Samozřejmě. Pokud Bůh jasně přikazuje "vyber si život, zachovávej každý příkaz", tak je to docela normální výchova. Každý normální člověk se tak chová ke svým dětem, že jim v těchto věcech jasně přikáže, co mají dělat a nejen - musí s dětmi vytrvat, vydržet tu dobu, kdy se dítěti nechce a radši by dělalo něco jiného. A to i v běžných věcech, jako je úklid, učení. Natož pak takové základy, jako je život nebo smrt.

Tento boží výchovný proces postavený na přikazování má svou příčinu. Je to neposlušnost pro kterou byl spáchaný první hřích. Boží přikazování nás výchovně vede k poslušnosti. Boží příkaz je často postavený tak, že si vynucuje tu správnou variantu, a před nesprávnou varuje a tím chrání. K tomuto poznání je třeba mít s Bohem zkušenost jako s Otcem. K získání Otcovské zkušenosti hodně napomáhá správná výchova a příkladnost našich pozemských otců. Žel v katolických rodinách se v době mládí Oka hojně vyskytovala despotická výchova, která celoživotní vztah k Bohu doslova zabíjela. Vztah k bohu diktátorovi byl u takto výchovně poškozených dětí neosobní, naučený, vynucený, povinný. "Víra" v boha diktátora se v despotické výchově dětí vynucuje strachem z pekla a zatracení! Despotická výchova děti nepřivede k víře, ale zlomením jejich osobností je jim nesmazatelně vštípená ideologie. 

Že dítěti, Toníku, něco konkrétního  zakážeš - tím ještě vůbec ničemu tím nezabráníš.

Naopak, lidskou obecnou zkušeností je, že zakázané ovoce lépe chutná.

Naše hříšná přirozenost, zděděná po Adamovi, v člověku totiž vzbuzuje touhy zakázanou věc si osobně "vyzkoušet", získat s ní vlastní zkušenost. Zakázaná věc člověka jistým způsobem láká.

Zákazy tedy ve výchově nejsou ani zdaleka dostatečným motivem pro vychovávaného se něčemu vyhnout.

Třeba člověka vychovat tím, že mu vysvětlím nebezpečnost a dopady na člověka při porušení zákazu,, aby člověk rozumem i srdcem sám zaujal správný vnitřní postoj ke konkrétní věci.

Pokud člověk takto sám získá správný vnitřní postoj k Božímu příkazu, nehrozí už nebezpečí, že by ho porušil - bytostně (rozumem i srdcem) se tomu člověk vzepře. Protože už ví, proč to právě takto má udělat a co je pro člověka správné a dobré.

Bůh zná velmi dobře lidské srdce a proto nečiní jenom zákazy a příkazy, ale přitom také vysvětluje, vychovává, zdůvodňuje oprávněnost svých zákazů.

Je si vědom toho, že dal člověku obrovský dar jeho svobodné volby

- že tedy nakonec v důsledku nezáleží na Božích zákazech a příkazech - že to člověk sám se musí vnitřně rozhodnout správně nebo špatně. To člověk sám zodpovídá za každý svůj čin!

Proto Bůh člověka právě k takovým vnitřním rozhodnutím vychovává.....

Navíc Bůh dává člověku další obrovský dar, který ani andělé nedostali - a tímto darem je běh našeho času. Když totiž člověk v jedné chvíli pochybí a rozhodne se nesprávně, má pořád možnost učinit pokání a věc napravit. Obrátit se zpátky k Bohu, napravit svůj život a žít jej dál správně. Tuhle možnost k obrácení Bůh každému člověku ponechává až do poslední vteřiny jeho pozemského života.

Bůh tedy člověka hlavně vychovává a vysvětluje oprávněnost svých zákazů - aby jejich smysl člověk pochopil rozumem i srdcem. Pak už je neporušuje - zakázané ho neláká, protože pochopil podstatu.

..."1.)  I stane se, jestliže opravdu uposlechneš Hospodina, svého Boha, a budeš zachovávat a plnit všechny jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, Hospodin, tvůj Bůh, tě vyvýší nad všechny národy země. "...

..."2.)  I stane se, jestliže neuposlechneš Hospodina, svého Boha, abys zachovával a plnil všechny jeho příkazy a ustanovení, která ti dnes přikazuji, že na tebe přijdou všechny tyto kletby a dostihnou tě. "...

(Dt 30,19)

Povolávám dnes proti vám za svědky nebesa i zemi. Předložil jsem ti život a smrt, požehnání a kletbu. Zvol si život, abys zůstal naživu ty i tvé potomstvo, a miluj Hospodina, svého Boha, jej poslouchej a přilni k němu. Vždyť on je tvůj život a dá ti dlouhá léta, abys bydlel v zemi, o které Hospodin přísahal tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.