Povzbuzení: 6.Blaze chudým a plačícím
Vloženo Pátek, 30. srpen 2002 @ 19:59:13 CEST Vložil: et |
6.
Blaze chudým a plačícímV minulých pořadech jsme si, mimo jiné,
probrali verše, že snáze projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý člověk
do Božího království. To popudilo nejen farizeje a zákoníky, ale i učedníci se
zhrozili a řekli: "Kdo tedy může být spasen?" Uvažovali asi
následovně: když nemůže být spasen člověk bohatý, jak může být spasen chudý,
který dává Bohu a lidem nesrovnatelně méně! Na to Ježíš odpověděl - "co
není možné u lidí, je možné u Boha". Z uvedených veršů bychom měli vidět,
že spása přichází jen od Boha. Bohem vyvolený člověk koná dobré skutky a je-li
bohatý, s radostí podpoří Boží dílo svými prostředky. Jeho štědrost, ale ani
samotná láska k bližnímu a soucit s trpícími jej však nezachrání. Zachránit jej
může jen ukřižovaný a vzkříšený Pán Ježíš Kristus. Dále jsme si řekli, že je nemožné vejít do
Božího království se všemi zavazadly v nichž skrýváme naše poklady. Pro ty,
kteří jsou obtěžkáni majetkem a světskými statky, má Pán Ježíš Kristus verše,
které nás varují. Zaposlouchejme se do nich:Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a
široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná
je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá. (Matouš
7:13-14)Tohle řekl Ježíš nábožensky založeným
lidem, těm, kteří usilovně dodržovali zákony a rozhodně věřili v Boha. Jsem
přesvědčen, že široká cesta je určena pro ty, kdo chtějí přijít k Bohu svou
cestou. Bohatý nábožný mladík chtěl následovat, ale nemohl, protože nechtěl opustit
své bohatství. Vidíte tu rozpolcenost? V našem životě to může být cokoliv
jiného, ať tomu říkáme holky nebo vdolky, majetek, opičí láska k dětem,
rodičům, radosti i starosti, zaměstnání, podnikání, náš čas a jak s ním
nakládáme - je to cokoliv co okrádá Boha a nám blokuje přístup ke kříži Pána
Ježíše Krista. Je to vše co odvádí naši pozornost od skutečnosti, že před Bohem
jsme duchovní žebráci. Uvědomme si, že Ježíš hovoří o lidech, kteří byli
nábožní, věřili v Boha, obětovali atd. O ateismu a neznabozích se verš
nezmiňuje, protože ti prakticky tehdy neexistovali. V dnešní době a v našich
českých zemích většina lidí v Boha nevěří a desaterem se neřídí. Jdou širokou
cestou, která není označena ukazatelem "Do pekla". Jdou po ní i lidé,
kteří pocházejí z tradičních křesťanských rodin, byli pokřtěni, zúčastňují se
Bohoslužeb, kdysi se rozhodli pro víru, diskutovali o existenci Boha a otázkách
víry, atd... Nic z výše uvedeného tělesnému člověku neukáže úzkou cestu k
životu. Naopak, takové koketování s křesťanskou vírou vede nábožensky založené
zástupy po široké cestě do záhuby. Pochopte mne dobře. Nikoho nesoudím, není
nic špatného na křtu, na památce Večeře Páně, rozhodnutí se pro Pána Ježíše
Krista, hledání odpovědí na otázky víry, ale je špatné, když se o víře jenom
mluví a člověk se vnitřně a viditelně nezmění. To svědčí o povrchnosti víry a
jeho proradné srdce, které je nám všem vlastní, nebylo zasaženo Duchem svatým.
