinou podstatu,. Órigenés v této souvislosti jako první použil v pozdějším křesťanství klíčové slovo ομοούσιος homoúsios, „jediné podstaty“, „soupodstatný“, termín použitý v roce 325 na 1. nikajském koncilu.

Logos (tj. Syna, Slovo) nazývá Órigenés „druhým Bohem“ (viz Rozhovor s Heraklidem), zatímco Otec je nazýván „autótheos“ a „haplós agathos“, tedy „prvotní Bůh“ a „jediný dobrý“. Z těchto a z dalších výrazů vyplývá, že Órigenés považoval Syna a Ducha za prostředníky mezi Otcem a stvořením a za Otci podřízené. V tom spočívá Órigenovi vyčítaný subordinacionismus, neboť tím Órigenés předpokládá jistou hierarchii v rámci Trojice.

Christologie
V rámci christologie používá Órigenés poprvé termín θεάνθρωπος theanthrópos „bohočlověk“, kterým vyjadřuje plnost lidství i božství v Kristu. Poprvé se také objevuje termín „Ježíšova duše“, která je pojítkem mezi nekonečným Logem (Synem) a omezeným tělem. Órigenés učí také commucatio idiomatum, tedy skutečnost, že jednota mezi lidstvím a božstvím v Kristu je tak těsná, že je možné na Krista aplikovat termíny jak týkající se jeho božství, tak jeho lidství. Órigenés daroval řecké teologii i následující termíny: physis, hypostasis, úsia.

Eschatologie
Órigenova eschatologie je známa pro jeho učení o apokatastazi. Órigenés se domníval, že na konci časů dojde k navrácení všeho k Bohu a k očistě všech vin. Órigenés nezná věčné tresty pro hříšné; jen tresty časné, tj. očišťující. Avšak nutno dodat, že Órigenés nezná ani konečné završení, neboť pod vlivem platonismu zastává pluralitu po sobě jdoucích světů. Tedy na konci tohoto světa po apokatastasi opět dojde k hříchu - neboť věčné lidské duše mají stále svobodnou volbu - zhřeší, Bůh je obleče do hmoty a celý příběh začíná znovu.

Lidská duše
Lidská duše je podle Órigena (opět pod vlivem platónismu) nejen nesmrtelná, ale i věčná. Že se nachází v hmotném těle, je zaviněno jejím hříchem a pádem. V jistém smyslu Órigenés hovoří o „převtělování“, neboť každá duše může žít v různých světech jdoucích po sobě, neboť je vždy svobodná odmítnout Boha, „padnout“ a dostat se do hmotného světa.

Exegeze
V exegezi zastával Órigenés pod vlivem řecké filosofie a zvláště židovského myslitele Filona Alexandrijského učení o třech smyslech. Každý text Písma má tři smysly (doslovný, duševní a duchovní), podobně jako jsou tři složky člověka (tělo, duše a duch); každý křesťan je vyzván, aby pronikl až k tomu třetímu, duchovnímu smyslu, který teprve dává život a odhaluje pravdu. Aby tohoto smyslu Órigenés dosáhl (neboť tento smysl není odhalen všem, ale jen těm, kdo mají dar Ducha), používá velmi často alegorický výklad, kterým se velmi proslavil. Órigenés zastává nauku o slovní inspiraci Písem.

Další aspekty
Órigenés zastává v plné míře učení o prvotním hříchu a zastává i křest novorozeňat.
Jedině v církvi je Kristova spásná milost a víra, proto „mimo církev není spásy“.
V otázce pokání zastává Órigenés názor, že jedinou příležitostí, jak být očištěn od hříchu, je křest. Po křtu však přesto existuje sedm možností, jak dosáhnout odpuštění hříchů: mučednictví, milosrdenství (dávání almužen), odpouštění těm, kdo se provinili proti nám, obrácení hříšníka, láska a konečně tvrdé pokání a vyznání svých vin knězi. Órigenés tedy zná zpověď knězi, který rozhodne, zdá má být učiněna veřejně, či nikoli.