|
Právě je 528 návštěvník(ů) a 3 uživatel(ů) online: Ivanp rosmano Willy
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116484775 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Život církví: Recepce Charty Oecumeniky v Evropě
Vloženo Sobota, 27. září 2008 @ 20:56:55 CEST Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený „Doporučujeme,
aby Charta Oecumenica byla dále rozvíjena jako podnět
a ukazatel směru naší ekumenické cesty v Evropě."
Toto „VI. doporučení" obsažené v poselství
III. Evropského ekumenického shromáždění
v rumunském Sibiu z 8. září 2007
vyjadřuje, že (zaprvé) Charta Oecumenica je akceptována
jako výchozí text pro spolupráci téměř
všech církví v Evropě a že (zadruhé)
stále ještě trvá napětí mezi vlastním
znění Charty, v němž se sedmadvacetkrát opakuje
formule „zavazujeme se", a podtitulem „směrnice", který
má charakter nezávazného doporučení.1
Jako jeden z
moderátorů malé redakční skupiny, která
v letech 1998-2001 závěrečný text Charty
formulovala z pověření Konference evropských
církví (KEK) a Rady [římskokatolických]
biskupských konferencí v Evropě (CCEE), jsem toto
napětí prožíval od počátku.
Na jedné
straně měla být formulována jasná ujednání
pro spolupráci církví v Evropě, na druhé
straně nemají ani KEK ani CCEE mandát mluvit za své
církve autoritativně ve věcech nauky o víře. Každý
zde vypracovaný text vyžaduje souhlas (recepci) nejvyšších
církevních autorit, má-li být platný
a závazný. Proto bylo při podepisování
Charty Oecumeniky ve Štrasburku 2001 řečeno, že KEK a CCEE
předkládají tento text církvím
s prosbou, aby jej přijaly.2
Na zasedání
redakční rady jsme si řekli, že Charta Oecumenica je „text
a hnutí", že je to proces v životě církví.
Pro sebe jsem to shrnul takto: Charta neznamená sice
ekumenický průlom v dogmatických otázkách,
které dodnes církve rozdělují, ale je impulsem
k vykročení směrem k intenzivnějšímu
ekumenickému společenství. Kdo ji přijímá,
nesouhlasí jen s „doporučeními", nýbrž
bere na sebe spolu s ostatními signatáři
„závazek", tj. sám se zavazuje, že bude překonávat
sebezahleděnost a bude zde i pro druhé. Kdo toto nechce, kdo
má sklon se pouze vymezovat vůči ostatním, pro toho
je Charta Oecumenica spíše břemenem než pomocí.
Nadšení a zklamání
Evropské
církve se účastnily už přípravné fáze
Charty v letech 1998-2000; k prvnímu návrhu
došlo z vedení církví a z církevních
organizací více než dvě stě oficiálních
stanovisek, k nimž pak bylo přihlédnuto při
sestavování závěrečného znění.
Text, podepsaný v roce 2001 ve Štrasburku, byl
překvapivě rychle přeložen do třiceti jazyků.
Některé
komentáře Chartu vyzvedávaly jako první
celocírkevní text od rozdělení na Východ
a Západ v 11. století a po reformačním
rozkolu v 16. století. Byla doslova označena za
„realistický koncept proti stále ještě rozšířenému
antiekumenismu".
Vedení
mnohých církví přijala Chartu souhlasně a
uveřejnila ji s doporučeními. I synody se k ní
přihlásily. Mimořádně působivé bylo
v některých evropských zemích její
společné slavnostní podepisování a
začlenění do stanov národních Ekumenických
rad, resp. pracovních společenství křesťanských
církví.
Charta je samozřejmě
dodnes příčinou řady zklamání a vyvolala i
protesty. Mnohým, kdo se angažují v ekumeně, se
jeví jako příliš nezávazná: „Tzv.
závazky nic nového nepřinesou. To všechno už přece
děláme! Vždyť tam nestojí nic nového. Neřeší
to jediný dogmatický problém, který
církve rozděluje."
Námitka, že
Charta Oecumenica ve skutečnosti žádný
dogmaticko-teologický problém neřeší, je
namístě. Při pohledu na celou knihovnu ekumenických
studijních dokumentů, konvergenčních a konsensuálních
materiálů je naprosto nerealistické očekávat
dnes od Charty to, čeho nebylo dosaženo v dialogu trvajícím
několik desetiletí.
Avšak nelze tvrdit:
„To všechno už přece děláme!" I mnozí vůči
ekumeně otevření křesťané zdaleka ještě neplní
závazek č. 3, jenž doporučuje „překonávat
sebestřednost a odstraňovat předsudky, vyhledávat setkání
a být zde pro druhého." Situace mezi konfesemi vypadá
ve skutečnosti bohužel úplně jinak. Sebezahleděnost,
soustředění na život vlastní obce a profil vlastní
konfese, a jen příležitostná ekumenická
otevřenost a vlídnost - to je normální stav.
Ekumena mezi jednotlivými ekumeniky možná docela
klape, ale co se týče církví, obvyklejší
je stále ještě izolovaný život jednotlivých
konfesí. Charta Oecumenica tuto realitu překračuje a
zavazuje signatáře k intenzivnějšímu
ekumenickému společenství.
