Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Na této webstránce čtu diskuze o ekumenismu, o sbližování římskokatolické církve s ostatními … Protože pamatuji doby, kdy se s něčím muselo manifestačně souhlasit či nesouhlasit, ale nebylo možné si ono odsuzované či preferované alespoň přečíst, začetl jsem ve vánočních dnech do Katechismu katolické církve (Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2001) a opsal si několik citátů:

(119) … všechno z oboru výkladu Písma nakonec podléhá posouzení církve, která plní božský příkaz a službu uchovávat a vykládat Boží slovo (2. vatikánský koncil. DV 12) (242) Církev v roce 325 na prvním ekumenickém koncilu v Niceji vyhlásila, že Syn je „soupodstatný“ s Otcem, tzn., že je s ním jeden Bůh. Druhý ekumenický koncil, shromážděný v roce 381 v Cařihradě, uchoval tento výraz ve své formulaci nicejského kréda a vyznal „jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem“. (499) Prohloubení víry v panenské mateřství přivedlo církev k vyznávání skutečného a trvalého Mariina panenství i při porodu Božího Syna, který se stal člověkem. … Liturgie církve slaví Marii jako „Aeiparthenos“, vždy Pannu. (500) Na to se někdy namítá, že Písmo mluví o Ježíšových bratřích a sestrách (srov. Mk 3:31-35; 1Kor 9:5; Gal 1:19). Církev tato místa vždy chápala tak, že se tím neoznačují další děti Panny Marie: vždyť Jakub a Josef, „Ježíšovi příbuzní“ (Mt 13:55) jsou syny Marie, Kristovy učednice (srov. Mt 27:56), která je příznačně označena jako „druhá Marie“ (Mt 28:1). Jde o Ježíšovy nejbližší příbuzné podle způsobu vyjadřování, které nebylo ve Starém zákoně nijak neobvyklé (srov. Gn 13:8; 14:16; 29:15 atd.). (555) … v proměnění na hoře (Mt 17:1-8; 2P 1:16-18) … Zjevila se celá Trojice: Otec v hlasu, Syn v člověku, Duch v zářivém oblaku (Tomáš Akvinský: Summa theologiae III) (633) Pravda o Ježíšově božství je potvrzena jeho vzkříšením …Vzkříšení ukřižovaného proto ukázalo, že je to opravdu „ten, který je“ („Já jsem“), Boží Syn a sám Bůh. (659) „Tak k nám Pán Ježíš mluvil. Potom byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici“ (Mk 16:19) Kristovo tělo bylo oslaveno hned v okamžiku jeho zmrtvýchvstání, jak to dokazují nové nadpřirozené vlastnosti, jež má jeho tělo od té doby trvale (srov. Lk 24:31; Jan 20:19, 26) … Později se už jen jednou, zcela výjimečně, ukáže Pavlovi jako „nedochůdčeti“ (1Kor 15:8) v posledním zjevení, kterým Pavla ustanovuje apoštolem (srov. 1Kor 9:1; Gal 1:16). (661) … „Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka“ (Jan 3:13) (srov. Ef 4:8-10). (669) … „Kristovo království je již dnes tajemně přítomné“ (2. vatikánský koncil, LG 3) v církvi, která je „zárodek a počátek tohoto království na zemi“ (2. vatikánský koncil, LG 5). (721) Maria, přesvatá Boží Matka, vždy Panna, korunuje poslání Syna i Ducha v plnosti času. (816) „Jediná Kristova církev …“ je ta, kterou „po svém zmrtvýchvstání náš Spasitel odevzdal Petrovi jako pastýři, jemu a ostatním apoštolům ji svěřil, aby ji šířili a řídili …Tato církev, ustavená a uspořádaná na zemi jako společnost, subsistuje (… uskutečňuje se) v katolické církvi a je řízena Petrovým nástupcem a biskupy ve společenství s ním (2. vatikánský koncil, LG 8). Dekret 2. vatikánského koncilu o ekumenismu objasňuje: „Jedině prostřednictvím katolické církve, která je všeobecným nástrojem spásy, je dosažitelná plnost všech prostředků spásy …“ (818) Ti, kdo se dnes rodí ve společenstvích vzešlých z takových rozštěpení a dospívají v nich k víře v Krista, „nemohou být viněni z hříchu odloučení a katolická církev k nim přistupuje s bratrskou úctou a láskou … (819) … Kristův duch používá těchto církví a církevních společenství jako nástrojů spásy, jejichž účinnost pochází z té plnosti milosti a pravdy, kterou Kristus dal katolické církvi. Všechna tato dobra pocházejí z Krista a vedou k němu a „vybízejí ke katolické jednotě (2. vatikánský koncil, LG 8). Pak jsem si nalistoval v Písmu, které je pro mne směrodatné, 14. kapitolu Římanům, četl … 1. Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech. 4. Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít. 10. Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží. 12. Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu. 13. Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobili pohoršení. 22. Tvé přesvědčení ať zůstane mezi tebou a Bohem. Blaze tomu, kdo sám sebe neodsuzuje, když se pro něco rozhodl. 23. Ten však, kdo pochybuje, byl by odsouzen, kdyby jedl, neboť by to nebylo z víry. A cokoli není z víry, je hřích.…– Jan 8:7 a pokorně jsem sklonil hlavu. Mám svou víru, opřenou o Písmo, ale není mně dáno soudit druhého.