 |
Právě je 1668 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:
Ekrazit
Willy
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
146017436
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
°
GRANO SALIS - ZRCADLO NAŠÍ EKUMENY
I ty můžeš ovlivnit, jaké budou tyto stránky!
GRANO SALIS si tvoří návštěvníci sami!
Nebojme se říci nahlas, co si myslíme
GRANO SALIS vám nabízí možnost říci nahlas, co si myslíte. Jako zaregistrovaný uživatel pod přezdívkou se můžete svobodně vyjadřovat k tématům, týkajících se křesťanství. GRANO SALIS je místem setkávání, výměny názorů a pohledů víry, diskusí i polemik. Máte-li zájem zveřejnit svůj názor na jakýkoliv příspěvek, můžete tak velice snadno učinit pouhým kliknutím na odkaz Poslat článek v hlavním menu.. Můžete též reagovat pomocí odkazu komentář , který je v úpatí každého článku. Na jednotlivé komentáře lze pak reagovat odkazem odpovědět nebo Poslat komentář. Pro další informace klikněte zde.
|
|
poslal Nepřihlášený 1) Bůh Otec svědčí o Bohu Synu
Žalmy 2, 7 Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.
|
poslal Nepřihlášený NEPRAKTIKUJÍCÍ KATOLÍK“ JE JAKO „KULATÝ ČTVEREC“. EXISTUJE VŮBEC?
Zaujal
mě článek Petra Kukala, který trefně pojmenovává věci, které mě v
poslední době vnitřně zneklidňují. Často přemýšlím, jak v dnešní
individuální době nejlépe sloužit a vycházet vstříc svým farníkům.
Žijeme v postoji „co z toho mám já“ a podle toho měříme priority svého
života. Zároveň se
postmodernímu člověku těžko zapojuje, natožpak zavazuje do skupinových
aktivit, kdy jeho „já“ není jediným hybatelem, ale splývá v „my“ (Tělo
Kristovo). Kdy se exkluzivní vztah Bůh–člověk na hodinu mše projeví v
širším rozměru Bůh–Boží lid a kdy se bohoslužba primárně nesoustřeďuje
na naše individuální potřeby, ale přesahuje rámec času. (Tomas van Zavrel).
|
poslal lutrik První čtení: Žalm 110,1 - 6: „Davidův, žalm. Výrok Hospodinův mému pánu: "Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám." Hospodin vztáhne žezlo tvé moci ze Sijónu. Panuj uprostřed svých nepřátel! Tvůj lid přijde dobrovolně v den, kdy pohotovost svoláš; v nádheře svatyně jak rosa z lůna úsvitu se objeví tvé mužstvo. Hospodin přísahal a nebude želet: Ty jsi kněz navěky podle Malkísedekova řádu. Panovník ti bude po pravici, rozdrtí v den svého hněvu nepřátelské krále. Bude soudit pronárody - plno mrtvol všude -, on rozdrtí hlavu velké země. Cestou z potoka pít bude, proto vztyčí hlavu.“
Druhé čtení: Zjevení 1,12 – 18: „Obrátil jsem se, abych viděl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů; uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje. V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč; jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle. Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: "Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.“
|
poslal cizinec Tento článek vznikal v době, kdy jsme se bavili o naší záchraně v Ježíši Kristu a o Boží milosti. O záchraně, která je zdarma a bez lidských zásluh. O záchraně, která je tak cenná a vzácná, že ani nejde ničím zaplatit.
Řešili jsme rozdíl proti podmíněné "záchraně", kterou si člověk dělá sám sobě, kdy si "buduje svaly" a "zachráněni" budou jen ti, co mají nejvíc těch "duchovních svalů", největší vytrvalost. Ti ostatní pak mají smůlu, půjdou do zatracení.
Reagoval jsem článkem na nápady ve stylu "kdybych byla(a) spasen(a), to by se to hezky hřešilo, nemělo by cenu se o nic snažit, nestálo by za nic bojovat ..." ve stylu "něco za něco", odpustím ti, když ... (budeš splňovat podmínky)
|
|
poslal lutrik První čtení: Job 19, 25-27: „Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mé nitru.“
Druhé čtení: Skutky 1, 13-14: „Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.“
Čtení ke kázání: Jan 20, 11-18: „Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde před tím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: "Proč pláčeš?" Odpověděla jim: "Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili." Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. Ježíš jí řekl: "Proč pláčeš? Koho hledáš?" V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: "Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu." Ježíš jí řekl: "Marie!" Obrátila se a zvolala hebrejsky: "Rabbuni", to znamená 'Mistře'. Ježíš jí řekl: "Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu." Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: "Viděla jsem Pána a toto mi řekl."“
|
|
poslal lutrik První čtení: Žalm 143,7: „Pospěš, odpověz mi, Hospodine, můj duch dokonává, neukrývej přede mnou svou tvář, nebo se budu podobat těm, kdo sestupují v jámu.“
Druhé čtení: Židům 10, 11-14: „Každý kněz stojí a koná denně bohoslužbu, znovu a znovu přináší tytéž oběti, ale ty nikdy nemohou navždy zahladit hříchy. Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží a hledí vstříc tomu, 'až mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu'. Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje.“
|
poslal mikim Ježíš byl ukřižován pidlé Bible ve středu a nikoliv v pátek jak se věří chybně podle tradice.