Pokud se nestaneme učedníky a dál jednáme a smýšlíme jako okolní svět, patříme
světu. Všechny náboženské úkony se dají totiž provozovat jako určitá rutina,
bez vnitřní a vnější změny. Je mnoho těch, kdo se hlásí ke křesťanství
(přesněji lidí, kteří nazývají Ježíše Krista Pánem), přesto jdou širokou cestou
do záhuby. Zde je důkaz z Ježíšových úst:Ne každý, kdo mi říká ,Pane, Pane', vejde
do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. (Matouš
7:21)Samotné členství v kterémkoliv náboženském
systému nikoho nespasí. Kdo je v Kristu, ten dostal nové srdce a tomu Bůh
připravil dobré skutky. Kdo je v Kristu, ten činí z Boží moci vůli Otce v
nebesích. Ti ostatní se budou před Ježíšem ospravedlňovat a hájit slovy:... ,Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu
neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili
mnoho mocných činů?' A tehdy jim prohlásím: ,Nikdy jsem vás neznal; jděte ode
mne, kdo se dopouštíte nepravosti.' (Matouš 7:22-23)Mnozí se rozhodli, tedy alespoň jsou v
domnění, že se rozhodli pro Ježíše Krista, ale zůstali spojeni pupeční šňůrou
se světem a dopouštějí se nepravosti. A nepravost, to je padělek. Padělek
citových prožitků nikoho nespasí. Nesrovnávejte se s druhými. Jinak si budete
myslet, že jste dokonce lepší než všichni ti darebáci okolo vás. Podvedení
zůstávají odděleni od Krista, nevěrní a nechápaví, dál slouží světským modlám a
neřestem, nepoznali co je to odevzdanost Bohu. Proměněné srdce nese ovoce Otcovy vůle v
nebesích, je viditelný důkaz spaseného křesťana. Teoreticky vzato by většina
věřících lidí mohla vejít s holýma rukama těsnou bránou a pokračovat úzkou
cestou k životu a menšina nábožných lidí by mohla vejít se svým majetkem
prostornou bránou a pokračovat do záhuby. Ježíš ale jasně řekl opak -
prostornou bránou vchází na širokou cestu k záhubě mnozí, tedy většina
nábožných lidí; těsnou bránou vchází na úzkou cestu k životu jen málokdo, tedy
menšina věřících lidí. Širokou cestu vedoucí do záhuby nemusí nikdo hledat; tam
směřují všichni, kdo nehledají úzkou cestu k životu. Úzká cesta je, jak řekl
Ježíš, podmíněna hledáním, ale bez Božího vedení a svrchovaného rozhodnutí ji
stejně nikdo nenalezne. Přátelé, prozkoumejme sami sebe, zda jsme
rozvážní nebo blázniví, jakou cestou jdeme, zda nezůstáváme otroky hříchu,
neodpočíváme na vavřínech sebespravedlnosti, zda sami sebe neklameme, zda
posloucháme svého Pána a nedopouštíme se nepravosti, zda žijeme čistě a
spravedlivě, zda máme víru, tento dar Boží, který podmiňuje spásu. Pán Ježíš
popisuje ty, kdo slyší Jeho slova a činí vůli Jeho Otce, kdo jdou úzkou cestou:A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní
je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Tu spadl
příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale
nepadl, neboť měl základy na skále. (Matouš 7:24-25)Pán Ježíš, ale popisuje také ty, kdo jdou
širokou cestou, kdo nečiní vůli Jeho Otce:Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní
je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl
příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl,
a jeho pád byl veliký." (Matouš 7:26-27)Na písku se dá postavit lidským úsilím
velechrám, který svou krásou daleko převyšuje na skále zbudovaný kostelíček.
