 |
Právě je 426 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:
rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116471748
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
poslal magdalena07 Přátelé,
Letošní svátky obětování beránka - vyjití z Egypta Židé slaví od 23.-30.dubna.
Mesiánští Židé budou si připomínat Ježíšovu oběť ve stejné dny
Pravoslavné církve slaví pesach společně s židovskými svátky
Ostatní církve slaví Velikonoce od 29.března.-1.dubna
Jsou to ale svátky jara a rovnodennosti se zajíčky, vajíčky a s pomlázkou , ale Ježíšovu oběť a slavné zmtrvýchvstání bychom si měli připomínat společně s mesiánskými Židy, pokud ovšem …už nemáme každý den jako sváteční , když víme ,komu patříme a kdo je náš Pán a Král
Halelujah
_________________
Magdalena
|
|
poslal Nepřihlášený S Ježíšem Kristem bylo naloženo tak, jak jsme si zasloužili my.
|
|
poslal Demagog Ponechám však v Izraeli sedm tisíc — všechna kolena, která se nesklonila před Baalem, a všechna ústa, která ho nelíbala. 1Kr 19:18
|
|
poslal oko ..." Sdílet se s lidmi co jsou stejní jako já je fajn, ale
nemusíš pak některé věci vidět. Takže diskuze s "jinověrci" má také své
výhody. A mít kolem sebe jen lidi, kteří jsou jen tvojí ozvěnou,
nebo co pro slabost k tobě ti neřeknou pravdu, to je už nebezpečné.
Dozvědět se pravdu o sobě je první krok ke zlepšení. "...
Tak tato slova napsal Jirka a domnívám se, že jsou natolik výstižná, že by se daly tesat do kamene.
|
|
poslal oko Boží záměry nejsou jako záměry člověka, neboť člověk se dívá na zevnějšek, ale Jahve se dívá do srdce.
(1 Sam 16,7).
|
|
poslal brusle7
Wikipedie popisuje 4 konstitutivní znaky sektářství:
- autoritativní řízení, podřizování členů skupiny moci vůdce
- fundamentalismus, tedy úzkoprse dogmatický vztah k vlastnímu učení či pramenům
- uzavřenost vůči světu, přinejmenším ideová, ale v mnoha případech fyzická
- selekce informací, ať směrem ze světa vůči členům skupiny, tak ze skupiny vůči světu.
Ježíš založil jedinou církev. Proč jsou dnešní velké počty církví? Proč nejsme jedno dle přání Krista? Mnoho údů, pluralita a tolerance názorů, ale jedna církev?
Proč církve (včetně ŘKC) v praxi fungují jako sekty?
Mým volným a svobodným názorem je to, že církev založená Kristem jsme my všichni, kdo Kristu věříme a žijeme život v Něm.
I ohledně ŘKC eucharistie nyní vnímám Kristova slova jinak - t.j. "Vezměte a jezte/pijte VŠICHNi", nikoliv zákazy uvnitř například ŘKC (tj euchanristie jen pro vyvolené a s podmínkami).
Všichni, kdo slyší Boží hlas a následují Božího Syna, jsou jedna opravdová a pravá Kristova Církev.
|
|
poslal Nepřihlášený Reformované církve se navracely svou věroukou k původnímu apoštolskému učení a odmítají všechny přídavky, které nejsou obsaženy v kánonu Nového zákona i apokryfní spisy , t.zv.“svatou tradici“, která vznikala postupně v průběhu staletí, zejména od 4. století zrovnoprávněním křesťanství s pohanskými kulty. Té se přikládala stejná či větší důležitost než Bibli samotné, které byla prostým věřícím zprvu nedostupná - jen vybrané liturgické pasáže v latině -, později zakázaná jako kniha pro státní megacírkev nebezpečná. Tyto přídavky měly většinou svůj původ v pohanských kultech i židovství (pouhý jejich výčet zde by byl dlouhý) s rádoby křesťanským nátěrem se snahou přivést do církve snadno a rychle i za použití násilí co největší počet pohanů a udržovat je v područí privilegované církevní hierarchie spojené se světskou mocí, aniž by jim byla vysvětlena samotná podstata evangelia. Tuto skutečnost přiznává a dokonce kladně hodnotí i francouzský katolický teolog Claude Tresmontant (1925-1997) tvrzením, že se církev římská právě nejvíce podobá „tělu Kristovu“ tím, že do sebe absorbuje a vylučuje cokoliv z pohanského okolí. Zdá se, že za 17 staletí zatím nic z toho nevyloučila, protože by to odporovalo její tézi Ecclesia semper idem (církev stále stejná), i když až po nedávnou současnost jsou přidávána k víře stále nová dogmata - naposled v r.1950 dogma o Nanebevzetí Panny Marie. Též nejnovější snahy o ekumenismus papežů i s nekřesťanským duchovnem včetně šamanů a čarodějů, které je vůči Ježíši Kristu v opozici (setkávání v Assisi), což naopak odpovídá tézi eccelsia semper reformanda est (církev se stále reformuje), v tomto případě je tu však otázka kterým směrem, byť tentokrát „po dobrém“, neboť po ztrátě politické moci