Grano Salis - Daniel Kvasnička: Smí být církev bohatá? Však z toho složí účty

Farář Církve bratrské Daniel Kvasnička zřejmě velmi dobře ví, proč se s tímto titulem mediálně zviditelňuje. Je signifikantní, že v souvislosti s tématem svého článku ve středečních Hospodářských novinách o vyrovnání státu s církvemi užívá právě titulu farář a nikoli prostého titulu kazatel či charismatického pastor, které v CB mají alespoň nějakou tradici.

Anebo jsme možná jen svědky vývoje a dalšího směřování Církve bratrské, jehož katalyzátorem jsou dost možná právě ty desítky miliónů (pro CB se počítá se 46 759 508 Kč ročně), které jí v blízké budoucnosti kynou. Za šedesát let to bratru dělá dvě miliardy osm set padesát miliónů, nepočítajíc v to úroky.

Není to málo, pro církev tak titěrnou, že o ní běžný občan nemá ani tušení. Možná, že právě tato suma, která má CB spadnout do klína ze státního nebe, je katalyzátorem posunu hodnot v CB a její nelíčené servilnosti vůči Římskokatolické církvi, jež pro tyto státo-nebeské dary odvedla v parlamentu prostřednictvím "svých" lobbistů a poslanců drtivou většinu práce.

Váha téměř tří kýžených miliard může být až tak nesnesitelně těžká, že může CB dávat takový pocit důležitosti, že se její provinční kazatelé mohou vžívat do rolí farářů Matky Církve, kteří již již spoluspravují v dobách komunistické totality pro ně nepředstavitelné jmění.

Možná, že je i necelé tři miliardy tvrdé české měny mohou oslepit natolik, že jsou schopni stavět neuvěřitelné konstrukce, jen aby jejich přijímání obhájili. A to ne před vlastními ovečkami (ty jsou zřejmě již na státní penězovod dobře připraveny), ale (světe div se!) před nevěřícími občany (světem!), kteří navíc tyto dotace církvím z vlastní kapsy nelibě nesou.

Čeho všeho byl farář CB Daniel Kvasnička ve svém článku Smí být církev bohatá? Však z toho složí účty schopen, posuďte sami:

Daniel Kvasnička: Smí být církev bohatá? Však z toho složí účty

Byl Ježíš Kristus chudý? Nebyl. Chudým se ale pro nás lidi stal. To není naše tvrzení, ale biblické slovo ze druhého dopisu do Korintu. A když se teď politici předhánějí v biblických citacích, neuškodí krátký výcvik ani v novinách.

- Mediální manipulace spočívá v dovednosti posunout význam reálných faktů tak, aby dobře posloužily účelu, který autor sleduje. Rozklíčování tohoto efektního posunutí významu provedeme jednoduše tak, že jej vrátíme (posuneme) zpět tak, aby se příměr přiblížil odpovídající situaci. Co by udělal Ježíš, kdyby se dostal do podobné situace v těle? Přijal by od židovské rady nebo dokonce od mocného Říma majetkové vyrovnání? Dovedeme si to představit? Odpovězme si sami.

Výcvik občanů od faráře CB v Hospodářských novinách však pokračuje dál:

Opatřuj nás chlebem

Kristus dal nakonec i svůj vlastní život, do mrtě zchudl - tak se dá pochopit souvislost apoštolského slova. Když z něj chtěli lidé v davu dělat automat na rozdávání chleba, ztratil se jim, jak píší evangelia. Když si rodáci z Nazaretu dělali nárok na jeho dobročinnost ze sousedských důvodů, odmítl, tvrdí se jinde. Jiné zase Kristus v příběhu chválil za to, že dobře se ziskem hospodařili. A toho, který s penězi ani nepohnul z lenosti, strachu a lakoty, přísně trestal.

Představě, že bohatství je nebezpečím pro člověka, lze rozumět. Vidíme v dějinách mnoho příběhů, které podporují takový názor. Nicméně dost příběhů vypráví o katastrofách z chudoby, na to nezapomínejme. Tedy ani chudoba není všelékem na bolest duše.

Bohatý mládenec z evangelií měl svůj majetek prodat, rozdat chudým a následovat Krista. Až v tom následování je tajemství jeho pokoje a úspěchu, protože jemu majetek právě v následování Krista překážel. Zůstává tedy v platnosti moudré slovo z biblické knihy Přísloví: Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, tak abych přesycen neselhal a neřekl: "Kdo je Hospodin?" ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha. (Přísloví 30, 8-9)

Církev může mít majetek. Jak to sama říká: Byl jí svěřen nikoli donátory, ale Pánem Bohem. Prostě Pán Bůh dopustil, aby byla bohatá, aby vlastnila majetek. A zase dopustil, aby byla majetku nejednou zbavena, a tak může dopustit, aby jím zase hospodařila, a dostala tak další šanci dělat to moudře a rozumně.

- Bohatství je nebezpečné pro člověka a nikoli pro církev? Chudoba způsobuje církvím katastrofy? Budou státní miliardy všelékem na bolest církevní duše? Je následování Krista možné s miliardami od státu? Bude církev z chudoby krást a zneuctí jméno svého Boha? Přišla (zejména katolická církev) ke svému majetku čestně? Bez násilí, vydírání, nevolnické práce, nespravedlivých soudních procesů? Nedopustil Bůh na církve ztrátu majetků proto, že byl z valné většiny nečestně nabytý a že odváděl církev od jejich Velkého poslání?