Ale lepší je chudičký přístřešek na Skále, na Pánu Ježíši Kristu, než okázalý
příbytek na písku, postavený na člověku a lidském snažení. Dům postavený na
Skále je tou nejlepší alternativou. Času moc nezbývá, Pán Ježíš apoštoly
varoval:"A já, až budu vyvýšen ze země,
přitáhnu všecky (tj. svoje) k sobě." To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má
zemřít. Zástup mu odpověděl: "My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš má
zůstat na věky; jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je ten
Syn člověka?" (Jan 12:32-34)Jak vidíme, zástup nechápal, proč by měl
Mesiáš zemřít. Proto Ježíš hned pokračoval:... "Ještě jen na malou chvíli je
světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila
tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. Dokud máte světlo, věřte ve světlo,
abyste se stali syny světla." Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se
před nimi.(Jan 12:35-36)Ježíš nám říká, věřte, dokud máte čas. Aby
dokreslil celou situaci, aby pochopili a uměli si představit jaké to bude až
mezi nimi nebude, odešel a skryl se. V Janově 8. kapitole Pán Ježíš nutnost
víry v něho samotného několikrát opakuje:Ježíš k nim opět promluvil a řekl: "Já
jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo
života." (Jan 8:12)O několik veršů níže se dočteme o druhém
pozvání k víře. Ježíš znovu opakuje - věřte, dokud je čas, přijde doba, kdy mne
budete hledat, ale bude už pozdě:Opět jim řekl: "Já odcházím; budete mě
hledat, ale umřete ve svém hříchu. Kam já jdu, tam vy přijít
nemůžete."(Jan 8:21)Potřetí v téže kapitole Ježíš varuje takto:Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých
hříších. Jestliže neuvěříte, že já to jsem, zemřete ve svých hříších.(Jan 8:24)Ježíš trpělivě nabízí záchranu, pokud je
čas. Čas spásy však každému pomine tělesnou smrtí. Boží trpělivost má hranice,
tak to platilo i za dnů před potopou.Hospodin však řekl: "Můj duch se
nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto
dvacet let." (Genesis 6:3)Přečtěme si, jak je Hospodin trpělivý,
miluje své a jim Spasitelem:Milosrdenství Hospodinovo budu připomínat,
Hospodinovy chvályhodné činy, všechno, jak Hospodin nás odměňoval, velkou jeho
dobrotu k izraelskému domu. On je odměňoval podle svého slitování, podle svého
velikého milosrdenství. Prohlásil: "Vždyť oni jsou můj lid, synové, kteří
nebudou klamat." Stal jsem se jim spasitelem. Každým jejich soužením byl
sužován a anděl stojící před jeho tváří je zachraňoval; svou láskou a
shovívavostí je vykupoval, bral je na svá ramena a nosil je po všechny dny
dávné.(Izajáš 63:7-9)Pak ale náhle přichází přetržení Boží
trpělivosti:Oni se však vzpírali a trápili jeho svatého
ducha, proto se jim změnil v nepřítele, sám bojoval s nimi.(Izajáš 63:10)Mnoho křesťanů žije tak, jako by ani
křesťany nebyli. To platí po celém světě. Někteří si myslí, že jsou spaseni,
přesto žijí svým způsobem. Vypadají na povrchu zbožně, ale jejich srdce jsou
zatvrzelá pravdě. Nejnebezpečnější, jak už jsme říkali, je sebeklam. Nikdo, vy,
ani já, ani jeden z křesťanů nebo pohanů, by neměl brát na lehkou váhu
následující varování:Myslí-li si někdo, že je něco, a přitom
není nic, klame sám sebe. Každý ať zkoumá své vlastní jednání; pak bude mít čím
se chlubit, bude-li hledět jen na sebe a nebude se porovnávat s druhými. Každý
bude odpovídat sám za sebe. Kdo je vyučován v slovu, nechť se s vyučujícím dělí
o všechno potřebné k životu. Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co
člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo
však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný. (Galatským 6:3-8)Jaké varování, až mi z nich naskakuje husí
kůže! Každý odpovídá sám za sebe, Bůh nad nikým nepřimhouří oko. Tohle není
strašení! Jen cituji Pána Ježíše Krista. Náš Pán je trpělivý, laskavý, dobrý,
milostivý, milosrdný, nechce, aby lidé zahynuli, ale je také spravedlivý. Jeho
čas k milosti však končí naší fyzickou smrtí.A jako každý člověk jen jednou umírá, a
potom bude soud, (Židům 9:27)Do Jeho království vstupujeme na základě
Jeho podmínek, ne našich. Vejděme těsnou bránou a jděme úzkou cestou k životu -
On je ta pravda a život. Pojďme k Pánu Ježíši, dokud je čas, dokud svítí Jeho
světlo.--------------------------------------------------------------------------------
|