Co se stane s Katolickou církví - jejíž nejvyšší pozemský představitel hřeší zbabělostí? Pacifistovi, který ze strachu o svou kariéru, aby nekajícímu hříšníkovi nešlápl na kuří oko, celý život dělal, že nic hnilobného a smrtonosného kolem sebe nevidí? Taková církev propadne děsuplné nekázni a vnitřnímu rozkladu. Takový “pastýř” zahyne a s ním i jeho podřízení. S neukázněnými a rozmazlenými vůdci církve Bůh jednoho dne nemilosrdně zatočí. Oni měli také stát na stráži a zatočit s tzv. vlky, kteří požírali stádo.

Nezatočili, ač pravomoc od Boha k tomu dostali. Byli milosrdní ke svému pohodlí, ale nemilosrdní k tzv. ovcím. Naučili se spolupracovat s vlky a tím se sami stali z pastýřů vlky. Proto s nimi brzy Bůh sám zatočí. Zatočí s nimi prostřednictvím zlého ducha, kterému dovolí, aby se na nich – na církevních osobách, sadisticky vyřádil. Stane se to, co si zlý duch dlouhodobě přál, co postupně připravoval. Viz: Zjevení Janovo, 17.-18.kapitola. Avšak dlouho se z toho ten zloduch radovat nebude, neboť se jako vždy i zde naplní, že opravdově milujícím Boha všechno napomáhá k dobrému. Naplní se pravděpodobně třetí část tzv. fatimského Satanova plánu likvidace církve: "Papež bude zabit a stejně tak zemřou jeden za druhým ostatní biskupové i kněží, řeholníci, řeholnice a různé světské osoby, muži i ženy různých tříd a postavení." Zemřou za své hříchy, za své mnohonásobné kompromisy se zednářstvím, s ateismem, s islámem, s hinduismem, s budhismem a se všemi druhy okultního čarování. Nezemřou jako svatí, ale podobně jako zemřeli nekající velekněží, zákoníci, farizeové r.70 po Kristu při dobytí Jeruzaléma i jeho chrámu vojskem pohanského císaře. "Babylon", který z Říma v letech 1962-1965 učinilo 3000 katolických biskupů, včetně biskupa římského, padne. Kdy se to stane? Pokud je pravdivé středověké proroctví irského Malachiáše, tak za papeže, který nastoupí po současném Benediktu XVI. Tehdy ve spojení s proroctvím z francouzské La Saletty, pokud je pravdivé, katolický Řím ztratí křesťanskou víru. Pak již nebude stát nic v cestě k tomu, aby Bůh dovolil nepříteli křesťanů zničit i fyzické město Řím, město s největším množstvím bývalých křesťankých kostelů. Tehdy těsně před jeho zničením dá Bůh římským křesťanům pokyn, aby ho opustili. Podobné znamení dostali jeruzalémští křesťané i před r.70, a proto tehdy uprchli do sousední Pelly. Falešně uklidňujícím motivem ke zbabělosti v současnosné teologii je zejména osobní přesvědčení o možnosti liduprázdného Pekla. Tato ďáblem chytře vymyšlená “možnost” brání člověku nasadit za druhého vlastní krk, spolehlivě zabrání existenci obětavé lásky. Pastýři zabrání položit život za své ovce. Víra v tuto možnost liduprázdného Pekla spolehlivě brání uplatňování kázně, disciplíny a sebedisciplíny v církvi. Kdysi i ateista Voltaire (1694-1778) vyjádřil to, co obecně platí. Řekl, že on se Pekla nebojí, ale jako svého osobního sluhu chce zaměstnat výlučně křesťana, který věří v Peklo plné lidí. Jiný sluha by ho dříve či později totiž okradl. Člověk věřící v možnost prázného Pekla se zákonitě stane zbabělcem i zlodějem, pokud jím ještě nebyl. On totiž nemá odvahu mít strach. Nemá strach, že by jeho srdce ďábelsky zpychlo a on by nakonec zradou opustil Krista jako Jidáš a skončil navěky v Pekle. Proto lehkomyslně všechno obtížné pohodlně odkládá a kříž nosí pouze coby náhrdelník. Strach má pouze z fyzického policisty, který by jeho přestoupení vystopoval, z infekčních nevyléčitelných nemocí typu ptačí chřipka, ze ztráty kariérního a finančního růstu, kdyby se na svého nadřízeného nevhodně zatvářil apod. V pouze milosrdného Boha, který vše stejně odpustí, věřil i velekněz Elí, starozákonní „papež”. On nepotrestal a nezbavil funkce přední kněze (shodou okolností to byli jeho synové), ač ho o to prostřednictvím proroků sám Bůh opakovaně žádal. Proto zažil smrt svých dvou synů a odcizení archy Boží smlouvy pohanskými Pelištejci. Proto po jeho smrti následující generace izraelského duchovenstva byla kromě jednoho vyvražděna – dle proroctví sděleného ještě Elímu. Viz: I. Samuelova, 2. kapitola, následující verše: 12 Synové Élího (tj. velekněze) byli ničemníci, neznali se k Hospodinu. 