Grano Salis - Stigmata - znamení nejvyšší lásky

Pán Bůh, který se nejúplněji zjevil v Ježíši Kristu, zůstává nadále Bohem skrytým, ale ustavičně apeluje na naši svobodu tím, že nám dává jasná znamení své lásky. K těmto zázračným znamením patří stigmata, znamení Kristova umučení, rány po proražení rukou a nohou, po bičování a korunování trním.

Znamení nejvyšší lásky

Pán Bůh, který se nejúplněji zjevil v Ježíši Kristu, zůstává nadále Bohem skrytým, ale ustavičně apeluje na naši svobodu tím, že nám dává jasná znamení své lásky. K těmto zázračným znamením patří stigmata, znamení Kristova umučení, rány po proražení rukou a nohou, po bičování a korunování trním.

Stigmata poukazují na existenci nadpřirozené skutečnosti a uvádějí nás do tajemství utrpení Boha, který se stal v Ježíši Kristu pravým člověkem a vzal na sebe hříchy všech, aby je usmířil. V dějinách Církve bylo 350 osob, které měly stigmata, a z toho bylo 70 prohlášeno za svaté.

Výjimečný úžas vyvolávají stigmata na srdci, která od Krista obdržela sv. Terezie z Avily (1515–1582).

Když již byla čtyřicetiletou řeholnicí, zadívala se jednou při modlitbě na tvář ukřižovaného Krista. S výjimečnou výrazností si uvědomila ohromné drama utrpení a smrti našeho Spasitele. Padla na kolena a zcela se dala Pánu k dispozici. Od té doby byla její vnitřní modlitba rozmluvou s Bohem, plnou dětinné důvěry.

Právě v tu dobu se v duchovním životě sv. Terezie objevily první vize a extáze, které z příkazu zpovědníka podrobně zapisovala. Tak napsala o Pánu Bohu: „Ta krása už jen svým jasem a leskem převyšuje všechno, co si člověk zde na zemi může představit… Je to světlo tak odlišné od světla pozemského, v porovnání s jasem a světlostí, s jakou se představuje oku, jeví se sluneční jas temný a už se nám na něho nechce ani dívat.“ Na jiném místě píše: „Jestliže jsme smutní, znamená to, že jsme se úplně od všeho neodtrhli.“

Při jednom vidění došlo k mystickým zásnubám Terezie s Ježíšem. Obdržela tehdy stigmata do srdce. Tuto skutečnost bylo možno prozkoumat a potvrdit teprve po její smrti. Devět let po smrti při kanonickém ohledávání těla bylo vyňato její srdce, které vypadalo jako živé, zachované v neporušeném stavu. Bylo na něm vidět pět ran, přesně takových, jaké světice sama popsala. Jedna z nich měla délku pěti centimetrů. Podle vyjádření lékařů každá z nich by způsobila okamžitou smrt člověka, a přece s nimi Terezie žila 23 let a normálně pracovala. Znamením zvláštního zásahu je také skutečnost, že srdce sv. Terezie je do dnešního dne v neporušeném stavu, tedy již 424 let. Z nevysvětlitelných příčin nedošlo k procesu rozkladu. To je fakt, který uvádí vědce do největšího úžasu. Svěží rány na zachovalém srdci sv. Terezie, přechovávané v relikviáři, je možno pozorovat v klášterní kapli sester karmelitánek ve španělském městě Alba de Tormes. Na relikviáři jsou vyryta slova: Terezie Ježíšova, Ježíš Tereziin.

Obdivuhodný je případ italské mystičky Veroniky Giuliani (1660–1727), která pochází z Città de Castelnuovo v Umbrii. Obdržela od Ježíše stigmata do srdce v roce 1697 a nosila je až do své smrti 1727. V čase extáze jí Ježíš umožnil, aby nakreslila znamení, která Ježíš vtiskl do vnitřní strany jejího srdce. Ta informace vyvolala velký rozruch u místního biskupa, duchovenstva a sester i všech, kteří byli svědky mnoha nadpřirozených událostí v životě sv. Veroniky. Teprve po její smrti mohli ukojit svou zvědavost. Biskup nařídil pitvu, které byl osobně přítomen spolu s dalšími sedmnácti svědky. Výslednou zprávu všichni přítomní podepsali. Když bylo srdce Veroniky vyňato z hrudi, zjistili, že bylo skrz naskrz probodeno. Uvnitř v srdečních komorách se nacházely všechny znaky, které světice popsala a nakreslila ve svém deníku.

Otec Pio nosil stigmata více než 50 let. Neustále krvácela a medicína nebyla schopna je zahojit. Krev, která z ran vytékala, měla příjemnou vůni.

Stigmata otce Pia se na jeho těle projevovala již osm let před trvalou stigmatizací. 7. září 1910 se mu v době modlitby zjevil Ježíš i Maria a spatřil na svých dlaních Kristovy rány. Když je spatřil, velice se polekal a prosil, aby ho Kristus těchto ran zbavil. „Toužím trpět, ale tak, aby to bylo v skrytu.“ Pán Bůh jeho prosbu vyslyšel. Rány zmizely, ale zanechaly po sobě velkou bolest. P. Pio dovolil Ježíši, aby ho provedl postupnými etapami nesmírně bolestné duchovní noci. Tak se ještě více sjednotil s Kristem v jeho vykupitelském díle.

