Management, tedy umění řídit, je v církvi podle 1 Kor. 12,28 jedno
z Božích povolání, které ovšem nesmí nikdy nahrazovat duchovní život
a zároveň ho nesmíme odmítat, protože při správě praktických záležitostí
církve je organizačně schopných lidí nutně třeba. Tak jako při chválení
Boha jde především o naše srdce, dnes už snad jen málokdo tvrdí, že
když budou mít hudebníci správný postoj, tak nepotřebují kvalitní
nástroje a trénink.
Stejně tak považuji za předuchovnělou naivitu
domnívat se, že nástroje organizace času, lidí a dokumentů jsou pro
církev nepotřebné, budeme-li se dostatečně modlit.
Přes řadu dalších příkladů, kde můžeme jako Boží lid vzít užitek
z teorie a praxe managementu, mám obavu, že v posledních letech někdy
zažíváme v církvích snahu, vést sbory způsobem podobným řízení firem.
Rád bych uvedl několik důvodů, proč jsem přesvědčen, že takový přístup
může být nebezpečný.
1. Ve firmě si vedoucí vybírá jako své pracovníky jen ty nejlepší a vyžaduje od nich nejvyšší výkon.
Trend současného podnikání je ve světě vysoké konkurence jednoznačný:
nech si jen ty nejlepší pracovníky, dobře je zaplať a požaduj od nich
vynikající výkon. Jedním z nejlepších manažerů všech dob je bezesporu
Jack Welch, bývalý šéf společnosti General Electric. Tento výjimečný
člověk vytvořil ze společnosti GE největší firmu světa. Jeho životopis
je inspirujícím příkladem člověka, který šel nekompromisně proti všem
překážkám za svým cílem. Ovšem za prvních pět let jeho působení
propustil přes 80 tis. zaměstnanců. Díky tomu si také vysloužil
přezdívku „neutronový Jack”, protože podobně jako neutronová bomba,
která ničí všechno živé, ale nechává za sebou prázdné nedotčené budovy,
vyprázdnil tento ředitel celé obrovské divize GE, které nebyly
dostatečně efektivní.
Uvedl také do praxe pravidlo „20-70-10”, podle
kterého každý rok vyhodil 10% nejhorších podřízených, 20% nejlepších
povýšil a zbytek nechal dál pracovat.
Podařilo se mu vytvořit systematický tlak, který vyústil v nadprůměrný
výkon a jemu přinesl celosvětové uznání a doživotní čestnou funkci ve
společnosti GE.
Ovšem tak jako v rodině si nevybíráme, jestli chceme děti, které nám
Bůh svěřil, ale milujeme je a přijímáme je takové, jaké jsou, jsme i v
církvi povoláni k tomu sloužit všem lidem, které nám Bůh svěřil, včetně
těch, kteří nám přinášejí trápení či bolest a v jejichž životech jen
stěží vidíme nějaké výsledky naší péče.
Sbory, které tíhnou k firemnímu
řízení, budou mít tendenci vytvářet exkluzivní užší společenství těch,
kteří jsou „in”, tedy schopni a ochotni zcela se oddat službě ve sboru
a podávat mimořádné výkony a „těch druhých”, kteří budou bez zájmu
přežívat na okraji sboru. Je jistě radost pracovat s mladými
křesťanskými páry, které mají dobré finanční zajištění, jsou velmi
schopní a obdarovaní v řadě směrů, jsou ochotni věnovat církvi většinu
svého času a v jejichž velkém domě se mohou každý týden konat skupinky.
Díky Bohu za ně.
O kolik těžší je ale sloužit rozvedené nezaměstnané ženě, která propadá
depresím a bojuje s chudobou, samotou a odmítnutím svými dětmi? Buďme
upřímní, jak daleko máme k tomu, aby o nás platilo:
Vy věnujete svou
pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: „Posaď se na tomto
čestném místě,” kdežto chudému řeknete: „Ty postůj tamhle, nebo si sedni
tady na zem.” Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás
soudci, kteří posuzují nesprávně? (Jk 2,3)
2. Ve firmě se vedení ze svých rozhodnutí zodpovídá majiteli a ne svým podřízeným.
Když majitelé firmy pro její řízení najmou vybraného manažera, bude
se zodpovídat pouze jim. Může tedy, podle svého nejlepšího uvážení,
rozhodovat o běžných finančních záležitostech, o tom, kdo pro něj bude
pracovat, jaké budou nejbližší cíle apod. Obvykle musí na své
zaměstnance vytvořit určitou míru tlaku, aby podávali nejlepší výkony
a přitom ze svých kroků nemusí skládat účty nikomu ze svých podřízených,
protože ti jsou jím najatí pro dosažení cíle, a to je zisk majitele.
Přestože Bůh svěřil vedoucím v církvi autoritu, celkový postoj, který
od nich Bible požaduje, je v protikladu s postojem najatého manažera,
který v zásadě nezodpovídá za to, jak se daří jeho zaměstnancům, ale za
to, zda jeho práce přináší výsledky.
Bible nás totiž učí, že i přes
svěřenou pravomoc máme mít srdce služebníka, pokorný postoj vydaného
pastýře, který je připraven sloužit, chce být vzorem a ze svých
rozhodnutí se zodpovídá na prvním místě Bohu, ale dále i lidem, které mu
Bůh svěřil. Zavádění firemního řízení do sboru může posilovat
u vedoucích pracovníků dojem, že jsou ve sboru „šéfy” a že pro dosažení
cíle není třeba brát příliš ohled na mínění podřízených. Ovšem v Božím
království jsou sami tito lidé součástí našeho cíle, totiž aby ti, kteří
nám byli svěřeni, došli ve víře až do konce.
Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů
za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak
bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším
služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Vždyť
ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj
život jako výkupné za mnohé.” (Mk 10,42-45)
3. Ve firmě se spoléhá na vhodné metody a způsoby, které při
správném řízení a dostatečném nasazení pracovníků přinesou výsledky.
Snad žádné jiné nebezpečí v řízení církve není tak veliké a tak
tragické, jako je spoléhání na správné metody a způsoby místo na moc
a milost našeho Boha. Tento postoj totiž v důsledku vede k evangeliu bez
Ježíše Krista a ke křesťanství, z něhož se vytratil Bůh. Budeme-li
přece mít správné způsoby, které spolehlivě vedou k cíli, pak už
nepotřebujeme Boha, aby neorganizovaně zasahoval do našich dokonalých
plánů. Ve firmě mohu směle očekávat, že při správné organizaci, dostatku
financí a se správně vybranými lidmi dokážeme dosáhnout vytčených cílů.
Při budování Božího království nás naopak Bůh chce neustále udržovat
v postoji naprostého spolehnutí se na něj. Ano, budeme usilovně
pracovat, budeme se namáhat a budeme toužit po Božích věcech, ale vždy
s postojem:
Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává. (Ř 9,16)
Vždyť co horšího se může církvi stát, než že začne spoléhat sama na sebe, místo Boží milosti? Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. (Zj 3,17)
Štěpán Hlavsa
pastor AC Ústí nad Labem