13 Uplatňovali vůči lidu tento kněžský řád: Kdykoli někdo připravil obětní hod, přicházel kněžský mládenec s trojzubou vidlicí, právě když se maso vařilo. 14 Vrazil ji do kotle nebo do hrnce, do kotlíku nebo do kotlíku nebo pekáče, a co vidlice zachytila, to si bral kněz pro sebe. Tak to dělávali všem z Izraele, kteří tam do Šíla přicházeli. 15 Dokonce dříve než obrátili tuk v obětní dým, přicházel kněžský mládenec a říkal obětujícímu muži: "Dej knězi maso na pečeni. Nepřijme od tebe maso vařené, ale syrové." 16 Když mu ten člověk řekl: "Napřed se musí obrátit tuk v obětní dým, pak si vezmi, po čem toužíš", odpovídal: "Nikoli. Dej to hned. Nedáš-li, vezmu si to násilím." 17 Hřích těch mládenců byl před Hospodinem nesmírně veliký, protože lidé znevažovali Hospodinovy obětní dary. 22 Élí byl již velmi starý. Slyšel o všem, čeho se dopouštěli jeho synové na celém Izraeli, i o tom, že obcovali se ženami konajícími službu u vchodu do stanu setkávání. 23 Říkal jim: "Proč děláte takové věci? Ode všeho lidu slyším o vás samé zlé věci. 24 To nejde, moji synové! Není to dobrá zpráva, kterou slyším; svádíte Hospodinův lid k přestoupením. 25 Jestliže hřeší člověk proti člověku, je rozhodčím nad ním Bůh. Zhřeší-li však člověk proti Hospodinu, kdo nad ním bude rozhodčím?" Ale oni svého otce neposlouchali. Hospodin tedy rozhodl, že propadnou smrti. 26 Mládeneček Samuel však prospíval a byl oblíben u Hospodina i u lidí. 27 Tu přišel k Élímu muž Boží a řekl mu: "Toto praví Hospodin: Což jsem se nezjevil právě tvému rodu, když byli v Egyptě v područí domu faraónova? 28 Vyvolil jsem si jej ze všech izraelských kmenů za kněze, aby na mém oltáři přinášel zápalné oběti, aby pálil kadidlo a nosil přede mnou efód. Tvému rodu jsem dal všechny ohnivé oběti synů Izraele. 29 Proč pošlapáváte můj obětní hod a dar, které jsem přikázal pro tento příbytek? Ctil jsi své syny více než mne. Ztloustli jste z prvotin všech obětních darů Izraele, mého lidu. 30 Proto slyš výrok Hospodina, Boha Izraele. Prohlásil jsem sice, že tvůj dům a tvůj rod budou přede mnou konat svůj úřad věčně. Ale nyní je toto Hospodinův výrok: Jsem toho dalek! Ty, kdo mě ctí, poctím, ale ti, kdo mnou pohrdají, budou zlehčeni. 31 Hle, přicházejí dny, kdy odetnu rámě tobě i tvému rodu, takže tvůj dům zůstane bez starce. 32 Spatříš soužení, jež dolehne na příbytek při všem dobrém, co Bůh učiní Izraeli. Už nikdy nebude v tvém domě stařec; 33 jen jediného z tvých od svého oltáře nevyhladím. Tvé oči vyhasnou a tvá duše se naplní steskem; všichni, kdo rozmnoží tvůj dům, zemřou v mužném věku. 34 Co přijde na oba tvé syny, Chofního a Pinchasa, bude pro tebe znamením: oba zemřou v týž den. 35 Sobě však ustanovím věrného kněze (tj. Samuele), který bude konat, co mám na srdci a v mysli. Vybuduji mu trvalý dům, kde bude vykonávat po všechny dny svůj úřad před mým pomazaným. 36 Každý pak, kdo zbude v tvém domě, přijde se mu poklonit kvůli kousku stříbra a bochníku chleba a řekne: »Připoj mě prosím k některé skupině kněží, abych s nimi mohl jíst sousto chleba.«" I. Samuelova, 3. kapitola, následující verše: 11 Hospodin řekl Samuelovi: "Hle, já učiním v Izraeli něco takového, že bude znít v obou uších každému, kdo o tom uslyší. 12 Onoho dne uvedu na Élího všechno, co jsem ohlásil jeho domu, od začátku až do konce. 13 Oznámil jsem mu, že jeho dům odsuzuji navěky pro nepravost, o které věděl: Jeho synové přivolávají na sebe zlořečení, on však proti nim nezakročil. 14 Proto jsem o Élího domu přísahal: Dům Élího nebude nikdy zbaven viny ani obětním hodem ani obětním darem." 