Charta je evropský
dokument, a tak je při jejím působení a platnosti
nutno brát ohled na velmi rozmanité církevní
a konfesní podmínky. Mapa jednotlivých vyznání
je stále ještě dána starým rozdělením
na východní ortodoxní církve a na západní
římskokatolickou církev, od 16. století také
konfesní a zeměpisnou diferenciací v důsledku
reformace. Zhruba řečeno: Asi 90 % evropských křesťanů
žije ve své zemi ve velké většinové církvi
a zbývajících 10 % v diaspoře. To
samozřejmě ovlivňuje jak církevní pocit domova, tak
postoj k ekumeně.
Střední Evropa (především
Německo) je výjimkou: Žijí zde vedle sebe dvě
přibližně stejně velké církve, římskokatolická
a evangelická, a řada menšinových církví.
Tady má dnes skoro každý katolík i evangelík
mezi příbuznými někoho s jiným vyznáním.
Proto zde také existuje tolik ekumenických vztahů,
grémií a teologických dialogů jako nikde jinde.
Tyto skutečnosti je nutno brát na vědomí, ptáme-li
se, jak je Charta Oecumenica v Evropě přijímána
a uvažujeme-li o její relevanci jako „závazku" či
„doporučení", resp. - řečeno terminologií
Sibiu 2007 - jako „podnětu a ukazatele směru".
Základ: Působení Boha
v církvi
Nejprve si
povšimněme teologického základu Charty. Nejsou
jím dobré ekumenické úmysly
signatářů, nýbrž jednání trojjediného
Boha, jak je doloženo v Písmu svatém a vyjádřeno
v nicejsko-konstantinopolském ekumenickém vyznání
víry. To není minimální, nýbrž
fundamentální konsenzus, ona předem daná
jednota „jedné, svaté, katolické a apoštolské
církve". „Naším nezastupitelným ekumenickým
úkolem je působit, aby se tato jednota, která je vždy
Božím darem, stávala viditelnou." (Č. 1)
Skutečnost, že
křesťanstvo je konfesně rozděleno a různé teologické
koncepce viditelné jednoty církve Kristovy se vzájemně
liší, bere Charta na vědomí. Zachovává
si tedy „ekleziologickou neutralitu" ekumenických
institucí. Někdy vyslovovaná obava, že Charta
zaměňuje ekumenické hnutí konfesně rozdělených
církví s jedinou církví Kristovou,
je bezpředmětná.
V roce 2000,
tedy rok před podepsáním Charty Oecumeniky, se
odlišnost koncepcí jednoty jevila velmi zřetelně a toto
téma ovládalo ekumenické debaty:
V prohlášení
Dominus Iesus připomínal Vatikán, že jedna
církev Kristova je uskutečněna („subsistit") pouze
v římskokatolické církvi a že ostatní
církve a církevní společenství „nejsou
církvemi ve vlastním slova smyslu"3.
Téměř
současně prohlásila biskupská synoda Ruské
ortodoxní církve, že jednota církve Kristovy se
nikdy neztratila, nýbrž zůstává
prostřednictvím koncilových dekretů staré
církve trvale zachována v ortodoxních
církvích, takže ekumenická výzva
k pokání a obnově musí být
adresována těm, kdo od této jednoty odpadli4.
Evangelicko-reformační
církve vyzvedly v Leuenbergské konkordii (1973)5
jednotu církve jako církevního společenství
slova a svátostí bez nutnosti organizačního
sjednocení a jednotné instituce se společným
církevním vedením - což se z hlediska
římskokatolického nebo ortodoxního jeví
jako teologicky chatrné utvrzení statu quo (tedy
rozdělení církví), a nikoli jako řešení
pro ekumenu.
U vědomí
těchto částečně diametrálních rozdílů
při koncepci jednoty vychází Charta Oecumenica (č. 6)
z fundamentálního konsenzu ohledně působení
trojjediného Boha:
„Naše
sounáležitost daná zakotvením v Kristu má
na rozdíl od našich odlišných teologických a
etických postojů fundamentální význam."
Jestliže si tedy vzájemně kategoricky neupíráme
spásu Boží, pak existuje jednota ve víře,
která překračuje konfesní a církevní
odlišnosti našich odpovědí na otázku, co je
bezpodmínečně nutné pro viditelnou formu jednoty
církve.
Zjednodušeně řečeno: Není nic většího
než „přijít do nebe". Úkolem veškeré naší
teologické a ekumenické práce je ujišťovat se
o této jednotě ve víře a zviditelňovat ji.
Charta se tedy
neoddává pouhému pragmatismu, jak je vyjadřuje
slogan: „Buďte na sebe hodní!" Především
zdůrazňuje (č. 2): „Nejdůležitějším úkolem
církví v Evropě je společné hlásání
evangelia slovem i skutkem pro spásu všech lidí." A
takříkajíc za jádro ekumeny označuje (č. 5)
povinnost „modlit se jeden za druhého a za jednotu křesťanů;
seznamovat se s bohoslužbami a dalšími formami
duchovního života jiných církví a vážit
si jich; postupovat k cíli, jímž je eucharistické
společenství".
Nikoli „měli bychom", nýbrž
„chceme"
Tomu samozřejmě
napomáhají „doporučení" a „směrnice"
formulované ekumenickými organizacemi na základě
mnoha zkušeností.
Takové texty mají na jedné
straně autora a odesilatele a na druhé straně příjemce.
Formálně je to v případě Charty Oecumeniky
podobné: KEK a CCEE text vypracovaly a adresují jej
církvím s prosbou, aby se s ním
ztotožnily. Věcně však jde Charta se svými závazky
ještě o krok dále: Svým podpisem se příjemci
stávají skutečnými autory, každý sám
za sebe a společně s ostatními podepsanými, tedy
s ostatními církvemi a církevními
organizacemi.
Tak Charta podporuje
„ekumenickou kulturu dialogu a spolupráce na všech úrovních
církevního života a vytváří pro ni
závazná kritéria" (předmluva). Ona sama nemá
charakter věroučného dogmatu ani církevněprávního
zákona. Ale závazek, který na sebe berou církve,
církevní organizace a všichni křesťané, kteří
se s Chartou ztotožňují, vede k daleko
intenzivnějšímu ekumenickému společenství,
než je to dosavadní.
Jinak řečeno text Charty by neměl být
poměřován hodnotou v něm obsažených informací
o nových ekumenických poznatcích. Nechce
obohatit naše poznání, neobrací se na nás
zvnějšku s požadavkem, co všechno bychom měli, oslovuje
naše chtění. Jeho autorita nepochází od
nějakých úředních míst, vychází
pouze z těch, kdo se s Chartou ztotožňují a
společně s druhými ji uskutečňují.
Bohužel
ještě chybí přesný přehled o tom, které
církve a organizace v Evropě - každá sama za
sebe nebo společně - Chartu oficiálně podepsaly. Na
internetu lze nalézt k tomuto tématu spoustu údajů.
Téměř ve
všech evropských zemích církve Chartu alespoň
společně prostudovaly. Ale ekumenický symbolický akt
s podpisy církevních vedení prostě
nestačí, je zapotřebí i času, aby Charta skutečně
našla odezvu v obcích i v srdcích a myslích
jednotlivých křesťanů. Mnoho synodálních
výnosů tisk nepovažoval za senzaci, takže v mediálním
světě zapadly. Slavnostní podepsání Charty
všemi členskými církvemi německého Pracovního
společenství křesťanských církví na
Ekumenickém církevním sněmu 2003 v Berlíně
vzbudilo sice načas mimořádně pozitivní ohlas, ale
tisk se brzy zase zajímal více o spor kvůli společné
Večeři Páně a o suspendování dvou kněží.
Častá je
volnější forma recepce, např. se na bázi Charty a
s jejím doslovným citováním
uzavírají ekumenické dohody v rámci
nějakého regionálního nebo místního
Pracovního společenství křesťanských církví.
Příklady jmenujeme níže.
Antiekumenické tendence
Objevil se a
objevuje se také odpor proti Chartě, resp. je vědomě
ignorována. Na internetu je rozšiřována výtka,
která je tak absurdní, že ji sice zmiňujeme, ale dále
se jí nezabýváme: Charta Oecumenica je prý
prosáklá duchem zednářství a stupňuje
zmatení v Evropě.
Vážněji je
nutno brát stále ještě rozšířenou konfesní
zahleděnost do sebe, která má být Chartou
překonána. Vyjadřuje ji věta jednoho církevního
představitele po skončení ekumenické bohoslužby:
„Ekumena je moc pěkná věc. Ale daleko lepší je,
když jsme sami mezi sebou."
Jistě existuje řada dobrých
důvodů pro konfesní pocit domova a do jisté míry
samostatný život jednotlivých obcí a skupin.
Ale to nemůže a nesmí v zájmu působení
Kristova evangelia vylučovat, že budeme vyhledávat vzájemná
setkání a budeme zde jeden pro druhého.
Typický
komentář zní: „Ekumena naše církve
proměňuje. Já ale nechci měnit ani sebe ani naši obec."
Rozšířený je i nepříjemný pocit, že
ekumena znamená pouze napodobovat chyby druhých, že se
dá těžko očekávat nějaký zisk nebo vzájemné
obohacení. Domnívám se, že tento druh skepse
vládne právě mezi věrnými členy církví
a že právě to je důvod, proč ekumena v současnosti
neprožívá konjunkturu ani v obcích ani
v církevním a teologickém tisku.
Kontraproduktivní
je nepochybně v poslední době i podrážděnost a
emoce, vzbouřené otázkou, kdo že je „církví
ve vlastním slova smyslu". Kvantitativní myšlení
- tj. názor, že my máme plnost pravdy, zatímco
druzí „příliš málo", tj. jen její
určité prvky - vyvolává logicky opačnou
výtku: Vy zas máte „příliš mnoho", tj.
dodatečně připojené, nebiblické podmínky
spásy. Takové myšlení je překážkou
ekumeny.
Katolický termín „hierarchie pravd" a
evangelické soustředění na „jádro Písma
svatého" ukazují cestu z této slepé
uličky6.
Ale to potřebuje
čas. Množství teologicko-ekumenických statí,
které čekají na oficiální přijetí
v církvích, je už nepřehledné. To
způsobuje v řadách ekumeniků únavu a potvrzuje
názor skeptiků, že stejně všechno zůstane při starém:
papež je katolík, ekumenický patriarcha pravoslavný
a protestantský pastor evangelík. Takto uvažovat
znamená chápat Chartu špatně, jen jako pravidla
etikety pro vzájemný kontakt.