Je pravděpodobné, že ti, jejichž předkové majetek církvi násilně odebírali, zavírali kněží a řádové bratry či sestry ponižovali a věznili, nebudou jásat. Je ale komické, když dnes církvi právě tito lidé vykládají Husa, Komenského a čtou apoštoly. Dokonce mají strach, abychom nezkrachovali!

Když se zákon o vyrovnání mezi státem a církví nepovede schválit, svět se pro to nezboří. My to dovedeme i bez miliard. Ale dovedli bychom to i s nimi. O tom se lehko přesvědčíme, stačí se kolem dívat. Jedno lůžko v nemocnici postavíme a provozujeme téměř za poloviční cenu, než to dokáže stát a daleko levněji, než to bude provozovat zdravotnický podnikatel.

Dost textů z evangelií hovoří o tom, jak se má hospodařit s majetkem a penězi, kam peníze patří a kde mají svoje místo. Jejich autorem je Kristus Pán, žádný církevní ideolog. Není třeba se tedy bát o penězích mluvit otevřeně a s bázní před Bohem s nimi hospodařit. Umíme přece mít hojnost i strpět nouzi.

- Farář CB Daniel Kvasnička nám zde podsouvá, že občané této země, kteří nejásají nad miliardami církvím, se zřejmě podíleli na násilném odebírání majetků církví, na ponižování a věznění katolických řádových sester. Má tedy občan vůbec na vybranou? Nechce-li být počítán spolu s hanebnými zloduchy totalitní doby, musí nad státními miliardami církvím jásat? Pan farář se zde dopouští neodpustitelného zjednodušování dělením na černé a bílé. Odkud pak bere tu sebejistotu, že my (církve) dovedeme hospodařit a nezkrachujeme? Je udivující. Je snad církev Páně kvetoucí globální firmou, která dokáže vždy generovat zisk? A není náhodou onen vygenerovaný zisk vykoupen obětinami pracujících věřících? Obětinami, se kterými žádný světský ekonomický subjekt nemůže počítat?

Lze žít bez peněz. I s nimi

Daleko závažnější je, když se v domácím prostředí usídlí představa, že je naše republika tak chudá, že si už vůbec nemůže dovolit vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, natož investice do vědy vzdělání či péče o zdraví dětí. Obyčejní lidé už to opakují, protože uvěřili, že stát na to nemá. Vítězství politické poučky "stokrát opakovaná lež se stává pravdou" nás zasahuje na velmi citlivém místě. Odnaučíme se dávat a ve vlnách zájmu médií po katastrofách si vždy nad SMS zaléčíme jizvy na duši neosobním darem, "který nás nezabije". Pravidelnost, odpovědnost za nápravu křivd a péče o druhé nám však chybí.

- V čem spočívá závažnost toho, že občané mají představu, že stát nemá prostředky na miliardy pro církve? Podle faráře CB Daniela Kvasničky zřejmě v tom, že tomu uvěřili! Že nevěří v to, že církve naopak miliardy potřebují! Potřebují však církve opravdu miliardy od nevěřících, kteří je ke všemu nechtějí dobrovolně dát? Je stokrát opakovaná lež, že stát na miliardy pro církve nemá, zásahem církve Kristovy na velmi citlivém místě? Nedostanou-li církve od státu miliardy, odnaučí to opravdu občany dávat? Jsou neosobní dary občanů na katastrofy formou DMS horší nežli miliardy z jejich kapes církvím? Jsou státní miliardy církvím osobním darem občanů "který je zabije"? Je miliardová péče státu o církve péčí občanů o druhé?

Mí přátelé létají do Čech učit angličtinu pravidelně rok co rok, místo své dovolené. Podivují se nad rychlým nástupem konzumní kultury. Proč ne? Budiž nám to přáno, ale přestaňme s fňukáním a dobře hospodařme! Budeme ze všeho skládat účty. Ne před finančním úředníkem, ale před Pánem Bohem. My nejsme žádní chudáci!

Autor: Daniel Kvasnička

Autor je farářem Církve bratrské. Zodpovídá za kampaň k zákonu o vyrovnání s církvemi www.cirkevnimajetek.cz.

- Američtí přátelé faráře CB Daniela Kvasničky, létající do Čech učit angličtinu, jsou zřejmě většinou dobrovolníci KAMu, kteří si tak zhusta odbudou povinnou zahraniční praxi pro svoji high school. Splní si tak povinnost jak vůči škole tak vůči své církevní komunitě. Jiný kraj, jiný mrav. Vyslanci Říše konzumu zde zřejmě očekávají domorodce, kterým stačí k radosti pár barevných korálků. Jinak si onen podiv nad budováním rozvinuté konzumní kultury ani nelze vysvětlit.

Apel na občany, aby nefňukali nad poloprázdnou státní pokladnou a dobře hospodařili, aby se naplnila miliardami pro církve, je výraznou tečkou agitačního článku faráře CB Daniela Kvasničky. To, že právě on zodpovídá za kampaň Církve bratrské k zákonu o vyrovnání s církvemi nepřekvapuje. Překvapuje však, že nejen Církev bratrská vůbec takovou kampaň v rámci ERC podporuje a k čemu pak že ji asi potřebuje.

Karel Novák

	Hledej
	Je a svátek má Jiří. Vytvoření registrace