Druhé čtení: Skutky 2, 1-13: „Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: "Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!" Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: "Co to má znamenat?" Ale jiní říkali s posměškem: "Jsou opilí!"“

Čtení ke kázání: Galatským 5, 22-23: „Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.“

Milí bratři a milé sestry, milí přátelé,

 
dnes si připomínáme vylití Svatého Ducha na Ježíšovy učedníky o Letnicích. Jak jsme četli ve Skutcích Apoštolských, učedníci po tomto vylití Ducha začali mluvit jazyky různých zemí, jejichž obyvatelé byli v Jeruzalémě přítomni. A vůbec, vypadali jako opilí. Vypadali divné. Jinak. A oni skutečně byli jiní. Byli Duchem Svatým proměnění...

Co dělá s člověkem vylití Ducha Svatého? Jak ho promění? Asi tak jako se z pouště stane sad. Tam, kde byl jen písek, maximálně trní a bodláčí, se objeví stromy nesoucí ovoce. Stejně tak se po vylití Ducha změní i člověk. U někoho ta změna nastane hned, u někoho jde o pomalejší proces... Ale dříve či později se ta změna stane viditelnou. V listu Galatským jsme četli o devíti druzích ovoce Ducha Svatého. Představte si strom, který plodí 9 druhů ovoce! Snad každý by chtěl mít tento strom ve své zahradě... A tímto stromem jsme my, pokud jsme přijali Ducha Svatého. Závdavek Ducha přijal každý pokřtěný člověk ve křtu svatém. Ten, kdo přijal křest v dospělosti a byl nad ním vzýván Duch Svatý, s ním už mohl začít spolupracovat na plození toho ovoce. Ten, kdo přijal křest jako miminko, se musí ještě za plnost Ducha Svatého modlit. Ovšem, tak či onak, dokud nenese strom všechna ovoce, která má nést, je třeba jej stále zalévat. A i když je už nese, je stále potřeba jej zalévat... Ducha není nikdy dost. Je třeba o něj neustále prosit – jen tak bude jeho ovoce trvalé... A i když se do stromu opře vichřice a ovoce popadá, je možné získat nové... 

V dnešním a dalších osmi kázáních chci mluvit o jednotlivých ovocích Ducha Svatého. Prvním z nich, a zároveň nejdůležitějším, je LÁSKA. O lásce čteme v Epištole Římanům: „A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.“ (Ř 5,5). Tato Boží láska je tedy ovocem Ducha Svatého. Díky tomu můžeme milovat Boha, sebe i druhé lidí tak, jak On miluje nás. Ta láska není z nás, není to umění, které bychom my ovládali. To Bůh miluje v nás a skrze nás! Tato láska má všechny vlastnosti, které čteme v 1. epištole Korintským ve 13. kapitole: „Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.“ (1 K 13, 4-8). Podle toho poznáme, že jde skutečně o Boží lásku Agapé... A čím se ještě vyznačuje Boží láska? Tím, že je činná. Boží láska nespočívá ve slovech, ale v činech. Nestačí o lásce kecat. Láska se musí žít... Přečtu tři verše o tom, jak se projevila Boží láska k nám v praxi: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (J 3,16). „V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.“ (1 J 4,9) „Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.“ (Ř 5,8). Apoštol Jan nás pak ve své 1. epištole vyzývá: „Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem.“ A v listu Galatským v 5. kapitole 6. verši v překladu Bible Kralické čteme: „Nebo v Kristu Ježíši ani obřízka neprospívá, ani neobřízka, ale víra skrze lásku dělající.“ Tak jako podle Jakuba víra bez skutků je mrtvá, tak i láska bez skutků je mrtvá... Milovat znamená modlit se - ano, i modlitba je činná láska, obléknout, nasytit, podělit se, darovat, navštívit v nemocnici, ve vězení... To, co děláme pro své bližní, děláme i pro Pána Ježíše... Vrcholem lásky je láska k nepřátelům. Své nepřátele miloval a za odpuštění pro ně prosil Pán Ježíš, jáhen Štěpán i další velcí křesťané. Berme si z nich příklad... Jak jsme si již řekli, ovoce Ducha Svatého je třeba stále zalévat, aby zrálo. Platí to i o lásce – i ona může růst: „A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost.“ (F 1,9). „Musíme za vás, bratří, stále Bohu děkovat, jak se sluší, protože vaše víra mocně roste a vzájemná láska všech vás je stále větší.“ (2 Te 1,3).

V Písni písní čteme: „Vždyť silná jako smrt je láska“ (Pís 8,6). Po vzkříšení Pána Ježíše Krista však platí, že silnější než smrt je láska... Proto je-li v nás Boží láska, nezhyneme navěky ani my, ani to, co jsme z této lásky udělali... Jak již jsme četli v 1 K 13,8: „Láska nikdy nezanikne.“ Tím se povzbuzujme. Amen.

 
Eduarda Heczková