„Ekumenická
partnerství", „Charta Oecumenica Socialis" a „Healing
of Memories"
Právě tuto
skleslou náladu chce Charta Oecumenica léčit.
Existenci dogmatických rozdílů v chápání
církve, svátostí a úřadu povrchně
neruší, ale umožňuje realistickou ekumenu. Závazek
č. 4 vyvolává ekumenickou revoluci zdola - pokud je
brán vážně: „Zavazujeme se, že tam, kde jsou
k tomu předpoklady, a nebrání-li tomu důvody
víry či větší účelnosti, budeme na všech
úrovních církevního života jednat
společně."
Tady se ukazuje
obrat v dosavadní praxi. Dosud bylo nutno uvádět
důvody, chtěl-li někdo ekumenicky překročit hranice svého
konfesního domova. Podle Charty je to obráceně -
chce-li obec určitého vyznání např. sama
postavit mateřskou školu, izolovaně uveřejnit vlastní
stanovisko k etickým otázkám či zahájit
ve škole s právem veřejnosti přísně konfesní
vyučování náboženství, musí to
odůvodnit. Existuje řada případů, kdy místní
obce po společném podepsání Charty našly cestu
právě k podobnému ekumenickému
společenství, aniž by se tím vzdaly vlastní
konfesní identity.
Protože Charta
zůstává ve svých formulacích na velice
obecné úrovni, bylo v mnoha regionech přijato
doporučení KEK a CCEE, aby byla považována za
„výchozí text" a aby „byly formulovány
vlastní dodatky a společné perspektivy jako
konkretizace jejích jednotlivých výzev a z nich
vyplývajících závazků" (úvod).
Už několik let existují na mnoha místech smlouvy o
„Ekumenickém partnerství mezi evangelickými
farními obcemi a římskokatolickými farnostmi"7
(částečně s účastí svobodných
církví a ortodoxních obcí).Na jihu
Německa vznikla v tomto smyslu v červnu 2007 Charta
Oecumenica Socialis mezi Diakonickým dílem
Evangelické zemské církve Baden a Charitou
arcidiecéze Freiburg.8
Obě grémia se zde částečně doslovnými citáty
hlásí k Chartě z r. 2001 a zavazují se, že
budou v jednotlivých pracovních oblastech
spolupracovat na konkrétních bodech „ke cti Boha Otce
i Syna i Ducha svatého".
Jinou možností
recepce a konkretizace Charty je projekt Healing of Memories,
uskutečňovaný v některých zemích a
církvích. Jeho cílem je v zemích a
regionech, kde kdysi došlo k bolestným náboženských
válkám a pronásledování, společně
zpracovávat minulé zkušenosti a napomáhat
usmíření mezi církvemi, národy a
kulturami ve světle evangelia. Tento projekt byl zahájen před
lety v Severním Irsku; pod různými názvy
se usilovalo o usmíření mezi církvemi ve
Skandinávii, v Německu a Polsku, v Německu a Česku.
V poslední době se těžiště zájmu přesunulo
do Rumunska (a v Sibiu se mu věnovala značná
pozornost).
Rozhodující je přitom, že práce
probíhá nejen na vědecké úrovni mezi
historiky nebo na oficiální církevní
úrovni mezi představiteli církví, nýbrž
že se do ní zapojuje i křesťanský lid, jeho mysl a
srdce, že se překonávají předsudky a křesťané
a církve nacházejí cestu ke vzájemnému
porozumění.
Úmluvy o
partnerství a společné závazky mají
stabilizující účinek. Organicky vznikající
sounáležitost dostává pevné formy a
přerůstá původní ekumenické hobby několika
členů obce a subjektivní blahovolnost dotyčných
církevních představitelů. Pravidelné
ekumenické bohoslužby, ekumenické biblické
týdny a Světový den modliteb žen patří na
mnoha místech ke každodennímu ekumenickému
životu a vytvářejí atmosféru důvěry, nutnou
pro inovaci a snad i integraci v jednotlivých tematických
oblastech (např. prostřednictvím ekumenického
sociálního centra, telefonické duchovní
péče, duchovní pomoci v nouzi, vzdělávání
dospělých, ekumenických městských církevních
setkání atd.), a rovněž k dohodám, jak
prosazovat společné hodnoty a zájmy ve veřejnosti a
v partnerství s jinými komunálními
grémii.
Ekumenické
smlouvy o partnerství a společné podepsání
Charty v konkrétním místě mají
funkci signálu. V situaci, kdy rozdělení
křesťanstva je veřejným pohoršením, se společná
bohoslužba stává veřejným protiargumentem,
znamením jednoty a společenství, a to především
tehdy, byl-li takový akt důkladně prodiskutován a
připraven ve všech grémiích církevních
obcí a na jejich společných shromážděních.
V evropských
oblastech, kde žije nějaká konfese v diaspoře, není
taková spolupráce ještě samozřejmá.
V několika případech už však byla snaha většinové
církve o hegemonii překonána - většinová
církev v zemi se stala aktivním partnerem a
zastáncem menšinových církví (závazek
č. 4 Charty „hájit práva menšin") a stará
se o jejich spolupůsobení při výuce náboženství
a v sociálních zařízeních. Ve
většině evropských zemí a církví je
nicméně stále co dohánět. Ekumenická
spolupráce musí začít plněním závazku
„pomáhat při odstraňování nedorozumění
a předsudků mezi většinovými a menšinovými
církvemi v našich zemích" (č. 4). Evropské
ekumenické shromáždění v Sibiu se o
problematice menšin v tomto smyslu několikrát jmenovitě
zmínilo a zabývalo se jí.
