Brn?nské nakladatelství Cesta vydalo v kv?tnu 2003 knihu Tan?ící skály od autora Marka Orko Váchy. (Cena 149,- K?, 187 stran).
Mgr. Marek (Orko - p?ezdívka) Vácha *1966, vystudoval molekulární biologii a genetiku v Brn?, teologii studoval v Olomouci a v Bruselu, katolický kn?z, vyu?uje na gymnáziu.
Útlá kniha má podtitul : O vývoji života na Zemi, o ?lov?ku a o Bohu. Je ur?ena spíše st?edoškolským student?m, ale obsahem není omezena pouze na tento v?k.
Z úvodu:
"Profeso?i náboženství pak mají p?ed sebou úkol, který je tém?? neuskute?nitelný: snaží se zprost?edkovat vztah. Jist?, i v teologii máme informace: kolik knih má Bible, kdy žil král David a jak d?líme liturgický rok. Jenomže ze za?átku je t?eba ?íct, že tyto znalosti jsou k ni?emu. Informace jsou v teologii dobrý odrazový m?stek, to je vše. Podstatou v?ci je hudba, nikoli notový záznam."
"Všichni jsme na jedné lodi. nejsem na p?li cesty k nebi a netahám vás vzh?ru, možná vy táhnete mne. ...Jediný rozdíl mezi námi je v tom, že jsem jen o n?co starší, a proto jsem kdysi slyšel o teologii o n?co víc p?ednášek. P?ál bych vám jako profesora náboženství Jana od K?íže nebo sv. Ignáce. Bohužel, musíte brát, co je."
Chemická evoluce, p?íroda, rozum a cesta víry. V 21 kapitolách p?edkládá autor zajímavá témata: Vznik života, Zvláštní vesmír, Víra a v?da, Kdo je B?h, Otázka po smyslu existence...a další.
P?ednáška s názvem "Údiv nad sv?tem" se dotýká úvah o ví?e: "Ateismus ?ekne, že existuje jen hmota a nic než hnota, ?lov?k se svými bolestmi a št?stím není nic než chv?ní elektron?, proton? a neutron?. Spolu s Jeanem-Paulem Sartrem m?žeme ?ícti, že ?lov?k je zbyte?ná váše?. ...Zbyte?ná váše?. Moje biologická existence za?ala a zanedlouho skon?í: hmota se zpátky rozpadne na prach...Moje existence je krátký výk?ik, vesmírná vte?inka náhodn? zorganizované hmoty, v kosmu není ani smysl ani B?h...Všechny náboženské systémy minulosti se úpln? a zásadn? mýlí ve svých p?edpokladech a všichni v??ící žijí v hlubokém bludu...
P?esko?me te? mnoho filozofických škol, které existenci Tv?rce tím nebo oním zp?sobem p?ipoušt?jí, a podíváme se na opa?ný konec názorové palety, k velkým náboženským systém?m, uznávajícím jednoho a tvz. osobního Boha. ?lov?k v??ící v osobního Boha vidí v?ci odlišn?: ano, existuje hmota, ale existuje i smysl v?cí a B?h. ?lov?k je t?lo a duše, je kvalitativn? víc než shluk atom?...Každý fyzikální zákon nebo biologický objev tak m?žeme chápat jako nový díl skládanky našeho ohromného vesmírného puzzle a s trochou básnické fantazie si m?žeme p?edstavit, že tak, jak nám díly skládanky p?ibývají, z výsledného obrazu se nám za?íná rýsovat tvá? Boží.
V záv?re?né kapitole s názvem Poslední hodina ?teme:
"O Tháletovi z Miléta se vypráví, že jednou ve?er prý p?i ch?zi pozoroval hv?zdnou oblohu a p?itom spadl do studny s vodou. Vid?la to jedna služka a Tháletovi se vysmála....Smích této služky je slyšet nap?í? d?jinami. Je to smích lidí, kte?í se nikdy nedívají vzh?ru. Naopak lidé, kte?í se rádi dívají na nebe, budou z?ejm? v tomto sv?t? vždy trochu sm?šní svou snahou dávat p?ednost duchovnímu p?ed hnotmým...Proto se tak ?asto najde v knihách, že duchovní život je nikdy nekon?ící cesta a každý, kdo hledá Boha, stoupá na horu. K?es?an má být na cest?, on the road. Myslím, že není náhoda, že sám zakladatel k?es?anství ?ekl: Já jsem cesta.