nelze už starých násilnických metod používat. Kromě těchto odchylek od kánonu Písma, formalismu, obřadnictví, výlučnosti kněžského stavu a splynutí či nadřazení papežství světským vládcům tu existoval ve středověku i značný mravní úpadek kléru, což zapříčinilo snahy o změnu ještě o několik století dříve (valdenští, albigenští, později angličtí lolardi či naši husité) než vystoupil na scénu r. 1517 Martin Luther, pokládaný za otce reformace nejdříve s tézemi proti odpustkům, posléze s tézemi Sola Scriptura, Sola Fide, Sola Gratia (Pouze Písmo, Pouhá Víra, Pouhá Milost) odvozenými z Písma Nového zákona, jemuž se podařilo část Evropy odtrhnout od papežství. Všechny dřívější snahy o nápravu byly neúspěšné a většinou končily krutou fyzickou likvidací jejich aktérů (hranice, mučidla, křížové výpravy, genocida, inkvizice). Je třeba přiznat, že ani Lutherovi by se snaha odtržení od Říma nezdařila, a skončil by jako Hus o sto let dříve, kdyby nebyl podporován německými knížaty, kterým vadilo hlavně to, že musí odevzdávat značné finanční prostředky do Vatikánu a skutečnosti vynálezu knihtisku (1450), díky němuž se jeho myšlenky opozice vůči papežství mohly rychle šířit. Ani Luther však nebyl a nemohl být ve svých snahách o důslednou nápravu v duchu Písma úspěšný, právě proto, že byl závislý existenčně na německé šlechtě a musel tolerovat tehdejší společenský nevolnický systém. K odtržení od Říma z mocensko-politických důvodů dochází přibližně ve stejné době i v Anglii vznikem státní anglikánské církve v čele s králem namísto papežem. Z hlediska věrouky i praxe jde však oproti ŘKC jenom o menší kosmetické úpravy, takže je problematické tuto církev zahrnovat mezi reformované. Dnes pro její případné sjednocení s ŘKC neexistují žádné dogmatické nebo mocensko-politické překážky. To se týká i církve pravoslavné, jediným problémem je uznání papeže za "Kristova náměstka". Z luterské církve se pak navzdory odstranění z věrouky některých nebiblických přídavků stávala opět církev lidová, vlažná a formální, zejména tím, že z katolicismu převzala křest nemluvňat, jímž se automaticky lidé stávají křesťany bez splnění Ježíšova požadavku znovuzrození z Ducha (nejen z vody) za vědomého rozhodnutí každého jednotlivce. Proto snaha o důslednější nápravu církve se u Luthera nezastavila a pokračovala vznikem dalších odnoží reformace, které však pak byly i tou největší reformovanou (luterskou) církví potlačovány. Největší pronásledování reformačních snah však pocházelo od katolické protireformace vznikem řádu Jezuitů (1540) a blíže specifikované Tridentským katolickým koncilem(1545) t.zv tridentskými proklínacími kánony. U nás pak zejména v době pobělohorské (1620-1918) za vlády Habsburků násilnou rekatolizací (doba Temna).
Je potěšitelné, že dnes mají i katoličtí věřící volný přístup k Písmu a jsou dokonce někdy někým zevnitř nabádáni, aby ho používali a studovali. Pokud by tak činili bez deformací katechismem a liberální interpretace, hrozí tu pro katolickou církev nebezpečí zbavit se své "svaté tradice" a zhroucení celého jejího obřího hierachického náboženského systému, což její vrcholoví představitelé nemohou připustit. Brány pekelné je i tak nemohou pohltit, neboť v nich už po 17 století vězí. Spíše to vypadá na pragmatickou snahu vytvoření jednoho "univerzálního" náboženství v duchu New Age s tolerancí ke každému a ke všemu i co Písmo považuje za hřích, snaha přizpůsobit se světu i akceptováním evoluční teorie, což se již dnes děje a musí nutně zpochybnit nosné téma celé Bible - vzpouru prvého lidského páru vůči Stvořiteli ,dějinný plán nápravy a realizace skrze Ježíše Krista vzešlého z vyvoleného národa. Náboženství, v němž Ježíš Kristus zaujímá stejné místo s jinými náboženskými vůdci a je ignorována nebo dezinterpretována jeho zástupná oběť na kříži jakožto akt smíření člověka s Bohem Otcem i jeho božský status (teologie "duchovní dospělosti"), což je příprava pro zjevení se Antikrista v závěru lidských dějin, Písmem NZ předpovězeného. Veškerý vývoj k tomu spěje, avšak ještě není tak zle, aby nemohlo být hůř. Proto stanovovat nějaké datum není možné i když biblické předpovědi se naplňují. Zdá se však, že mnozí dnešní představitelé reformovaných církví toto nebezpečí plíživých změn evoluce "po dobrém" nevnímají nebo ho ignorují či dokonce jsou ochotni se za reformaci a tím o odštěpení se od ŘKC omluvit.