Společná
odpovědnost v Evropě
Kromě podnětů k
vnitrocírkevní ekumeně přináší Charta
Oecumenica i výzvu, abychom se v duchu evangelia podíleli
na utváření Evropy, našeho životního
prostoru. Tímto tématem se zabývá její
třetí oddíl a vztahují se k němu téměř
všechny závěry Evropského ekumenického
shromáždění v Sibiu 2007. Otázkou
zůstává, jak církve aplikují evangelium
vzhledem ke své konfesní příslušnosti a ke své
situaci většiny nebo menšiny ve státě či národě.
Evropští politikové stále opakují:
„Potřebujeme hlas církve! Ale jen ne každé zvlášť,
nýbrž jako výraz trojjediné tradice katolické,
ortodoxní a protestantské." (Romano Prodi, bývalý
předseda Evropské komise.)
Evidovat a utřídit
to obrovské množství církevních
prohlášení k relevantním evropským
tématům je skutečně nad síly politiků v evropských
grémiích. Nejlepší studie možná
zapadnou. Proto církve potřebují k uplatňování
svého hlasu společný instrumentář.
Pravidelné
konzultace mezi Evropskou komisí a zástupci
náboženských společenství, s nimiž
počítá návrh evropské ústavy, by
mohly být popudem ke zintenzivnění existujících
dobrých vztahů mezi Komisí pro církev a
společnost při KEK a římskokatolickou COMECE (Komisí
biskupských konferencí EU). Společné votum
ovšem předpokládá, že církve dospějí
v určitých věcných otázkách
k obsahovému konsenzu, budou schopny tento konsenzus
společně formulovat a potom při jednáních s
politickými instancemi společně zastávat.
Ekumenické
shromáždění v Sibiu ukázalo, že církve
a křesťané mohou velmi mnoho říkat a dělat
společně.
Seznam priorit ze Sibiu se kryje s cíli a
tématy Charty Oecumeniky: mír, sociální
péče, problémy migrace, práva a povinnosti
většin a menšin, postavení a rovnoprávnost žen,
zachování stvoření, otázky bioetiky,
humánní genetiky a důstojné ochrany života na
jeho počátku a konci, multikulturalita, dialog a mírové
spolužití s jinými náboženstvími a
světonázorovými společenstvími (srov. Charta
č. 10-12).
Jsou témata,
u nichž neexistuje konsenzus veškerého křesťanstva, což
se jasně ukázalo i v Sibiu. Zde je důležitý závazek
(č. 6) „při kontroverzích, zvláště hrozí-li
v otázkách víry a etiky rozkol, usilovat o
rozhovor a společně tyto otázky rozebírat ve světle
evangelia." V tomto smyslu je třeba rozumět referátu
metropolity Kyrilla, pronesenému v Sibiu, který
poukázal na to, že některá sociálně etická
rozhodnutí v západních církvích
(např. v otázkách homosexuality a bioetiky na
počátku a konci lidského života) odporují
tisícileté křesťanské tradici.
Šance církví
Ukazuje se jasně,
že všechna tato témata se bezprostředně týkají
nás, a nejen „tamtěch nahoře" v Bruselu,
Strassburgu nebo Lucembursku.
Všechny církve a obce mohou
rozmanitým způsobem přinášet svědectví a
sloužit ve své konfesní rodině, v iniciativách
a svazech a při multilaterální spolupráci.
Vzhledem k množství zasedání pořádaných
na všechna jmenovaná témata by závazek jednat
v maximální možné míře společně,
obsažený v Chartě, měl nutně vést k tomu,
že bude rozbita obvyklá konfesní homogenita, budou
zváni účastníci i z jiných církví
a jiných zemí anebo se taková setkání
budou předem společně plánovat na bázi ekumeny.
Evropská
jednotná církev je iluze - nikdy nevznikne. Ale
Charta Oecumenica znamená šanci, že církve nebudou
mrhat silami v sólových akcích a jejich
hlásání a uplatňování evangelia
bude účinné.
Křesťané a
církve představují v evropské společnosti
stále ještě největší skupinu a mají mnohem
víc možností oslovovat srdce, mysli a svědomí
lidí než kterékoli jiné uskupení civilní
společnosti.
Hlásání evangelia slovem a skutkem
v rodinné výchově, pastoraci a katechezi probouzí
křesťanskou víru a ovlivňuje z ní plynoucí
etickou a politickou orientaci více, než může kdokoli
změřit.
Charta Oecumenica
takříkajíc rozmnožuje tuto hřivnu - vždyť
křesťané všech církví jsou přesvědčeni, že
evangelium Ježíše Krista předčí všechny ideologie.
Tam ovšem, kde naše konfesní a národně-církevní
soupeření nebo naše zahleděnost do sebe stojí
evangeliu v cestě, dopouštíme se hříchu.
Budeme-li však Chartu Oecumeniku a její dobrovolné
závazky uskutečňovat, pak je to nová naděje pro
ekumenu. Ne snad proto, že bychom my křesťané a naše
církve chytře nastolili ekumenu a jednotu církve,
nýbrž proto, že prostřednictvím našeho společného
hlásání evangelia slovem i skutkem bude Kristus
přinášet lidem v Evropě víru, lásku a
naději.
