Co se týče Božího odpouštění, Bůh odpouští na základě pokání a vyznání hříchů nikoli zlo, nýbrž hříchy, vinu, provinění, nepravost, neposlušnost apod. Pro nekající hříšníky, ničemy, neposluchy a svévolníky Bůh dokonce zlo vytváří - Iz 45:7 a Jr 18:11. Bůh za tímto účelem tedy nevytvořil peklo, ale vytváří situace, které mají vést k tomu, aby se odvrátili každý od své zlé cesty a dali do pořádku své cesty a své činy, aby si dali do pořádku svůj vztah s Bohem.

Absurditu dosavadních diskuzí na toto téma tu svým vnímáním a špatným lidským výkladem Božího Slova vytvořila autorka tohoto článku.

Výměna principu spravedlivé odplaty (oko za oko) za princip přemáhejte zlo dobrem, nastavte druhou tvář, běžte druhou míli se tehdy i dnes jeví absurdní. 1. Kor 1:23
Nastavení druhé tváře probíhá kdy? Po ukončení zla? Před ukončením? Pokud nastavím druhou tvář a přitom jsem neodpustil, tak jde o projev lásky, pokrytectví, slepé poslušnosti, následování?

Doplňuji pro úplnost, že odpuštění aktivnímu viníkovi neznamená schválení jeho činu, neznamená jeho podporu, neznamená smíření, sejmutí viny. 
Aby viník mohl být spasen, tak musí využít šok  Římanům 12,20 z odpuštění a své zlo zastavit. Pokud zlo nezastaví, tak samozřejmě je cílem peklo. Odpuštění je šokem, fackou, kýblem studené vody, řezavým uhlím,.... a agresor má zatřepat hlavou, zastavit se ... řici AHA a padnout na kolena...anebo to neudělá a pak bude u Božího soudu použito jako odsuzující důkaz - vinen. protože v tomto odpuštění se agresor fyzicky potkal s Kristem, ano fyzicky, a místo pokání řekl, hle dědic, zabiji jej...vzal hřeb a ukřižoval Krista svojí rukou (pokračování násilí).

Název článku je mírně zavádějící, staví do kontradikce odpuštění a peklo. Ve skutečnosti je to jinak, darované odpuštění není ani nebo ani peklo. Viz přímé slovo Pána Ježíše v podobenství o dvou dlužnících. Oběma bylo darované odpuštění, ten větší dlužník chtěl z toho odpuštění mít zisk, chtěl jej využít jen sobecky pro sebe a dál pokračoval ve zlu. Bylo mu odpuštěno, ale pokračoval ve zlu. Podobenství jasně ukazuje, že zneužití odpuštění pro pokračování zla je potrestáno peklem. 

Matouš 18,21-35

Pokud druhému odpustím, tak pokud nezmění směr, končí v pekle. Moje odpuštění jej nespasí, naopak, bude vůní ke mrti. Odpuštění je vůní libou pro ty co reagují změnou směru. 2. Kor 2:16 Takže odpuštění moje, i Boží má moc proměnit hříšníka, ale já člověk jej nemohu spasit, ani poslat do pekla. To člověku nepřísluší, tedy odpuštění je jen jednostranný akt poškozeného, který může pomoci viníkovi, k životu nebo odsouzení.

Odpustit druhému neznamená spasení, smíření..... slovo odpuštění není ekvivalent spasení.  Slovo odpuštění je osvobození poškozeného od spirály zla.

Pokud někdo nesvolává hromy blesky, pokud se nechce mstít, pokud nečeká zadostiučinění, pokud je připraven viníka obejmout jakmile viník otevře náruč (skončí zlo), pokud je mu líto viníka, který sice vypadá jako někdo kdo vládne a ovládá, ale je přitom otrokem, kdo si nedrží hořkost (hořkost ne smutek)... tak to je odpuštění.

Říkat viníkovi, ty nemáš vinu, nevadí, že jsi to udělal, můžeš být zlý, Bůh tak miluje, že stejně budeš spasen, myslet si, že mé odpuštění spasí viníka...tak to není odpuštění o kterém se bavíme. Toto je již oboustranný akt. 

Odpuštění, které je bez podmínek je jednostranný akt, je pro spásu oběti (Modlitba Páně - ta je bez podmínek a jasně říká, neodpustíš, nebude odpuštěno).
Odpuštění s podmínkami ukončeného zla je již oboustranný akt a hodnější bude použít slovo smíření, přijetí odpuštění, nebe, spasení...

Odpuštění osvobozuje oběť, pokání osvobozuje viníka. (řečeno ve zkratce)

  Kde zlo trvá a chce trvat, tam je peklo. K tomu jsem kdysi psal článek V Pekle.

  Aby se člověk dostal z pekla (ať už tam je vlastní vinou, nebo vinou druhých), 

potřebuje Boží milost, odpuštění, přijetí. Ta ho přenese z pekla do nebe.

  Kde chybí odpuštění, tam je peklo. Takže je to odpuštění, nebo peklo.

  Jinak jsem ti psal jednu důležitou věc k odpuštění. Neregovala jsi už. 

  Tak znovu.

  Na počátku služby četl Pán Ježíš Izaijáše, 61. kapitolu.

Pánův Duch je na mně, protože mne pomazal, abych zvěstoval evangelium chudým; 

na svobodu, vyhlásit vítaný Pánův rok

  Milostivé léto, každý padesátý rok, je popsané v 25. kapitole Leviticus. 

To bylo totální odpuštění dluhů, návrat k vlastnictví.



  Pavel pak podrobně rozebírá tu situaci v listu Římanům. 

Tím je pro Římany nejlepší začínat. Píše:

Všichni jsou pod mocí hříchu. Všichni se odchýlili, společně se stali nepotřebnými, 

s ohledem na prominutí prohřešení, jež byla spáchána již dříve v čase Boží shovívavosti.

  Čas je důležitý. 

  Ten čas Boží shovívavosti trvá stále. Stále trvá milostivé léto. 

  Petr k tomu píše:

  Všeho ale dočasu. Jednou milostivé léto skončí. Obvykle se to bere tak, 

že pro každého člověka smrtí těla.

  Ale jednou přijde čas a skončí milostivé léto pro úplně všechny a přijde soud. 

Otevřou se knihy, kniha života a knihy, kde jsou zapsané skutky lidí, ... 

A lidi budou souzeni podle svých skutků.

  Ježíš o tom mluví, Matouš 25. Ti, co budou mít v té jedné knize skutků zápisy, 

jsou na pravici, jsou požehnaní. Čím víc zápisů, tím líp. Ti, co jim zápisy 

v té knize budou chybět, to budou mít blbé.


  Ten čas soudu teď ještě není. Ještě není "Běda"

  Stále je čas milosti. Stále trvá. 

  Ale ten budoucí čas, čas soudu, se blíží. Sevšemi těmi "Běda", s pláčem 

a skřípěním zubů...

  Toník

Kde zlo trvá a chce trvat vnímám jako peklo

martino

Copak zlo, chápu jako zlý skutek má nějakou svobodnou vůli? Zlo samo o sobě nemůže nic. Zabít dítě potratem je ZLO které nečiní ZLO samo o sobě, ale činí ho lékař s vraždícím nástrojem v ruce, kdy trhá nenarozeného člověka na kousky. Když vrah zabije druhého člověka nožem nebo střelnou zbraní, je ZLO nůž nebo pistole? Ne, ZLO vždy koná a činí člověk se svobodnou vůlí. ZLO samo o sobě netrvá a chce trvat, jak píše brusle, zlo činí vždy člověk který vykoná skutek zla a je rozhodnutý v tom jednání činit ZLO pokračovat. ZLO se samo od sebe nemůže pohybovat. To člověk je hybatelem! Zlo je morálně záporný pojem označující činy, postoje nebo jevy způsobující utrpení, bolest a chaos. brusle přestaň už konečně zde vykládat své pocitové alibistické analýzy. Už je to i od padlé katoličky trapné a nestravitelné. 

Zlo - ono, to, něco...

Místo jasného pojmenování ten Zlý, ti co s ním spojili, podlehli, nechali se oklamat, příp.  zlé skutky. 

Odpuštění nebo peklo.

Opět neujasněno. Volně se zaměňuje  smíření se s Bohem za odpuštění, co je rozhodnutí člověka nenechat se ovlivňovat minulostí, ale vyřešit to v sobě, 

 

Peklo - teď už se přidává k pojmu co se používá v písmu na určité místo určené Bohem pro hříšníky za pocitové prožívání na zemi v životě. 

Dokud si nevyjasníte o čem mluvíte, bude to hodně hustý guláš.