Tvorba: Publikace ´Baptistické zásady, jejich kořeny a okolnosti vzniku ´
Vloženo Středa, 29. prosinec 2010 @ 21:25:12 CET Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený Dovolujeme si Vás informovat o publikaci, která vychází právě
v těchto dnech. Nese název „Baptistické zásady, jejich kořeny a okolnosti
vzniku“ a shrnuje tři samostatné texty.
Prvním z nich je stať „Milníky na
cestě baptistické duchovní tradice“ od Pavla Vychopně, která naznačuje, z jakých
myšlenkových zdrojů baptistické zásady vyrůstaly, a zasazuje je do širšího
kontextu dějin křesťanského myšlení.
Druhou částí je text „Průniky do historie
českých baptistů“ od Lydie Kucové, který se soustředí především na zásadní
předěly ve formování českého baptistického hnutí.
Poslední část pak tvoří „Baptistické
zásady“ od Jáchyma Gondáše, které jsou komentovaným zněním dokumentu „Zásady a
stanoviska“.
V závěrečné části je doplněn také seznam dostupné literatury.
Brožura byla koncipována tak, aby mohla posloužit k vzdělávání
ve sborech, k předkřestní katechezi, ale také jako srozumitelný misijní nástroj. Text byl doporučen k vydání
historickou komisí BJB.
Cena jednoho výtisku je 60,- a je možné
si jej objednat v kanceláři Výkonného výboru BJB nebo zakoupit v
baptistickém sboru v Praze Na Topolce.
Zdroj: www.topolka.estranky.cz
RECENZE PUBLIKACE "BAPTISTICKÉ ZÁSADY, ..."
S baptisty bývá v řadě ohledů potíž. Nepoučení znejistí již při
cizokrajně znějícím názvu. A tak se ve sborové poště tu a tam objeví
dopis, vněmž jsou adresáti nazváni babtistickou či dokonce budhistickou
církví. Dojem cizorodosti se českoslovenští baptisté pokusili
rozptýlit, když nově ustavenému sdružení svých sborů dali roku 1919
název Bratrská jednota Chelčického. Odkaz k radikálnímu
reformačnímu mysliteli zůstal v názvu českých baptistů až do začátku 50.
let.
Poučení vědí, že baptisté představují jeden z proudů
poreformačního křesťanstva a že jejich pojmenování je odvozeno od
řeckého slova BAPTISMA, které znamená ponoření a v novozákonním
pojmosloví vesměs označuje rituál křtu.
Zásadnější potíž nastává, když mají baptisté vysvětlit, kdo vlastně
jsou a co je spojuje. Traduje se vtip, že když se setkají dva baptisté,
mají tři názory. Velmi často se baptisté představuji výčtem zásad, které
je odlišují od ostatních protestantů. Většinou ovšem jedním dechem
zdůrazní, že toho, co sdílejí s ostatními křesťany, je daleko více než
odlišností. Při tomto ubezpečení lze spočinout, pokud ovšem oboustranně
nepřeceníme skutečnost, že se baptisté nedokážou připojit k
bezvýjimečnému uznávání křtu, neboť jeho nemluvněcí podobu za křest
nepovažují.
Jiná nesnáz se objeví, když se v rámci ekumenické spolupráce setkají
představitelé ostatních křesťanských denominací s reprezentanty baptistů
– u nás nejčastěji s členy Výkonného výboru Bratrské jednoty baptistů
(BJB). Brzo zjistí, že mají co do činění s církví-necírkví, která si
příliš nepotrpí na závazné apely, nadekretovaná stanoviska, ani na
veřejná prohlášení.
Pojem církve baptisté ve světle novozákonního
svědectví důsledně vyhrazují pro místní společenství věřících (sbory) a
pak již pouze pro "svatou církev obecnou". Proto také pro širší
společenství místních sborů používají spolkovou terminologii – u nás
Jednota, v USA Konvence, na celoevropské úrovni Federace, na celosvětové
rovině Svaz.
Překvapí, že už je to více než 60 let, kdy se čeští baptisté
naposledy pokusili ve formě samostatné publikace vyjádřit, kým jsou a oč
jim jde (1948 – František Kolátor, 1938 – Jindřich Procházka, 1929 –
Václav Králíček, 1922 – Josef Novotný). Informační dluh vůči veřejnosti i
dovnitř BJB se alespoň částečně pokusili zacelit tři členové pražského
baptistického sboru Na Topolce svými kratšími studiemi, které pod
souhrnným názvem Baptistické zásady, jejich kořeny a okolnosti vzniku vydala na základě doporučení své historické komise v roce 2010 BJB v ČR.
První studii s názvem Milníky na cestě baptistické duchovní tradice
zpracoval teologicky školený presbyter a bývalý ředitel Diakonie ČCE
Pavel Vychopeň. Baptisté bývají řazeni do ranku tzv. „svobodných církví“
(Free Church, Freikirche). Míní se tím jednak nezávislost církevních
společenství ve vztahu ke státní moci (princip odluky církve od státu) a
jejich svobodný postoj vůči nadsborovým církevním strukturám
(kongregacionalismus), jednak svobodné členství v církvi založené na
osobním a dobrovolném rozhodnutí víry. Autor spatřuje vývojovou linku
tohoto typu křesťanství na ose valdenští – Petr Chelčický – anabaptisté –
kongregacionalističtí nonkoformisté přelomu 16. a 17. století (první
baptistický sbor vznikl roku 1609).