Ad HOnorem Jesu Bývalý diskutér a přispěvatel Jan 21
|
|
poslal MilanH Židovství historického Ježíše Krista nezpochybňuje, to jen někteří extremisté nebo příliš velcí žárlivci, zřejmě bez patřičného rozhledu..
ŽIDOVSKÝ POHLED NA JEŽÍŠE KRISTA V POJETÍ GEZY VERMESE A JEHO MOŽNÝ VLIV NA ŽIDOVSKO-KŘESŤANSKÝ DIALOG
https://theses.cz/id/m383uf/E._Goldstein_-_DP.pdf
|
|
poslal Nepřihlášený Je ekumenismus biblický? Som presvedčený že nie! Je vari Kristus rozdelený? Nie! Tak prečo tie reči o ekumenizme? O nejakéj 'jednote v mnohosti'? Tie pojmy sú tak nebiblické, ako aj nelogické! A predsa to takmer nikoho netràpi. Boh tu vždy mal svoj ľud a ten bol jednotný. (jeden) Určite ho netvorí!o tisíce rozhàdaných skupín s často odlišným učením. V skutočnosti je ekumenizmus len vonkajším prejavom nezáujmu o PRAVDU ako takú! A je aj istým prejavom pasivity, však načo hľadať pravdu? Každý a všetci máme PRAVDU. Hotový Veľký Babylon, chaos. Zdedil som také a onaké náboženstvo, tak aké hľadanie? Patrî aj bezduchá naivita medzi kresťanské vlastnosti?
|
|
poslal Nepřihlášený Reverend Sverker Trônet
(Táto prednáška bola venovaná medzinárodnému stretnutiu
Pravého života v Bohu v Jeruzaleme)
Bol som požiadaný, aby som hovoril z protestantského hľadiska o
Jednote Cirkvi a Panne Márii. Najprv musím povedať niečo o tom,
že som protestant alebo luterán.
Švédska
Cirkev ako celok sa
oddelila
od Rímskej Cirkvi a pápeža počas reformácie v šestnástom
storočí. Bol to kráľ, ktorý chcel byť jediným vládcom svojej
krajiny a nechcel nijaké zasahovanie zo zahraničia, t.j. od pápeža
a biskupov, ktorí skutočne mali veľa svetskej
moci.
Učenie
Martina Luthera veľmi dobre vyhovovalo cieľom kráľa. Kráľ
zaujal miesto pápeža. Z Nemecka, z pevniny reformácie, sa
importovalo
najdôležitejšie reformačné vyznanie - Augsburgské vyznanie,
ktoré bolo kritické voči zneužívaniam v neskorej stredovekej
Cirkvi, ale inak bolo veľmi tradičné, bez úmyslu učiť niečo
nové, jedine byť
svedkom viery jednej, svätej, katolíckej (tiež rímskej) a
apoštolskej Cirkvi. Oficiálna katolícka a luteránska ekumenická
komisia dnes považujú Augsburské
vyznanie za také, ktoré má katolícky úmysel a ekumenickú vôľu.
|
|
poslal Nepřihlášený Čas od času dojde na církevní scéně k registraci nové denominace. Taková událost budí často nelibost zavedených církví z důvodu, že její členové se obvykle rekrutují z jejich řad spíše, než z řad nových konvertitů. Možná přitom ovšem někteří zapomínají na své začátky. Členové jsou ale dnes přeci jenom více úzkoprofilovým zbožím než dříve a každá církev, zvláště evangelikální, si díky všudypřítomnosti hnutí církevního růstu někdy až úzkostlivě hlídá své růstové grafy. Imaginární růst je dnes celebrován jako známka požehnání a Božího působení. Paradoxem ovšem zůstává, že zatímco počet církví a sborů roste, počet křesťanů se snižuje.
