 |
Zaznamenali jsme 104227241 přístupů od 17. 10. 2001
|
|  |
°
GRANO SALIS - ZRCADLO NAŠÍ EKUMENY
I ty můžeš ovlivnit, jaké budou tyto stránky!
GRANO SALIS si tvoří návštěvníci sami!
Nebojme se říci nahlas, co si myslíme
GRANO SALIS vám nabízí možnost říci nahlas, co si myslíte. Jako zaregistrovaný uživatel pod přezdívkou se můžete svobodně vyjadřovat k tématům, týkajících se křesťanství. GRANO SALIS je místem setkávání, výměny názorů a pohledů víry, diskusí i polemik. Máte-li zájem zveřejnit svůj názor na jakýkoliv příspěvek, můžete tak velice snadno učinit pouhým kliknutím na odkaz Poslat článek v hlavním menu.. Můžete též reagovat pomocí odkazu komentář , který je v úpatí každého článku. Na jednotlivé komentáře lze pak reagovat odkazem odpovědět nebo Poslat komentář. Pro další informace klikněte zde.
|
|
Velikonoční přání 2021 si můžete na portálu Síť víry stáhnout a poslat svým přátelům a známým
|
|
poslal vatatu SLOVO BOŽÍ
Slovo Boží má moc učinit samo to, co říká, to na místě, kde přebývá.
Komu byla dána od Boha Boží milost a tak skrze ní slyší Boží slova, tak ty slova v něm, to je v jeho mysli a v jeho srdci způsobí, víru v to slovo, víru v uskutečnění toho slova tím slovem. Není to samozřejmě hned, protože to má svůj určený postup.
Z prvu, když člověk uslyší z Boží milosti Boží slova, tak se do nich prostě a jednoduše ZAMILUJE. Kdo se nezamiloval, ten slova Boží zatím neslyšel, je to pro něj jenom jedna z množství informací, kterých je na světě spousta.
|
poslal oko (říká Toník...)
Když však Bůh dává kohokoli do služby církvi, dává to už od letnic vždycky zjevně - skrze vkládání rukou pastýřů (biskupů).
Aby tak nemohly vzniknout žádné pochybnosti o jeho poslání ve světě, o druhu služby. O moci Ducha svatého předaného ke službě křesťanům tímto způsobem.
(Příkladů pro toto tvrzení je v Písmu opravdu dost).
|
poslal Frantisek100 1Saul
schvaloval, že Štěpána zabili. Tehdy začalo kruté pronásledování jeruzalémské
církve; všichni kromě apoštolů se rozprchli po Judsku a Samařsku.
· 2Zbožní muži
Štěpána pochovali a velmi nad ním truchlili.
· 3Saul se však
snažil církev zničit: pátral dům od domu, zatýkal muže i ženy a dával je do
žaláře.
· 4Ti, kteří se z
Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli.
Jistě. Saul ještě nepoznal Krista, nebyl pod Duchem Božím.
Byl vzdělaným farizejem a věřil, že to, co ho učili, je pravda. Ostatně nebyl
sám. Všichni podobně uvažovali a proroctví
pro ně bylo něco, co si vysvětlovali špatně anebo vůbec nechápali. Byli k
pravdě hluší. Kdo vlastně porozuměl úloze Pána Ježíše? Ani dnes mnoho křesťanů tomu nerozumní a mají
svá vysvětlení. Na první místo dávají
všechno možné, ale ne Pána Ježíše. Vystupování Štěpána bylo pro veleradu
a farizeje jen důkazem, jak je učení Krista pro židy nakažlivé a jak se může nebezpečně šířit.
Jediné řešení je likvidace nositelů tohoto učení. A tuto metodu nakonec
používaly i samotné církve později, když získaly moc. A to nejen katolická, ale
i církve nekatolické. Spustila se tak
vlna pronásledování křesťanů. Obdivuji apoštoly, kteří v tak těžké době
zůstávají v Jerusalemě. Bylo však dost věřících , kteří se rozptýlili po Judsku
a Samaří. A nebylo to ze strachu z pronásledování v hlavním městě, ale i z
touhy šířit Krista i mimo hlavní město. Doposud se jejich svědectví soustředilo plně na Jerusalem,
ale nyní se rozšíří po celé zemi a i dál za hranice. Možná, že dříve se
neodvážili na takové cesty a takový
život, ale nyní jsou k tomu i přinuceni okolnostmi. Z lidského hlediska se
jednalo o temnotu, ale z hlediska Božího šlo o žeň. Zrno víry se šířilo po zemi
jako větrem. Evangelium se tak dostalo i
do vzdálených míst. Nevíme, jaká jména měli ti zbožní muži, kteří pochovali
Štěpána. Byli to třeba křesťané, kteří ještě neopustili pro ně tak nebezpečné
město. Mohli to být i zbožní židé, ve kterých odvážný Štěpán vzbudil respekt a uznání,
a proto považovali za správné, aby měl řádný pohřeb.
Saul se začal chovat jak posedlý. Co ho tak vyprovokovalo,
aby tak aktivně pronásledoval křesťany? Dělo se něco v jeho svědomí? Chtěl snad
dokázat, že víra křesťanů je něco velice
nebezpečného pro židovskou víru? Možná vnitřně i záviděl Štěpánovi jeho odvahu a třeba i víru. Dokázal by to i
on? Díval se na popravu, hlídal pláště a slyšel svědectví člověka, který věří v
Krista, který se nebojí smrti a vidí Ho
v posledních chvílích svého života. A přitom nemá v sobě nenávist jako Saul
vůči křesťanům. V Saulovi je vnitřní boj. Svědomí mu říká něco jiného , než
jeho farizejský názor a farizejská víra,
a toto svědomí musí přehlušit svojí nenávistí.
|
poslal oko ..." Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal."....
|
poslal Frantisek100 Nebe plné ….., ale to by
byl hnusný název, ale ukazuje na krutou pravdu. Takový název si nebe nezaslouží. Z úcty k Pánu
Ježíši jsem to změnil. Pro koho je nebe? Zdejší letniční mne vyprovokovali,
abych se vůbec zamyslel nad tím, zda Boží Slovo má smysl. Zda Bůh stojí na
straně utlačovaných a chudých? A já začínám o tom Bohu, ve kterého věří
letniční nějak pochybovat. Prožil jsem dětství v bídě, ale v laskavém
prostředí. Moji rodiče se nikdy nehádali a celý život znali jen práci. Velkou část svého života prožili ještě
před komunistickým režimem. Moje maminka dostala invalidní důchod dva roky před
mým narozením a tatínek starobní v roce 1955. Do kostela jsme nechodili, ale na
vánoce se maminka pomodlila. Mně nechali pokřtít. Žili jsme od důchodu k
důchodu a já od deseti let pomáhal
tatínkovi, když lidem uklízel za malý poplatek uhlí. Žádnou komunistickou
výchovu jsme neměl a moji rodiče
politice nerozuměli. Zdraví rodičů se zhoršovalo a já po dokončení základní školy chtěl se
vyučit a vydělávat hned peníze. Nakonec
mne ředitel přemluvil, abych šel na SVVŠ
a pak na pedagogickou fakultu. Už během doby na základní škole jsem
bohužel začal vnímat jakýsi povýšený třídní náhled některých spolužáků. Byly to
děti těch, co bydleli v krásných domech a rodiče dřív měli hospodu, živnost,
prostě asi se měli dobře. Hospodu asi kdysi znárodnili a živnost museli vykonávat
jinak , v rámci komunálu, ale hlavně byli zdraví a měli se lépe než my. Pochopitelně vzniká v malém
chlapci i závist a hlavně pocity ponížení. Že by byl někdo ve škole, komu by se
učitele posmívali kvůli víře, jsem nezažil. Zažil jsem ale hnusné chování
zástupce ředitele vůči chlapci, jehož rodiče odmítli vstoupit družstva. Ale
proč to píšu? Pro takového Myslivce či Cizince a Rosmana je to jen lež a
výmysl. Prostě dostal jsem nálepku komunista. Proč? No přece jsem se zastal komunistů
a členy OF a ODS nazval svině.. To se nesmí. Pravda se nesmí. Já znal komunisty
jako obyčejné dělníky a některé ani politika nezajímala. Byli zvyklí pracovat,
byli rádi, že je mír a věřili, že bude
časem lepší život. Rozhodně nechtěli rabovat a krást. Obyčejní a řekl bych, i
charakterní lidé. Poznal jsem i křestany, úžasné lidi, kterým někteří komunisté
ublížili. A po 89 bohužel divadelníky, co chtěli hrát na city věřících a do
toho nesrozumitelně mluvit. Pozvali si cizince se západu a USA, aby nás čecháčky
přivedli na pravou víru a uchránili od
komunistických myšlenek,.
Přemýšlel jsem o tom, proč vlastně vznikaly ty revoluce,
proč se lidé bouřili a co vedlo ke vzniku komunismu. Usoudil jsem, že chudé,
dělníky, někdy nevolníky k tomu někdo vyprovokoval. Zbožný Cizinec mi sdělil, že feudály
a kapitalisty si vymysleli zločinci až někdy v 19. století. Hm. Takže
oni žádní tihle boháči a mocní lidí
neexistovali. Oni existovali jen nespokojení chudí lidé, dělníci, nevolníci..:
Cizinec také napsal: Málokterý bohatý by ti řekl: To, že jsi chudý, vyřeší tím,
že někomu něco ukradneš, to, co má vyrabuješ a zavřeš do vězení nebo zabiješ. To
má pravdu. Tím se to nevyřeší? A čím ?
Modlitbou? Ona zapůsobí na továrníka či velkostatkáře, zámeckého pána , aby těm
chudým nějak pomohl? Proč tihle pobožní letničáři nepochopili, že bída vede k
zoufalství a pak ke zkratkovému
chování? To jim jejich Kristus neřekl ?
Tohle je totiž učí jejich západní vůdci.
A mohl bych pokračovat dál. Ale má to smysl bavit se s takovými
bezcharakterními pyšnými lidmi, co si myslí, že jejich víra je správná? Vůbec
nemají cit a pochopení a nechtějí najít příčinu bídy. Podle nich za to mohou ti
chudí. Jak pak zase napsal Cizinec. Bohatí
ti naopak řeknou: Začni se věnovat
něčemu rozumnému, najdi potřebu lidí, uč se a makej, věnuj se tomu, A když to
vydržíš šest let, určitě to přinese ovoce a práce se zúročí. To je krásná
pobožná řeč kapitalisty a pána. A kdo by
mohl zajistit tehdy těm chudým vzdělání? Čemu rozumnému se ještě mohli při
celodenní směně věnovat? To už ti letniční nedomýšlejí. Je mi z těchto
pobožných špatně. Je to jen koncentrace osobního sobectví. A dotýká se i mých
rodičů a prarodičů. A vrchol všeho je, když mi začne tenhle letniční svatý
vyčítal, že myslím jen na prachy, když jsem se nepostaral doma o umírající
rodiče. Houby ví, co je utrpení a dívat se, jak doma umírá otec a já jsem bezmocný.
A tak jsem dostal vizitku komunista za pravdu o životě. Od těchto pobožných hyen. Škoda a poučení. Pochopil jsem zdroj letničního
hnutí. Je to od Satana a má za cíl
zničit u lidí víru v Ježíše. Prý se nedostanu do nebe. Jistě tam přece budou
halvně ti králové, boháči a pak ti hodní
dělníci a nevolníci, co ohnuli hřbet. Ubohé.
V takovém nebi, kde budou páni, co způsobili bolest, války a
utrpení lidí, vyprovokovali chudáky k rabování, pomstě a zlu, být nechci a doufám že takové nebe existuje jen pro ty ……..Tam
nechci, tam není Kristus. Ať si tam jdou ti letniční.
|
poslal Nepřihlášený Je mi 49 let a učím tělák. Jsem hrozně změkčilý, asi je to tím že jsem homosexuál. Co mám dělat abych takový nebyl? Chlap má být chlap, chci být drsný. Směji se handicapovaným, přitom jsem sám handicapovaný homosexualitou. Pomůže mi církev nebo vymítání k léčbě a k tomu, aby ze mě byl normální chlap?
|
poslal Frantisek100 Stalo se to před
léty, kdy nebylo zvykem na veřejnosti hovořit o Bohu. Tenkrát jsem byla ještě mladá,
bibli jsem nerozuměla tolik jako dnes. Neznala jsem zpaměti verše, kterými je
možno trpícího člověka" pohladit po duši?
Je noc. Oddělení spí
a já tiše vzcházím na pokoj, kde s těžkým infarktem namáhavě dýchá moje pacientka. Je mi jí líto.
Snad nikdy předtím a ani potom jsem se nesetkala s pacientem, který by vážil víc než 200 kg. Ona je tou výjimkou.
Uvědomuje si, jak je pro nás obtížné třeba jen ustlat pod ní lůžko. Přicházím k
ní. Nespí. " Potřebujte něco?" ptám se. "Chci člověka!"
vyhrkne ze sebe. V ten okamžik se moje ruka dotýká její. Sedám si k ní a jemně ji hladím..
Pak několikrát odbíhám za jinou prací, ale vždy znovu a
znovu se vracím k ní. Služba mi brzy skončí… Opět se k ní vracím. Jako by
cítila, že budu muset odejít, přerušovaně šeptá?" Já tu chci
člověka!"
Skláním se k ní, dodávám si odvahu a rozechvěným hlasem jí
říkám: "Člověk přijde a zase odejde. Věřte v Boha, proste ho o pomoc a určitě
vám pomůže. I mně v životě hodně pomohl.." Naše oči se setkávají. Chvilku
se nechápavě dívá a pak - snad se mi to jenom zdá? Mám pocit, že její tvář s vyjasňuje,
že se usmívá. Ještě jednou ji pohladím po vlasech a odcházím..
Vracím se domů pěšky. Je ještě tma. Miluji tyto návraty domů
ve tmě a tichu. Jsou to chvíle, kdy si
cestou hovořívám s Bohem, nikdo mne přitom nevidí a neslyší, jen On. A já ho teď
prosím, aby té moji pacientce pomohl, aby k ní byl milosrdný. Aby se netrápila
Další den nastupuji do služby a při čtení
"Hlášení" zjišťují, že zde chybí její jméno. Cedulka na tašce s jejím
ručníkem mi jasně napovídá, že moje pacientka zemřela několik hodin po mém odchodu..
Vracím se ve vzpomínkách o den zpátky. Znovu vzpomínám, na její
poslední probdělou noc. Kdysi bývala učitelkou. Určitě mnohokrát musel dětem vyprávět,
že Bůh není. Možná, že tomu i sama uvěřila. K čemu jí byl tento životní názor?
A pak zase vidím ty její veliké modré oči, jak bolestně a přitom šťastně se usmály,
když slyšely těch mých pár slov na rozloučenou..
Někdo má to štěstí,
že pozná a uvěří ve svého Stvořitele již v mládí. Někdo má k tomu příležitost
až v posledních hodinách života. Asi jako ona. Vždyť Pán Ježíš nám o vstupu do
Božího království vyprávěl krásné podobenství.:
Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned
ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár za den a
poslal je na vinici. Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí
nečinně na trhu a řekl jim: " Jděte i vy na mou vinici a já vám dám, co
bude spravedlivé" oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny a
učinil právě tak. Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak
tam stojí, a řekl jim:" Co tu stojíte celý den tak nečinně? Odpovědí mu: " Nikdo nás nenajal"
On jim řekne:"Jděte i vy na mou vinici." Když byl večer, řekl pán
vinice svému správci. "Zavolej dělníky a vyplat jim mzdu, a to od
posledních k prvním" Tak přišli ti , kteří pracovali od pěti odpoledne a
každý dostal denár. Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc., ale oni
dostali po denáru. Vzali ho a reptali proti hospodáři:"Tihle poslední
děleli jedinou hodnu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu
dne a horko." On však odpověděl
jednomu z nich:"Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil si se mnou denár za den?
Vezmi si, co ti patří, a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako Tobě, nemohu si
se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý? Tak
budou poslední první a první poslední."
Ano- v Božím království nebude rozdílu mezi těmi, kdo
uvěřili jako děti či mladí lidé a mezi jinými, kteří uvěřili na sklonku
života., Bůh dobře ví, kdy a jakou příležitost měl každý z nás k tomu, aby
uvěřil. Pán Ježíš nám všem nabízí stejnou odměnu- věčný život.
Moje myšlenky se vrací zase zpátky. Utrpení skončilo,
pacientka už žádnou bolest nevnímá. Mlčky, aniž si to uvědomuje, čeká..
Až jednou v "poslední den" Pán Ježíš znovu podle
svého slibu přijde na tuto zem a vezme
si své věrné k sobě, pak určitě poznám, zda těch mých pár slov na rozloučenou
mělo smysl….
|
poslal Nepřihlášený Homosexualita a změkčilost, případ Stropnický - výměna manželek:
"Matěj Stropnický před kamerami vyměnil svého přítele za přisprostlou ženu Bývalý
předseda Strany zelených Matěj Stropnický a jeho přítel Daniel Krejčík
se zúčastnili natáčení reality show Výměna manželek. Bývalý politik
přivítal na zámku v Osečanech náhradní manželku Martinu, zatímco jeho
partner putoval do Jablonce, kde se stal součástí početné rodiny." https://www.novinky.cz/koktejl/clanek/matej-stropnicky-pred-kamerami-vymenil-sveho-pritele-za-prisprostlou-zenu-40354527?fbclid=IwAR3qNfSnV-ZP5QgSgsltI3yUnnW0jiiFjRDTcaso300jhXr22jkCwooTLHk
|
poslal Frantisek100 · 1Velekněz se
Štěpána otázal: „Je tomu tak?“
· 2A Štěpán začal
mluvit: „Bratří a otcové, vyslechněte mne: Bůh slávy se zjevil našemu praotci
Abrahamovi ještě v Mezopotámii, než se usadil v Cháranu,
· 3a řekl mu:
‚Opusť svou zemi a své příbuzné a jdi do země, kterou ti ukážu.‘
· 4A tak vyšel
Abraham z Chaldejské země a usadil se v Cháranu. Když jeho otec zemřel, vyzval
jej Bůh, aby se odtud přestěhoval do této země, v které nyní žijete.
· 5Ale nedal mu z
ní do vlastnictví ani píď, slíbil však, že ji dá natrvalo jemu i jeho potomkům,
ačkoliv tehdy ještě Abraham neměl syna.
· 6A Bůh mu řekl:
‚Tvoji potomci se přestěhují do cizí země a budou tam bydlet; udělají z nich
otroky a po čtyři sta let s nimi budou zle nakládat.
· 7Ale já budu
soudit národ, který je zotročí,‘ řekl Bůh, ‚a oni vyjdou svobodni a budou mi
sloužit na tomto místě.‘
Štěpán potřebuje se obhájit, že není ten, kdo by chtěl zbořit chrám. Chtějí ho obvinit podobně jako
Pána Ježíše. Udali ho vlastní lidé. Je obdivuhodné, že svoji obhajobu začíná
popisem historie hebrejského národa od
Abrahama. Dopouští se menších nepřesností, ale ty nejsou důležité.
Vyjadřuje, že žijí v zemi , o níž slíbil
Bůh Abrahamovi, že ji daruje jeho potomstvu. Tak prohlašuje Bůh ještě v
době, kdy Abraham neměl děti. Abraham tedy žil v zemi, která nebyla ještě jeho.
Je slíbena jeho potomkům, ale není řečeno, kdy ji dostanou darem. Potomci se
tam později přestěhovali do jiné země, kde byli čtyři stovky let a v otrockém
postavení. A Bůh zařídí, že tito potomci po tolika letech přijdou právě sem,
aby Bohu sloužili.
|
poslal karels Augustin je jeden z nejvýznamnějších raně křesťanských filozofů a teologů, představitel latinské patristiky.
|
poslal karels Biblický text a to obzvláště text Janova Evangelia pracuje s terminologií Božího Slova. Článek je mojí reflexí nad tímto tématem.
|
Pastoral Brothers s Tomášem Sedláčkem
|
poslal Lolik Zajímavý rozhovor Pastoral Brothers s Tomášem Sedláčkem
|
Vložil: Tomas v Středa, 17. březen 2021 @ 10:38:49 CET (230 čtenářů)
Více... | 160 bytů | komentáře? | Skóre: 0
|
poslal Frantisek100 Čtvrtá kapitola Skutky
·
1Když Petr a Jan
ještě mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a
saduceji,
· 2rozhořčeni, že
učí lid a hlásají, že v Ježíši je vzkříšení z mrtvých.
· 3Násilím se jich
chopili a vsadili je na noc do vězení, neboť už byl večer.
· 4Ale mnozí z
těch, kteří slyšeli Boží slovo, uvěřili, takže jich bylo již na pět tisíc. Parapřeklad:
Zatímco Petr a Jan mluvili, přivedli na ně kněží a saduceové velitele
chrámové stráže, ten je zatkl, ale protože byl už večer, vzal je do druhého dne
do vazby. Kněze totiž popudilo, že Petr a Jan učili lidi v chrámě a hlásali, že Ježíš vstal z mrtvých. Ale
mnozí z posluchačů jim uvěřili, takže počet věřících dosáhl asi pěti tisíc
mužů.
Vyšší kněží byli prominentní kněží, často
blízcí příbuzní nejvyššího kněze, kteří měli na zvláštní schopnosti nebo vliv.
Chrámová policie byla stráž rozmístěna v prostorách chrámu, aby zalištovala
dodržování pořádku. Saduceové byli členové židovské náboženské sekty, kteří
nevěřili ve vzkříšení z mrtvých. Většina
z těchto lidí zosnovali a
provedli Ježíšovo zatčení a ukřižování. Petr a Jan mluvili během odpoledního
modlitebního času. Saduceové tam rychle přišli, aby prověřili, co se děje.
Protože nevěřili ve vzkříšení, rozčílilo je, co apoštolové říkají. Petr s Janem
popírali jeden ze článků jejich víry a tak ohrožovali jejich náboženskou
autoritu. I když byli pod nadvládou Říma, měli na pozemcích chrámu téměř
neomezenou moc. Proto mohli Petra a Jana
zatknout a jako důvod jim stačilo, že učili něco, co bylo v rozporu s jejich
přesvědčením. I když Petr a Jan
riskovali, mělo to smysl. Dozvídáme se o velkém množství lidí, kteří na základě
jejich slov uvěřili.
·
5Druhý den se
shromáždili jeruzalémští představitelé židů, starší a znalci zákona,
· 6velekněz Annáš,
Kaifáš, Jan a Alexandr a ostatní z velekněžského rodu,
· 7dali předvést
Petra a Jana a začali je vyslýchat: „Jakou mocí a v jakém jménu jste to
učinili?“
· 8Tu Petr,
naplněn Duchem svatým, k nim promluvil: „Vůdcové lidu a starší,
Parapřeklad:
Příštího dne právě zasedala v Jeruzalémě židovská velerada- shromáždění
politických i náboženských předáků a učitelů zákona, kterému předsedal
úřadující velekněz Kaifáš. Byl tak také jeho předchůdce Annáš, a dále Jan, Alexandr
a ostatní příslušníci velekněžského rodu. Dali si předvést Petra a Jana, Ježíšovy apoštoly a začali je
vyslýchat. Chtěli vědět, jaká to je moc, kterou uzdravili chromého a kdo ji jim
svěřil
Rada synedrium jinak Sanhedrin
byl vlastně nejvyšší soud. Stejná rada odsoudila i Ježíše k smrti. Měla
sedmdesát členů a předsedal ji nejvyšší úřadující kněz. Jak Anaáš tak i Kaifáš měli vyznanou úlohu
při Ježíšově odsouzení a byli to vzájemně
příbuzní. V této radě většinu měli saduceové. Proces začal dotazem na apoštoly,
jakou mocí nebo v jakém jménu udělali onen zázrak uzdravení. Za oba se ujal
slova Petr. Vystoupil kupředu a měl nyní nedocenitelnou příležitost kázat
evangelium náboženské elitě. A on je horlivý a nebojácný, protože je s ním
Bůh a je naplněn Duchem Svatým.
|
poslal Nepřihlášený Jaký máte vy věřící názor na homosexualitu? Podporujete to nebo to považujete za hřích? Povolily byste sňatky pro všechny a adopce homosexuálním párům? Jeden gay a celkem toxic člověk vás tady pod přezdívkou Neprihlaseny otravuje poměrně často, to vím, ale zajímá mě váš celkový názor na tuto společenskou problematiku. Předem děkuji za reakce a vaše názory!
|
poslal Frantisek100 Třetí kapitolu ze Skutků snáze pochopíme z parafrázovaného
překladu:
Petr a Jan šli jednou ve tři
hodiny odpoledne do chrámu, aby se zúčastnili pravidelních modliteb. Mezi
četnými žebráky tam byl také muž chromý od narození, kterého jeho přátele Každý
den přinesli a posadili do chrámových vrat zvaných Krásná brána. Chodilo tudy
hodně lidí a on je prosil o almužnu. Tak požádala i Petra a Jana. Zastavili se
u něho a Petr řekl: "Podívej se na nás!" Žebrák svedl dychtivě oči,
protože čekal dobrou almužnu. Petr však pokračoval: Peníze nemám, ale dám ti
cennější dar. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, vstaň a chod!" Pak
uchopil žebráka za napřaženou pravici, pozvedl ho a v tom okamžiku do
ochrnutých nohou vstoupila síla. Postavil se, zkusil chodit a za chvíli už mohl
jít dovnitř chrámu spolu s
apoštoly. Dokonce radostně poskakoval a
hlasitě chválil Boha. Lidé nevěřili vlastním očím, ale jasně poznávali, že
dlouholetý mrzák, který žebrával u Krásné brány, teď chodí a z vděčnosti k Bohu
prozpěvuje. Sbíhali se kolem uzdraveného i kolem apoštolů, kteří zatím došli do
Šalamounova loubí.
Židé zachovávali tři modlitební chvíle: ranní kolem 9 hodiny, odpoledni a pak večerní při západu slunce. Krásná brána
byla vchodem do chrámu a tudy procházelo hodně lidí, kteří šli na modlitby do
chrámu. Chromý žebrák byl takto postižen od narození, takže nešlo o žádný
podfuk. Sám nikdy na toto místo nedošel a přinášeli ho sem přátele. Pohled na něho vzbuzoval soucit a lítost , většina lidí mu asi dávala drobnou almužnu. Později si již na něho
zvykli a možná všichni už nebyli takoví
dárci. Je to hrozný stav pro člověka, který ve svém životě zná jen toto místo a
bez přátel by asi zemřel. V řádném případě nešlo o sehrané divadlo, což se dnes
bohužel stává při vystoupení některých sekt. Petr s Janem se zastavují. Oba mají cit
a vědí, že těch pár drobných jeho ubohý život nezmění. A tady zapůsobí
Duch svatý na Petra. Jeho slova, že nemá
peníze, ale něco cennějšího jistě vyvolala u postiženého velkou pozornost. Co
mu může tento muž, který se nezdá být boháčem , mu dát. Petr bere žebráka za
ruku a pozvedává ho. Již stojí na nohou.
Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a chod! Tak zní Petrova slova, když
ubožáka drží za pravou ruku a pozvedává.
A teď se to stane. Není to podvod, je to zázrak. Muž, který měl ochrnuté
nohy se nejen udrží na nohou ale může se pohybovat a dokonce poskakovat. A co
tento muž udělá? Má velkou radost, dokonce začne prozpěvovat a chválit Boha. Vchází s apoštoly do chrámu, kde přítomní žasnou.
Kdyby toho muže neznali od narození, mysleli by si, že to jen nějakou dobu předstírala, aby mohl žebrat,
ale oni vědí, žes e opravdu tak postižen narodil. Žasnou. Je v přítomnosti
apoštolů. Lidé se s k nim sbíhají, potřebují se přesvědčit. Jak to Bůh zařídil.
Následující Petrovo kázání bude mít nyní velkou sílu, protože je umocněno
zázrakem. A navíc kázat bude obyčejný rybář.
Citace z parafrázovaného překladu:
A tak nim Petr začal
mluvit:"Přátele, proč se divíte? Snad si nemyslíte, že jsme toho člověka
uzdravili vlastní mocí nebo mimořádnou zbožností? Kdepak! To Bůh, kterého
vyznáváte, Bůh vašich praotců -
Abrahama. Izáka a Jákoba- to právě před vámi dokázal moc svého Syna Ježíše.
Všimněme si, že Petr nechce pozornost upoutat na sebe jako na
osobu , ale na Boha a jeho Syn Ježíše. A
nejde o nějakého nového Boha. Ten Bůh, jehož je Ježíš Synem je Bůh jejich
praotců. A co se stalo s Božím Synem Ježíšem? Tak poslouchejte dál.
Citace z parafrázovaného překladu:
Toho Ježíše, kterého vy jste
vydali Římanům a veřejně jste se ho zřekli před Pilátem, ačkoliv ho chtěl zprostit
obžaloby. A když vám dal vybrat, koho má popustit, vy jste se zřekli svatého a
spravedlivého muže a vyžádali jste milost pro vraha. Toho, kdo vám chtěl dát
věčný život, jste zabili! Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých a my to můžeme osobně dosvědčit. Protože v
něho věříme, dal nám sílu uzdravit tohoto muže, kterého znáte po léta jako
bezmocného. To, že je zdráv, je výsledkem víry v Ježíše Krista.
Petr jde na to směle. Původce zázraku je ten, kterého
zavrhli, zapřeli a zabili.
Další citace:
Uvědomuji si však, bratři, že
jste se Ježíše zřekli z nevědomosti a že ani vaši vůdcové netušili, o koho se
jedná. Bůh tak vlastně dopustil, aby Kristus trpěl, jak už dávno předpověděl
ústy svých proroků. Přiznejme si svou vinu na tomto hrozném činu a proste Boha,
aby vám odpustil. Pak se i vy budete moci těšit na dobu, kdy Bůh znovu pošle Ježíše
jako vašeho osvoboditele.
Petr po těchto slovech obviněná změnil tón. Nyní k nim přistupuje jako
ke svým bratrům a taktně připouští, že se tak stalo i z určité nevědomosti
Vybízí je k pokání, což je cesta záchrany
Další citace:
- 21On
zůstane v nebi až do chvíle, kdy bude všechno nové, jak o tom Bůh od věků
mluvil ústy svých svatých proroků.
- 22Mojžíš
řekl: ‚Hospodin, náš Bůh, vám povolá proroka z vašich bratří, jako jsem
já; toho budete poslouchat ve všem, co vám řekne.‘
- 23A
‚každý, kdo toho proroka neuposlechne, bude vyhlazen z mého lidu.‘
- 24Také
všichni ostatní proroci, kolik jich jen od Samuela bylo, přinášeli zvěst
právě o těchto dnech.
- 25Vás se
týkají zaslíbení proroků i smlouva, kterou Bůh uzavřel s vašimi otci, když
řekl Abrahamovi: ‚V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy na
zemi.‘
- 26Především
pro vás povolal svého služebníka a poslal ho k vám, aby vám přinesl
požehnání a odvrátil každého od jeho hříchů.“
a v parafrázovaném překladu:
Teď je v nebi a zůstane tam
až do chvíle, kdy se Bůh rozhodne obnovit celý svět, jak to předpovídali
proroci. Tak například Mojžíš přece řekl: Z našeho národa jednou Bůh povolá
nového proroka, podobně jako k vám poslal mne, ale toho budete skutečně poslouchat
na slovo. Kdo by se mu nepodřídil, nebude už náležet mezi Boží vyvolené. Samuel a všichni další proroci
mluvili často o době, kterou my právě prožíváme. Vy jste syny těch proroků a
máte dědický podíl v úmluvě mezi Bohem a
Abrahamem. Bůh přece Abrahamovi slíbil: "Tvůj potomek bude požehnáním pro
všechny národy země" Vám na prvním místě poslal Bůh svého Syna Ježíše, aby
vám přinesl všecko dobré a odvrátil vás od vašich špatností.
Lépe a přesněji Petr už mluvit nemohl.
Ukázal na jasnou návaznost na Ježíše, na proroky a dějiny židů. Mluvil stručně
a jasně. Vždyť mnoho posluchačů možná nemělo ani znalosti o všech prorocích a o
jejich učení. Pasivně přijímali to, co
se s jim servírovalo v chrámu. Jak podobné dnešní době? I my jsme masírováni lží v politickém i v náboženském
smyslu v médiích. Obyčejní židé byli vinni na smrti Spasitele jen svojí kolektivní
národní příslušností k těm, kteří je vedli a zabili Krista. Na čem máme vinu my dnes??
Kdo nás vede a ovládá? Kde je záchrana??
Kde je pravda??
Jak se mohli tehdy židé zachránit
od toho prokletí, které je pak pronásledovalo všude, kde byli a vrcholilo v ve
20. století? Jak se můžeme zachránit my dnes, kdy je zneužívána i víra v
Krista?
A nemáme i my dnes kolektivní
vinu nad tím, jak to dopadlo s křestanstvím? A uvědomujeme si to? Proč se na dějiny nedíváme objektivně? Nechceme vidět, jak hnusné a kruté a bezcitné bylo chování křestanské civilizace? A to trvalo tolik století a trvá i dnes!!!
|
poslal Frantisek100 Pavel se ve 12. kapitole v 1. epištole ke
Korintským zabývá dary Ducha Svatého i problémy, které s tím souvisely. V korintském
sboru došlo k jejich zneužití, především dary jazyků. Pavel jim píše, aby
jejich nesprávné používání napravil.
1Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás
nechat v nevědomosti.
2Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to
neodolatelně k němým modlám. 3
Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví
z Ducha Božího, neřekne: „Ježíš buď proklet,“ a že nikdo nemůže říci: „Ježíš je
Pán,“ leč v Duchu svatém.
Pavel nechtěl, aby korintští věřící byli v
nevědomí v záležitostech duchovních darů. Pavel ale také věří, že neexistují
jen dary působení či projevy Ducha
Svatého. Ostatně s těmi zlými duchy měli před obrácením korintští křesťané své
zkušenosti a byli jimi zotročeni. I u model se stali svědky nadpřirozených
projevů, které souvisely se zlými duchy.
Pod vlivem zlých duchů se pak zbavili kontrolou a sami nad sebou a říkali, že dělali věci, jichž si nebyli
vůbec vědomi. Nyní, když jsou spaseni, chce je Pavel naučit duchovní projevy
rozsuzovat, to je rozpoznat zda se jedná o dar a projev zlých duchů nebo o
skutečný dar a projev Ducha Svatého.
Prubířským kamenem je výpověď o Pánu Ježíši, jestliže někdo řekne : Ježíš buď proklet, pak
si můžeme být jisti, že mluví pod vlivem démonů neboť zlí duchové se rouhají a
proklínají Ježíšovo jméno. Duch Boží by nikdy nikoho nevedl k tomu, aby se takto
vyjadřoval o Spasiteli, neboť úkolem Ducha Božího je vyvyšovat Pána Ježíše.
Para překlad:
Co se týká
projevů Božího Ducha, rád bych, abyste v té věci měli jasno. Sami víte, že
modly, které jste nevšedními dary uctívali, byly mrtvé a němé. Teď se však
setkáváte s lidmi,kteří o sobě prohlašují,
že jejich ústy mluví Bůh, Jak si to můžete ověřit? Spolehlivým vodítkem je vždy
toto: kdo pohrdá Kristem, nejedná z
pověření Božího Ducha, A naopak: za Pána prohlašuje Krista jen ten, koho k tomu
vede Duch Boží.
·
4Jsou rozdílná
obdarování, ale tentýž Duch;
· 5rozdílné
služby, ale tentýž Pán;
· 6a rozdílná
působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech.
Pavel vyjadřuje, že existují rozdíly ve službách v církvi. Každý
děláme sice jinou práci, ale nakonec nás spojuje to, že cokoliv děláme, tak
činíme pro Pána Ježíše a přitom nemyslíme na sebe, ale na to, abychom byli
užiteční druhým. Duchovní dary tak mohou být rozdílné, ale pocházejí od téhož
jednoho Boha. Dary způsobují, že se někdo se jeví úspěšnější, mocnější než jiné osoby, Pamatujme, že tato rozdílnost
nebyla dána, aby jiný byl nadřízen ostatním, ale proto, že prostě Bůh má
takovou moc.
Para překlad:
Je mnoho rozmanitých obdarování, ale Duch je jenom
jeden. Způsoby služby se mohou velice různit, Pán je však stále tentýž. Duch se
projevuje rozmanitě případ od případu, ale vždycky v každém z nás, jde o dílo téhož Boha
·
7Každému je dán
zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.
· 8Jednomu je
skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha,
· 9někomu zase
víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu,
· 10někomu
působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu
dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená.
· 11To všechno
působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.
Když působí Duch na věřícího, tak se to
projevuje tak, že mu udílí nějaký dar. Žádný věřící nemůže žíct, že by neměl
dar, který by mohl uplatnit, Ty dary
nejsou dány k tomu, aby věřící je využíval k předvádění nebo k sebe uspokojování,
ale kvůli pomoci jiným a aby z toho mělo křestanské společenství tedy církev
užitek. Pokud má někdo dar moudrosti tak je to schopnost řešit problémy, bránit
víru, řešit konflikty, poskytovat praktické rady. Dar poznání je dar sdělování nové pravdy. Víra je
schopnost darovaná Bohem k usilování,
kdy věříme Bohu a chceme plnit Boží vůli. Dar uzdravování je zázračná moc k léčení.
Božím darem je i schopnost vyhánět démony, dar
proroctví souvisí s Božím zjevením, které se týkají budoucích událostí Uvedený
seznam začíná moudrostí a končí dary
jazyků. Korintští ale učinili to, že
naopak vyvýšili dar uvedený jako poslední, dar jazyků.
para:
Jím
obdarovaní jednotlivci mají každý svým způsobem složit celé církvi: jednomu
Boží Duch dává schopnost moudře mluvit, jinému skvěle formulovat nejhlubší myšlenky.
Jednomu dává tentýž Duch víru, která působí zázraky, jinému schopnost uzdravovat
a jinému schopnost velkých činů. Někdo jeho prostřednictvím dovede tlumočit
Boží poselství, jiný rozlišovat, z jakého
ducha to pochází A další je obdařen schopností mluvit jinými jazylky a další schopností
takovou neznámou řeč vyložit srozumitelně. To vše je dílo jednoho a téhož
Ducha, který každému jednotlivci přiděluje takové obdarováním, jaké uzná za vhodné.
Ve 14. kapitole pokračuje.
Další kapitolou Pavel navazuje na předchozí
o lásce. Přál by si, aby korintští křesťané usilovali o lásku, protože pak bude
méně konfliktů a nedorozumění a tak prospěje
do sboru. Rovněž si přeje, aby dychtili po duchovních projevech a prosili o
dary Ducha. Za jeden z duchovnch darů mimo lásky považuje i dar proroctví,
který vyvyšuje nad dar mluvení v jazycích. Církev v Korintu potřebovala ujasnit
otázku daru mluvení jazyky, protože kvůli němu docházelo k nepořádku při
bohoslužbách. Mluvení v jazycích je legitimní dar, ale věřící v Korintu jej
používali jako znak nadřazenosti místo, aby jím budovali duchovní jednotu.
·
1Držte se lásky
a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči.
· 2Vždyť kdo ve
vytržení mluví jazyky, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, a nikdo mu
nerozumí. Je puzen Duchem,
ale to, co říká, zůstává tajemstvím.
Pavlovi
se nelíbilo mluvení jazykem, aniž by někdo vyložil, co se hovoří. K čemu to je, když lidé tomu nerozumí. Mohl třeba vyjadřovat i něco úžasného, ale
komu to prospěje, když ostatní nerozuměli.
· 3Ten však, kdo
má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i
povzbuzení.
Prorokování považoval Pavel za jev, který povzbuzuje,
utěšuje a buduje církev. Navíc lidí tomu rozumějí, protože to slyší ve svém
jazyce. Proroctví může obsahovat také předpověď budoucích událostí a jeho
hlavním posláním je předávat lidem Boží slovo a tak je varovat, korigovat jejich
chyby a povzbuzovat je.
·
4Kdo ve
vytržení mluví jazyky, mluví k svému užitku, ale kdo mluví prorocky, mluví k
užitku církve.
Tady se Pavel domníval, že
mluvení v jazycích má význam jen pro jednoho jedince, ale ne pro ostatní. Můžeš
se tak klidně modlit doma, ale ve shromáždění to nemá užitek. Pavel tak přímo
odsuzuje používání daru jazyků ve shromážděních, protože druhým to nepomáhá. Proroctví
je dar, který buduje církev a přináší na
rozdíl od darů jazyků užitek všem.
·
5Chtěl bych,
abyste všichni mluvili jazyky, ale ještě více, abyste měli prorocký dar. Neboť
ten, kdo mluví prorocky, znamená víc než ten, kdo mluví ve vytržení – ledaže by
jeho řeč byla vykládána, aby z toho církev měla užitek.
Pak Pavel nějak ustupuje od kritiky darů
jazyku, protože si uvědomuje, že je to také dar Ducha, ale nelze, aby stejný dar měli všichni
křesťané. Nemohou všichni mluvit v jazycích ani všichni porokovat. Když mluvit
jazyky ve shromáždění, pak vždy musí být výklad, aby posluchači tomu rozuměli.
Para překlad
Ať je tedy
láska na prvním místě. O duchovní dary také usilujte, ale především o schopnost
tlumočit Boží slovo.Když někdo mluví neznámým jazykem, mluví sice o Bohu, ale
lidé z toho nic nemají, protože mu nerozumějí. jestliže však někdo promluví
prorocky,posluchači to pochopí a taková slova jim pomáhají, povzbuzují a
podněcují. Neznámý jazyk má význam jen pro toho, kdo jím mluví, kdežto
srozumitelné poselství buduje křestanské společenství. Ne že bych vám nepřál,
abyste třeba všichni mluvili cizímu jazyky, ale přednost dávám tomu. abyste
Boží slovo přinášeli srozumitelně, Vždyť církev má užitek jenom z toho, čemu
každý může rozumět.
·
6Vždyť kdybych
k vám, bratří, přišel a mluvil jazyky, a nepřinesl vám žádné zjevení od Boha
ani poznání ani prorocké slovo ani naučení – jaký prospěch byste z toho měli?
Pak následuje Pavlův příklad hudebních
nástrojů. Každý nástroj vydává různé tony a podle nich poznáme, co je to za
nástroj. A příjemná pro nás je právě ta rozmanitost tonů. Stejně tak polnice,
zní jinak když chce vyjádřit přichystání se k boji, tak to zní jasně a nejde o
monotónní dlouhý zvuk.
· 7Je to jako s
hudebními nástroji, třeba s flétnou nebo kytarou: kdyby nevydávaly odlišné
tóny, jak by bylo možno rozeznat nápěv, který se na nich hraje?
· 8A kdyby
polnice vydala neurčitý zvuk, kdo by se připravoval k bitvě?
A pokračuje dál, aby příklady
aplikoval na nás jazyk
· 9Tak i vy:
Jestliže ve vytržení nepromluvíte jasné slovo, jak se má poznat, co bylo
řečeno? Budete mluvit jen do vzduchu!
Pokud je naše řeč nesrozumitelná, nikdo jí nerozumí
a její užitek je srovnatelný s mluvením
do větru. Možná, že přináší jistý pocit uspokojení mluvčímu, ale nic nepomůže
Božímu lidu
· 10Na světě je
mnoho různých řečí a každá má svá slova.
· 11Jestliže
však neznám význam těch slov, budu pro mluvícího cizincem a on zase bude
cizincem pro mne.
Existují různé způsoby komunikace mezi
lidmi pomoci slov , ale nějak komunikují mezi sebou i ostatní živočichové. Vždy je však důležité
znát význam těchto slov či signálů. těžko se domluvíme s cizinci, když neznáme
význam jejich slov
· 12Tak i vy:
Když tak horlivě usilujete o duchovní dary, snažte se, abyste měli hojnost
těch, které slouží růstu celé církve.
Pavel se obrací na korintské věřící, aby usilovali
o duchovní dary, které budují církev. Pavel je nechce odradit o duchovních darů,
ale aby horlivě usilovali o duchovní projevy, které povedou k růstu církve.
· 13A proto
ten, kdo mluví jazyky, nechť prosí, aby je dovedl také vykládat.
Pokud někdo mluví jazykem, má se modlit, aby
také mohl vykládat. Nebo aby mohl někdo pro něj to vykládat.
14Kdybych se modlil ve vytržení, modlil by se můj duch,
ale má mysl by toho nebyla účastna.
Jestliže se někdo modlí jazykem během
shromáždění tak, že jeho city se vyjadřují slovy, které nikdo nepoužívá, pak je
to bez užitku. Shromáždění neví, co mluví. Má to smysl?
· 15Co tedy?
Budu se modlit ve vytržení ducha, ale budu se také modlit s vědomou myslí. Budu
zpívat chvalozpěvy ve vytržení ducha, ale budu zpívat také s vědomou myslí.
Pavel dochází k závěru, že je v pořádku modlit
se duchem, ale zároveň se má modlit tak, aby mu bylo rozumět čili s vědomou
myslí. Totéž platí i o zpěvu.
·
16Kdybys
děkoval Bohu ve vytržení, jak by ten, kdo do toho není zasvěcen, mohl říci Amen
k tvému díkůvzdání, když nerozumí tomu, co říkáš?
Když se někdo modlí a my mu nerozumíme, jak potom můžeme
vyslovit Amen. Čemu říkáme Amen? Přítomný člověk prostě tomu nerozumí.
Používejme ve shromáždění slov, kterým
je rozumět.
· 17Ty sice
dobře vzdáváš díky, ale druhý z toho nemá žádný užitek.
· 18Děkuji
Bohu, že mám dar mluvit jazyky více než vy všichni,
· 19ve
shromáždění však – abych poučil i druhé – raději řeknu pět slov srozumitelně
než tisíce slov ve vytržení.
Pavel uměl
a naučil se několika jazykům. Takové jazykové vzdělání neměl z nich nikdo.
To byly jazyky, že když jimi mluvil věděl, co říká a věděl to i ten, v jehož jazyku hovořil. Ale mluvit ve vytržení, tak jak mluvili
někteří, po tom netoužil. On se nechtěl takovým darem převádět, protože takový
dar by lidem nic nepřinášel.
Para překlad
Řekněte sami:
k čemu by vám bylo, kdybych mluvil jazyky pro vás nesrozumitelnými a nevyložil
současně, v čem je poučení, co má smysl vzdělávací a co prorocký? Podívejte se
třeba na hudební nástroj- nebo třeba harfu nebo varhany. Kdyby se rozezvučely
všemi tony najednou, kdo by v tom poznal nějakou melodii? Anebo polnice: když
zatroubí nezřetelně, kdo rozezná signál k boji? Stejně tak vaše řeč: není-li
srozumitelná, nikomu nic nedá. Mluvíte do větru. Na světě se mluví stovkami
cizích jazyků a kdo je zná, krásně se jimi dorozumí. Když ale na mne někdo
mluví slovy , jejichž význam neznám, zůstaneme si navzájem cizinci. Vím, že
usilujete o duchovní obdarování. Snažte se právě vyniknout právě v tom, co
pomáhá budovat církev. Proto radím tomu, kdo mluví neznaným jazykem: modli se,
abys uměl vyložit, co říkáš. Když někdo totiž hovoří takovým jazykem: modlí se
sice jeho duch, ale bez účasti rozumu. Co s tím ? I já se chci modlit vroucně, ale tak, abych se zároveň
modlil rozumem. A když zpívám k Boží oslavě, chci ho chválit i svým rozumem.
Jak by mohl posluchač připojit svůj souhlas k modlitbě, kdyby nerozuměl jejím
slovům? I kdyby byla sebeupřímnější, nic
zní nemá. Jsem vděčný Bohu, že mne tímto darem obdaroval víc, než
kohokoliv z vás. Přesto ve shromáždění povím raději pět srozumitelných vět, než
tisíce slov nesrozumitelných,
Rosmano, Pavel psal jasně!!
|
poslal Frantisek100 · 1Když nastal den
Letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě.
· 2Náhle se strhl
hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli.
· 3A ukázaly se
jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden;
· 4všichni byli
naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch
dával promlouvat.
· 5V Jeruzalémě
byli zbožní židé ze všech národů na světě,
· 6a když se ozval
ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit
svou vlastní řečí.
Co to byl za svátek letnice? Původně slavnost žně. Byl to
jeden ze tří hlavních svátků, o němž je psáno v knize ze Lev 23.16
· 16Ke dni po
sedmém dni odpočinku napočítáte padesát dní a pak přinesete Hospodinu novou
přídavnou oběť.
· 17Přinesete ze
svých sídlišť chléb k oběti podávání; budou to dva chleby ze dvou desetin éfy
bílé mouky, budou upečeny kvašené, jakožto prvotiny Hospodinu. ¨
· 18S chlebem
přivedete sedm ročních beránků bez vady, jednoho mladého býčka a dva berany. To
bude zápalná oběť Hospodinu s příslušnými přídavnými oběťmi a úlitbami, ohnivá
oběť, libá vůně pro Hospodin
· 21V týž den
svoláte lid . Budete mít bohoslužebné shromáždění; nebudete konat žádnou všední
práci. To je provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení ve všech vašich
sídlištích.
Židé
také odůvodňovali letnice jako den
vydání Zákona. Na tyto svátky přijíždělo do Jeruzaléma mnoho židů ze
zahraničí, kde dlouhá léta a po celá
pokolení žili. Jejich rodným jazykem tak často byl jazyk národa, v němž se narodili
a žili. Doma se jistě učili i jazyk, v
němž čítali svatá Písma. Do ciziny se jejich předci dostali v době různých
válek, kdy židé museli utíkat před nepřáteli. Usídlili se tam, ale na svoji
vlast a víru nezapomínali. Na svoji víru získali i některé pohany, z nich se
staly proselyté. Proselyta byl ten, kdo konvertoval k judaismu. Musel přijmout
obřízku a zachovávat Zákon jako rodilí Židé a ti s ním také jednali jako s
bratrem. V Jeruzalémě v této době letnic tak byla přítomna pestrá směs židovských národností.
V tento den
se učedníci, a nebyli to jen apoštolové, shromáždili na jednou místě. Šlo o
dům. Takže zatím ještě neměli odvahu vyjít ven mezi lidi. Pravděpodobně se i
modlili a zpívali, jednali jednomyslně a vnímali své společenství. A náhle se něco stalo.
Lukáš u toho asi nebyl, ale popisuje to, co mu přímí účastníci sdělili. Napřed nastal zvukový jev.
Hučení. Já si vzpomenu na dětství, jak třeba hučely dráty vysokého napětí, když
jsme si pod nimi někdy hráli. Nebylo nic vidět, ale přesto slyšet. Zde je
slyšet hluk podobný větru a naplnil celý dům. Nešel z venku, ale asi prostě
najednou tu byl. Zdroj nebyl vidět. A do
toho najednou světelné jevy. Plamínky,
které nepálí, ale připomínají oheň.
Nebyli na jednom místě. Šířily se nad jejich hlavami jako přeskakovali z
jedné hlavy na druhou. Na každém z přítomných byl tento světelný jev. Dnes bychom to nazvali jevem, který souvisí s
nějakou energií, třeba elektrostatickou silou. Tehdy nepochopitelný jev, který
nezpůsoboval žádnou škodu. Nic nezačalo hořet ani pálit. A přece to mělo určitý
účinek. Něco se však stalo
s jejich psychikou. Ten světelný jev působil na jejich hlavách, nikoliv
na dalších částech těla. Pociťují něco, co dosud nepoznali. Zvláštní duchovní sílu a ta je nutí nebýt zticha, ale nahlas mluvit
a možní i hlasitě volat. Už nezůstávají
v domě, ale vyhrnou se ven a jejich hlasy
tak přilákají lidi z okolí. A oni aniž
si to uvědomují, mluví a hovoří k Kristu a to tak, že jim lidé z těch mnoha
končin , co sem k nim přišli, rozumí. Nastalo něco zvláštního. Nastalo
simultánní zvěstování evangelia lidem různých jazyků. Bůh dal evangelium
jednomu národu v jednom jazyku a nyní ve všech jazycích všem národům. Učedníci
dostali moc mluvit skutečnými cizími jazyky, A není to nějaká hatmatilka či
nesrozumitelný hlasový projev, ale skutečná řeč, které se nikdy neučili. Tento
dar umožnil v této chvíli šířit evangelium do světa. Je to ale jednorázová
událost, která se neopakuje vždy, když je seslán Duch svatý. Pak se mohou projevovat i jiné hlasové
projevy či schopnosti. Takovou situaci popsal Lukáš podle vyprávění Petra
takto:
|
poslal Nepřihlášený Jsem 49 letý homo učitel těláku a nedokážu normálně žít. Jsem psychicky i fyzicky labilní a vynahrazuji si to nadáváním ostatním lidem v diskuzích do bobků a incelů, směji se i handicapovaným lidem. Dříve jsem byl nesmírně promiskuitní a vyspal se s každým, dneska jsem sám. Co mám dělat abych byl normální podle vás věřících? Pomůže mi církev? Nebo vymítání?
|
poslal Frantisek100 · 1První knihu,
Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku
· 2až do dne, kdy
v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl
přijat k Bohu;
· 3jim také po
svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával
spatřit a učil je o království Božím.
· 4Když s nimi byl
u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: „Čekejte, až se splní
Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli.
Para překlad
Milý Teofile, také tuto druhou
knihu věnuji tobě, V té první jsem se snažil zachytit vše, co Ježíš dělal a
učil od počátku až do svého odchodu k Bohu. Tehdy dal také poslední pokyny o
Duchu svatém úzkému kruhu svých učedníků. V období čtyřiceti dnů od své smrti a
zmrtvýchvstání se s nimi setkával, dokázal jim, že je opravdu živ a pověděl
jim, že se vrátí, aby uskutečnil Boží záměr se světem. Když byli ještě pospolu,
řekl jim, aby po jeho odchodu neopouštěli Jeruzalém, ale čekali tam, až Bůh
vyplní svůj slib
|
poslal oko
Docela mě překvapila Toníkova odpověď:
..." Ne, Pánu Ježíši Kristu nebylo k něčemu, že
pokušení nepodlehl - před pokušením i po pokušení byl Ježíš dokonalý.
Navíc ta pokušení od pokušitele byla poněkud trapná (o tom už tu byla
řeč). Ale jsou lidé, co si myslí, že Satan je nejinteligentnější na
světě..."
|
|
|