15 Samuel ležel až do jitra. Pak otevřel dveře Hospodinova domu. Samuel se bál oznámit Élímu to vidění. 16 Élí si však Samuela zavolal a pravil: "Samueli, můj synu!" On odpověděl: "Tu jsem." 17 Otázal se: "Co to bylo, o čem s tebou mluvil? Nic prosím přede mnou nezatajuj! Ať s tebou Bůh udělá, co chce, jestliže přede mnou zatajíš něco z toho všeho, o čem s tebou mluvil!" 18 Samuel mu tedy oznámil všechno a nic před ním nezatajil. A on řekl: "On je Hospodin. Ať učiní, co je dobré v jeho očích." I. Samuelova, 22. kapitola, následující verše: 18 Král tedy poručil Dóegovi: "Obklič je ty! Udeř na kněze!" Dóeg Edómský je obklíčil, udeřil na kněze a usmrtil onoho dne osmdesát pět mužů, nosících lněný efód. 19 Také kněžské město Nób vybil ostřím meče; muže i ženy, pacholata i kojence, býky, osly a ovce pobil ostřím meče. 20 Unikl jen jeden syn Achímeleka, syna Achítúbova, jménem Ebjátar. Uprchl za Davidem. 21 Ebjátar oznámil Davidovi, že Saul Hospodinovy kněze povraždil. Podobná situace nastala i v době pravého proroka Jeremiáše. On vše zapsal: Jeremjáš 14. kapitola, následující verše: 11 Hospodin mi poručil: "Nemodli se za dobro tohoto lidu. 12 Ani když se budou postit, nevyslyším jejich bědování, ani když připraví oběť zápalnou a přídavnou, nenajdu v nich zalíbení. Zcela s nimi skoncuji mečem, hladem a morem." 13 Nato jsem řekl: "Ach, Panovníku Hospodine, hle, proroci jim říkají: Nespatříte meč a hlad mít nebudete, nýbrž dám vám na tomto místě pravý pokoj." 14 Hospodin mi řekl: "Ti proroci prorokují mým jménem klam. Neposlal jsem je a nepřikázal jsem jim to a nemluvil jsem k nim. Prorokují vám klamné vidění, nicotnou věštbu a lest vlastního srdce." 15 Toto praví Hospodin proti těm prorokům, kteří prorokují jeho jménem: "Já jsem je neposlal. To oni říkají: »V této zemi nebude meč a hlad.« Mečem a hladem vymřou ti proroci do jednoho. 16 A lid, jemuž prorokovali, bude ležet po ulicích Jeruzaléma sražen hladem a mečem a nikdo je nepohřbí, ani jejich ženy ani jejich syny a dcery. Tak vyleji na ně jejich zlobu." 18. září 2006 | 15:34 Muslimským světem nadále otřásá vlna protestů proti papeži Benediktu XVI. Radikální vyznavače islámu neuklidnila ani nedělní osobní omluva hlavy katolické církve. Nejostřejší reakce zaznívají ze strany irácké Al-Kajdy, která Vatikánu pohrozila džihádem. Irácká odnož Al-Kajdy vydala prohlášení, v němž vyzývá k válce proti "vyznavačům kříže". "Vzkazujeme papeži, že Západ bude poražen tak, jako tomu bylo v Iráku, Afghánistánu a Čečně," stojí v textu, který radikálové zveřejnili na internetu. "Bůh pomůže muslimům v dobytí Říma." Iráčané v reakci na prohlášení vyrazili do ulic. Bouřlivou demonstraci zažila například Basra na jihu země. "Umlčíme Papeže!" křičel dav demonstrantů a zároveň pálil podobizny papeže. Benediktova slova o "krvavém" islámu rozlítila i nejvyššího íránského duchovního vůdce ajatolláha Alího Chameneího. "Urážlivé karikatury a poznámky některých politiků proti islámu jsou součástí jednoho řetězu komplotu usilujícího o křížovou výpravu a papežovy výroky jsou posledním článkem v této záležitosti," řekl. Někdejší premiér Malajsie - Mahathir bin Mohamad - během návštěvy Pákistánu řekl, že papež musel zapomenout na to, že to bylo křesťanství, které se šířilo mečem během křižáckých výprav. Stovky demonstrantů manifestovaly v Muzaffarábádu v pákistánské části Kašmíru nebo v indonéské metropoli Jakartě. "Jeho omluva není dostatečná, protože neřekl, že to, co prohlásil, bylo chybné," míní činitel pákistánské politické organizace Pasban Haríjat. Člen indonéské radikální Fronty obránců islámu řekl, že je zapotřebí papežovi připomenout, aby "takové věci neříkal, protože mohou jedině oživovat svatou válku". Jeho přívrženci V ULICÍCH JAKARTY VYZÝVALI K PAPEŽOVU UKŘIŽOVÁNÍ a Vatikán označili za "osu Satanovu".