Přeložila
Helena Medková
1 Srov.
text Charty v Una Sancta 56, 2001, seš. 3, 178-185,
s komentáři G. Vosse a W. Klaibera, 186-219.
- Charta Oecumenica. Ein Text, ein Prozess und eine Vision der
Kirchen in Europa, eds. V. Bonita, S. Numico, Genf a
St. Gallen 2003, 123 s. - Arbeitsgemeinschaft christlicher
Kirchen in Deutschland: Charta Oecumenica. Arbeitshilfe mit
konkreten Umsetzungsvorschlägen für die ökumenische
Arbeit am Ort, Frankfurt/M. 2002 (a pozdější dotisky).
2 Srov.
obšírný komentář s četnými odkazy na
literaturu: Reinhard Frieling: Neue Hoffnung für die
Ökumene? Charta Oecumenica als Impuls für die Kirchen in
Europa, v: Prüfet alles, and das Gute behaltet (Festschr. f. H.
M. Barth, eds. F. Schönemann, T. Maassen, Frankfurt/M 2004,
17-40).
3 Verlautbarungen
des Apostolischen Stuhls 148, Bonn 2000.
4 Grundlegende
Prinzipien der Beziehungen der Russischen Orthodoxen Kirche zu den
Nicht-Orthodoxen, Ortodoxie aktuell, září 2000, 6-12.
5 Evangelisches
Gesangsbuch, Anhang. - Srov. jednohlasně přijatý Dokument
der Vollversammlung der Leuenberger Kirchengemeinschaft: Die Kirche
Jesu Christi. Der reformatorische Beitrag zum ökumenischen
Dialog über die Einheit der Kirche, Frankfurt/M. 1995.
6 Podrobnosti
viz: Reinhard Frieling:Kirche im eigentlichen Sinn. Plädoyer
für eine realistische Ökumene, in: Materialdienst des
konfessions*****lichen Instituts Bensheim 58, 2007, seš. 6, 107-114.
7 První
ekumenické partnerské smlouvy vznikly již v 90.
letech v Porýní. Na základě Charty
Oecumeniky vydaly v r. 2004 poprvé římskokatolická
diecéze a evangelická zemská církev
oficiálně Rámcovou dohodu o ekumenickém
partnerství mezi evangelickými farními obcemi
Evangelické zemské církve Baden a
římskokatolickými farnostmi arcidiecéze
Freiburg (Freiburg i.Br./Karsruhe 27. 5. 2004).
8 Na
internetu pod tímto názvem.
Reinhard Frieling
www.getsemany.cz
|
Re: Recepce Charty Oecumeniky v Evropě (Skóre: 1) Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Sobota, 27. září 2008 @ 21:41:44 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Na internetu je rozšiřována výtka, která je tak absurdní, že ji sice zmiňujeme, ale dále se jí nezabýváme: Charta Oecumenica je prý prosáklá duchem zednářství a stupňuje zmatení v Evropě...
To je skoda, ze sa tym nezabyvate, tam je totiz jadro problemu. Inac prajem vam pri spajani sa so staro-babylonskym kultom podla ktoreho beru do slova pismo iba "magori" vela stastia ...
K teme:
|
|
|
Re: Recepce Charty Oecumeniky v Evropě (Skóre: 1) Vložil: Elo v Středa, 01. říjen 2008 @ 11:44:23 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Vďaka za pekný prehľad veľmi aktuálnej tématiky. Na Slovensku sú veľké hudobné festivaly kresťanskej hudby /Lumen - organizujú katolíci, Campfest - organizuje Mládež pre Krista, Sieť protest. cirkví/ a osoh je naozaj obojstranný. Na oboch festivaloch vystupujú nielen kapely jak katolícke, tak i protestantské, ale dokonca je pre obe strany priestor aj pri prednáškach, ktoré tvoria podstatnú časť oboch festivalov. Výsledok: na Campfest chodí mnoho katolíkov, a chodia tam ochotnejšie a cítia sa tam viac doma, a takisto nerobí problém protestantom zúčastňovať sa na Lumene... . V niektorých mestách sú aj ďalšie stretnutia ekumenického chrakteru, nielen pravidlené modlitbové taizeckeho typu, ale aj napr. nosenie kríža na Veľký piatok a i. Pamätám si, keď som sa zoznamoval s evanjelikmi, kalvínmi, baptistami, letničiarmi, členmi bratskej cirkvi... Menil som názory na nich, lebo som videl v nich ozajstných ľudí, a nie podľa fantázie a ohovárania staršej generácie, ktorá žila celé storočia v zaujatosti a preddsudkoch... Som presvedčený, že musí odumrieť ešte nejaká tá generácia, aby sa vzťahy podstatne zmenili aj na hlbšie, a neostávali iba v diskusiách elitných skupín, a iba v polemike a vzájomnom obviňovaní /ako na GS/... . No a prečo by sme práve my nemohli byť tou novou generáciou, ktorá posunie dejiny trochu dopredu smerom k vôle nášho spoločného Pána a Spasiteľa? Nechcem hovoriť o dogmatických pravdách, ale jednodzcho o ľudských stretnutiach s cieľom rúcať predsudky. Veď človek s predsudkami je zaslepený a vidí jednostranne, akoby cez skreslenú optiku. Prvým