Exkomunikace (nepřesně vyobcování, vyloučení z církve; lat. excommunicatio, z ex- + communio = přijímání svátosti eucharistie) je nejtěžší církevní trest. Je to nejpřísnější censura (nápravný trest). 

Nejde při něm o to, jak české překlady naznačují, že by potrestaný pozbyl členství v církvi (to je podle církevního učení založeno objektivně kanonickoprávní skutečností přijetí křtu a nelze se jej nijak zbavit), ale jsou mu odepřeny všechny svátosti, nesmí se účastnit bohoslužby ani zastávat žádný církevní úřad a ztrácí nárok na další beneficia vyplývající z členství v církvi.

Exkomunikaci lze uložit buď rozsudkem, nebo vzniká jako samočinný trest za nejvážnější kanonickoprávní delikty.

V případě, že se odsouzený napraví, má právo na to, aby mu byl trest exkomunikace prominut. Kdo smí vyobcování nebo klatbu prominout, je individuální, u nejzávažnějších provinění platí papežský reservát, který vyhrazuje právo promíjet tresty Apoštolskému stolci. 

Pak by to ovšem ještě chtělo dodat kde dneska podle Vás všichni jsou. Skuste porovnat stavy katolíků i evangelíků dejme tomu před druhou světovou válkou a dneska. Ten kdo odešel z církve má obvykle ateisty nebo dokonce satanisty nejpozději mezi vnoučaty. Ať už svůj odchod odůvodnil jakkoliv. Nedokáže svým dětem říct ani to jak mají dobře světsky žít a něčím jim to podložit. Pak se strašně diví proč hledají zázemí v drogách nebo nekřesťanských sektách. Když už se tak zajímáte o modly tak si někdy zajděte do levného obchodu s orientálním zbožím. Uvidíte jak jdou na odbyt špatně broušené a nekvalitní kameny a božstva vyrobená z plastu který s*****í až na ulici. Jak se lidi radí s prodavačem která z těch potvůrek jim ohlídá peníze a která lásku. Podívejte se na nabídky hvězdopravců a věštců. Roztomilou panenku woodoo si můžete koupit pomalu na každém rohu a píchat do ní špendlíčky. A na počátku byl v mnoha případech vlažný katolík či evangelík, chytrý jako radio který měl problémy s autoritami. A pak se strašně divil proč nikdo neuznává tu jeho autoritu.