Nabídka a poptávka na trhu idejí
Nová hnutí a církve dnes až na výjimky vznikají importem americké teologie. Zde bych ale rád zopakoval, že žádné americké učení (z Asie a Evropy nyní mnoho nových nauk nepřichází) by se zde neujalo, pokud by mu k tomu nebyl vytvořen prostor. Novokalvinismus v jeho separatistické modifikaci ve svých důrazech dokázal zaplnit něco, co zde vlivem nedávného směřování církve evidentně scházelo. Naplnil tak poptávku na trhu idejí. Vlivem ekumenismu, genderismu a liberalismu si dnes v církvích málokdo dovolil citovat verše o inspiraci veškerých Písem, o stvoření, potopě, o poddanosti ženy muži, o hříchu homosexuality, o neslučitelnosti římskokatolického učení s protestantismem. Exaltované zaměření na růst církve navíc zcela ignorovalo učení o vyvolení, a snaha změnit společnost přestala brát v úvahu, že svět leží ve zlém a bude odsouzen. Církevní představitelé, pokud už byli nuceni se vyjádřit, buď přijali nové paradigma, nebo se předháněli v tom, kdo vydá krajně umírněnější stanovisko. Ve snaze vyhnout se konfrontaci tak církev přestala ohrožovat hřích.
|
|
poslal Nepřihlášený V prostředí slezských luteránů koluje informace ke sběru podpisů na letošním XcamPu, kterou rozeslal místopředseda spolku Křesťanské společenství, z. s., jehož jednou z aktivit je XcamP.
Jedná se o zřejmou reakci na Prohlášení Církevní rady SCEAV k teologickému směřování a vzniklé situaci na letošním ročníku XcamPu.
3.8.2019
Sestry a bratři,
protože se v našich společenstvích šíří různé (často i zkreslené) informace o sběru podpisů na XcamPu, chci Vás uvést tímto e-mailem do problematiky:
Jak víte, několik sborů Bratrské jednoty baptistů v loňském roce deklarovalo svou vůli odejít z této denominace mj. kvůli neochotě vedení této denominace řešit problémy s liberálním sborem na Topolce v Praze. Jedná se o sbory, s nimiž dlouhodobě spolupracujeme a odkud pocházejí i přednášející, kteří u nás sloužili slovem na XcamPu i jinde.
Tyto odcházející sbory zvažují ustavení nové denominace. Ačkoli mají jen něco přes 200 členů a k registraci církve je třeba 300 podpisů, měli zato, že je možno legitimně doplnit podpisy budoucích členů i podpisy angažovaných sympatizantů. Vycházely i z praxe Ministerstva kultury, které zaregistrovalo v poslední době denominace, které zjevně nemají 300 členů a listinu k jejich registraci podepsaly desítky sympatizantů (ostatně podobný proces pamatujeme i my na Slezsku při registraci LECAV). Domnívali se, že tato praxe má opodstatnění v textu zákona, který nehovoří o členech, ale o osobách hlásících se, resp. přináležejících k církvi. Tento svůj názor na právní stránku vyjádřili i v podpisové listině, na níž uvedli, že je jak pro budoucí členy, tak i pro ty, kteří se „příležitostně zúčastňují akcí sborů EB [= tj. Sbory evangelikálních baptistů], nebo je různými způsoby podporují“.
|
|
poslal Nepřihlášený Církevní rada Slezské církve evangelické augsburského vyznání vydala prohlášení ohledně štěpných aktivit novokalvinistů v rámci jejich církve.
Prohlášení Církevní rady SCEAV k teologickému směřování a vzniklé situaci na letošním ročníku XcamPu
pátek, 02 srpen 2019
Církevní rada na svém zasedání dne 1. 8. 2019 diskutovala o situaci, která kulminovala na křesťanském festivalu XcamP 2019 ve Smilovicích a s politováním konstatuje, že XcamP již několik let otevírá dveře tomu, aby členové naší církve byli indoktrinováni neokalvinistickou teologií, díky čemu dochází k odklonu mnohých od naší luterské teologie. To se děje především skrze dávání prostoru kazatelům či členům sborů, které v minulém roce vystoupily z Bratrské jednoty baptistů (BJB). Jako církev se principiálně nebráníme ekumenické spolupráci, tato skupina však při spolupráci nectí ekumenickou rozdílnost a vědomě vytváří nesoulad a chaos mezi členy naší církve a přetahuje je ke své teologické doktríně.