predpokladom a prejavom dobrej vôle, je pokúsiť sa poznať, potom môžem začať chápať, odpustiť, ba až milovať. A až v láske som schopná naozaj chápať /počúvať, prijímať, pomáhať, neodsuddzovať.../ Samozrejme, to ma nezaväzuje ešte prijímať dogmatické články viery druhého. Len mi môže pomôcť pochopiť tých na druhej strane. . Ja, a myslím nielen ja, mám skúsenosť s tým, že poznanim kresťanov z inej cirkvi, som si lepšie uvedomil a spoznal svoje vlastné. ale zároveň aj obohatil svoje vlastné o skúsenosť a zorný uhol pohľadu tých druhých. My sme teraz nevzájom jeden druhého - či si to uvedomujeme, alebo nie - veľkým bohatstvom. Pán chce aj dnes, podobne ako veľakrát v dejinách, konať zázrak pretvárania zla na dobro. Tak ako vtedy, ked dopustil v starom Izraeli zlých kráľov, ba aj odpad, rozdelenie, dokonca vyhnanstvo svojho vyvoleného národa... Nakoniec vzišiel z toho ľud síce nie moc veľký, ale vykryštalizovaný, a verný... Aj všetky prenasledovania a ťažkosti v histórii kresťanstva, vrátane rozdelenia Výhodu i Západu, i obdobia reformácie boli dopustením z Božieho dobročinného úmyslu - obnoiviť svoju Cirkev, očistiť ju, poukázať na určité akcenty, ktoré sa v nej zanedbávali, a možno teraz /to však nechcem tvrdiť, ale len vyslovujem domnienku.../ chce svetu, diabloi, ktorý sa tešil, že už zničil, roztreištil na márne kúsky Kristovo telo a dielo, kresťanstvo tak, že už ho nič nedá dokopy, preda chce dokázať, že Božia moc a láska a pravda je silnejšia než zloba, závisť a nenávisť sveta. A keď sme aj prechodne padli, Božou mocou sa predsa len môžeme pozdvihnúť... /predstavte si diabla, ako škrípe zubami pei pohľade na kresžanov, ktorí sa opäť rozoprávajú, stretávajú, modlia, odpúšťajä si, pomáhajú a spolupracujú pri pretváraní sveta podľa Krista a najmä "pozrite, ako sa majú radi"... Skvelé, nie?.../ . No toto všetko - ako aj mnoho iného v dejinách i v našej osobnej histórii - Boh chce konať spravidla v spolupráci s človekom, s cirkvami, s ich predstaviteľmi, ale tiež s radovými členmi. A každý z nás má v tom svoj podiel. My môžeme - na radosť diablovi - hatiť, hamovať tento proces a prekážať mu... Alebo môžeme tomuto procesu uzdravovania starých rán napomáhať... Boh - ako vždy - nájde si však vždy tých svojich, ktorí budú plniž Jeho vôľu a svoje dielo, ak si On sám predsavzal, že dovedie do konca. On to urobí, no, žiaľ, bez teba...
|
Re: Re: Recepce Charty Oecumeniky v Evropě (Skóre: 1) Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Středa, 01. říjen 2008 @ 18:23:04 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ano, akcie v Kralovej lehote su naozaj "bomba" a myslim ze na Slovensku sa v tomto smere nic lepsie ani nepodarilo. Mohli by sme sice diskutovat, ci my (ako tvrdi Elo) pretvarame tento svet, alebo ci tento svet pretvara krestanov ale my by sme asi mali byt presvedceni o tom, ze mi pretvarame tento svet, nie? ... :-) Ved spieva o tom aj popularna kapela Delirious? v ich hite "Did You Feel the Mountains Tremble", kde to opisuju takto, citujem:
And we can see that God you're moving A mighty river through the nations And young and old will turn to Jesus Fling wide your heavenly gates Prepare the way of the risen Lord
A vidíme, že Boh sa navracia ... Mocná rieka cez (skrze) národy ... A starí a mladí sa vrátia k Ježišovi ... Posmešky sa dotkli (rozsirili) Tvojích nebeských brán ... Pripravte cestu vzkriesenému Pánovi ...
Je síce otázne, ci sa "mladi a stari" a "narody" v tejto dobe vracaju spät k Jezisovi, alebo ci to skor nie je tak, ze sa krestanske zbory skrze spajanie sa s katolicizmom (v ramci ekumenizmu) vracaju spat do sveta ... V kazdom pripade na Camp Festoch je jedinecne to, ze mladym evanjelikalnym krestanom "sluzia" priamo katolicki knazi, ktori sa aj podielaju na organizacii a urcite aj co to financuju ...
Raz davno mi niekto poslal (bohuzial zmazal som to) svedectvo clena skupiny Timothy (bohuzial meno neviem) ktori velmi zapalene v zbore Apostolskej cirkvi (uz neviem presne kde a ani cas) rozpraval o tom ako sa dostali k "zdrojom" ktore financovali nakup pozemkov pre tento festival. Bolo to velmi zaujimave rozpravanie o tom ako sa sypali miliony od neznamych a neveriacich darcov ...
Nemate niekto tu nahravku ? Ak ano, piste prosim na gojim@zoznam.sk Vdaka ...
k teme:
|
]
Re: Re: Re: Recepce Charty Oecumeniky v Evropě (Skóre: 1) Vložil: Elo v Čtvrtek, 02. říjen 2008 @ 16:43:46 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Gojime, ak sa interesuješ, radím ti, pozri si Lumen v Trnave. T. r. tam bol dokovńca Deliruious? a vraj organizátori sa s nimi dohodli aj na budúce roky. Bolo to tentoraz na námestí, boloa tam do 10 tisíc ľudí, a práve pri Delirious boal prietrž mračien ,a väčšina mladých ostala na námestí. Podrobnosti, aj záznamy, zábery pozri na www. fln.sk. Odporúčam. Inak tam býva okolo 30 rúznych prednášok a besied so zaujímavými ľuďmi na najrôznejšie kresťanaké témy, nba aj s kapelami. Prakticky všetky zahraničné kapely boli protestantské, a pritom festival organizujú saleziáni...
|
]
Re: Re: Re: Re: Recepce Charty Oecumeniky v Evropě (Skóre: 1) Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Pátek, 03. říjen 2008 @ 19:40:09 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ano, evanjelikalni krestania maju teda moznost spolu s katolickou organizaciou robit festivaly, besedy, prednasky atd. a ked to vyjde, mozno pride aj tak popularna kapela ako Delirious ... potom sa urobia v Tv nejake šoty, vhodne sa to zostriha a ako celok to cloveka naozaj moze aj nadchnut ... Je pravdou, ze toto by sa naozaj na Slovensku bez ekumenizmu s katolicizmom nedalo.
Celkove si myslim ze urobit song ktori ma chytlavy rytmus a dobru melodiu nie je dnes az tak velkym umenim, (dnes to zvladnu uz aj cenovo dostupne softy) ako je skor umenim urobit skutocne dobry krestansky text. (V tomto sa mi velmi pacil americky krestansky muzikant Keith Green, ten ale zial uz nezije, hned po tom ako dopisal knihu kritizujucu rimsky katolicizmus mal vaznu nehodu a zomrel. )
Zivot, kazdodenny konkretny život je urcite o niecom uplne inom ako dobry festival. Treba zvazit logicky fakt, ze kazda minca ma dve strany a niekedy sa naozaj neoplati ist s prudom.
Pred nejakym casom som mal rozhovor s jednym clovekom ktory robil vo firme ktoru som sluzobne navstevoval. Polozil mi taku zvlastnu otazku, ze vie ze som z katolickej krajiny a ze ci som katolikom :-))), Povedal som mu ze katolikom nie som, nakolko su vazne rozpory medzi Bibliou a katolicizmom v globale. Videl som, ze mu viditelne odlahlo a nasledne sme mali viacero rozhovorov o viere a jedneho dna mi povedal ze sa stal krestanom, ze planuje odist naspat do svojej krajiny za manzelkou (bol z Ghany) a ze navstevuje v Londyne jeden biblicky zbor.
Tak isto, mnoho uprimnych a priatelskych rozhovorov som mal vzdy vtedy, ak som hovoril o katolicizme pravdu. Ludia ju musia pocut, aby pochopili ze nie som ten co sa zastava povier, mysticizmu, pedofilie, homosexuality, celibatu, prekrucania evanjelia a ze Boh s tym nema a ani nikdy nemal vobec nic spolocne ... Skoro vzdy sa im ulavy a ozrejmi sa im to, co v hlbke svojej duse aj tak nejako vedeli ...
Tak ako ked biblicke zbory, vymenia Boziu pritomnost, Jeho Moc za falosny ekumenizmus (a nahradia ho mixovanim emocii) tak su na tom aj ludia ktori sa z dovodu falosnej jednoty musia zastavat ucenia, vdaka ktoremu Boha nenavidia miliony ludi .... Nemozu hovorit pravdu a tym padom vlastne o Bohu klamu ...
Prve otazky od neveriacich ludi a ludi zatrpknutych na Boha (na slovensku specialne) smeruju vzdy na adresu rimskeho katolicizmu. Pytaju sa vzdy, ci musia akceptovat tak prelhanych ludi ako su katolicki farari, ci musia klacat pred sochami panenky marie, ci si vobec mozu ponechat zdravy rozum a usudok ...
To znamena, ze ak nas aj raz neveriaci ludia uvidia, ze sme jednotna organizacia riadena centralne z Rima, neurobi to s nimi vobec nic, iba sa im ich nevera v Boha este viac prehlby a este viac zatrpknu v beznadeji.
Preto je to, ze nas svet chce vidiet "jednotnych" s rimskym katolicizmom hnusná lož, a jednota medzi katolicizmom a biblickym krestanstvom je umelo mediami vytvorena pasca na znicenie Pravdy evanjelia ...
k teme:
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Recepce Charty Oecumeniky v Evropě (Skóre: 1) Vložil: Elo v Sobota, 04. říjen 2008 @ 16:18:24 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | O.K. Gojime, zasa si si vylial svoju agresívnosť na katolíkov. Veď ako inak, ani by ti nechutilo jest... Ale naozaj je to celkom inak ako si to napísal. A daj si pozor, keď niekto stále používa tú istú frázu, ako ty, napr "hnusná lož", už je to málo vieryhodné... A keď niekto stále o niekom hovorí len zle to je takisto a niečím to moc s*****í...
|
]
|
|
|
|