 |
Zaznamenali jsme
145759237
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
poslal lutrik První čtení: Žalm 110,1 - 6: „Davidův, žalm. Výrok Hospodinův mému pánu: "Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám." Hospodin vztáhne žezlo tvé moci ze Sijónu. Panuj uprostřed svých nepřátel! Tvůj lid přijde dobrovolně v den, kdy pohotovost svoláš; v nádheře svatyně jak rosa z lůna úsvitu se objeví tvé mužstvo. Hospodin přísahal a nebude želet: Ty jsi kněz navěky podle Malkísedekova řádu. Panovník ti bude po pravici, rozdrtí v den svého hněvu nepřátelské krále. Bude soudit pronárody - plno mrtvol všude -, on rozdrtí hlavu velké země. Cestou z potoka pít bude, proto vztyčí hlavu.“
Druhé čtení: Zjevení 1,12 – 18: „Obrátil jsem se, abych viděl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů; uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč; jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle. Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: "Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.“
|
|
poslal lutrik První čtení: Job 19, 25-27: „Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mé nitru.“
Druhé čtení: Skutky 1, 13-14: „Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.“
Čtení ke kázání: Jan 20, 11-18: „Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde před tím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: "Proč pláčeš?" Odpověděla jim: "Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili." Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. Ježíš jí řekl: "Proč pláčeš? Koho hledáš?" V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: "Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu." Ježíš jí řekl: "Marie!" Obrátila se a zvolala hebrejsky: "Rabbuni", to znamená 'Mistře'. Ježíš jí řekl: "Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu." Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: "Viděla jsem Pána a toto mi řekl."“
|
|
poslal lutrik První čtení: Žalm 143,7: „Pospěš, odpověz mi, Hospodine, můj duch dokonává, neukrývej přede mnou svou tvář, nebo se budu podobat těm, kdo sestupují v jámu.“
Druhé čtení: Židům 10, 11-14: „Každý kněz stojí a koná denně bohoslužbu, znovu a znovu přináší tytéž oběti, ale ty nikdy nemohou navždy zahladit hříchy. Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží a hledí vstříc tomu, 'až mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu'. Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje.“
|
|
poslal Lutrik První čtení: Jeremiáš 31, 2-3: „Toto praví Hospodin: "Milost na poušti nalezl lid, který vyvázl před mečem. Jdu, abych přinesl mír Izraeli." Hospodin se mi ukázal zdaleka: "Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství.“
Druhé čtení: Jan 1, 16-17: „Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.“
Čtení ke kázání: Efezským 2, 1-9: „I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní. Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.“
|
|
poslal Lutrik Starozákonní text: Žalm 90,12: „Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.“
Evangelijní text: Jan 7, 1 – 9: „Potom chodil Ježíš po Galileji; nechtěl chodit po Judsku, protože mu Židé ukládali o život. Byly blízko židovské svátky stánků, a jeho bratři mu řekli: "Jdi odtud do Judska, aby tvoji učedníci viděli skutky, které činíš. Nikdo přece nezůstává se svými skutky v ústraní, chce-li být známý na veřejnosti. Činíš-li takové věci, ukaž se světu!" Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili. Ježíš jim řekl: "Můj čas ještě nenastal, ale pro vás je stále vhodný čas. Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože ho usvědčuji z jeho zlých skutků. Vy na svátky jděte, já na tyto svátky ještě nejdu, protože můj čas se dosud nenaplnil." To jim řekl a zůstal v Galileji.“
Text ke kázání: Efezským 5, 15-16: „Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé.“ „Viztež tedy, kterak byste opatrně chodili, ne jako nemoudří, ale jako moudří, Vykupujíce čas; nebo dnové zlí jsou.“ - překlad Bible Kralické |
|
poslal lutrik První čtení: Lukáš 22,42: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň.“
Druhé čtení: Filipským 4, 6–7: „Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“
Čtení ke kázání v překladu Bible kralické: Žalm 37,5 „Uval na Hospodina cestu svou, a doufej v něho, onť učiní.“
|
|
poslal lutrik První čtení: Druhá Mojžíova 23,5:„"Uvidíš-li, že osel toho, kdo tě nenávidí, klesá pod břemenem, neopustíš ho. Spolu s ním ho vyprostíš.“
Druhé čtení: Matouš 11,28–30: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout... Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“
|
|
poslal Dzehenuti Perla, jitřní hvězda a skrytá podstata(O cestě poznání, která není růstem ega, ale jeho otevřením) Úvod: Ne hledání něčeho nového, ale rozpoznání toho, co tu byloČasto si myslíme, že poznání znamená přidat něco navíc – nové informace, nové identity, nové pravdy. Ale zkušenost ukazuje opak. Skutečné poznání není přidáváním, nýbrž odkrýváním. Nevede k tomu stát se větším, ale stát se pravdivějším.Tento text je pokusem popsat cestu, na níž člověk neobjevuje nový svět, ale sám sebe – svou skrytou podstatu. Písmo pro tuto cestu používá obrazy, které jsou tiché, ale nesmírně přesné: zrnko, perla, jitřní hvězda.
|
|
poslal Dzehenuti VÍRA A VĚŘENÍ vs. EMUNÁH A OPŘENÍ(Jak nás jedno slovo může mást – a jak se vrátit k pevnému významu) 1. Proč je dnes slovo „víra“ problémKdyž se dnes někdo zeptá: „Věříš v Boha?“, většinou tím myslí: - myslíš si, že Bůh existuje?
- máš takový názor?
- přikláníš se k nějaké hypotéze?
V běžném jazyce se víra posunula k významu věření: „Nemám důkazy, ale něco si myslím.“ |
|
poslal Dzehenuti Vševědomí, Všepaměť a axiom bytí
Úvod
Tento článek je pokusem uchopit biblické zjevení Jediného Boha nikoli jako soubor jmen, dogmat či obrazů, ale jako vyjádření axiomatického principu bytí. Vychází z přesvědčení, že Bůh v Písmu není prezentován primárně jako objekt víry, nýbrž jako základní rámec existence – něco, co nelze dokázat ani pojmenovat, ale co musí být pochopeno.
AXIOM 0 – „JSEM, KTERÝ JSEM – KTERÝ BUDU“
|
|
poslal Nepřihlášený Satan bojuje proti SatanuO rozpadu iluze a odhalení pravdy o tomto světě
V evangeliích zaznívá zvláštní, na první pohled paradoxní výrok:
„Jak může Satan vyhánět Satana? Je-li království rozdělené proti sobě, nemůže obstát.“
Tento výrok nebývá správně pochopen. Často je redukován na obraz nebo metaforu. Ve skutečnosti však odkazuje na reálnou duchovní skutečnost, která má bytostný i systémový rozměr. Nejde o pohádku. Jde o princip reality, jak ji Ježíš odhaluje.
Satan jako duchovní bytost a padlý správce
Satan v evangeliích není mýtus ani psychologický konstrukt. Je chápán jako reálná duchovní bytost, padlý správce, který:
-
byl původně součástí řádu
-
disponuje inteligencí a vůlí
-
působí na lidskou svobodnou vůli klamem, nikoli přímým nátlakem
Ježíš se Satanem:
-
mluví
-
rozpoznává ho
-
oslovuje ho přímo
|
|
poslal lutrik První čtení: Ozeáš 2, 4-22: „Veďte spor proti své matce, veďte spor, vždyť ona není mou ženou a já nejsem jejím mužem. Ať odstraní ze své tváře znamení smilství, zprostřed svých ňader znak cizoložství! Jinak ji svléknu do naha, vystavím ji, jak byla v den svého zrození. Učiním z ní poušť, obrátím ji v suchopár, umořím ji žízní. Ani nad jejími syny se neslituji, jsou to synové smilstva. Smilstva se dopouští jejich matka, hanebnosti jejich rodička; říká: "Půjdu za svými milenci, kteří mi dávají vodu a chléb, vlnu a len, olej a nápoje." Proto zahradím tvou cestu hložím. Postavím před ni zeď, aby nenašla své stezky. Bude se honit za svými milenci, ale nedostihne je, bude je hledat, ale nenajde je. Pak si řekne: "Půjdu a vrátím se ke svému prvnímu muži, tehdy mi bývalo lépe než teď." Nechce pochopit, že já jsem jí dával obilí, mošt i čerstvý olej, že jsem ji zahrnoval stříbrem a zlatem - a oni to dávali Baalovi. Proto vezmu své obilí zpět v jeho době, i mošt v příhodný čas; strhnu z ní svou vlnu i svůj len, jež měly přikrývat její nahotu. Tehdy odkryji její hanbu před zraky jejích milenců. Žádný ji nevytrhne z mé ruky. Všemu jejímu veselí učiním přítrž, jejím svátkům, novoluním i dnům odpočinku, všem jejím slavnostem. Zpustoším její révu i fíkovník, o nichž říká: "To je má odměna, kterou mi dali moji milenci." Proměním je v divočinu, bude je požírat polní zvěř. Ztrestám ji za dny baalů, že jim pálí kadidlo a zdobí se kroužkem a náhrdelníkem, že chodí za svými milenci a na mne zapomněla, je výrok Hospodinův. Proto ji přemluvím, uvedu ji na poušť, budu jí promlouvat k srdci. Zas jí dám její vinice, dolinu Akór jako bránu k naději. Tam mi opět odpoví jako za dnů mládí, jako v den, kdy vystoupila z egyptské země. V onen den, je výrok Hospodinův, budeš ke mně volat: "Můj muži", a nenazveš mě už: "Můj Baale". Odstraním z jejích úst jména baalů; jejich jména nebude už nikdo připomínat. V onen den pro ně uzavřu smlouvu s polní zvěří a s nebeským ptactvem i se zeměplazy. Vymýtím ze země luk, meč i válku a dám jim uléhat v bezpečí. Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním, zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina.“
|
|
poslal lutrik První čtení: Abakuk 3, 17-18: „I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále Boha, který je má spása.“
Čtení ke kázání: 1 Tesalonickým 5, 16-18: „Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.“
|
|
poslal lutrik První
čtení:
Izajáš 53,1 – 3: „Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se
zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak
oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli
jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl
v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti,
zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář,
tak opovržený, že jsme si ho nevážili.“
|
|
poslal Dzehenuti ✧ Prvorozený fragment: Dokonalá bytost, která unesla poznání zla bez pádu
Existuje zvláštní typ vědomé bytosti, která v celém fraktálním řádu zaujímá jedinečné místo.
Je to prvorozený fragment — ten, který vznikl jako první, nejčistší a nejúplnější emanace Vševědomí.
Tento fragment představuje:
-
dokonalé spojení se zdrojem,
-
úplnou jednotu bez ego-oddělení,
-
schopnost tvořit bez entropie,
-
a hlavně: schopnost poznat dobro i zlo, aniž by sám upadl.
|
|
poslal Nepřihlášený Pravda, Svobodná Vůle a Konec EntropieÚvodTento článek shrnuje hlavní body jedné rozsáhlé filozoficko-teologické debaty o povaze svobodné vůle, entropie, Vševědomí a biblických souvislostí. Cílem je podat vše srozumitelně i pro čtenáře, kteří se v tématu neorientují. 1. Svět není v zajetí, ale ve lžiBible říká: „Celý svět leží ve zlém.“ (1J 5:19) |
|
poslal Dzehenuti 🜂 OBRAZ BOHA
✨ Úvod
Celé Písmo od prvních slov Genesis až po poslední řádky Zjevení sleduje jediný příběh:
pohyb „obrazu“ od Jediného k mnohým, a návrat všech obrazů zpět do Jednoty.
„Obraz“ v biblickém jazyce neznamená jen podobu.
Znamená zrcadlo vědomí – Boží rezonanci projevenou v čase a prostoru.
Člověk byl stvořen k obrazu Božímu – tedy jako živý fraktál Vševědomí.
A celý vesmír je vlastně děj, ve kterém se tento obraz učí znovu poznat sebe sama.
🜃 1. Počátek – Člověk jako živý obraz Vševědomí (Genesis)
„Učiňme člověka k obrazu svému, podle podobenství našeho…“ (Gn 1:26)
|
|
poslal Dzehenuti 🏰 Palác v hnoji – podobenství o světském klamu
Byl jednou jeden člověk, který si postavil nádherný palác. Zdi měl z mramoru, střechu ze zlata a podlahu z křišťálu. Každý, kdo prošel kolem, žasl nad jeho krásou. Lidé říkali: „To musí být Boží chrám!“ A on se na ně usmíval a odpovídal: „Ano, zde přebývá moje duše.“
|
|
poslal Dzehenuti 144 000: Kritická rezonance probuzení – proč svět ještě nebyl přepsán
🌍 Úvod
Dva tisíce let po Ježíšových slovech „Přiblížilo se království nebeské“ se lidstvo stále potácí mezi válkami, chamtivostí a strachem. Mnozí se ptají: „Když Kristus přinesl spásu, proč se svět nezměnil?“ Odpověď neleží v nebesích, ale v samotné struktuře vědomí – v tom, že ještě nedošlo k naplnění počtu těch, kdo se vnitřně probudili.
---
|
|
poslal Dzehenuti 🕊️ Podobenství o kuřátkách Kristových a naplnění počtu
Bylo jednou mnoho kuřátek, skrytých ve svých skořápkách. Každé z nich rostlo v teple Boží lásky, i když si to zpočátku neuvědomovalo. Myslela si, že jejich skořápka je celý svět — a přesto v hloubi duše slyšela hlas, který volal:
> „Tuk, tuk...“
|
|
|