Vyvrcholením těchto aktivit bylo nedělní svědectví na XcamPu a především pokoutné „sbírání podpisů“ ze strany bývalých členů (kazatelů) BJB mezi účastníky a členy naší církve pro podporu nově vznikajícího uskupení (církve), která pro registraci na Ministerstvu kultury ČR potřebuje splnit podmínku získání aspoň 300 podpisů členů.
|
|
poslal Nepřihlášený Poslední
příspěvek uživatele Leonet mi připomněl učení Izáka Syrského, jednoho z největších
světců raně křesťanského Blízkého východu. Žil v 7. století, narodil se v Kataru,
ale většinu života prožil v Iráku, kde byl krátce biskupem v Ninive, a
pak v západním Íránu (podle jiného pramene v Egyptě). Náležel k Církvi
Východu, která vyznává diofyzitismus (nestorianismus), ovšem Izák tuto nauku
vyznával v její umírněné podobě, takže byl přijatelný i pro ortodoxii a je
uctíván a respektován i v pravoslaví.
Posílám sem
část svých výpisků o Izákově teologii, jejich zdrojem je Ilarion Alfejev: IZÁK
SYRSKÝ A JEHO DUCHOVNÍ ODKAZ. Духовный
мир преподобного Исаака Сирина, The
Spiritual World of Isaac the Syrian, (1. vyd. 2000, český překlad podle 2.
vyd. Sankt-Peterburg 2002), Červený Kostelec 2010.
|
|
poslal Nepřihlášený Papežství, protestantizmus a ich snatek
|
|
poslal Nepřihlášený Poslouchej teď, Má dcero, Moje Vlastní, a piš a říkej Mým dětem toto:Z hlubin Svého Srdce volám k vám všem! Blahoslavení ti, kdo mají uši k slyšení. Kdyby nebylo Mých proroků, můžete Mi říci, kdo by předpověděl příchod Mého Syna? Když říkáte, že žijete v Pravdě a v Mé Lásce, jak to, že vaše pokolení se dnes zbavuje Mých proroků a pronásleduje je přesně tak, jak to dělali vaši předkové?Z Mé Nekonečné Slitovnosti se znovu staví Město pro Můj Vlastní lid. Bude i toto Město postaveno na krvi těch, které budete věčně pronásledovat? Dnes vám víc než kdy jindy posílám Svého Svatého Ducha, aby vás obnovil, ale jak dlouho ještě bude tato generace odporovat Mému Svatému Duchu? Řekněte Mi, může tělo žít bez srdce? Chápejte, že Můj Svatý Duch jeSrdcem Těla, kterým je Církev. Vězte, že Můj Svatý Duch je Dechem Církve, Podstatou horlivosti pro Mne, vašeho Boha. Můj Svatý Duch je sladká Mana z Nebe, živící chudé.
|
|
poslal Nepřihlášený Drazí přátelé, drazí bratři, nikdo nemá takovou lásku jako Já. Co jste udělali s Mou Láskou? Moji bratři, buďte spojeni zachováváním pravidel Mého Srdce, kterými jsou Láska a Pokora. Věci, o kterých si myslíte, že vás sjednotí, jsou pozemské věci, a ty vás k jednotě nepřivedou, nemohou nic udělat a nic nabídnout. Ale mnozí z vás se stali otroky své mysli. Proto dokud se nesmíříte pokorně jeden s druhým a nebudete se vzájemně milovat tak, jako Já miluji vás, vaše rozdělení zůstane. Mé děti, musím znovu procházet trýzní o těchto Velikonocích?(když Velikonoce slaví každý zvlášť)
|
|
poslal Nepřihlášený Vassulo Mého Svatého Srdce, milovaná Mé Duše, pojď ke Mně. Když jsi pronásledovaná, vstup do Mého Svatého Srdce a zakoušej Mou Lásku. Mezi mnoha jsem tě vyvolil, abys Mě následovala na Stezku, která vede k Jednotě. Udělal jsem tě Svou žačkou a stal jsem se nejen tvým Vychovatelem a Učitelem, ale i tvým Ženichem. Se Mnou nebudeš nic postrádat, milovaná.
|
|
poslal Nepřihlášený Květino, Má Stezka je přímá, ale úzká, a málokdo Ji najde. Mé dítě, nedělej vždycky povyk, když tě prořezávám, prořezávám tě, abys silněji rostla a mohla přinést mnohem víc ovoce. Chci rozmnožit tvé ovoce. Vím, že se snažíš Mi říci, že tě prořezávám příliš často. Vím, co je pro tebe nejlepší, Mé dítě, a konec konců, což jsi Mi sama nenabídla svou svobodu?
|
|
|
