Papež požadoval po muslimech pacifismus a zákonitě neuspěl Papež Benedikt XVI. v úterý 12. září 2006 na univerzitě v Řezně (Regensburgu) citoval část díla vydaného profesorem Theodorem Khoury (Münster): dialog učeného byzantského císaře Manuela II. Paleologa, který probíhal snad někdy v zimních měsících roku 1391 u Ankary s jedním perským učencem o křesťanství a islamu a jejich pravdě. Pravoslavný byzantský císař, který miloval pacifismus se dotýkal tématu jihād (svaté války). Císař určitě věděl, že súra 2,256 praví: „Ve věcech víry žádný nátlak“. Je to jedna z počátečních súr, kdy Mohamed ještě neměl moc a byl ohrožován. Císař však, samozřejmě, znal také směrnice, které byly o svaté válce řečeny později a začleněny do Koránu.

Aniž by se zastavoval u podrobností, jakou je rozdíl v zacházení s těmi, kteří mají „Knihu“ a s „nevěřícími“, obrací se s překvapivou strohostí na svého partnera s ústřední otázkou po vztahu mezi náboženstvím a násilím vůbec, a říká: „UKAŽ MI, CO NOVÉHO PŘINESL MOHAMED A NALEZNEŠ TAM POUZE VĚCI ŠPATNÉ A NELIDSKÉ, JAKOU JE JEHO DIREKTIVA ŠÍŘIT MEČEM VÍRU, KTEROU HLÁSAL“. Císař pak dopodrobna vypočítává důvody, proč je číření víry za pomoci násilí nerozumné. Násilí je v rozporu s přirozeností Boha a s přirozeností duše. Papež Benedikt XVI. se podobně jako dříve naivní pravoslavný císař chová pacifisticky. Nebiblicky věří, že i muslimové podobně jako on zavedou pacifismus. S pravoslavným byzantským císařstvím to zákonitě dopadlo tak, že je postupně muslimové celé dobyli. Nakonec r.1453 padlo i hlavní město Cařihrad – Konstantinopol. Po celé bývalé křesťanské byzantské říši pak muslimové zavedli islámské právo šaríja. Islám totiž není náboženstvím míru, ale boje. Pravoslavní byzantští císaři a nyní papežové po druhé polovině 20. století na to zapomněli. To se jim nevyplatilo a nevyplatí. Kristus nemluvil do větru, když varoval apoštoly: "Opatrní buďte jako hadi!" Je třeba to znovu připomenout. Kromě toho i jisté starozákonní proroctví o Izmaelcích - Arabech mluví jasně: Genesis 16.kapitola 1 Sáraj, žena Abramova, mu nerodila. Měla egyptskou otrokyni, která se jmenovala Hagar. 2 Jednou řekla Sáraj Abramovi: "Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila, vejdi tedy k mé otrokyni, snad budu mít syna z ní." Abram Sárajiny rady uposlechl. 3 Vzala tedy Abramova žena Sáraj svou otrokyni, Hagaru egyptskou, deset let po tom, co se Abram usadil v kenaanské zemi, a dala ji svému muži Abramovi za ženu. 4 I vešel k Hagaře a ona otěhotněla. Když viděla, že je těhotná, přestala si své paní vážit. 5 Tu řekla Sáraj Abramovi: "Mé příkoří musíš odčinit. Sama jsem ti dala svoji otrokyni do náruče, ale ona, jakmile uviděla, že je těhotná, přestala si mě vážit. Ať mezi mnou a tebou rozsoudí Hospodin." 6 Abram Sáraji odvětil: "Hle, otrokyně je v tvých rukou, nalož s ní, jak uznáš za dobré." Od té doby ji Sáraj pokořovala tak, že Hagar od ní uprchla. 7 Nalezl ji Hospodinův posel ve stepi nad pramenem vody, nad pramenem při cestě do Šúru, 8 a otázal se jí: "Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš?" Odvětila: "Prchám od své paní Sáraje." 9 Hospodinův posel jí řekl: "Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku." 10 Dále jí řekl: "Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže je nebude možno ani spočítat." 11 A dodal: "Hle, jsi těhotná, porodíš syna a dáš mu jméno IZMAEL (to je Slyší Bůh), neboť Hospodin tě ve tvém pokoření slyšel. 12 BUDE TO ČLOVĚK NEZKROTNÝ, JEHO RUKA BUDE PROTI VŠEM A RUCE VŠECH BUDOU PROTI NĚMU; BUDE STÁT PROTI VŠEM SVÝM BRATŘÍM." 13 I nazvala Hagar Hospodina, který k ní promluvil, "Bůh vševidoucí", neboť řekla: "Zda právě zde jsem nesměla pohlédnout za tím, který mě vidí?" 14 Proto se ta studně nazývá Studnicí Živého, který mě vidí; je mezi Kádešem a Beredem. 15 Hagar porodila Abramovi syna. Abram nazval svého syna, kterého Hagar porodila, Izmael. 16 Abramovi bylo osmdesát šest let, když mu Hagar porodila Izmaela.