Druhou studii s názvem Průniky do historie českých baptistů
zpracovala teoložka a akademická pracovnice Mezinárodního baptistického
teologického semináře Lydie Kucová. Za pozornost stojí, že první český
baptistický sbor nevznikl na území Československa nýbrž v polském Zelově
(1872), kde byla řada potomků českých pobělohorských exulantů oslovena
způsobem sborového života německých baptistů působících na území
dnešního Polska.
V Čechách vznikl první baptistický sbor v roce 1885 ("Pražský sbor u víře pokřtěných baptistů").
Jeho první kazatel Jindřich Novotný již v témže roce vydal český
překlad výrazně kalvinisticky orientovaného vyznání víry německých
baptistů. Nikdy však nehrálo roli závazné konfese, jak tomu bylo (a snad
dosud je) v evangelických církvích. Centrem moravského baptismu se stal
brněnský sbor, který založil roku 1898 Norbert Čapek, který se však
později od baptistů odloučil, aby se stal v českých zemích průkopníkem
unitářství.
Ačkoliv baptisté měli mezi sebou řadu osobností, kteří měli kontakty
na T.G. Masaryka (především prof. Václav Králíček, který byl ve
dvacátých letech zpravodajem pro kancelář prezidenta republiky,
nepodařilo se za celých dvacet let první republiky nalézt takový právní
status pro baptistické sbory, který by plně odpovídal jejich ideálu
"svobodné církve ve svobodném státě". Nepůsobili proto na základě
církevního ale spolkového zákona, neboť odmítali takové státní uznání,
které by oklešťovalo jejich zásadu odluky církve od státu a pojetí sborů
coby plnoprávných církví.
Osudový zářez do života československých baptistů představovaly
církevní zákony roku 1949. Na první pohled zrovnoprávňovaly dosud pouze
trpěné křesťanské denominace včetně baptistů s tradičními církvemi. Ve
skutečnosti však systém státních souhlasů pro duchovenskou činnost vnesl
do sborů i BJB dosud odmítané prvky hierarchizace a klerikalizace
církve. Z protestantských církví dopadla státní represe 50. let snad
nejbrutálněji na baptisty. V roce 1952 byli zatčeni vrcholní
představitelé BJB a celá řada dalších kazatelů, aby byli ve
vykonstruovaných procesech odsouzeni k těžkým trestům odnětí svobody. Ve
valdické věznici umírá Cyril Burget, kazatel pražského vinohradského
sboru a sekretář výboru BJB.
V prosinci 1953 proběhla za účasti
představitelů ostatních protestantských denominací konference BJB, na
které delegáti baptistických sborů podlehli nátlaku státních orgánů a
schválili předem připravené prohlášení, v němž se zřekli svých
odsouzených kazatelů. V roce 1990 konference BJB tyto své bývalé
představitele rehabilitovala, k důsledné reflexi tohoto tragického
období však dosud nedošlo.
Třetí studii s názvem Baptistické zásady zpracoval kazatel topoleckého sboru a šéfredaktor časopisu Protestant Jáchym Gondáš. Autor traktuje baptistické zásady formou komentářů k jednotlivým článkům oficiálního dokumentu BJB Zásady a stanoviska, který vznikl v devadesátých letech na půdorysu teologického materiálu Evropské baptistické federace „Kdo jsou baptisté – na cestě k vyjádření identity baptistů v měnící se Evropě“
(tzv. Dorweilský dokument).
Komentáře jsou doplněny citacemi významných
českých i zahraničních baptistických teologů. Nejčastěji jsou zmiňováni
Jindřich Procházka, ředitel baptistického bohosloveckého semináře
(1921-1950) a Josef Novotný, předseda Bratrské jednoty Chelčického
(1920-1928). Každou ze třinácti tezí Zásad a stanovisek
baptisté sdílí i s dalšími křesťanskými skupinami, žádná není výlučně
baptistická. Co tyto zásady činí jedinečně baptistickými, je jejich
ucelenost a provázanost.
Ústředním důrazem baptismu uprostřed rodiny protestantského
křesťanstva je jeho pojetí církve. I křest výlučně na vyznání víry
(nikoliv křest dospělých jak se někdy o baptistech nepřesně traduje)
jako nejviditelnější rozpoznávací znak baptismu nestojí sám o sobě, ale
je zakotven v (sebe)pochopení církve jako společenství věřících, kteří
se vědomě a svobodně rozhodli ke (spolu)následování Ježíše Krista jako
svého Spasitele a Pána pánů.
Publikace Baptistické zásady nemá pouze informační význam,
ale představuje také (a možná předně) významný hlas do probíhající (či
spíše žádoucí) diskuse baptistických sborů o jejich dalším duchovním
i praktickém směřování. Vynořuje se řada témat, kde čeští baptisté musí
promýšlet, jak uchopit své inspirační zdroje v novém dějinném kontextu.
Namátkou zmiňuji alespoň některé.
Je pobírání státních dotací na platy
kazatelů a misijních pracovníků v souladu s principem odluky církve od
státu?
Jak se postavit k přerozdělování finančních prostředků z vesměs
katolických restitučních nároků na základě chystaného zákona o nápravě
některých majetkových křivd způsobených církvím?
Jak se vyrovnat
s učeními o autoritách, která vlivem různých duchovních hnutí deformují
tradiční baptistický model správy sborového života?
Jak čelit erozi
vnitrosborového kongregacionalismu, která hrozí v důsledku klesajícího
zájmu členské základny o spoluodpovědnost za směřování svého sboru i
společenství BJB?
Petr Hlaváček
Zdroj: Evangelický týdeník - Kostnické jiskry 2010/34
www.evangelickytydenik.cz
|