poslal Vla100
Holčička
Staré náměstí a paprsky slunce
lidé spěchají kdoví kam
spatřil jsem malou holčičku s medvídkem v ruce
v stříbrných střevíčkách chodící sem i tam
Požehnala svět, když se narodila
svět lidské touhy a labyrint snů
lidé prošli kolem, ona se zastavila
a vdechla vítr, co vál do jejích dnů
Spatřil jsem svobodu v jejích očích
a možná obavy z toho, co přijde
oči čisté jak řeka v zátocích
stála tam a ptala se nebe:
„Co když mě svět zradí
co když mě všichni opustí
co když život sevře svou pěst
co bude na konci mých cest ?
Řekni, že je tam někdo, kdo mě miluje
takovou, jaká jsem
řekni, že je tam někdo, kdo bude stát při mně
když válka na pobřeží přijde sem...“
V očích této holčičky jsem spatřil pokoj
když uslyšela hlas z nebe:
„Budu s tebou, až dokud neskončí boj
který čeká i na tebe
Nalezneš pokoj v každé době
protože já jsem s tebou
ve všem budu stát vedle tebe
oheň tě nespálí, řeky tě neodnesou...“
...Malá holčička odešla pryč
její chůze se změnila v tanec na divoké straně
pak vyšlo slunce jako míč
... život jde dál a člověk stárne
Po létech spatřil jsem ženu
křehkou jako sníh, pevnou jako skála
v jejích očích spatřil jsem pokoj jejích dnů
a někde uvnitř holku, co tam před léty stála ...
Vla100
