Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

  Fenoménem dnešního křesťanského světa je ekumenické hnutí. Toto hnutí, které touží po jednotě křesťanstva, si dalo název z řeckého slova oikumene, který má český význam  „obydlená Země“. Tento název není náhodou, protože v ekumeně jde o společenství lidí, kteří žijí na Zemi. Jde o jednotu všech věřících  lidí s Bohem. Nemám v plánu zde pojednávat o tomto hnutí či cílech ekumeny nebo o problémech k dosažení těchto cílů, ale chtěl bych se s Vámi zamyslet nad významem jedince ve společenství ostatních lidí s pohledu křesťanské ekumeny.

Každý člověk zastává určitý vztah ke svému okolí. V otázce náboženské to znamená, že každý kdo se nazývá věřící se dostává do vztahu s Bohem. Ovšem tento vztah se promítá i do oblasti lidské, kde můžeme hierarchicky odstupňovat tento vztah ke společenství věřících lidí. Budování určitého vztahu a stanoviska začíná už na úrovní farnosti nebo sboru, a pak pokračuje vztahem k vlastní církvi a dál dochází ke vztahu k jiným křesťanským denominacím. Ale náš náboženský vztah se nezastavuje ani zde, protože jsme nuceni díky sekularizaci a globalizaci vést vztah s nevěřícími a členy jiných náboženství. Ovšem nikdo není stejný a názorově se někdy velmi od sebe lišíme. K názorovým konfliktům může docházet i v nejužším společenství, jako na úrovni jednotlivých far a sborů, kde dochází k roztržkám a nejednotě ve vnímání vztahu k Bohu. Celý problém se odvíjí od toho, že každý člověk vidí Boha trochu jinak. Je to asi tak jako když se člověk dívá v noci na nebe. Představme si, že Bůh je vesmír a že každý člověk se na něj dívá z jiného místa. Jeden bude pozorovat vesmír ze Země, druhý z Měsíce a třetí z planety XY v galaxii XY. Všichni pozorovatelé budou vidět ten samý vesmír, ale každý ho popíše jinak, protože každý uvidí jinou část nekonečného vesmíru. A stejně je to s křesťany, každý věřící vidí Boha s jiné perspektivy, každý dává důrazy na různé aspekty křesťanství a některé body věrouky trochu jinak chápe. Toto vůbec není na škodu, protože vzájemným obohacováním můžeme vidět obraz Boha ve větším celku. Stejně tak jako pozorovatelé vesmíru musí si navzájem sdělit co vidí, aby měli širší pohled na vesmír. Pouze celá Církev má nejúplnější pohled na Pravdu. Ten, kdo však vidí pouze svůj pohled a tvrdí, že poznal celého Boha je sektář a převrací Evangelium, protože za Boha prohlásí jen jednu část z jeho Transcendentnosti a nekonečnosti. Uzavře Ho do nádoby svých představ a takto redukovaný Bůh se stává modlou. Nyní mi určitě někteří z Vás namítnou, že ne všichni křesťané jsou praví následovníci Krista, a že tito falešní křesťané přinášejí blud do celkového pohledu Církve. S takovouto výtkou plně souhlasím, ale musím zdůraznit, že nemůžeme kategoricky odmítnout žádné křesťanské hnutí. Rozhodnu-li se a priori, že některá církev nebo směr je v zásadě špatný a není na něm nic dobrého, pomalu se budu dostávat do pozice soudce, který bude soudit ostatní a pomalu budu vidět svůj pohled jako ten jediný správný. A to je špatně! Osobně vidím jen jediný způsob, jak navázat vztah s ostatními. Touto cestou je ekumena, která se projevuje porozuměním a tolerancí. Porozumění je základ, je to dialog, kde každá strana vystupuje jako sobě rovná a kde je vůle o skutečné porozumění stanoviska toho druhého. Největší chybou a nedostatkem naší vzájemné komunikace je to, že si do diskuse přinášíme apriorní představy o debatovaném tématu a těchto svých představ se nechceme vzdát a vlastně toho druhého neposloucháme, protože my už svůj názor máme. Naopak nejlepším možným způsobem porozumění je jít chvíli stejnou cestou a „prožít“ stanovisko toho druhého. Ze správného porozumění musí nutně postulovat tolerance. Což je vztah, kdy sice nemusím se svým debatním partnerem souhlasit, ale chápu jeho stanovisko a „nekacířují“ ho za to. Uvedu zde modelový příklad, ze kterého snad bude lépe rozumět co jsem se snažil říci. Vezměme si třeba uctívání ikon ve východní církvi. Jestliže jsem správně porozuměl tomuto fenoménu, vím, že pravoslavný neuctívá obraz, ale toho, kdo je na něm zobrazen. Takže to není modloslužba, ale mě je to přesto nesympatické a ze svého přesvědčení bych to nedělal. To však neznamená, že nemáme mnoho společného a můžeme řadu věcí dělat společně. A tolerujeme své rozdíly, protože víme, že jsou možné. Závěr. Mluvíme-li o ekumeně, je třeba, aby začala už od nás – od naších farností a sborů. Je třeba žít náš duchovní život spolu s Církvi, abychom se neuzavřeli do vězení naších představ o Bohu. A hlavně každý vztah s člověkem je nutné vést s porozuměním a tolerancí a to nejen v náboženské perspektivě. Pán s Vámi – Martin Hlouch. Ad HOnore Jesus