Matouš 7:13-14 „Vejděte těsnou branou, protože široká je brána a prostorná cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kteří jí vcházejí. Protože těsná je brána a zúžená cesta, která vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají!“

Jan 14:1-6 „Ať se vaše srdce nechvěje. Věříte/věřte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce jsou mnohé příbytky. Kdyby nebyly, řekl bych vám to. Neboť vám jdu připravit místo. A odejdu–li a připravím vám místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. A kam já jdu, víte, i cestu znáte.“ Tomáš mu říká: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.



Nad touto otázkou se chci zamyslet v souvislosti s věcí, která mne dlouhodobě trápí a bolí, což je nejspíše způsobeno tím, že to trápí a bolí našeho Pána Ježíše Krista. Tou věcí je rozdělení mezi křesťany nebo také v křesťanstvu.

Vždyť jestliže tu máme jedno Tělo, jednoho Ducha, jednu naději povolání, jednoho Pána, jednu víru, jeden křest, jednoho Boha a Otce všech, proč jsou křesťané u všech všudy rozdělení. A jestliže navíc vědí díky Tomášovi (tomu původně nevěřícímu) z Bible, že Kristus je ta (jedna, jediná správná) Cesta, v čem je problém? Inu, vypadá to tak, že problém bude v tom, že nejdeme všichni po té jedné cestě. Ať už to znamená, že někdo jde po široké, druhý po úzké, nebo jiný po katolické a další po protestantské; jeden po nějaké denominační a jiný po nezávislé či nedenominační a co já vím, po jaké ještě, prostě ať už to znamená cokoli - nejdeme všichni po té jedné Cestě!

Já vím, že jít po té úzké Kristově cestě kříže a utrpení, která ovšem vede k životu, neboli následovat Beránka kamkoli jde, není žádná legrace, procházka apod. Vlastně to je bez Krista a naší lásky k Němu, k bratřím a bližním vyloučená věc. Ale má křesťan vůbec jinou možnost? No jistě má; má přece "svobodu, svobodnou vůli", ale může se pak ještě oprávněně nazývat křesťanem, když nenásleduje Krista Jeho cestou coby tu Cestu jako svůj vzor ve všem?

Původní význam slova křesťan neboli kristovec, které bylo víceméně hanlivé, označovalo toho, kdo následoval Krista. Kristovci byli předtím nazýváni lidé nebo stoupenci té cesty, jak je nazval Pavel ve Skutcích 9:2. Tentýž apoštol Pavel vydal Židům svědectví ve Skutcích 22:4 - A pronásledoval jsem tu Cestu až na smrt; muže i ženy jsem spoutával a dával do vězení, ... a před místodržitelem Felixem s veleknězem Ananiášem, některými staršími a nějakým Tertullem, právníkem, kteří na něho přišli žalovat, vyznal (Sk 24:14): Ale vyznávám ti, že podle té Cesty, kterou nazývají sektou, takto sloužím Bohu svých otců a věřím všemu, co je napsáno v Zákoně a v Prorocích. Lukáš dále ve Skutcích (24:22-23) pokračuje: Avšak Félix, který byl podrobněji obeznámen s tou Cestou, je odkázal na pozdější dobu. Řekl: „Až přijde velitel Lysias, rozhodnu vaši při.“ Nařídil setníkovi, aby byl Pavel střežen, měl mírnou vazbu a aby nikomu z jeho přátel nebylo bráněno mu sloužit nebo ho navštěvovat. 

Všechno to výše zmíněné tedy znamená, že velmi záleží, jakou cestou nebo po jaké cestě jdeme! Mám za to, že kdybychom šli všichni po té jedné Cestě, rozdělení by zmizelo, prostě by se ztratilo jako pára nad hrncem. Otázka je, jestli chceme po té cestě jít a jestli jsme ochotni zaplatit cenu, kterou to stojí (Mt 16:24, L 9:23)? Získat můžeme hodně, tj. Krista se všemi Jeho věcmi, které nám v Něm a spolu s Ním Bůh Otec dal (Ř 8:32). Ztratit můžeme všechno, kvůli čemu jsme byli zachráněni, kromě té záchrany - věčné spásy z Milosti Boží bez skutků. Tož tak.

Ř 8:12-18 Nuže tedy, bratři, jsme dlužníky, ale ne těla, abychom podle těla žili. Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít. Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové. Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem (nebo dosvědčuje našemu duchu), že jsme děti Boží. Jsme–li však děti, jsme i dědicové — dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme, abychom byli také spolu s ním oslaveni.