Natrvalo obdržel stigmata 20. září 1918. Bylo mu tehdy 31 let. Již 5. srpna 1918 došlo k mystickému probodení jeho srdce. Popisuje to těmito slovy: „Právě jsem zpovídal, když jsem náhle zdřevěněl úlekem. Před zrakem mého rozumu stanul Nebeský Host. Držel v ruce nástroj podobný železné tyči zakončené ostrým hrotem, z kterého šlehal oheň. Celou silou ji vrhl do mého srdce. Zdálo se mi, že umírám. Prosil jsem chlapce, kterého jsem zpovídal, aby odešel, že je mi velmi nevolno. Ta muka trvala bez přestávky až do 7. srpna ráno. Nedokážu popsat to utrpení, bylo to, jako by mi někdo trhal vnitřnosti. Od toho dne jsem smrtelně zraněn. Cítím v duši ránu, která je celou dobu otevřená a připravuje mi trvalé umírání.“

Otec Pio si musel denně vyměňovat prádlo a obvazy prosáklé krví. Napsal: „Vidím se utopený v oceánu ohně. Rána, která zůstala otevřená, stále krvácí.“ Utrpení způsobené touto mystickou událostí trvalo v různé intenzitě až do 20. září. V některých chvílích bylo tak silné, že otec Pio prosil, aby mohl zemřít. „Rána je tak bolestivá,“ napsal svému duchovnímu vůdci, „že by stačila tisíckrát způsobit smrt.“ Při jiné příležitosti naspal: „Má utrpení jsou pro mě zdrojem radosti: sám Ježíš si je žádá, potřebuje je pro spásu duší. Ptám se však sám sebe, jakou úlevu mu může způsobit moje utrpení? Jaká je to výsada! Jak vysoko pozvedl Ježíš mou duši!“

„Kolikrát bys mě opustil, kdybych tě nepřibil na kříž?“ řekl Pán Ježíš otci Piovi. „Pod křížem se učíte lásce a já touto láskou neobdařuji všechny duše, ale jen ty, které jsou mi nejdražší.“

Z poslušnosti k svému představenému popsal P. Pio okamžik, kdy 20. září 1918 obdržel trvalá stigmata: „Seděl jsem na kůru po mši svaté a náhle mě opanovala velká tíže, podobná sladkému snu. Všechny moje vnitřní i vnější smysly a celá moje duše se pohroužily do nepopsatelného uspokojení. Setrvával jsem v tom stavu, když jsem náhle spatřil před sebou tajemnou postavu podobnou té, kterou jsem viděl 5. srpna, jen s tím rozdílem, že její ruce i nohy byly zbroceny krví. Neumím popsat to, co jsem v té chvíli prožil. Cítil jsem, jako bych umíral, a jistě bych zemřel, kdyby Pán neposílil mé srdce, které bylo vytrženo z mé hrudi. Když tajemná postava zmizela, spatřil jsem, že moje ruce i nohy i bok byly proraženy a bohatě krvácely. Představte si trýzeň, kterou jsem pocítil a kterou pociťuji ustavičně den co den. Rána srdce ustavičně krvácí, zvláště od pátečního večera do soboty. Obávám se, že zemřu z důvodu vykrvácení, jestliže Pán nevyslyší nářky mého ubohého srdce a nezbaví mě těch ran. Ať mi nechá to utrpení, ale odejme ty vnější znaky, které mi působí velké zahanbení a pokoření.“

Od toho okamžiku nosil otec Pio až do své smrti na svém těle znaky Kristova umučení a smrti. V jeho boku vznikla hluboká rána, ruce i nohy byly zcela proraženy. Byla to znamení zvláštní příslušnosti ke Kristu a úplného sjednocení s ním (srov. Gal 6,17).

Rány neustále krvácely, nehojily se ani nepodléhaly zánětům či nákaze. Byl to opravdový zázrak.

Rány vyšetřovaly nejvyšší vědecké autority té doby a vyloučily jakoukoliv chorobu kůže. Rány na rukou a na nohou měly v průměru 2 cm a krev na nich tvořila krvavé strupy. Naopak rána v boku měla tvar obráceného kříže o délce 7 x 5 cm. V okamžiku smrti došlo k novému zázraku. Všechny rány okamžitě zmizely a nezanechaly po sobě žádné jizvy. Tento jev nemá žádné vědecké vysvětlení.

Stigmata vydávala příjemnou vůni květů, kterou cítili všichni, komu dával otec Pio pocítit svou přítomnost. Na mnoha místech světa žijí osoby, které tím způsobem pocítily přítomnost otce Pia a jeho přímluvu u Boha.

Stigmata sv. Terezie, sv. Veroniky a sv. otce Pia byly nadpřirozeným jevem, který věda nedokáže vysvětlit. Poukazují zcela zjevně na Krista, na tajemství našeho vykoupení, které uskutečnil svým utrpením, smrtí a zmrtvých-vstáním.

Z Miłujcie się 3/2006

text převzatý z časopisu Světlo, http://svetlo.farnost.com/

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace