 |
Právě je 518 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116490365
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
poslal Nepřihlášený Bratři a sestry, hledám církev nebo křesťanskou organizaci, která by podpořila evangelizaci nebo koncerty.
|
|
poslal rakato SLOVA A ŽIVOT
Proč není možné sdílet evangelium skutky, a proč si to musíme připomínat.
Slyšeli jste už někdy citát, který bývá přisuzován Františkovi z Assisi : „Vždycky sdílej evangelium. A jestli je to zapotřebí, použij k tomu i slov.“ ? Na první pohled velmi působivá slova o tom, jak je důležité, aby křesťan „zvěstoval evangelium“ svými skutky, svým životem. Vidět evangelium je důležitější než je slyšet. Slova mohou mít jakousi doprovodnou, podpůrnou roli, ale to, co může změnit svět, jsou naše činy, naše jednání, náš život. Souhlasíme ?
Jenomže ono je to ve skutečnosti docela jinak. Už proto, že František z Assisi něco takového ve skutečnosti nikdy neřekl. Ale především proto, že evangelium není možné sdílet beze slov. Evangelium je svou definicí slovní záležitostí a proto může být zvěstováno pouze slovy.
Teď možná někdo bude namítat, že ten citát je jen aforismem, který má ukázat na důležitost toho, abychom jako křesťané dokládali evangelium svými životy, životy učedníků Ježíše Krista. A to je samozřejmě naprosto správná a biblicky založená myšlenka. Naše životy mají odpovídat tomu, co zvěstujeme slovy. Kdosi dokonce řekl, že nejsilnějším argumentem proti křesťanství jsou životy křesťanů !
Kdybychom ten dříve uvedený citát chápali tak, že svými životy dokládáme poselství evangelia, všechno by bylo v pořádku. Jenomže naneštěstí mnozí to chápou docela jinak a tvrdí, že evangelium je možné „zvěstovat“ beze slov. Tento postoj bývá někdy označován za „inkarnační“ přístup k evangelizaci – což má znamenat to, že jako křesťané jsme svými životy jakýmsi „vtělením“ evangelia na tomto světě. Hrajeme si tu jen se slovíčky, anebo je důležité, kdo má v této věci pravdu : zastámci inkarnační evangelizace nebo zastánci zvěstování evangelia slovy ? Je to velmi důležité, dokonce podstatné.
Tvrzení, že evangelium se dá zvěstovat beze slov, pouze naším životem, je nejen nesmiřitelné s učením Písma, Bible, ale představuje i zamlžené myšlení. Ať už žijeme tím nejlepším životem a sloužíme druhým jak a kde můžeme a obětujeme se pro ně do krajnosti – nezvěstujeme tím ještě evangelium. Evangelium je v podstatě již svou definicí záležitostí slovního vyjádření, stejně jako zvěstování, sdílení, kázání Božího slova. A když to říkám, jsem si vědom toho, že tu říkám něco, s čím zvlášť v dnešní době celá řada křesťanů nebude souhlasit. Dovolte, abych své přesvědčení objasnil a dokázal biblicky i logicky.
Takže před námi stojí dvě možnosti : slovní komunikace a komunikace beze slov. Nebo řečeno jinak : slovo a skutky, slovo a činy, slovo a život. Verbální, slovní komunikace se vztahuje na jazyk. K tomu, abychom mohli komunikovat slovy, potřebujeme použít řeči, jazyka. Každá řeč, každý jazyk, má svou vlastní gramatiku, slovosled a slovník. Komunikace beze slov se vztahuje na výraz tváře, postoj těla, gestikulaci rukama, pohyb očima, tělesný dotyk, vzhled a podobně. Slovní komunikace může být značně komplikovaná, jak ví každý, kdo se učí cizímu jazyku.
Ale komunikace beze slov může být ještě složitější. Je to doslova „věda“, kterou se zabývá mnoho učenců v každé civilizaci. Jedno je jisté : není možné ne-komunikovat. Jeden s druhým neustále komunikujeme, ať už slovně nebo beze slov. Dokonce i když řekneme : „Já k této věci nemám co říct“ a zůstaneme mlčet, naše mlčení komunikuje určité skutečnosti. Dále : je známou skutečností, že přisuzujeme komunikaci beze slov větší váhu než komunikaci slovní, zvlášť když jsou ve vzájemném konfliktu. Je tomu tak především proto, že je podstatně těžší mít kontrolu nad komunikací beze slov než nad komunikací slovní. Jako rodiče si stále připomínáme, že je pro naše děti důležitější to, jak jednáme než to, co říkáme.
Komunikace beze slov je přirozená a velmi účinná především v oblasti vztahů, postojů, nálad, pocitů, apod. Zároveň však platí, že nepostačuje k předávání poznání a informací. To se dá snadno doložit. Představte si, že jste dostali za úkol sdělit druhému člověku následující : „Aristotel vyučoval Alexandra Velikého při Macedonském dvoře v letech 342 až 339 před Kristem.“ Naneštěstí ten, komu máte tuto informaci sdělit, neví nic o tom, kdo byl Aristotel, Alexander Veliký, co je to Macedonie, a kdo to byl Kristus, proč se tedy říká „před Kristem“. Navíc váš protějšek nemluví vaší řečí, nemáte tedy k dispozici verbální komunikaci. Jediné, co vám zbývá, je komunikace beze slov. Dokázali byste sdělit uvedenou informaci bez slovního vyjádření, beze slov ? Dovolím si říct, že nikoli. Tento druh informace není možné komunikovat beze slov, pouhými gesty, očima nebo postojem těla, apod. Aby měla vaše informace smysl, musí být sdílena prostřednictvím slov.
V 1.Kor.15,1-8 nám apoštol Pavel nabízí krátké shrnutí evangelia, tak jak je zvěstoval svým posluchačům a čtenářům : "Bratři, chci vám připomenout evangelium, jež jsem vám kázal, jež jste přijali, v němž stojíte a jímž jste spaseni (pokud se ovšem držíte slova, které jsem vám kázal – jinak byste uvěřili zbytečně). Předal jsem vám to hlavní, co jsem sám přijal: Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetí den byl vzkříšen podle Písem. Ukázal se Petrovi, potom Dvanácti, poté se ukázal více než pěti stům bratrů najednou (někteříuž zesnuli, ale většina z nich ještě žije), poté se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům a naposledy ze všech se ukázal i mně, nedochůdčeti." Tento biblický text neumíme sdílet beze slov, není to možné. Informace obsažená v textu vyžaduje slovní komunikaci. Z toho důvodu je myšlenka „zvěstování evangelia“ naším životem – našimi skutky - cizí biblickému pojetí. Biblické evangelium svou podstatou vyžaduje verbální komunikaci, slovní sdílení. Tuto skutečnost si musíme připomínat a dokonce ji zdůrazňovat ne snad proto, že bychom chtěli jakkoli podcenit nebo znehodnotit účinnost našeho křesťanského svědectví životem. Nikoli. Potřebujeme si však připomínat, jakou roli hraje slovní komunikace a jakou roli hraje komunikace beze slov, když se jedná o naše svědectví, a o sdílení evangelia. Jinými slovy, nesmíme zaměňovat roli, kterou hrají slova, s rolí, kterou hrají naše skutky, náš život.
Vzájemná záměna slov a skutků může mít vážné důsledky právě při sdílení evangelia. Taková záměna vede především ke znehodnocení slovní komunikace. Západní civilizace je dnes poznamenaná generací, která je přímo alergická na jakékoli pravdivé prohlášení, nehledě už vůbec na pravdu evangelia. Naše řeč, naše slova jsou podstatně devalvována, znehodnocena. Tzv. postmoderní civilizace je skeptická vůči slovům, obrazům, zkušenostem a jednání, které si nárokují jakoukoli nadřazenost. Slovní svědectví Církve – kázání, zvěstování – nese ještě silnější stigma. Svět, ve kterém se společenství Církve pohybuje a působí, ještě tak uzná úsilí Církve o nasycení hladových nebo osvobození utlačovaných. Nemůžeme však od světa čekat potlesk za to, že zvěstujeme evangelium, slovo Kristova kříže. Evangelium je svou podstatou konfrontační vůči každé civilizaci, každé kultuře, každé společnosti, každému světskému systému. Věřící člověk by si měl tuto skutečnost uvědomovat a připomínat si ji pro život křesťanského svědectví. Když to tedy vezmeme do důsledků, názor, že můžeme zvěstovat evangelium svým životem nás zcela přirozeně vede k tomu, abychom se věnovali tomu, co nám přinese uznání našeho okolí a vyhýbali se tomu, co bude mít za následek spíše odmítnutí ze strany světa kolem nás – a to při zachování dobrého pocitu, že „evangelizujeme“. „Záleží nám na tom, abychom zvěstovali evangelium“, říkáme sobě i druhým, „ale děláme to svým životem a ne slovy.“ Dochází ke zmatečné výměně pojmů, jejímž důsledkem není nic menšího než to, že zanedbáváme zvěstování evangelia slovy. Tento výklad evangelizace vede i k tomu, že se mylně domníváme, že moc evangelia vlastně spočívá v nás samých, v přesvědčivosti našeho života.
Mnozí dnes říkají, že skutečná evangelizace není myslitelná bez inkarnačního prvku. Jinými slovy, jakoby evangelium nevlastnilo samo o sobě moc vedoucí ke spáse a k novému životu, jakoby účinek evangelia spočíval v nás, kdo evangelium sdílíme. To však neodpovídá novozákonnímu poselství Bible. Slova apoštola Pavla v jeho dopise věřícím v Římě svědčí o tom, že síla a moc evangelia nespočívá v nás, kdo je přinášíme. Spočívá v evangeliu samém, v jeho aplikaci Božím Duchem. „Nestydím se za evangelium“, píše Pavel. Proč ? Jednoduše proto, že evangelium, slovo kříže a vzkříšení Kristova, ta dobrá zpráva o záchraně, je „mocí Boží ke spasení pro každého, kdo věří.“ (Řím.1,16). Evangelium je Boží mocí, ne naší mocí. Bůh vložil do zvěsti evangelia svoji moc. A apoštol Pavel si je tak vědom této moci a má v ní takovou důvěru, že se raduje, když je evangelium zvěstováno dokonce i z nečistých, zištných pohnutek (Filip.1,12-18).
Nikdo nepochybuje o tom – a ani já to v této úvaze netvrdím – že důsledný křesťanský život víry každého jedince i Církve jako celku, je tím nejlepším pozadím, na kterém má probíhat zvěstování evangelia. I naše dnešní generace by nám zřejmě byla ochotna lépe naslouchat, kdybychom svoji víru důsledně žili, kdyby byla zřejmá z našeho mluvení a jednání. Tato skutečnost nás však nesmí vést k tomu, aby se zvěstování evangelia stalo jakýmsi rukojmím našeho nedokonalého života. Jinými slovy, jestli nežiji důsledně křesťansky, nemám právo na to, abych sdílel evangelium. Je to přesně naopak : můj nedokonalý život je potvrzením toho, že všichni potřebujeme evangelium a stále. Církev na tomto světě nikdy nebude ideálním, dokonalým komunikátorem evangelia. Avšak navzdory našim slabostem, pádům a nedokonalostem, evangelium zůstává plné moci – Boží moci – ke spasení, k záchraně každého věřícího člověka. Moc, která je evangeliu vlastní, není větší nebo menší podle toho, kdo je zvěstuje. To je skutečnost, která nás vede k velké pokoře, ale zároveň nás také krásně osvobozuje. Moje neschopnost odpovědět na všechny námitky a otázky nevěřících, nedostatek teologického, biblického vzdělání, moje nedůslednost v životě víry – nic z toho neubírá ani kapku moci evangelia. Protože evangelium není moje, protože patří Bohu, já je nemohu nijak vylepšit, nemohu je nijak znehodnotit, nemohu mu ubrat na jeho moci. Moc evangelia je mocí Boží, mocí Ducha Svatého. Evangelium není mocné díky nám, nýbrž navzdory nám. Díky Bohu. Když sdílíme evangelium, ukazujeme na ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Krista – jako na Toho, kdo jediný může zachránit každého člověka, který věří.
Evangelium vyžaduje slovní vyjádření, které není možné nahradit žádnou komunikací beze slov. Náš život může lidi přimět k otázkám, může je „oslovit“ v tom smyslu, že se budou ptát, proč žijeme tak, jak žijeme. Náš život však nikoho nezachrání, nespasí. Ke spáse vede jedině víra v evangelium Ježíše Krista, víra ve zvěst o Jeho ukřižování a vzkříšení. Toto evangelium je vždycky aktuální, nikdy není „nemoderní“, nemusíme se starat o jeho dopad v životě člověka. To jediné, co musíme, je sdílet je svými slovy, komunikovat je bez ohledu na cokoli a kohokoli, v plné důvěře v jeho moc.
|
|
poslal Nepřihlášený - Proto nezůstávejme již u počátečního učení o Kristu, ale směřujme k dospělosti. Nevracejme se k základním článkům o pokání z mrtvých skutků, o víře v Boha, k učení o křtu a vzkládání rukou, o vzkříšení z mrtvých a o posledním soudu. Budeme moci jít dále, když to Bůh dovolí.
- Kdo byli už jednou osvíceni a okusili nebeského daru, kdo se stali účastníky Ducha svatého a zakusili pravdivost Božího slova i moc budoucího věku, a pak odpadli, s těmi není možno znovu začínat a vést je k pokání, protože znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho v posměch.
|
|
poslal Nepřihlášený VŮLE
Když ti Bůh něco řekne, co máš udělat a zůstane u toho, tak nemáš ani tu sebemenší šanci to neudělat. Když ti Bůh řekne, co máš udělat a nezůstane u toho, tak nemáš ani tu sebemenší šanci to udělat. Všechno ostatní je PÝCHA.
V Edenu se stalo to druhé, v Ježíši to první, i když v časovém toku, jak teče v přirozenosti se jeví, že to bylo naopak. ,,HLE, VŠECHNO TVOŘÍM NOVÉ." A TO NOVÉ JE TO PRVNÍ. A NOVÉ TO BUDE PROTO, ŽE TO ZATÍM NIKDO NEVIDÍ, ŽE SE TO STALO JAKO PRVNÍ.
|
|
poslal vatatu Ahoj Jožko! Ty jsi napsal: "Je to vždy záplava Božích a Tvých slov. Ale právě, záplava. Možná pro vysokoškoláky je to dobré, ale pro nás průměrné to není."Nepíši již já, ale píše tobě a vám všem skrze mne Ježíš (Galatským 2,20, Koloským 1,27, 2.Korintským 13,5), tomu věřím. Není to záplava mých slov, protože jsem následoval Ježíše se svým křížem na Golgotu a tam jsem spolu s ním zemřel. Ten život, který zde nyní žiji již není můj, ale Ježíšův se vším všudy, z jeho myšlením, cítěním i jeho vůlí. On je mou hlavou a já údem jeho těla. Nedělám nic o čem nerozhodne On jako hlava, ba ani nemůžu, protože již nežiji vedle něho, ale v něm a On ve mně, tak věřím. A ani ta víra není moje, ale jeho. Kdo se bojí takto zemřít s Ježíšem na kříži a bojí se nechat žít jenom jeho v sobě, ten bude vždycky jenom průměrný, ale výzva Ježíše je jasná: ,,Buďte svatí a dokonalí jako je svatý a dokonalý váš nebeský Otec." Je to celé o naší smrti v něm a jeho životě v nás, protože tak se člověk stává dokonalým., Ježíšovým životem v nás. Ježíš v nás však nebude žít svůj život, pokud my nezemřeme. A skutky, které chcete dělat pro Boha, jsou Kainovým myšlením a důkazem vašeho života. Neexistuje u Boha žádný mix lidských a Božích skutků. To učí pouze náboženství, kterému jsem zemřel. Jestli chcete být aktivní v zalíbení se Bohu, tak všechny své skutky uvalte na něj, úplně se jich zřekněte a odevzdejte je jemu. On pak způsobí, že budete naplněni jeho skutky, o kterých pak nemusíte rozhodovat vy, kdy a jak se stanou, ale v každém okamžiku tohoto pozemského života o nich ve vás rozhodne Ježíš, jako vaše hlava. Potom jasně uvidíte pravdu, která je zjevena i v Genesis 4,7 v kralickém překladu a v překladu Pavlíka, při čemž v ostatních českých překladech je pravda v tomto verši překroucená, aby to tak napomohlo tělu a tělesnému myšlení. Že to tak není možné přeložit, jak je to v těch ostatních překladech, je jasně vysvětleno v Římanech 7,18-21. A proč je těžké pro vás to pochopit? Protože nejste ochotni jít k Bohu a zeptat se na to. On by vám odpověděl. Ale vy nechcete a to je vaše chyba, ne Boží. A vy nechcete, protože si myslíte, že jste již dost znalí věci, přitom pak tvrdíte, že jste průměrní. Toto píšu ne proto, abych vás zahanbil, ale proto, abych vám pomohl otevřít oči. A tak zjednodušeně, to dobré činění, popsané v Gn 4,7 je věřit Bohu, že jenom On může konat dobré skutky, a věřit tomu, že člověk může konat pouze zlé skutky. Pokud si člověk myslí, jako Kain, že může konat své dobré skutky, a potom je předložit Bohu jako svůj obětní dar, ten činí ne dobré. A když takto činí ne dobré, tak se v jeho blízkosti uvelebí hřích, protože lidské skutky a hřích jsou jako siamská dvojčata, nejde je od sebe oddělit tak, aby nezemřela. Jejich život spočívá jedině v tom, že jsou nerozlučně spojená. A tak proto, aby člověk mohl pro Boha stále konat své dobré skutky, a aby mohl za ně očekávat budoucí odměnu, tak proto vymyslel fintu, jak obejít smrt kříže. Ta finta spočívá v neustálém vyznávání svých hříchů, což dokazuje, že neustále hřeší, a potom následně neustále opakující se posvěcování sebe sama snahou o další své dobré skutky. Tomu říkám chození kolem vlastní osy v kruhu stále dokola, to je kolem středu, kterým je já. Takto se člověk nikdy nepřiblíží k Bohu, protože sám o sobě tvrdí: ,,Já budu dělat své dobré skutky pro Boha a když se mně to nepovede, tak já budu činit pokání tak, že to já vyznám Bohu, a potom se zase já budu snažit dělat své dobré skutky pro Boha." Toto však není pokání podle Boží vůle. Pokání podle Boží vůle je ZMĚNA MYŠLENÍ, které říká: ,,Bože, já nedokážu udělat nic dobrého, i kdybych se rozkrájel. Děkuji ti, že jsi poslal svého Syna Ježíše, který za mně zemřel , a jedině On nyní může ve mně konat a koná dobré skutky." Bez síly víry v Boží slovo, že se samo uskuteční v lidských srdcích, kde přebývá, to nejde uskutečnit, protože člověk uvidí svou tělesnou vášeň, jak se k němu blíží, lekne se, že by mohl zhřešit a tak zemřít, a tak se ze všech svých sil začne té své zlé touze bránit. Když se mu to podaří, tak je sám v sobě povýšen tím úspěchem, a tak to předloží Bohu, jako svůj obětní dar. ,,Jděte ode mně pryč pachatelé těchto nepravostí", řekne jim jednou Ježíš. Ten člověk, který to takto dělá totiž nevěří, že již přece zemřel s Ježíšem na kříži, a tak mu již žádná jeho zlá touha nemůže ublížit, protože již je ukřižovaná spolu s Ježíšem na Kříži. A když se již této své zlé touhy ve svém srdci nebojí vírou v Ježíšův Kříž, tak s ní nebude bojovat silou své vůle, nebude jí potlačovat ve svém srdci, a ona tak ztratí svou moc a zmizí jako pára nad hrncem. Z jediného zdroje čerpají lidské vášně svou moc, to je ze strachu člověka, že zhřeší, a tak zemře. ,,Zemřeli jsme spolu s Pomazaným" (Kristós-pomazaný), nikdo, kdo takto zemřel, již nemůže zemřít podruhé. Jožko! Ta záplava slov, to jsou řeky živé vody. Kdo se snaží plavat, ten se utopí. Kdo se nechá unášet proudem těch slov, toho ta slova ponesou. Jirka
|
|
poslal LD Chtěli byste být vy osobně součástí (jednoduché) počítačové hry?
