poslal BohemianAnonymus HŘÍCH PROTI DUCHU SV. - POKUS O UCHOPENÍ PROBLÉMU.
Včera jsem si v rubrice Diskusní fórum - Otazníky v NZ, přečetl články týkající se hříchu proti Duchu sv. které inicioval Bruno. Rozhodl jsem se odpovědět samostatným článkem ze dvou důvodů : jednak proto, že toto téma je dlouhá léta tabuizováno a mnozí kazatelé se prostě tomuto tématu vyhýbají, a hlavně proto, že znám jednoho člověka, který po léta trpěl úzkostí, zda se nedopustil hříchu proti Duchu sv. Přál bych si, abych právě těmto lidem mohl z Boží milosti svým článkem posloužit. Nechtěl jsem, aby můj příspěvek coby pouhá odpověď zapadl.
V NZ je uveden případ, kdy někteří Židé, kteří byli v odporu proti Spasitelově působení spáchali věčný hřích, který nebude odpuštěn nyní, ani v budoucím věku. Došlo k tomu tak, že když náš Spasitel uzdravil posedlého, jeho odpůrci, farizeové nevzdali Bohu chválu, ale obvinili Spasitele z toho, že posedlého uzdravil ve jménu knížete démonů. Tím si vysloužili neodpustitelný hřích, tj. hřích proti Duchu sv. (Mt. 12 : 24n; Mk. 3 : 22 n). Tito lidé totiž urazili Ducha sv. působícího skrze Pána Ježíše. V těchto textech se hovoří o neodpuštění v tomto věku, ani v budoucím. Jakém budoucím ? V tom věku, kdy bude spasen celý Izrael ! (Ř. 11 : 26; Zj. 20 : 12).
Zde jsem měl po dlouhou řadu let problém : jestliže tedy existuje neodpustitelný hřích, pak je to logicky hřích, na nějž náš Spasitel nestačí. Je tomu ale opravdu tak ? Celá léta jsem žil v toho názoru, že náš Spasitel stačí opravdu na vše - jak tvrdili Boží lidé, jako bratři kazatelé Adlof, Urbánek a Mikulecký - ovšem k tomu jsem (soukromě, pro sebe dodával) : s výjimkou hříchu proti Duchu sv. ! Dlouhá léta jsem v textech Písma sv. týkajících se této oblasti viděl nepřekonatelný rozpor.
Nakonec mi bylo z Boží milosti dopřáno nahlédnout pravdu. Zmínění bratři kazatelé měli naprostou pravdu. Zde bych chtěl předeslat, že tento problém není dle mého poznání uchopitelný rozumem (nejde o vědomostní disciplínu), ale pouze mystickou cestou, tj. Božím osvícením, které se lidem nezaslouženě ! dostává z Boží milosti. Písmo sv. má totiž jednu zvláštnost, kterou ostatní duchovní díla lidstva nemají : má více úrovní. Vidím - li např. v úrovni (nazvěme ji třeba 1) nějaký rozpor, po zanoření do úrovně 2 tento rozpor mizí. Kolik úrovní Písma SZ a NZ vůbec mají, mi není známo - a pochybuji o tom, že to někdo z lidí ví. Při tom nastávají dva případy : buď je toto poznání sdělitelné slovy, nebo není.
Jak poznám toho, kdo spáchal hřích proti Duchu sv. ?
Pokud někdo spáchá hřích proti Duchu sv. (zde má smysl hovořit pouze o jediném hříchu, protože jejich množství už nemůže zvětšit utrpení hříšníka) dostává se tím do zvláštního, těžko pochopitelného a nepopsatelného stavu vzdoru, vzpoury a zloby. V tomto stavu čerpá energii fyzickou i duševní přímo od sil Zla. Kdo neprožil slabší formy zatvrzelosti, nepochopí. Zvláštností tohoto stavu je to, že je člověk absolutně lhostejný ke své smutné budoucnosti (kterou předpokládá), - vzdor tomu se v žádném případě nejedná o rezignaci !!! - ale přesto mu to vůbec nevadí. Nepochopitelné !!! Dá se říci, že takový člověk je spolutvůrcem svého hrozného konce.
Podle mého poznání je takový člověk napojen přímo na síly Zla, od nichž čerpá fyzickou i duševní energii, činorodost - nazval bych to genialitu směřující ke zlému. Od těchto sil současně přejímá myšlenkový systém odporu proti Bohu - Boží věci jsou mu absolutně proti mysli a reaguje na ně se vztekem. Takový člověk je pak absolutně svázaný, je silami Zla tak zotročen, že již nemá svobodnou vůli - což v žádném případě nevylučuje jeho vnější úspěchy. V protikladu s tím bych chtěl parafrázovat citát z Písma sv. totiž , že tam kde je Pán, tam je i svoboda. (2. Kor. 3 : 17). Pravá svoboda je možná jen v Kristu - mimo Krista iluze, smrt a zmar.
Hřích proti Duchu sv. je tedy velice specifickou formou zatvrzelosti a z ní již není úniku. POZOR - to hrozí každému, kdo si zneváží Spasitelovu oběť na kříži a je v aktivním odporu proti Němu - potažmo i každému z nás !!!
Zajisté platí to, že ten kdo ke Spasiteli přijde, nebude odmítnut. (J. 6 : 37). Problém je ale v tom, že dotyčný člověk ve své zatvrzelosti nikdy ke Spasiteli nepřijde a tím se odsoudí sám !!!
To je asi vše, co jsem nyní dokázal vyjádřit. Vítám jakoukoli kritiku na biblickém základě.
BohemianAnonymus
