poslal Nepřihlášený Papežova "Mission Impossible" skončila triumfem
Vzpurná nejstarší dcera církve nakonec padla Benediktovi XVI. k nohám
Papež
Francouzům ukázal, jak jsou katoličtí. To platí jak pro jejich lidovou
zbožnost, kterou papež inspiroval svojí mší v Lurdách, tak i pro jejich
institucionální tradice, jež jsou manifestovány katedrálami a
pařížskými univerzitami a kláštery, jež Benedikt vysoce vyzdvihl. Na
závěr své si papež užil “koupele v davech”, v největším mariánském
poutním místě byl přívítán jako doma. Avšak soudě podle komentářů
francouzských novin, zanechal Benedikt XVI. v celé Francii dobrý dojem.
Ať už při bohoslužbě v Paříži, při své promluvě v katedrále Notre-Dame
či v Lourdách: všude ho doprovázelo nápadně velké množství mladých
lidí. A naopak mladým lidem adresoval papež téměř všechna svá kázání a
promluvy. Na jedné straně varoval před “falešnými modlami” jako jsou
moc a peníze, a na druhé straně jim při nedělní ranní mši popřál, aby
“prožili skutečnou a hlubokou lásku” v manželství, pokud do něj vstoupí.
Francouzská
církev trpí jako žádná jiná nedostatkem kněží, za rok mívá pouze kolem
stovky nových svěcení. Proto se papež po nedělní bohoslužbě setkal se
všemi francouzskými biskupy. Vícekrát papež během své cesty zdůraznil,
jak nejen církev, ale i on osobně lpí na křesťanském dědictví Francie.
Protože Francie jako “nejstarší dcera církve” a zároveň země
osvícenství má dvě duchovní tváře, apeloval zde Benedikt XVI. zjevně
záměrně na to, aby víra a rozum byly viděny v samozřejmé jednotě.
Přesně dva roky po své přednášce na univerzitě v Řezně tím navázal na
její základní myšlenky.Jeho
promluva před sedmi stovkami hostů z oblasti kultury a politiky na
Collége des Bernardins byla dramaturgicky také zajímavá: Vyšel od
benediktinských mnichů, kteří zde hledali víru, a završil ji v poslední
větě se svojí hlavní tezí. Kultura, která by z otázky po Bohu udělala
soukromou záležitost, by podle papeže byla “kapitulací
rozumu, zřeknutí se jeho nejvyšších možností a proto také pádem
humanity do propasti, jehož náledky mohou být velmi závažné. To, co
založilo kulturu Evropy, hledání Boha a ochota mu naslouchat, zůstává
také dnes základem skutečné kultury.”
V
neděli ráno pak v krátkém čase sám zajel papamobilem na důležitá místa
rozumu a kultury: Nejprve navštívil Francouzský institut (Institut
Francais) a obdivoval “nesčetné cesty humanitních a přírodních věd”, a pak, několik minut jízdy dále, prohlásil před čtvrt milionem posluchačů u Invalidovny: “Nic nemůže zastoupit mši svatou pro spásu světa.” Francouzské noviny “Le Figaro” papežovu návštěvu komentovaly slovy: “Ačkoli
Paříž a Lurdy jsou prostorově a jako hlavní města rozumu a víry leží
daleko od sebe, Benedikt XVI. tyto dva světy spojil dohromady. Neboť
doposud náležel také Beneditk XVI. spíše k bezesporu věřícímu, ale
intelektuálnímu světu. A zdálo se, že Lurdy jako místo víry
přináleží spíše k mystickému mariánskému ctiteli papeži Janu Pavlu II.”
Avšak v neděli večer, když navštívil toto poutní místo, znovu ožily
silné a charismatické obrazy jako v případě jeho předchůdce.
“Mission
impossible”, daly si v sobotu do titulky levicové noviny Liberation, a
tím naznačily, že papežův pokus nově získat Francii pro víru a církev,
je odsouzen k nezdaru. Avšak ve svém předpokladu se zjevně mýlily.
Dokonce francouzský prezident Sarkozy vyvolal údiv už při okázalém
uvítání na letišti svoují tezí “pozitivní laickosti.” Ta je podle něj
pozváním k dialogu, toleranci a úctě. Je to to nový rozměr veřejné
debaty a pozváním pro náboženství i všechny další myšlenkové proudy.
Na
to ovšem kriticky reagovali opoziční socialisté. Jejich mluvčí Julie
Dray obvinil papeže, že o víkendu v Lurdách pronesl hodně
fundamentalistický projev. Prezidentovi Nicolasi Sarkozymu pak vyčinil,
že si neudržoval "dostatečně velký odstup mezi církevní a veřejnou činností".To
však nic nemění na celkově pozitivním vyzněné papežovy návštěvy. Podle
listu Le Figaro ovace tisíců věřících vyvracejí obavy z chladného
přijetí papeže, vyjadřované v poplašných komentářích, které jeho
návštěvě předcházely.
Podle Die Welt, ČTK a Radia Vatikán zpracoval Jan Uhlíř