|
poslal rosmano
Jsou tady velikonoce. Připomínáme si smrt a vzkříšení Pána Ježíše z Nazareta. Bůh Ho třetího dne po umučení a ukřižování vzkřisil z mrtvých. Víra v to, že Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých, je základní podmínkou našeho SPASENÍ.
Ř 10:9: Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, BUDEŠ SPASEN. 10 Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse.
Tato událost je centrem, těžištěm víry křesťanů. Pokud Bůh Ježíše nevzkřísil, nemá křesťanská víra smysl.
Nicméně : Kým byl/je Ježíš ? Koho to vlastně Bůh vzkřísil ?
Misijní služba ap. Pavla, jeho zvěstování evangelia bylo soustředěno právě na tuto událost. Píše : "Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného."
Když se se vzkříšeným Ježíšem setkal, mělo to setkání zcela revoluční dopad na jeho život. Všechno se změnilo. Pro svou činnost, pro to, co hlásal, byl později uvězněn. A v Římě popraven.
|
|
poslal Willy Slovo "odpuštění" je v celém Písmu zmíněno "jen" 17x.
¨První zmínka je v Žalmu 130, ve čtvrtém verši. Začněme ve třetím: Pokud budeš hledět na nepravosti, Panovníku Hospodine, kdo obstojí? Ale u Tebe je odpuštění — proto vzbuzuješ bázeň. Očekávám na Hospodina, očekává duše má, čekám na Jeho slovo. Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, víc než strážní jitro. Čekej, Izraeli, na Hospodina, vždyť u Hospodina je milosrdenství, hojné je u Něho vykoupení.
Odpuštění je u Panovníka Hospodina, ne u nás. U nás je nepravost, kvůli které sám v sobě nikdo před Bohem neobstojí a obstát nemůže. Odpuštění je Boží záležitostí a přímo souvisí s Božím milosrdenstvím, které je u Hospodina stejně jako odpuštění, které je možné díky vykoupení. Bez prokázání Božího milosrdenství díky vykoupení Pánem Ježíšem Kristem, který za nás zaplatil veliké výkupné, se žádné odpuštění nekoná.
Prorok Daniel napsal v 9. kapitole, 9. verši tato slova: Panovníkovi, našemu Bohu, zůstávají slitování a odpuštění. To proto, že jsme se proti Němu vzbouřili.
Bez Božího slitování a odpuštění a bez bázně před Bohem, který tuto bázeň vzbuzuje nemá člověk naději. A bez pokorného uznání a vyznání vin, hříchů a nepravostí, bez přijetí Božího soudu nad sebou nemá Bůh způsob, jak dát člověku milost k záchraně.
|
poslal oko Vztah mezi Bohem a člověkem není pouze intelektuální, ani pouze morální, ale zasahuje celé lidské bytí - rozum, vůli i emoce.
|
|
poslal Nepřihlášený
Je třeba zastávat pravdu, totiž že:
Ježíš Kristus je
Bůh
a že:
jeden jediný Bůh
je Trojice tří Božích Osob – Otce, Syna a Ducha Svatého
a že: Ježíš Kristus je
jeden ze tří jediného Boha,
který se vtělil na
konci časů pro nás a pro naši spásu,
aby nám ve své osobě zjevil Boha a svou mocí aby nás vykoupil
z hříchu a ze smrti
jako jediný
Prostředník mezi Bohem a lidmi,
neboť sám jsa po vtělení Bohem i člověkem v jedné osobě Boží,
v osobě věčného Syna Božího, Jednorozeného Syna Otcova, díky němuž se stáváme
syny téhož Otce Boží milostí,
jaká se nám spolu s pravdou stala skrze Ježíše Krista, Syna
Otcova plného milosti a slávy.
Jemu buď spolu
s Otcem a Duchem Svatým sláva na věky věků! |
|
poslal Syntezator Přes všechno, co jsme si tu psali, tak jsem přesvědčen, že zdejší uživatelé jsou z většiny (70%) hodnotní lidi. :-)
Nepíšu to, že bych umíral a loučil se světěm, ani to není emocionální výlev něžnosti. :-)
Je to racionální zhodnocení. Se spoustou lidí nesouhlasím, ale přesto když to srovnám s lidmi, co jsem měl třeba na škole, na gymplu, tak tu ZDE na grano jsou chytřejší lidi. To si nedělám srandu. Drtivá většina mých spolužáků z gymplu, ale ani z vysoké školy by nedokázala psát jako někteří uživatelé zde. Sice někteří zde nemají vysoké školy, ale mentálně jsou na tom dobře.
|
|
poslal Nepřihlášený Lukáš 22, 70 Tu řekli všichni: „Jsi tedy Syn Boží?“ On jim odpověděl: „Vy sami říkáte, že já jsem.“ Lukáš 22, 71 Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst.“
|
poslal Nepřihlášený Odpuštění. Co to je? Je to chtěné zapomenutí na ublížení? Chtít odpustit je dobré. Jenomže opravdové odpuštění není v lidských silách. I když chceme odpustit, i když se na zlo snažíme zapomenout a nepřipomínat ho, tak v emoční paměti se hrůzný okamžik stále vynořuje, a znovu otevírá ránu kterou zlo způsobilo. Je třeba uzdravení lidské duše. A dobrou zprávou je, že takové uzdravení možné je. Proces uzdravení má svůj začátek a konec. Nelze nic přeskočit, nelze začínat od prostředka nebo od konce. Nejčastější chybou je myslet si, že uzdravení duše začíná odpuštěním. Omyl. Fatální omyl. Uzdravení duše odpuštěním končí. Vzájemné odpuštění je závěrečná třešinka na dortu Božího milosrdenství ve kterém se rány uzdraví natolik, že nastane odpuštění jako důsledek uzdravení. Otázkou tedy je- kde začít?
|
|
poslal Nepřihlášený Nebeské mlčení.
Mystická dáma v
bezbožném šeru, zraněná mysl ze
zrady kléru, až z toho víra
duši opouští.
Samotná se svým
samaritánským dílem, ta životní snaha
její ryzí, žel pro vinu cizí
minula se cílem
její pomoc maličkým.
|
|
poslal Nepřihlášený Nedostatek empatie je neschopnost vcítit se do pocitů a potřeb druhých, projevující se lhostejností, sobectvím či ignorováním emocí okolí. Často pramení z traumat, nízké emoční inteligence, stresu, vyhoření nebo poruch osobnosti (např. narcismus, psychopatie). Způsobuje vážné narušení vztahů, konflikty a zneužívání.
Narcismus je porucha osobnosti charakterizovaná přehnaným obdivem k sobě samému, arogantním chováním, hlubokou potřebou obdivu a nedostatkem empatie. Narcisté se považují za výjimečné, znevažují druhé a manipulují okolím pro vlastní cíle. Často skrývají nízké sebevědomí a vyžadují neustálé potvrzování své hodnoty.
|
|
poslal oko Člověk je součástí stvořeného světa, ale zároveň dostal od Boha dar svobody.
Nikoli však jenom jako možnost "si vybrat", ale dar svobody coby možnost vstoupit do společenství s Bohem a tak odpovědět na darované povolání.
|
|
poslal rosmano Kdo to je ten Pavlův " BŮH, JEMUŽ SLOUŽÍM " ?
Koho tím apoštol Pavel myslí ? Kdo je to ten Bůh, jemuž slouží ? Jakému Bohu apoštol Pavel sloužil ?
|
|
poslal rosmano
Kdo to je "MŮJ BŮH, NÁŠ BŮH", jak o Něm píše apoštol Pavel ? (nejen Pavel, také Petr a další) Respektive "SVÉHO BOHA, SVÉMU BOHU,...."
Kdo to je ? O jakém Bohu apoštol Pavel mluví ? Koho měl apoštol Pavel za "svého Boha" ?
Fp 4:19: A můj Bůh zase plně uspokojí veškeré vaše potřeby podle svého bohatství, skvěle, v Kristu Ježíši. 2K 12:21: Obávám se, aby mě můj Bůh, až opět přijdu, u vás nepokořil a abych neoplakával mnohé, kteří padli do hříchu a neučinili pokání z nečistoty, smilstva a bezuzdnosti, kterých se dopustili.
Ř 1:8: Především děkuji svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, že se zvěst o vaší víře šíří po celém světě.
1K 1:4: Stále za vás děkuji svému Bohu za Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši:
Fp 1:3: Děkuji svému Bohu při každé vzpomínce na vás
Fm 1:4: Děkuji svému Bohu vždycky, když se o tobě zmiňuji ve svých modlitbách,
|
|
poslal rosmano
Kdo je " BŮH ŽIVÝ A PRAVÝ ", jak o Něm píše apoštol Pavel ?
Tesalonští se obrátili k Bohu, aby Jemu, Bohu živému a pravému, sloužili. Stejně i my máme sloužit Bohu živému a pravému. Kdo to je ?
|
|
|
