Grano Salis - Tmáři Voltaire a spol.

Rasismus je plodem osvícenství

Milan Glaser Rasismus je odporný typ myšlení a všichni se shodují na tom, že je zcela zavrženíhodný. Dokonce i ti, kteří se ohánějí slovem tolerance ve vztahu k různým jiným úchylkám jednání i myšlení, se v tomto bodě zcela shodují: rasismus nepatří do lidského společenství.

Když je řeč o rasismu, málokdy si někdo pokládá otázku, kde jsou vlastně jeho kořeny. Odkud rasismus pochází? A je to škoda, protože odpověď je přinejmenším zajímavá. Absence této otázky má však také svůj důvod. Měli by si ji totiž položit hlavně ti, kteří pokládají osvícenství za myšlenkový proud, přinášející pokrok, čímž se kdysi rozumělo hlavně osvobození od středověkého, nebo rovnou církevního tmářství. Středověk ani starověk totiž rasismus nezná. To je první fakt, který stojí za povšimnutí. A druhý je možná ještě překvapivější. Rasismus je totiž vynálezem právě oněch osvícenců (skoro by se hodilo dát to slovo do uvozovek), ke kterým se ani dnes nepřestávají hlásit hlasatelé pokroku a vysvobození lidstva z okovů církevních dogmat. Od Kanta k Voltairovi až k Montesquieuovi či Humeovi jsou výrazy „černoch“ a „zvíře“ synonyma, kterými se to v jejich spisech jenom hemží. V knize italského autora Marco Marsilia nazvané Rasismus a jeho osvícenský původ, která právě vyšla, jsou všechny nauky a výroky těchto šampiónů pokroku pěkně sesbírány, a poskytují skutečně pozoruhodný čtenářský zážitek. Tak například Immanuel Kant, německý filosof, který je v univerzitním prostředí stále pokládán za těžko dostižný vzor filosofického myšlení, praví s příslovečnou logikou svého čistého rozumu, že „negři s*****í“ a to kvůli „jejich společnému kmenovému původu“. Voltaire je zase přesvědčen, že „afričanky se páří se šimpanzy a rodí sterilní monstra a že v Kalábrii (Voltair na ni měl zřejmě spadeno) je ještě dnes (rozumějme v časech Voltaira) občas takovéto monstrum někde zabito“. Tato hvězda osvícenské elegance se dále domnívá, že „černoši a černošky, transportovaní do chladnějších krajin, rodí i nadále zvířata téhož druhu“, totiž „rasu bastardů“. Voltairův britský kolega a podobně „osvícený“ myslitel David Hume tvrdí, že „negři a všichni ostatní podobného druhu představují rasu, která je z přirozenosti nižší než běloši“. Brilantní francouzský literát Montesquieu zase praví, že „prostě nelze mít za to, že by Bůh, který je bytostí velmi moudrou, mohl vložit duši, a už vůbec ne dobrou duši, do těla tak černého“. Kniha italského autora Rasismus a jeho osvícenský původ přináší 190 stran úryvků z děl těchto a jiných autorů, kteří jsou v dnešním akademickém prostředí vydáváni za nositele ušlechtilého myšlení, kterým se teprve podařilo vnést do lidských dějin konečně to pravé světlo. Zamlčování nebo přinejmenším bagatelizace a omlouvání těchto plodů osvícenské inspirace patří stále k akademickému bontonu. Jistěže zahanbující omyly v představách a myšlení lidí z dob minulých nenacházíme jen u osvícenců, ale tak flagrantní a v osvícenských kruzích všeobecně rozšířené důkazy pýchy či spíše hlouposti, uvádějící na scénu lidských dějin filosoficky odůvodňované pohrdání a nenávist k celým, mimochodem početně mnohem silnější, skupině lidí než jsou Evropané, takové, abychom skutečně pohledali… V dějinách představují opravdové novum. A že to nekončí jenom u slov těchto pašáků novověku, je vidět dobře na dalším anglickém osvícenském filosofovi Johnovi Lockeovi. Ten nejen tvrdí, že i „dítě přece může dokázat, že černoch není člověk“, ale právě John Locke byl zároveň jedním z velkých akcionářů tzv. Royal African Compeny, Královské Africké společnosti, která měla monopol na obchod s černými otroky. A když tedy říká Voltair, že „brazilec je živočich, jehož druh ještě není plně rozvinut“ lze v tom slyšet i zárodek evolučního myšlení, protože – jak Voltaire dodává – „možná i tento druh bude mít někdy někoho jako je Newton nebo Locke“, což ovšem bude možné jen za předpokladu, že - jak „zasvěceně“ říká - „jeho orgány budou dostatečně pružné a pevné, protože na orgánech závisí všechno“. Závisel na nich i rozum Voltaira a jemu podobných duchů? Osvícenství je tedy v něčem opravdu originální, to se nedá popřít. A bylo by nejen zajímavé, ale i potřebné uvědomit si v čem. V každém případě však z těchto plodů osvícenského myšlení vyčuhuje rozum, který není lidský. Plody, které přinesl v 18.století v podobě např. francouzské revoluce, v 19.století v podobě evropských kolonialismů a hlavně ve 20.století v podobě miliónů obětí rasových či sociálně-třídních totalit, jsou každému zjevné. Dokonce tak zjevné, že by se mohlo uvažovat i o změně historiografické terminologie z osvícenství na zaslepenectví. V každém případě lze konstatovat, že je to právě ochlazování křesťanské víry či přímo nenávist k ní, která přivedla tyto smutné kabrňáky takzvaného pokroku ke ztrátě toho, co bylo nezpochybňovaným intelektuálním vlastnictvím nejen středověku, ale dokonce i pohanského starověku, totiž všeobecný pojem člověka a lidství. Sekce RV http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=6416 7.9.2006

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace