Řekl bych, že jsi samotný pojem tradice vystihla víceméně dobře. Té základní tradici se v ŘKC říká apoštolská tradice, protože je odvozována od apoštolů – Nový zákon nebyl psán za Ježíšova života a většinou ani těsně po jeho ukřižování, Jeho zvěst byla předávána nejprve ústní tradicí. Od této apoštolské tradice církev odlišuje tradice místních církví, které představují spíše různé formy zbožnosti než jiné učení. Ale právě vlivem apoštolské tradice mohou být tyto pozdější tradice uchovány, měněny nebo i zrušeny. (Katechismus §83)
„Jsem pro tradici, ale jen pro tu, která je schopná kritické sebereflexe s pochopením pro jiný kontext.“
Tradice je právě proto tradicí, že se nemění, že je tradiční. Význam slova tradice chápu jako něco neměnného, zachovávaného z pokolení na pokolení. Tradice jako taková nemůže sama provádět sebereflexi, nemůže poznávat sama sebe, nemůže nad sebou přemýšlet. Přemýšlet nad ní mohou pouze lidé. Lidé jí mohou i měnit a přetvářet. Můj osobní názor je takový, že tradici můžeme buď přijmout nebo odmítnout, ale jakmile ji změníme, musíme počkat, zda se tradicí stane. Rozjímat a přemýšlet nad ní však samozřejmě můžeme a možná i musíme. Pochopení pro jiný kontext může být ale jen do určité míry, nesmíme příliš podléhat tlakům současného světa. „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.“ (Mt10,16)
„Ale mám pocit, že dneska … se to nejdřív promyslí a potom se to vydá a je to automaticky součástí Tradice (opravte mě, jestli se mýlím, ale mám za to, že k Tradici patří i dokumenty II. Vatikánského koncilu, encykliky Jana Pavla II. atp.).“
Jsou nebo nejsou tyto dokumenty a encykliky součástí tradice? To je spíš otázka časového měřítka. Je tento koncil již historií nebo ne? Za historii je prý považováno již to, co je dvacet let staré. Ale nevím. Řekl bych, že nejsou ještě tradicí. Ale nechci tím říci, že mají menší hodnotu, než to, co je součástí tradice. A odpověděla jsi si z části sama: psala jsi, že ti, co zasedali na II. Vat. koncilu potřebovali interpretovat. Nevím, jak je to de jure, ale já osobně to beru tak, že encykliky a koncilní dokumenty jsou právě tou interpretací Tradice a ne její součástí. Ale je to můj soukromý názor. Dovoluji si upozornit, že na II. Vat. koncilu nebylo přijato žádné (nové) dogma.
„Docela mě zaujal výrok: „Úkol autenticky vykládat Boží slovo psané nebo ústně předávané je svěřen pouze živému učitelskému úřadu církve, který vykonává svou pravomoc ve jménu Ježíše Krista. Tento učitelský úřad však není nad Božím slovem.“ (II. Vat. K. DV 10) Připadá mi docela silný.“
Musím uznat, že jako protestantka máš velice dobře nastudované katolické dokumenty. To je kupodivu poměrně běžné, ale neobvyklé je, jak s nimi citlivě zacházíš. Alespoň zatím citlivě. Je to neobvyklé, ale dobré pro diskusi. Nevím, zda zvládnu tak citlivou volbu slov jako ty, ale budu se alespoň snažit. Kdyby se mi to nedařilo, napiš to. Důležité na uvedené citaci je, že „učitelský úřad není nad Božím slovem“ – a to by mohlo alespoň zčásti otupit hroty. U Božího slova bych začal, i když bude asi nošením dříví do lesa psát ti, že onen učitelský úřad je odvozován od Ježíšova výroku z Mt16,18-19. Dilema mezi křesťany by tedy, z mého pohledu, nemělo být o to, zda nějaký úřad takové právo má, ale o to, kdo tou autoritou je. Vycházím z toho, že CASD ve tvém vyznání je Církev adventistů sedmého dne. Na oficiálních stránkách tvojí církve jsem našel větu: „V Církvi adventistů sedmého dne je obvyklá zastupitelská forma církevní správy. Tato forma organizování církve považuje za nositele autority veškeré členstvo.“ (http://www.casd.cz/index.php?a=cat.16) Rovněž je tam napsáno, že k revizi článků víry „může dojít při zasedání Generální konference, když církev (rozuměna CASD) pod vedením Ducha svatého dospěje k plnějšímu pochopení Písma nebo nalezne výstižnější výrazy k vyjádření toho, co učí Boží slovo.“ Podle mého je to obdoba toho, co si citovala z dokumentů koncilu. Každá církev věří, že ona má právo vykládat Písmo. U CASD je autoritou celé členstvo. Nevím, zda to dobře chápu, ale znamená to, že když se většina na něčem dohodne a odhlasuje, je to platné i pro ostatní. Rozumím-li textům na vašem webu dobře, tak k revizi článků víry může dojít pouze při Generální konferenci. Je pravda, že tam to slůvko pouze není, ale mě to tak vyznívá. Jinými slovy: i tvoje církev má jistou alternativu k „učitelskému úřadu“ ŘKC. Citace z dokumentu II.Vat. koncilu mi přijde tedy co do „síly“ plně kompatibilní s větami na webu CASD. Je samozřejmé, že závaznost závěrů „učitelského úřadu“ je pouze pro katolíky, ostatních se netýká a praxe je toho důkazem. Píšeš „…copak nejsou Bohem vedení lidé i mimo ŘKC?“. Bohem je veden celý svět, ale tato odpověď by tě asi zcela neuspokojila. ŘKC si je plně vědoma, že k rozkolům docházelo „leckdy ne bez viny lidí z obou stran“ (Katechismus §817), a i proto současní nekatolíci nejsou ŘKC viněni ze svého nekatolictví a „vírou ve křtu jsou ospravedlněni a přivtěleni ke Kristu, proto jim právem náleží čestné označení křesťanů a synové katolické církve je oprávněně uznávají za své bratry v Pánu“ (Katechismus §818). A v dalším paragrafu 819 se píše „některé prvky posvěcení a pravdy mohou existovat mimo viditelné hranice katolické církve“ a „Kristův duch používá těchto církví a církevních společenství jako nástrojů spásy“. Toto nejsou jen mé soukromé názory, ale oficiální vyjádření ŘKC a podle mne jsou k nekatolickým křesťanům velice vstřícné a já se s nimi ztotožňuji. Těm, co jsou alergičtí na citace jiné než biblické se omlouvám, ale kdybych to vyjádřil pouze svými slovy, mohlo by to být chápáno jako pouze můj názor a nikoli celé ŘKC.
Píšeš, že mnohým křesťanům stačí pouze Bible a necítí se ochuzeni. To je pravda. Ale měli by alespoň uznat, že díky jisté tradici (rozmyslel jsem si tam napsat velké T) se jim Bible dochovala. Dochovala se především díky křesťanům s tradicí. Bible je součástí jisté tradice ať chceme nebo ne. Píšeš, že to my s tradicí máme složitější. Možná ano. Musíme se zkrátka vyrovnat s historií určité tradice (tentokrát musí být malé t). To je ale naše dědictví. Pokud dnes někdo po někom dědí, tak musí dědictví přijmout nebo odmítnout jako celek. Nemůže říci ten barák beru, ale tu hypotéku na něm ne. Dědíme tedy i dluhy! Na druhé straně to máme ve smyslu poznání víry jednoduší a hlavně mi přijde, že jsme i v tomto ohledu bohatší. Některé věci již máme díky tradici vyřešené, nezačínáme od nuly. Začínat dnes v křesťanství od nuly a nepřijmout nic \"navíc\", vidím jako velmi problematické, ba přímo nemožné. Je pravdou, že se musíme držet jen toho dobrého, ale na druhé straně se z této naší selekce nesmí stát pouhé tunelování dobrých myšlenek našich křesťanských předků. Musíme brát v úvahu, že i my se můžeme mýlit. Je tedy pravdou, že někdo se necítí být tradicí ochuzen, a já to respektuji, ale já bych se bez Tradice neobešel. Obávám se, že bych bez přijetí Tradice (a teď myslím přímo apoštolské tradice) nebyl schopen věřit vůbec. Jisté věci ohledně víry bych si nebyl schopen vysvětlit – možná je přesnější výraz přijmout. Ale nikomu svůj názor samozřejmě nemohu vnucovat a také to nečiním.
Zda je pro mne tvůj komentář náročný nebo ne asi nejlépe posoudíš sama z mé odpovědi - zda jsem ti na některé otázky a podněty alespoň zčásti odpověděl nebo nikoli. V každém případě je na protestanta tvůj komentář „netradiční“. Obvykle jsem v podobných diskusích zasypáván citacemi z Písma – a přiznám se, že já sám znám Bibli lépe než koncilní dokumenty a papežské encykliky. V tom jsem možná zase já „netradiční“ katolík, že čtu více Bibli než to „něco navíc“.
Založen: Jun 21, 2004 Příspěvky: 0 Bydliště: Czech_Republic
Zaslal: čt červenec 08, 2004 8:42 pm Předmět:
Zdravím všechny, pokoj vám!
Díky Gepo za Tvůj příspěvek, se zájemem jsem si ho přečetla a v mnohém souhlasím. Ohledně sebereflexe apoštolské tradice přijímám upřesnění, že reflektovat mohou lidé a ne tradice sama ze sebe. To, co jsem mínila tou sebereflexí, je třeba vidět právě v interpretacích apod. tradice, kterou prováděl třeba i Tomáš Akvinský (v Summě teologické, kde vyjadřoval různé názory na danou problematiku a hledal řešení mezi nimi). Tvé vyjádření, že „encykliky a koncilní dokumenty jsou právě tou interpretací Tradice a ne její součástí“ také beru. To třeba i částečně vysvětluje, proč jsem v Katechismu nacházela především citace z Dokumentů II. Vat. Koncilu (přiznávám, že v Dokumentech bych ocenila větší poznámkový aparát, odkud výroky čerpají. Něco málo z pozadí představuje Kniha Otto H. Pesche: II Vatikánský koncil, či tak nějak se jmenuje, , ale to už je pro opravdové rejpaly.). Při problémech s některými dogmaty mi pomohlo, když jsem pochopila, z jakých důvodů byla vyhlašována a jaké je jejich pozadí (př. mariánská dogmata). Nicméně ještě k té sebereflexi – možná jsem měla na mysli i něco takového, jako provedl Abélard ve svém díle Sic et Non, kdy vedle sebe stavěl výroky církevních Otců, které si protiřečily. On to provedl ve své době v ŘKC, dneska to dělají nekatolíci – a nevím, jestli dobře chápou, co dělají a jestli to někam vede. Abélardovo dílko jsem bohužel nečetla, v češtině bude sotva, snad by se dalo sehnat v angličtině, ale nevím kde. Bylo by jistě zajímavé se podívat, jak se na tradiční výroky pohlíželo tehdy.
Tradice je samozřejmě celek. Když z ní začneme vybírat, staneme se soudci, kteří přebírají do své pravomoci něco, co není v jejich kompetenci. A každý se zdravým rozumem, když bude tradici zkoumat, nebude souhlasit s každým písmenkem. Pokud se budeme bavit o principu, zda tradici přijmout či ne, tento názor zatím u sebe nechávám otevřený, hádání se kolem něj je tu myslím dost. K této otázce se postavím, až budu cítit, že nic nelámu přes koleno.
„Pochopení pro jiný kontext muže být ale jen do určité míry, nesmíme příliš podléhat tlakům současného světa. (Mt10,16)“ Samozřejmě. Vůbec bych se také nedivila, kdyby nám Židé vytýkali, že jsme se příliš nechali unést dobou, když jsme celý SZ začali vykládat kristocentricky (hebrejsky také „mesianocentricky“), ačkoli tomu tak nikdy nebylo. Ovšem těm tlakům se nevyhneme a všechno je řečeno v kontextu nějaké doby a je chybou pro kohokoli na to zapomínat.
Co se týká toho, co patří do ap. tradice, měla jsem na mysli to, že v podstatě vše, co bylo řečeno ex cathedra či na koncilech k tradici náleží a výroky se nevyškrtávají. Také se, pokud vím (a já nevím všechno ), nestalo, že by všeobecný sněm později zapadl a nestal se součástí ap. tradice. Vynechávám případy, kdy koncil sesadil papeže a ten rozpustil koncil a podobná schizmata. Myslím všeobecný koncil, kterým např. II. Vat. koncil bezpochyby je. Takže technicky součástí ap.tradice je. Tolik moje dedukce.
Ještě bych se znovu zeptala, jak je to se spisy, které nejsou součástí tradice ŘKC. Pro mě je samozřejmě aktuální postavení spisů Ellen G. Whiteové (je to příklad, nechci se nikoho dotknout). Myslím, že i ty mají co říct a nevím, jestli je spravedlivé, když se část církevního písemnictví přijímá a druhá ne, protože nemá potřebnou autorizaci některého pozemského úřadu. Nejde mi o to, aby lidé podobné knihy, nebo i např. C. S. Lewise brali jako autoritu, ale aby se i jimi zabývali a nejdříve je zkoumali, než se vrhnou do rozsuzování. Takové věci jsem se odnaučila vidět černobíle. Ovšem samozřejmě uznávám nedokonalost lidskou a potřebu pozemské autority, jinak to tu na Zemi ani nejde. Každý má nějakou a Ty, Gepo, správně argumentuješ, že ŘKC ji má nejpodloženější (snad mě teď protestanté neukamenují ) co se týká historických kořenů. Ještě bych možná koukala na východ do pravoslavné rodiny. Doufám, že se setkám s někým, kdo je schopen si tyto otázky čestně položit.
Malý exkurz: Budeme-li hovořit o nejrannější, ekumenické době církve, tehdy neexistovala ŘKC, pravoslavné církve ani reformované. V jakém okamžiku můžeme říct, že se zříkáme nejstarší církevní tradice, která začala jít špatně? Který koncil už nebudeme brát vážně a který ještě ano? Které církevní otce odepíšeme, protože už byli římskokatoličtí? Pravoslavná rodina se odpojila v jedenáctém století, všechno starší je pro ni autoritou. Ale co patří do reformačního dědictví z prvotní nerozdělené církve, to jsem se nikde nedozvěděla. K tomu se také nikdo nevyjadřuje a nevím, jestli je to úplně správně. Ovšem vyjádřit se k tomu je nesmírně těžké ne z důvodu „tradičního protiřímskokatolického postoje“ (berte s humorem), jako spíš že to moc rozlišit nejde. Nemám řešení, jenom vím, že tento problém – aspoň pro mě – existuje.
Ještě že máme to krédo, že jsme si ho nechali. Aspoň něco je nám všem jasné.
Pokud se někomu zdá, že nezastávám dostatečně protestantský postoj, potom je to tím, že můj postoj je protestantský, ale takové ty klasické konflikty s ŘKC mám už pár let za sebou. Myslím že vzájemné argumentace a bitvy s municí biblických citátů mají své místo, ale já se na to necítím. Myslím, že Gepa zná slabiny své církve, ale také ví, proč k ní patří. Totéž se odvažuji říct o sobě. Jen doufám, že jsem se někoho nedotkla.
Šalom lecha, pokoj vám!
_________________ Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. Jak 3,17
Naozaj so záujmom (a s otvorenými ústami) čítam tieto riadky. A konečne, ako aj bolo spomenuté od Darien, sa tu diskutuje na úrovni. Teda žiadne biblické súradnice , rozhovory o sobote/nedeli, spovedi a pod...
To, čo sa tu píše sledujem naozaj dosť podrobne. Neviem čo by som k tomu ešte ja osobne pridal, lebo veci, ktoré sú tu napísané, akoby ste čítali aj z mojej mysle... Aj ja mám podobné názory.
Sledujem túto diskusiu a páči sa mi!
Ak v budúcnosti budem mať niečo na \"jazyku\", tak určite prispejem...
S pozdravom a s prianím veľa Božích milostí
Veritas
Ještě krátce k tradičnosti II.Vat. koncilu. Koncil nepochybně patří k ŘKC, ale zda patří k apoštolské tradici? Koncil jako institut určitě ano, ale u dokumentů opravdu nevím. Navíc si myslím, že to je (alespoň pro mne) nepodstatné. Není rozhodující, zda dokumenty zařadím do tradice nebo ne. Jsou součástí nauky mé církve a škatulka pro mne není důležitá. Důležité to je u vyhlašování nějakého dogma - tam bych opravdu slovíčkařil a trval na termínu dogma.
\"Ještě bych se znovu zeptala, jak je to se spisy, které nejsou součástí tradice ŘKC.\"
Spisy Ellen G. Whiteové osobně neznám a to jméno jsem četl poprvé v tvém příspěvku. Ale ohledně zmiňovaného C.S. Lewise by si se možná divila, kolik odkazů a citací od něho se vyskatuje v katolických knihách. Osobně jsem od něho četl pouze Letopisy Narnie a Rady zkušeného ďábla (překlad názvu neodpovídá angl. orig.). A obzvláště ty \"Rady\" mohu vřele doporučit všem. Ještě za studií jsem chodil na mše do pražského studentského kostela a tamní duchovní se na Lewise často odkazoval. Mám doma řadu katolických komentářů k jednotlivým NZ knihám a i vnich jsou citace např.: i M. Luthera a zdaleka ne vždy v polemické reakci. V tomto směru se mi zdá (a opět zdůrazňuji, že nechci nikoho urazit, je to můj soukromý pocit), že ŘKC již zdaleka není tak zkostnatělá a konzervativní, jak se obecně míní, řekl bych, že nyní je míč tak trochu na druhé straně hřiště. Ale opravdu se nechci nikoho dotknout a nedá se vše zcela zobecnit. Ale pokud se začteš zde na GS do příspěvků katolíků a nekatolíků (a nemyslím tuto diskusi) můžeš si obrázek utvořit sama. Přiznávám, že vyloženě protestantské literatury jsem mnoho nečetl, ale z toho, co jsem četl, nikde nebyl pozitivní odkaz na katolického autora! Nikde! Já mohu uvést desítky odkazů v katolické literatuře, která vyšla i s oficiálním církevním schválením, kde jsou citace protestantů.
Na ten tvůj \"malý exkurz\" by měl reagovat spíše protestant. Jenom poznámku. U pravoslavných to byl rozkol v pravém smyslu a lví podíl na tom měli moji duchovní předci. Myslím, že tam ani nešlo primárně o věrouku. U protestantů to bylo většinou jiné. Tam to byly vždy věroučné problémy. Opět je zde vyjímka - anglikánská církev. Ale na druhé straně myslím, že Hus nechtěl o nové církvi ani slyšet a dnes je symbolem českých protestantů.
Založen: Mar 07, 2003 Příspěvky: 0 Bydliště: Czech_Republic
Zaslal: po červenec 12, 2004 9:15 am Předmět:
Darien: Díky za Tvé příspěvky. Jelikož Gepa naznačuje, že na malý exkurz by měli reagovat spíše protestanté, tak se svůj pohled pokusím připojit, ačkoliv nevím, zda jsem protestant, nicméně vím, že nejsem katolík.
Jelikož tradice je z globálního hlediska docela nejednotná, vidím asi dvě základní možnosti:
1) přidat se k jedné církevní tradici, ale pokud se s ní z velké části ztotožním, automaticky mě to staví do role, že svou církev a její tradici nadřazuji nad druhé, což se mi nezdá správné, a ani moudré, protože ty tradice si v řadě případů odporující, tedy nemohou být všechny zároveň pravdivé
2) nebo se neztotožním s žádnou církevní tradicí a budu se držet toho, co mají všichni, co nějakým způsobem věří ve smyslu křesťansko-židovského náboženství, společného. A to je SZ bez apokryfů a NZ, který je pochopitelně společný jen křesťanské části výše zmiňovaného spektra.
Jinak se s tradicí vyrovnat nedovedu a dostával bych se do stejných problémů jako Ty, nebo bych si prostě řekl, že jediná správná tradice je katolická, nebo pravoslavná, čímž bych vlastně ostatní postavil na jakousi nižší úroveň.
Z toho mi plyne, že jedinou a nejvyšší autoritou je Bible, neboli Písmo Svaté a v jeho světle je třeba posuzovat všechny další tradice, které se nám dochovaly. Nemám tedy potřebu zabývat se tím, zda církevní otec již byl katolíkem nebo nebyl, případně, zda autor knihy z minulého století je baptista, charizmatik nebo pravoslavný, ale pro mě osobně je podstatné, do jaké míry jeho dílo a názory odpovídají poselství Bible a zda si z toho mohu odnést něco zajímavého, inspirativního, nějaký nový, alternativní pohled na jistou část Písma, nebo něco si odnést nějaké praktické rady do života. To je podle mě to nejpodstatnější.
Na Tvou otázku nebo problém tedy odpovědět nedovedu a řešení, existuje-li nějaké, bych hledat spíš ve změně způsobu smýšlení.
Podle mne s tímto úzce souvisí i problém církve jako takové. Má Kristus jednu církev nebo několik? Která je ta pravá, tedy svatá, slavná a bez úhony?
Ef 5:25 Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval,
26 aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem;
27 tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná.
I s tímto problémem jsem se musel nějak vyrovnat, a to pokud možno tak, aby nenadřazoval jedno společenství nad druhé, ačkoliv zcela se tomu vyhnout ve svých myšlenkách nedá , nicméně v teoretické rovině to možné je.
Reaguji na wollkův komentář.
ad1) \"....svou církev a její tradici nadřazuji nad druhé, což se mi nezdá správné...\"
Takže to uděláš obráceně. Nepřihlásíš se k žádné tradici (viz. bod 2)), čímž degraduješ všechny církve. Jinými slovy, k žádné církevní tradici se nepřihlásím proto, abych neurazil ostatní. Takže z důvodu vyváženosti urazím všechny. Té \"nadřazenosti\" se prostě nevyhneš. Tím, že odvrhneš tradice z tohoto důvodu, se nadřadíš tradicím ty sám. Bod 1) je podle mne alibistické tvrzení, ne věroučné.
Z množství vzájemně si odporujících tradic vyvozuješ, že nejvyšší autoritou je Bible. Nezpochybňuji autoritu Písma, to ne, ale ta cesta dedukce je zajímavá. To, že si tradice odporují, pokud si odporují, přece nezpochybňuje všechny tradice. V Bibli jsou místa, která si vzájemně odporují. Někdy je to pouze zdánlivé a nesoulad může být způsoben malou znalostí okolností. Někdy to způsobuje překlad. A na některé rozpory nenajdeme odpověď nikdy. Pokud se na jednu a tu samou událost bude dívat několik různých lidí, a pak událost zaznamenají, budou ta vyprávění různá. A nám se dochová několik verzí podání. My nikdy nebudeme mít jistotu, které je správné. Na základě subjektivního rozhodnutí se rozhodneme pro jednu z možností, anebo pro žádnou a převyprávíme si to podle sebe, ačkoli jsme nebyli \"u toho\". Různé tradice jsou různá \"vyprávění\".
Zamést pod stůl všechny tradice je vedle ateismu nejjednodušší řešení. Podobenství o hřivnách nám říká, že nejjednodušší řešení (hřivny zakopat) nemusí být nejlepší.
Wollek ti radí hledat ve změně způsobu smýšlení, já si nemylím, Darien, že tvůj způsob smýšlení potřebuje změnu. Ale jsem si jistý, že to oproti jednoduchým řešením budeš mít o hodně těžší. Ale odpovědi na své otázky budeš asi hledat pořád. Možná na jiné, ale pořád.
\"Má Kristus jednu církev nebo několik? Která je ta pravá, tedy svatá, slavná a bez úhony?\"
Těžké otázky! Jedno je jisté, Kristus přišel založit Církev!!! Křesťané nebyli vyzývání, aby žili osaměle, ale ve společenství.
Závěrem připojuji opět již svoji \"tradiční\" omluvu. Nic z výše uvedeného není psané se zlým úmyslem.
Založen: Mar 07, 2003 Příspěvky: 0 Bydliště: Czech_Republic
Zaslal: po červenec 12, 2004 6:11 pm Předmět:
Milý Gepo,
ad 1) nechci zavrhovat tradice, napsal jsem přece, že mohou být užitečné, ale nedívám se na to, jaké bylo vyznání nositelů tradice, ale na to, do jaké míry jsou v souladu s Písmem, a pak také, má-li mě osobně co říci. Řekl bych, že takto je to dost rozdíl než, jak jsi mě pochopil (paušální zavržení všeho), a nerad bych tím někoho degradoval. Ostatně je to zatím nejjemnější způsob, na který jsem přišel, aniž bych nějakou skupinu přímo upřednostňoval, nebo naopak. Ideální to není, ale vidím to zatím jako nejmenší zlo ze všech možných.
Tím považuji za zbytečné reagovat na větší část Tvého příspěvku, kde předpokládáš úplné zavržení tradic.
Ať Darien nemění své smýšlení! Líbí se mi, je originální, pokorná i velmi znalá. Jenom jsem chtěl říci, že nevidím jinou možnost, jak se vyrovnat s její otázkou ohledně toho, které tradice má přijímat a které ne, pakliže staví na vyznání původců tradice. Třeba jí někdo jiný poradí lépe.
Pokud jde o mé otázky na církev, věřím, že i zde se v Bibli dá nalézt odpověď, které alespoň mě osobně plně uspokojuje. Trochu to souvisí i s mými názory na tradici, kterou, \'zdůrazňuji\', paušálně nezavrhuji, a asi proto jsem tu otázku nastolil. Celkem by mě zajímal názor i jiných lidí na jednu \'církev\'. Rozhodně by křesťané neměli žít samostatně, s tím souhlasím.
Tu omluvu jsem minule chtěl připojit také, už proto, že jsem se bál, aby se někoho nedotkl můj bod 1) a jeho vysvětlení, ale pak jsem na omluvu zapomněl. Myslím však, že už o sobě víme, že nějaké útočení není naším cílem, a případné smíšené pocity mohou být spíše důsledkem nepochopení nebo nevhodného vyjádření.
Časy uváděny v GMT + 1 hodina Jdi na stránku Předchozí1, 2, 3, 4
Strana 4 z 4
Můžete přidat nové téma do tohoto fóra. Můžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Profil
Soukromé zprávy
Přihlášení
nebo ne 
asi nejlépe posoudíš sama z mé odpovědi - zda jsem ti na některé otázky a podněty alespoň zčásti odpověděl nebo nikoli. V každém případě je na protestanta tvůj komentář „netradiční“. Obvykle jsem v podobných diskusích zasypáván citacemi z Písma – a přiznám se, že já sám znám Bibli lépe než koncilní dokumenty a papežské encykliky. V tom jsem možná zase já „netradiční“ katolík, že čtu více Bibli než to „něco navíc“.
) co se týká historických kořenů. Ještě bych možná koukala na východ do pravoslavné rodiny. Doufám, že se setkám s někým, kdo je schopen si tyto otázky čestně položit.
, nicméně v teoretické rovině to možné je.