|
|
poslal houslicky1
Vyznáš-li svými
ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh
vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.Bible, list Římanům
10;9
|
|
poslal Nepřihlášený V článku jsou vybrané ukázky ze dvou článků o přírodních kmenech v Amazonii a Bengálském zálivu, které neznají žádnou náboženskou mytologii a žijí realitou.
|
|
poslal karels Modlitba je úkon, který má ústřední úlohu v křesťanství. V modlitbě se člověk obrací k Pánu Bohu ne proto, aby jím manipuloval a podřídil své vůli, ale proto, aby se naopak otevřel jeho vůli.
|
|
poslal Nepřihlášený Má-li někdo z vás dostatečnou moc, či ochranu Pána krista Ježíše... (pozor ať nekonáte proti jeho vůli, vyloženě na vlastní pěst).
Vyzkoušejte spoutat démona v muslimovi a přinutit ho říci muslimovi pravdu o Bohu a lidem seslaném vykupiteli Ježíši.
Uvažte, že ne každý člověk je posedlý a ne každý démon má moc člověka fyzicky ovládat (kdybyste chtěli zastavit případný útok). Někdo z muslimů může třeba znát i jazyk kterým hovoříte, zpětná vazba pak může být lepší.
V případě úspěchu nezapomeňte napsat. Nezapomeňte, že je to o víře. Buďte opatrní a riskujte přiměřeně. Nebo si zkuste vzpomenout na tuto výzvu v krizi, kdy se třeba budete potřebovat ochránit a jinou možnost neuvidíte.
Nechť se děje vůle Boží.
Ekklesian, 17.11.2015
|
|
poslal Nepřihlášený Ekklesian, 30.července 2015
Říkám vám také, že pokud se dva z vás na zemi shodnou ohledně čehokoli, za co by prosili, stane se jim to od mého nebeského Otce.
Matouš 18:19 (Bible21, 2009)
Rosmano, IvaneP, Bylino, Gregoriosy, Myslivče... pojďme společně požádat Boha aby očistil a obrátil Oka a přinutil ho vyznat pravdu a informovat ostatní ohledně jeho starého života v nepravdě či svévolné lži.
|
|
poslal Nepřihlášený Kubánská katolická církev, jejíž dříve napjaté vztahy s
vládnoucím komunistickým režimem se v poslední době postupně zlepšují, postaví
první kostel po více než půl století. Stavbu, která pojme na 200 věřících, měli
finančně podpořit věřící kubánští emigranti žijící ve Spojených státech.
|
|
poslal Nepřihlášený Matouš 18:20 Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."
Na tomto diskusním fóru jsme minimálně dva..
Jan 15:7 Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Jan 16:24 Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.
Bratři v Kristu, společně ve Jménu Božího Syna, prosme Boha Otce za to, aby Duch svatý dal zdejším diskutujícím poznat pravdu a zlým duchem oklamané křesťany pravdou Ducha na jejich duchu osvobodil. Prosme společně za dar lásky k pravdě. Amen.
MVII
|
|
poslal Nepřihlášený To je stanovisko Wycliffe Bible Translations (WBT) – jedné z
největší světové organizace specializující se na překlady Bible. Podle WBT, v
současnosti je ještě 2.200 jazyků, do kterých Písmo dosud nebylo přeloženo.
Těmito jazyky mluví 350 milionů lidí. V celém světě se hovoří 6.905 jazyky. Organizace oznámila kampaň “Poslední jazyk”, jehož cílem je přeložit Bibli do všech jazyků na světě do roku 2025. Kromě toho projekt zahrnuje vzdělávání gramotnosti těch, kteří to potřebují.
|
|
poslal Nepřihlášený Kdo je ten první? Kdo je ten nej?
Udělal vše dobře, či se někdy mýlil? Jednal správně? Celý tento sled
otázek zde je jen proto, abych vás pozval ke kratšímu průzkumu osudů
několika "velkých" mužů a žen víry, kteří byli průkopníky misie.
Společné mají to, že se všichni hlásili k baptistickým zásadám. Jinak
mezi nimi je řada rozdílů. Lze je tedy srovnávat? Pokusme se porovnat
jejich život v těchto několika oblastech: příprava na službu, způsob
práce, rodinný život a vztah ke kultuře v níž žijí.
Nejdříve si je představme: muž, jehož rozhodně nelze opomenout, je
William Carey nazývaný "otcem moderní misie", dalším je Issac McCoy,
průkopník baptistické misie mezi indiány. Třetí muž je Adoniram Judson,
jenž bývá nazýván "apoštolem Barmy". Další sloužil na místě, jemuž
misionáři přezdívali "hrob bělochů" - v Africe - a jmenoval se George
Grenfell. Posledním, koho z řady mnoha dalších vybereme, je Charlote
Diggs Moonová, které se též přezdívá "patronka baptistické misie".
Určitě by šlo jmenovat mnoho dalších, ale nám těchto pět postačí. Pojďme
tedy stručně popsat jejich životy.
|
|
poslal Frantisek100 Milí, povím vám příběh, který se opravdu stal. Vyprávěla mi ho jedna dívka
Byla jsem velice mladá a vrátila se po mateřské dovolené opět do práce. Pracovala jsem v jeslích. Jesle, místní malinká nemocnice i ostatní zdravotnická zařízení patřily pod jednoho zaměstnavatele, což byl tehdy OUNZ. Tak se stávalo, že když v nemocnici chyběly sestřičky, museli tam nastoupit pracovnicí z jiných zařízení. A protože jsem byla ještě mladá a nebylo mi ani dvacet pět roků, patřila jsem k těm, kteří museli nastoupit pomáhat tam, kde to byla potřeba. Práce ve zdravotnictví mne baví a přála jsem se stát lékařkou.
|
|
poslal Nepřihlášený Iniciativa Alfy je propagační kampaň, do které se v ideálním případě mohou zapojit všechna společenství, která pořádají kurz Alfa v oblasti, kde se propagační kampaň organizuje. V České republice již proběhly dvě městské Iniciativy v Brně a jedna v Českém Těšíně.
Na rok 2013 Česká kancelář kurzů Alfa připravuje celonárodní Iniciativu Alfy s názvem Zveme Česko na večeři. Cílem iniciativy je vytvořit síť alespoň 200 společenství, která na podzim roku 2013 uspořádají kurz. Sbory a farnosti uspořádají kurz samostatně, ve vlastní režii. Výhoda Iniciativy spočívá ve společné přípravě a propagaci na celostátní úrovni v tisku, rozhlase a televizi. Plošná propagace zvýší povědomí o kurzu, přitáhne pozornost veřejnosti a místním společenstvím usnadní zvaní na kurz.
|
|
poslal oko Zkusme si vzít do ruky Písmo a osvětlit význam Ř 7. kapitoly.
|
|
poslal Karels Některé poslední úvahy a diskuze ohledně tragédie v Norsku mě přivedly
až k rozhodnutí, že jsem se rozhodl napsat tento článek. Proč se
křesťané prezentují nejenom na Grano Salis, ale i jinde na internetu se
svými články? Jde o svědectví toho, co jsme prožili při setkání s živým
Bohem; svědectví o existenci živého Boha. Smysl podobných svědectví bývá
zpravidla jediný - náš pokus oslovit své nekřesťanské čtenáře.
|
|
|
